Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 44. kapitola

21.08.2013 (10:45) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2502×

44. kapitola

„Čeká nás hodně plánování,“ zašeptal najednou Edward, když jsem se koukala na prstýnek na své ruce. Byl tak krásný. Edward vybral dobře, ale i kdyby byl jiný, stejně by se mi líbil. Usmála jsem se podívala a se mu do očí.

„Neřekla bych. Necháme to na Alici. Slíbila jsem jí, kdysi dávno, že až se budu vdávat, naplánuje mi celou svatbu. Hlavně se těší, jak mi navrhne a ušije šaty. Na nás je jenom místo a datum,“ řekla jsem. Edward se natáhl a políbil mě.

„Mám jen jednu prosbu,“ zašeptala jsem, když naše rty rozpojil. Podíval se na mě zvědavě, ale v očích mu zářily jiskřičky.

„Cokoli chceš, moje nastávající,“ řekl a políbil prstýnek na mé ruce. Usmála jsem se. Bylo to příjemné, i když jsem to sice necítila na své kůži. Ale hřálo mě to přes prstýnek. Ten prstýnek byl najednou mojí součástí.

„Bude to soukromý obřad, jen s tvojí rodinou a Alicí. Svoji na ní nechci, prakticky se mnou nejsou nijak spřízněni a…“ zarazila jsem se, protože jsem tušila, že se to Edwardovi nebude líbit.

„Nechci, aby o tom věděl svět. Chci, aby ta svatba byla tajná, stejně tak tajné zasnoubení. Chtěla bych v klidu vystudovat Manhattan, bez novinářů v patách, kteří by mě pronásledovali ve dne v noci. Pochybuju, že by nechali na pokoji manželku Edwarda Masena,“ řekla jsem a doufala, že se ho to nijak nedotkne. Chvíli koukal do blba, ale pak se usmál.

„Jak si přeješ. Sice jsem chtěl, aby celý svět věděl, že jsem šťastně zasnoubený a později i ženatý, ale pokud to tak nechceš, nebudu tě do ničeho nutit, nikdy,“ řekl a usmál se, ale ten úsměv byl smutný. Stulila jsem se mu do náručí, abych ho trochu utišila.

„Promiň mi to, ale já nikdy neměla ráda příliš velikou pozornost. Vím, že si na ni budu muset zvyknout, ale teď ještě ne. Přemýšlela jsem, když jsem byla dneska u Alice. Chtěla bych Manhattan studovat, aniž bych měla nějaké rozptylování,“ řekla jsem opatrně a doufala, že se ho to nedotkne.

„Ale co já? To tě neuvidím?“ zeptal se mě ublíženě. Mohla jsem tušit, že se mu to líbit nebude. Podívala jsem se mu do očí, kde byl tak zraněný, že jsem si chtěla za ta slova nafackovat.

„Budeš to muset vydržet. Vždyť co jsou pro upíra čtyři roky?“ zeptala jsem se ho, ale věděla jsem, že to situaci nezlepší, spíše naopak. Já jsem tak blbá. Ubližuju mu a on mi chce jenom pomoct a připoutat mě k sobě.

„Pro mě je i jedna minuta bez tebe věčnost. Ty čtyři roky po mně nemůžeš chtít, to bych nejdříve zešílel,“ zašeptal a hlavu zabořil do mých vlasů. Znělo mi to tak krásně, ale věděla jsem, že je to pravda.

„Stejně si myslím, že po měsíci našeho manželství zešílíš, ale ne ze samoty, ale ze mě. Nevíš, co obnáší být se mnou pod jednou střechou,“ popichovala jsem ho. Edward se na mě podíval vážně.

„A co obnáší být s tebou pod jednou střechou? Jako tvůj nastávající bych to rád věděl,“ řekl a teď popichoval on mě. Nadzvedla jsem obočí v provokujícím gestu a našpulila rty. Dala jsem mu rychlou pusu na nos.

„Hlavně to, že já jsem magor přes pořádek, takže většinu času budu asi uklízet, vstávám ještě za tmy. Další věci ještě vymyslím,“ řekla jsem mu a věnovala mu nevinný úsměv. Uchechtl se.

„Já taky býval magor přes pořádek, ale když přišla sláva, začal jsem být trochu nepořádný, ale to je teď jedno. Mám nápad, kde by mohla být svatba, trochu jsem už všechno vymyslel,“ řekl a mě tím dost zaujal.

„Mohli bychom se vzít v Brazílii. Máme tam jednoho rodinného přítele, Adama, který vlastní malou kapli kousek od Ria a je kněz, takže by nás mohl oddat. A myslím, že to nikomu neřekne, když je to kněz, takže zná zpovědní tajemství. A je upír,“ řekl a já otevřela pusu.

„Upír a kněz?“ zeptala jsem se ho, jestli jsem dobře slyšela. Zasmál se a přikývl. Kam ten svět dneska spěje? Upír knězem?

„Ano, zní to neuvěřitelně, ale je to pravda. Za lidského života se chtěl stát knězem, ale pak ho přeměnili a on ztratil všechnu naději. Pak ho našel Carlisle a naučil ho zvířecí krvi. Carlisle mu pomohl postavit tu kapli, kterou teď vlastní. Během toho se spřátelili. Adam byl Carlisleovi za všechno tak vděčný, že se mu navždycky zavázal, a kdyby něco potřeboval, ať mu zavolá a on mu pomůže,“ dovyprávěl a mně ho bylo trochu líto. Vím, co je zahodit svůj sen.

„Mám někde fotky té kaple, bude se ti líbit. Dej mi chvilku,“ řekl a vstal. Sáhl do nějaké skříně a z ní vytáhl obálku, trochu zežloutlou. Asi není nejmladší. Otevřel ji a vytáhl několik fotek. Obálku položil na stůl a s fotkami se vydal ke mně.

Podal mi je a sedl si vedle mě. Podívala jsem se na první fotku a zatajila dech. Ta je… Nádherná. Bylo vidět, že je postavená před několika desetiletími, možná staletími, ale vypadala zachovale a tak kouzelně.

Podívala jsem se na další fotku, na které byl nádherný vyřezávaný oltář zdobený zlatem a různými kameny. To je přímo mistrovská práce. Na dalších fotkách už byla jen focena z různých úhlů. Stačila mi minuta, abych věděla, že tam bude moje svatba.

„Je nádherná,“ dostala jsem ze sebe stěží, jak jsem byla ještě vedle z té krásy. Ale je fakticky jak z pohádky.

„Takže z tvého výrazu soudím, že souhlasíš, aby naše svatba proběhla v Brazílii v té kapli,“ konstatoval Edward. Jen jsem přikývla, na víc jsem se nezmohla. Ty fotky jsem položila na stůl a začala znovu přemýšlet o Manhattanu. V tu chvíli mě něco napadlo.

„Edwarde, tisk mi asi nedá pokoj ani teď, když jsem vítězka tvé soutěže. Myslíš, že by šlo, kdybych Manhattan studovala inkognito?“ zeptala jsem se ho a zvedla hlavu, abych mu viděla do očí. Cítila jsem, jak mu to v hlavě šrotuje.

„No, kdybych tam zavolal já a dal jim nějaké peníze na ty jejich věci, možná by to šlo,“ přitakal a já byla nadšená. Měla jsem už plán, jak by mohly ty čtyři roky, co budu studovat na Manhattanu, proběhnout.

„Už jsem vymyslela, jak by mohly ty čtyři roky proběhnout,“ řekla jsem a byla na sebe pyšná. Byl to celkem dobrý nápad, ale ještě jsem musela znát názor Edwarda a Alice, protože, jak ji znám, mě taky bude chtít chvilku pro sebe. Edward se zatvářil zaujatě.

„Pokud budu moct studovat inkognito, od pondělí do pátku bych byla normálně ve škole, ale měla bych jinou podobu, v pátek by pro mě přijela Alice, jela bych s ní na nákupy, nebo tak něco, protože mě asi taky bude chtít chvíli pro sebe. A v sobotu a v neděli bychom byli spolu. A v neděli večer bych zase odjela na Manhattan. O prázdninách budu samozřejmě s tebou,“ dokončila jsem svůj plán a čekala na Edwardův názor.

„To je přímo úžasný plán, ale ten týden… to budu muset vydržet. Pořád lepší, než kdybych tě neviděl vůbec,“ uznal a mě tím potěšil. Skočila jsem mu kolem krku a políbila ho. Svojí váhou jsem ho povalila na pohovku.

„A nevadí ti, když naše zasnoubení bude tajné? Nechci, aby se to lidi dozvěděli, aspoň ne teď,“ zeptala jsem se ho šeptem, když jsem se od něj odtrhla. Podíval se na mě jako ztracené štěně.

„Je-li to tvé přání, tak mi to nevadí. Byl bych sice rád, aby ostatní holky věděly, že jsem zadaný a daly mi tak pokoj, ale vydržím to,“ řekl a tentokrát mě políbil on. Jeho rty hladce zapadly do těch mých, jako puzzle.

„A kdy se vezmeme?“ zeptal se mě najednou Edward, když odtáhl hlavu od té mé. Puf, to mě nenapadlo, ale vzala jsem to logicky. Do konce školy si zabalím svoje věci, na začátku prázdnin si je odvezu do New Yorku, najdu si tam nějaký byt, potom bychom se mohli vzít.

„Když tak počítám, tak někdy první týden v červenci. Než skončí škola, sbalím si jen ty nejdůležitější a nejosobnější věci. Moc jich nebude, většinu jim nechám. Odvezu je do New Yorku, kde si najdu nějaký byt, což bude někdy na začátku července. Mezi tím věřím, že Alice zvládne svatbu připravit, takže bude stačit jet do Ria a v té pohádkové kapli si říci ano,“ řekla jsem Edwardovi podrobně a usmála se na něj.

Začínala jsem se na svatbu těšit, ale nebylo to proto, že budu volná, ale že se budu vdávat za muže, kterého miluji a chci s ním být. Isabella Masenová. Zní to krásně, nemyslíte? Ale v hlavě se mi vyhrabal brouk.

„A co líbánky? Kde je budeme trávit? A kolik času na sebe budeme mít?“ zeptala jsem se najednou Edwarda a přistihla jsem se, že mluvím svůdně a natěšeně. Samu sebe jsem překvapila. Kde se to ve mně vzalo? Asi jsem Edwarda zaskočila.

„Líbánky nech na mě. A pokud budeš chtít, mohly by trvat od svatby až do začátku školního roku,“ řekla a mě ta vidina přišla až moc lákavá. Sakra, začínám být nadržená. Musím se krotit.

„Dnes v noci zůstaneme tady a ráno půjdeme Alici a Jasperovi říct, že jsme zasnoubení,“ řekla jsem a doufala, že to Edward přijme a hlavně mu to nebude vadit. On se zatvářil trochu pobaveně.

„Oni už to vědí. Věděli, že jsem tě chtěl požádat o ruku a pomohli mi. Alice ušila ty šaty, co jsem ti poslal, a pomohla ti s přípravou, Jasper pro tebe přijel a odvezl tě ke mně, ale samozřejmě nevědí, že jsi mi řekla ano. Alice většinou říkala, že řekneš ne,“ řekl Edward a mně to začalo dávat smysl.

„Vždyť měla pravdu. Poprvé jsem ti řekla ne, ne?“ popichovala jsem ho a šťouchla ho do ramene.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 44. kapitola: