Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 49. kapitola

18.04.2014 (21:00) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2586×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

49. kapitola

Vešla jsem do obýváku, který jsem nepoznávala. Všude byly bílé stužky a balónky a nemohla jsem přehlédnout veliký stůl s bílým ubrusem, který byl slavnostně prostřený a uprostřed něj se tyčil obrovský svatební dort.

Okouzleně jsem koukala na výzdobu, prostřený stůl a taneční parket uprostřed místnosti. Jak to mohli stihnout takhle rychle? Jak dlouho vůbec nebyli v kapli? Nějak stárnu, když jsem si toho nevšimla.

Edward mě táhl ke stolu do čela, kde mi odsunul židli jako pravý džentlmen. S úsměvem jsem si na ni sedla. Edward si sedl vedle mě a začala hostina. Nejdříve jsme slavnostně rozkrojili svatební dort, přičemž se Rosin prst na foťáku nezastavil.

Následovalo společné novomanželské krmení. Divím se, že jsme neskončili celý od marcipánu, protože jsme u toho nehorázně blbli. Ale musím říct, že ten dort byl vynikající. Byl lehký a rozplýval se v ústech jako sníh na jaře.

Po svatební hostině přišel tanec a veselí. První tanec patřil mně a Edwardovi, čili novomanželům. Po celé místnosti se rozezněly tóny valčíku. Edward mě chytil a dál jsem už nevěděla co.

Byla jsem chycena v jeho očích a pohybovala se, jako by mě ovládal. Připadala jsem si jako loutka. Edward udělal krok, já jsem udělala krok. Skvěle jsme se doplňovali a byli jsme téměř jako jeden. Ten tanec byl kouzelný.

Když písnička skončila, Edward se otočil, protože mu někdo poklepal na rameno. Byl to Carlisle.

„Synu, dovolíš mi si zatančit s mou dcerou?“ zeptal se Carlisle Edwarda slušně a já málem roztála pod slovem dcera. Hřálo mě to u srdce jako obrovská kamna. Ještě nikdy jsem neslyšela to slovo vyslovit s takovou láskou a radostí.

Charlie ho vyslovoval jen s odporem a zuřivostí. Proč sem pletu Charlieho? Tohle je můj nejšťastnější den v životě a nehodlám si ho kazit vzpomínáním na Charlieho a svou minulost. Odteď budu žít jen přítomností a budoucností, která bude světlá jako mé šaty.

„Jistě, otče,“ řekl Edward na oplátku slušně a mou ruku předal do té Carlislovi. Před oltářem to bylo naopak. Usmála jsem se na Carlisla, který mě chytil do základního držení a vykročil naproti mně.

Pro mě se čas zastavil a jenom jsem si užívala s rodinou. Tančila jsem se všemi a užívala si. Po několika písničkách jsem musela hodit kytici. Všichni kromě Adama a Edwarda si stoupli za mě a já se napřáhla a hodila kytici za sebe.

Hned jsem se otočila a sledovala trasu její cesty. Musela jsem se usmát, když padla přímo do rukou Alici. Usmála jsem se a viděla její šťastný výraz. Bylo mi jasné, na co myslí. Přešla jsem k ní a naklonila se k jejímu uchu, aby to nikdo jiný neslyšel.

„Vidíš, taky se brzy dočkáš svého svatebního dne, ve který ti budu stát po boku já, přesně jako dnes ty mně. A nebudu ti stát po boku jenom já, ale ještě někdo, a to po celou věčnost,“ zašeptala jsem a mrkla na ni, když se podívala do mých očí.

Objala mě a já ji pevně stiskla. Nemohla jsem si nevšimnout, že zrudla jako rak a jedním očkem šlehla k Jasperovi.

Celá svatební hostina se velice povedla. Bylo veselo a všude zněl smích. Lépe jsem si svůj svatební den ani nemohla představit. Všechno bylo perfektní. Nenašla jsem ani jedinou chybičku. Alice je prostře génius.

Ani jsem si neuvědomila, jak ten čas letí. Pořád se jenom tancovalo, smálo a jedl se svatební dort, který stále chutnal jako sen. A nakonec jsem zjistila, že brzy odjedeme s Edwardem na líbánky.

Alice mi ráno při líčení detailně popsala plán celého dne a odjezd na líbánky byl naplánovaný na desátou hodinu večerní. Já bych rozhodně neřekla, že se blíží konec svatebnímu veselí. Bude to sice pokračovat, aspoň doufám, ale ten čas tak rychle utekl. Ještě že nestárnu a o čas se moc zajímat nemusím.

Když jsem už cítila, že pojedeme, Jasper sešel ze schodů s obrovskými kufry v rukou s Alicí v závěsu. Vytřeštila jsem oči na ty kufry. Je sice pravda, že na líbánkách budeme dva měsíce, ale že by to Alice až tak přeháněla? Jasper dal ty obry do kufru auta.

„Neměla bych se převléknout?“ zeptala jsem se Alice a zaculila se na ni. Nechci tyhle šaty vláčet bůhví po jakých končinách. Nechci je zničit. Rozhodně si všechno schovám. Budou to mé vzpomínky na nejšťastnější den v mém životě.

„Zapomeň!“ křikla, až jsem nadskočila a málem měla hlavu v prvním patře. Koukla jsem se na ni nechápavě a čekala na vysvětlení, nebo něco tomu podobné.

„Zaprvé, nejedete daleko a zadruhé, tvůj manžel si to vydupal. Měla jsem pro tebe připravené šaty na cestu, ale on řekl, ať ti je nedávám, že máš jet v tomhle,“ řekla a ukázala na mou maličkost. Vytřeštila jsem oči, když se zmínila o Edwardovi.

Překvapilo mě to. Nečekala jsem, že by tohle Edward chtěl. Přišlo mi, že to bere až moc vážně. Ale na druhou stranu mě to moc potěšilo. Nakoplo mě to tak, že jsem se začala těšit taky.

Vyšla jsem před dům, kde stáli všichni a nasedali do aut. Nechápavě jsem vytřeštila oči. To jako pojednou s námi? Nebo co? Alicin pohled mi jasně řekl, že nás jedou jen doprovodit. Oddychla jsem si a nasedla do auta, když mi Edward otevřel dveře.

Za mnou zavřel a sedl si vedle mě za volant. Nastartoval, což po něm všichni zopakovali a vyjelo se, nevěděla jsem kam. Jaké bylo moje překvapení, když se zastavilo v přístavu. Čekala jsem cokoli, jen tohle ne.

Edward mi zase otevřel dveře a natáhl ke mně ruku, které jsem se chytla a pomalu vystoupila. Rozhlížela jsem se, kdybych náhodou viděla něco, co by mi řeklo, co děláme v přístavu, místo ve městě nebo na letišti.

Jasper vyndal naše zavazadla a dal je na malý člun. Vytřeštila jsem oči. Vůbec jsem to nechápala a nikdo mi nechtěl říct, kam to vlastně jedeme na líbánky. Za to jsem se na Edwarda zlobila, protože to věděl každý kromě mě.

Ta nevědomost mě ubíjí. Navíc Edward dobře ví, že nesnáším překvapení. Tohle mi nejspíš udělal naschvál. Ale věřila jsem mu, takže ze všech svých sil doufám, že to bude nakonec v pořádku.

„Bello,“ přiskočila ke mně Alice. „Měj se hezky a užij si první chvíle svobody. Mrzí mě, že u nich nebudu, ale nějak to přežiju. Ani nevíš, jak jsem ráda, že se všechno konečně obrátilo k lepšímu. Těší mě, že jsem mohla být při tobě v tvých nejšťastnějších chvílích života. Jsem ráda, že jsem tvoje kamarádka, bude se mi stýskat, ale budu to muset vydržet,“ řekla skoro uplakaně a skočila mi kolem krku. Objala jsem ji a taky pofňukávala. To byla krásná řeč.

„Taky mi budeš chybět, ale vždyť to jsou jen dva měsíce a navíc máš tady Jaspera, ten tě určitě zabaví, že ti na stýskání nezbude čas,“ řekla jsem pevným, ale přesto provokativním hlasem a mrkla přes její rameno na Jaspera.

„V tom se na mě můžeš spolehnout,“ řekl Jasper a chytil Alici za ramena, protože mě nechtěla pustit. Teď si její pocity umím živě představit. Taky je teď prožívám. Byla jsem s Alicí tak dlouho, nepřetržitě, dnem i nocí, ale teď ji necelé dva měsíce neuvidím. Nakonec se Jasperovi podařilo ode mě Alici dostat, ale ani já ji nechtěla pustit.

„Pořádně si užij, až budeš nejstaršího panice na světě zbavovat panictví.“ Tuhle větu mi Emmett pošeptal do ucha, když jsem se s ním loučila. Sice jsem zrudla jak rajče, ale nedala jsem se.

„Neboj, užiju,“ zašeptala jsem mu do ucha zase já, čímž jsem ho dodělala. Sama nevím, proč jsem to řekla. Normálně bych se začervenala a mlčela. To je jedno. Všichni jsme se mezi sebou rozloučili, ale bylo to, jako bychom odjížděli navždy.

Esmé téměř plakala, nejspíš štěstím, pořád opakovala, jak je ráda za mé a Edwardovo štěstí a že konečně patřím do rodiny. Málem mě tím rozbrečela. Ale držela jsem se, i když na svatbách brečí všichni.

Když jsme se po nekonečném loučení konečně rozloučili, skočil Edward do člunu a podal mi pomocnou ruku. Chytila jsem se jí a opatrně nasedla do člunu, abych nezničila šaty. Stále jsem se o ně bála.

Když jsem si sedla a Edward taky, spustil motor a loď se pohnula. Otočila jsem se dozadu a mávala ostatním, kteří mi horlivě mávali nazpátek. Když mi zmizeli z dohledu, otočila jsem se zase dopředu a rozhlížela se kolem.

Za námi mizela světla Ria a před námi i kolem nás bylo jen moře. Do tváře mě bičoval vítr, až jsem se divila, že mi neodletěl závoj. Ale bylo to příjemné. Tohle je vlastně poprvé, co jedu po moři. V Beverly je sice moře, ale já tam moc často nechodila kvůli práci doma.

Stále jsem se rozhlížela po černém moři osvíceným měsícem v úplňku. Byla to nádhera. Několikrát jsem i sáhla do vody. Byla teplá, jako by byla právě ohřátá. Všechno kolem bylo jako sen.

Jeli jsme ještě chvíli, když se přímo před námi začala rýsovat jakási silueta. Naklonila jsem se dopředu a snažila se v tom šeru rozeznat cokoli povědomého. Po chvíli se objevilo i světlo. Co to je? Otočila jsem se na Edwarda, který se usmíval od ucha k uchu.

„To je ostrov Esmé, dostala ho jako svatební dar od Carlisla,“ řekl a já vytřeštila oči. Ostrov jako svatební dar? V tomhle jsou Cullenovi nepředvídatelní. Nikdy nevíš, co vymyslí. Ale musím uznat, že to je velice originální.

„Doufám, že mně žádný ostrov nekoupíš,“ řekla jsem hlasem, který v to doufal. Několikrát jsem mu říkala, ať mi nic nekupuje, ale copak by mě poslechl? To by musel spadnout z Neptunu, aby mě poslechl, protože Mars je moc blízko.

„Ne, teď ne, ale až budeme mít tak sté výročí svatby, tak bych ti koupil jeden, nebo klidně dva,“ řekl a provokativně na mě mrkl. Protočila jsem oči a hlavu zaklonila dozadu. On mi jednou přivodí infarkt.

„Že ti to vůbec říkám, stejně je to marný, ale stejně nechci, abys za mě utrácel,“ řekla jsem a myslela to vážně, ale on nevypadal ani trochu vážně. Naopak. Usmál se od ucha k uchu a jeho oči nebezpečně jiskřily.

„Konečně ti došlo, že je marné mi říkat, abych ti nic nekupoval. Ale ty víš, že to nedělám pro to, abych tě naštval, ale pro to, abych tě udělal šťastnou,“ řekl a dlouze se podíval do mých očí.

„Ke štěstí nepotřebuju žádné drahé dárky, ale tebe,“ řekla jsem a přitulila se k němu. Hlavu jsem mu zase otočila dopředu, aby se ještě něco hrozného nestalo. Bylo by divné, kdyby naboural.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 49. kapitola: