Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomenuto 13

24.03.2010 (13:45) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1852×

BELLA
,,Jsi v pořádku Bello?” zeptal se mě náhle ustaraně.
,,Asi ano, proč se ptáš?” 
,,Protože jsi úplně zbledla jako bys byla u… teda jako bys viděla ducha,” zamluvil svůj původní záměr.
,,Jen… to je jedno, asi se mi jen něco zdálo, pojďme rychle na hodinu, ať nepřijdem pozdě. Už tak si mě pamatují učitelé víc než dost díky mé nešikovnosti.”
,,Jo, slyšel jsem,” začal se smát, až když jsem po něm hodila naštvaný výraz zmlkl, ale i tak mu dělalo značné potíže udržet si vážný výraz s cukajícími koutky.

Přišli jsme do třídy a posadili se do jedné z lavic. Dnes měl přijít do školy Edward, přesto jsem se divila, že když zazvonilo na hodinu, ještě tady nebyl. Že by na tom přece jen nebyl tak dobře, jak se nejdřív zdálo? Začala jsem mít trochu obavy. I když jsem na něj byla naštvaná, nechtěla jsem, aby mu bylo zle.

No Edward jako vždy překvapil. Do třídy vešel učitel a v jeho závěse Edward, držíc se za ruku s dokonale krásnou blondýnou a za nimi šla menší černovláska připomínající nějakou tajemnou bytost - možná skřítka, a nebo něco takového. Ta držela za ruku vyššího blonďáka. Můj pohled však přitáhla ta neznámá blondýna. Edward se na ni díval s láskou, mým tělem se rozlíval zvláštní pocit. Ještě nikdy jsem se takto necítila, ale měla jsem chuť té blondýně vyškrábat oči a zadupat ji do země. Co se to se mnou děje? 
Potřásla jsem hlavou a raději jsem se zaměřila na tu černovlásku. Vypadala být milá a když se otočila a naše pohledy se střetly, tajemně se usmála. V tu chvíli jsem pocítila něco jako dejavu.
Připadala mi strašně povědomá, jako někdo, koho už dlouho znám, ale přesto si nemůžu vzpomenout. Jako by byla nějakou zapomenutou osobou v mém životě a já si nemůžu rozvzpomenout odkud ji znám a jakou roli by v mém životě mohla mít. Jak zvláštní že?
Náš tichý oční rozhovor přerušil učitel. Hlasitě si odkašlal a poslal je posadit se. Edward se na něj celou dobu mračil a sem tam to vypadalo, jako by mu něco v rychlosti řekl, pro lidské ucho neslyšitelné. Ale to je směšné, vždyť oni jsou také lidé, leda by měli extrémně vyvinutý sluch. Superman taky slyšel všechno co chtěl, jak úsměvná myšlenka. Proč mi jen něco říká, že nejsou jen tak obyčejní? Měla bych to nechat plavat. Edward mi teď dá pokoj a já se aspoň můžu věnovat mému sousedovi, který na mě až přehnaně hledí, zajímalo by mě, co se mu asi tak honí hlavou.
Otočila jsem se na Nicolase. Chtěla jsem se ho zeptat, proč na mě tak hledí, ale učitel právě začal vysvětlovat látku a tak jsem to raději nechala tak. 
Snažila jsem se soustředit na výklad učitele, ale pořád jsem na sobě cítila několik pohledů. Jeden byl ten Nicolasův a druhý jsem také dokázala určit - pocházel od Edwarda, který mi pohledem propaloval záda.
Když zazvonilo na konec hodiny, upřímně jsem si oddechla. Vstala jsem a bet toho abych počkala na Nicolase, jsem vyběhla ze třídy. Chtěla jsem být pryč od těch pohledů, vlastně od jediného, který jako by zkoumal vnitro mé duše.

Dalšího hodina byla chemie, kterou jsem naštěstí neměla ani s Edwardem a bohužel ani s Nicolasem. Po příchodu do třídy jsem si však všimla, že v lavici, kde jsem sedávala, seděla ta malá černovláska. Posadila jsem se beze slova vedle ní.

,,Ahoj, já jsem Alice,” představila se. A to jsem nemohla ignorovat, i když to byl můj původní záměr.
,,Ahoj, já jsem Bella.”
..Ráda tě poznávám Bello. Můžu tě o něco poprosit?” usmívala se. Netušila jsem, co ode mě může chtít a už vůbec jsem nechápala, proč se zrovna se mnou baví. Od doby, kdy jsem sem nastoupila, mě většina studentů ignorovala. Teda s výjimkou Nicolase a Edwarda, který to zřejmě měl také původně v plánu.
,,Ehm, samozřejmě,” hlesla jsem.
,,No jsem tady nová a vůbec se tady nevyznám, tak bych tě chtěla požádat, kdybys byla tak hodná a provedla mě po škole?” zeptala se mile, skoro až prosila. Chtěla jsem odmítnout a vymluvit se na to, že já sama tady nejsem dlouho a zabloudím i cestou na záchod, ale když jsem se podívala na její prosebný obličejík, tak se nedalo odmítnout, byla jsem lapena v pasti.
,,Tak dobře, ale počítej s tím, že já sama tady bloudím,” otočila jsem se k tabuli, protože zrovna vešel učitel. Byl to ten nový, Emmett.

,,Tak milí studenti. Já jsem Emmett a tuto hodinu tady budu suplovat. A protože o chemii vím asi tolik jako vy, tak si dnes uděláme nějakou míchanici. Má někdo nějaký nápad?” zeptal se a očima pátral po třídě, až se zastavil na mně.
,,Ach ne, proč já?” zaskučela jsem.
,,Tak třeba ty Bells. Řekni, co bys ráda?”
,,Klid a mír?” zkusila jsem.
,,Jo tak toho se nejspíš většina z nás nedožije, ale třeba já, za takových sto let, kdo ví,” začal se huhňat nějakému vtipu, kterému rozuměl nejspíš jen on a Alice.

Bylo to divné, sice to byl učitel, který se fakt choval jak magor, něco mi říkalo, že to s ním až tak zlé není. Ale tak zase, můžu se já vůbec spoléhat na svůj úsudek - když si jen představím, jak to dopadlo s Edwardem. Radši jsem potřásla Hlavou, abych zahnala myšlenky na něj a čekala jsem, co z našeho suplujícího učitele vypadne.

,,Dobře, má někdo nějaký jiný návrh?”

Přihlásil se kluk, který se myslím jmenoval Zac.
,,Pane učiteli, co kdybychom se pokusily smíchat tyto prvky?” zeptal se a začal je vyjmenovávat. Protože pro mě chemie vždy byla španělská vesnice a ani v nejmenším mě to nezajímalo, tak jsem Zaca přestala poslouchat. Znovu jsem začala, až když promluvil Emmett.

,,Dobře děcka, tak teda vyzkoušíme, o čem mluvil Zac,” řekl a potichu dodal: ,,A doufám, že to dnes všichni přežijeme.”

Alice vedle mě na chvíli strnula a její oči dostaly skelný pohled. Bože, co se to s ní děje. Vypadala teď fakt divně, no netrvalo dlouho a její oči se vrátily do normálu. Bože, co to bylo? Asi už mám halucinace, a nebo ne? Na to se Alice začala chichotat.

« SHRNUTÍ (Ejdriana) »

SHRNUTÍ (NeliQ)

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zapomenuto 13: