Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomenutí - 10. kapitola

Eclipse logo


Zapomenutí - 10. kapitolaBum! Přišlo to jako rána z čistého nebe! Napsala jsem další kapitolu, kterou jsem měla déle z části sepsanou. Chybělo mi asi dvě a půl stránky. :D Takže jsem zvědavá, jestli na ni někdo nezapomněl a přečte si to... :D Isabella se nechala od Jaspera proměnit a jednoduše zdrhla. Kam utekla? Do Anglie, kde by měla být její vzdálená sestřenka Mischelle, která se jí objevila ve snu... Jenže, jakmile ji potká, je Mischelle úplně jiná, než Bella čekala.

Omlouvám se, ale už musím jít.“ Otočila jsem se na podpatku a rozběhla se pryč z domu.

Směr letiště…

Přiběhla jsem k velké hale a otevřela dveře. Se zadrženým dechem a slunečními brýlemi na svých očích, aby nebyly vidět mé červené duhovky, jsem se proplétala mezi lidmi, až jsem konečně došla k tabulkám s odlety a přílety. Rozhodla jsem se, že poletím do Anglie.

Rozešla jsem se k terminálům a postavila se do fronty.

Konečně přišla řada na mě. „Dobrý den, jednu letenku do Anglie, první třída.“ Vytáhla jsem z tašky přes rameno peněženku a podala jí tlustý balíček peněz. Vykulila oči.

„Nějaká zavazadla máte?“ optala se zdvořile a přepočítávala peníze.

„Ne.“ Raději se ještě podívala přes pult a potom se na mě usmála.

„Dobře tedy, tady je letenka. Přeji hezký den. Nashledanou.“ Odkráčela jsem, jak nejrychleji jsem mohla.

***

Konečně jsem vystupovala z letadla. Opět jsem si nasadila brýle a mířila pryč z letiště, směr les. Když jsem byla docela z dohledu všech očí, rozběhla jsem se. Ucítila jsem pumu, tak jsem se za ní rozběhla. Po skvělém lovu jsem se vydala hledat nejbližší půjčovnu aut.

Konečně! Po dvou hodinách hledání jsem nějakou našla. „Dobrý den, potřebovala bych auto.“

„Ehm. Dobrý den, slečno, a máte nějaké speciální přání?“ zeptala se mě příjemně vyhlížející dívka.
„Ne, absolutně se v autech nevyznám, ale potřebovala bych nějaké hodně rychlé.“

„Dobře, potom se vám bude líbit BMW x5. Támhle stojí.“ Ukázala za mě, tak jsem se otočila.

„Fajn, kolik za to chcete?“ zeptala jsem se a vytahovala další balík peněz.

„Hmm. Víte, že jsme pouze půjčovna?“

„Ano, ale chtěla bych se zeptat, jestli bych si to auto nemohla koupit. Peníze nejsou problém. Ale mám pouze americké dolary.“

„To nevadí, ale musela bych zavolat šéfovi.“

„Poslušte si...“ Popadla telefon a vyťukala číslo.

„Dobrý den, pane Cornwalli, mám tu nějakou slečnu... Ano, chtěla by si vypůjčit naše auto... Ale jistě. No, vlastně, chtěla by si jej koupit, ale řekla jsem... Ano, dobře. Děkuji.“ Položila a usmála se.

„Fajn, myslím, že to půjde.“ Přikývla jsem a přepočítala peníze. Podala jsem jí ruličku peněz, ona mi předala klíče a já odjížděla ve skvělém autě.

Teď jen doufám, že jsem na správném kontinentě. Protože ta dívka, kterou jsem viděla ve snu, mi nic neřekla. Ale můj instinkt mi radil, že mám letět právě do Anglie…

Neměla jsem sebou nic, kromě peněz, takže jsem si akorát koupila auto, a potom se vydala na lov. Musela jsem být opatrná, protože všude kolem mě bylo moc krásných vůní, co mě velice lákaly.

 

Vystoupila jsem neochotně z auta. Zamykat jsem ho nemusela, přece jenom - můj lov bude rychlý. Natáhla jsem vzduch do nosu a nechala se vést instinkty. Rozběhla jsem se na severozápad, kde jsem cítila pach, nejspíše srnku.

 

Jak jsem si myslela. U malého potůčku stála srnka a pila z něj. Než si mě stačila všimnout, skočila jsem na ni a zakroutila jí krkem. Než stihla vychladnout, vypila jsem ji…

 

Právě jsem kráčela ke svému autu, když mě někdo chytil ze zadu kolem rukou tak, abych se nemohla bránit.

 

„Co tady pohledáváš, slečinko?“ vyhrkl ženský hlas. Byl poměrně mladý. Chtěla jsem se otočit, ale bránily mi v tom právě její ruce.

„Jen jsem byla na lovu,“ špitla jsem a zacukala sebou. „Pusť mě!“ křikla jsem a vyškubla se jí. Konečně jsem se otočila a spatřila mně povědomou, dívku.

„Neznáme se odněkud?“ zeptala se náhle. Pootevřela ústa a zírala na mě. Musela jsem na ni zírat stejně, protože mi také přišla známá.

 

„Já… nevím. Ale znám tě!“

„Nejsi ty… Mmm… Mám to na jazyku.“

„Isabella.“ Až nyní jsem si uvědomila, že neznám své příjmení.

„Jo, ty jsi ta má vzdálená sestřenka?“ křikla a skočila mi kolem krku.

„Cože jsem?“ hlesla jsem tiše.

„Moje sestřenice… Hm, asi bych se měla představit. Jmenuju se Mischelle. Jsme vzdálené sestřenice. Sice vůbec nevím, odkud tě znám, ale znám tě.“ Mrkla na mě.

„Neukázala ses mi ve snu?“ zašeptala jsem tak tiše, že jsem se bála, že mě neuslyší, přestože je upír.

 

„Jo, tohle… Je to můj dar. A vlastně to nebyl sen. Já mám dar na dálku. Když si usmyslím, může i nějakej chlápek támhle v Austrálii právě omdlít a vidět mě.“ Poškrábala se na hlavě. „No, a teď k otázce, kterou jsem ti položila. Co tu pohledáváš?“

„Vydala jsem se tě hledat a nějak mě to táhlo do Anglie. Vidím, že jsem se trefila, nebo jsi mi to nějak podstrčila do mozku?“ zavtipkovala jsem.

„Myslím, že ano.“ Nevinně se usmála a objala mě kolem ramen. „Půjdeme k nám.“ Chtěla mě táhnout někam pryč, ale já jí vysvětlila, že mám poblíž auto, tak proč se plahočit pěšky, když se můžeme projet. Ona souhlasila, tak jsme se vydaly směrem moje autíčko…

 

„Tady zastav.“ Poslechla jsem ji a zabrzdila.

„Páni, tady bydlíš?“ Vyvalila jsem oči a zůstala zírat na její dům. Byl naprosto nádherný. A zdál se mi příliš velký, na to, aby tam bydlela sama.

„Jo, je to jen malý domeček, oproti tomu, co jsem měla minule.“ Pokud tohle je jen malý domeček, jak to Mischelle nazvala, pak to, co měla dříve, musel být hrad.

„Aha.“ Nic lepšího ze mě nevypadlo.

„Můžeš si to tady prohlédnout později, teď ti představím moje spolubydlící.“ Já věděla, že tu nebydlí sama…

„Rodinko! Pojďte dolů!“ křikla a dolů seběhlo pět lidí. Dvě holky a tři kluci.

 

To bude ještě zajímavé…

 

BellaCullenSwan



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zapomenutí - 10. kapitola:

 1
1. Amicale
09.06.2011 [16:46]

Pane jo. Teprve teď jsem si to přečetla. Je to senzační, prosím pokračuj, protože jsem hrozně napnutá jak to bude dál Emoticon A jestli najde Alice a Edwarda a co se s nimi stalo atd... Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!