Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zákazy pro Emmetta - 8. - Policie

16.09.2010 (09:45) • Aalex • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2141×

Alice:

Začínám mít alergii na Emmettovy návraty domů. Poslední dobou totiž vždycky přitáhne nějaký leták, který symbolizuje pohromu.

Dnes s vítězným úsměvem plácnul o stůl papírem, který vyzýval ke vstupu do místního policejního sboru. Věnovali jsme mu nechápavý pohled a Emmett nám s rozzářeným pohledem nadšeně oznámil: „To je přesně pro mě. Cítím se nevyužitý. Nepít lidskou krev mě neuspokojuje. Takhle budu moct pomáhat a chránit!“

Už už jsem měla na jazyku poznámku, že je šílenec, a aby mu v tom proboha jednou někdo zabránil, než stačí udělat průšvih.

Edward mě ale pohybem ruky zarazil a zamyšleně prohodil: „Možná to není tak úplně špatnej nápad. Byl by přece pod dohledem. Když poprosíme Charlieho Swana, aby ho nespouštěl z očí, mohlo by to být prospěšné pro všechny.“

To stálo za zvážení. Zavřela jsem oči a snažila se zahlédnout něco z budoucnosti. Rozhodnutí padlo – alespoň Emmett vypadal dost rozhodnutě, tak by to nemělo být těžké. Ostatní mě obezřetně sledovali. …Bylo to tady. Viděla jsem Emmetta v uniformě policisty a vážně mu to slušelo. Vzápětí mou nevinnou vizi narušilo to, jak vytáhl zbraň a namířil na strom, kde seděla kočka. Bože, tak proto chce být policajt. Choval se jako Tackleberry z Policejní akademie. Že mě to nenapadlo – včera na ni přece náhodou narazil a nemohl se od ní odtrhnout. V duchu jsem zaúpěla a otevřela oči. Edward se na mě zašklebil a já přikývla.

„Fajn, ale jdu s ním. Dohlédnu na to, aby ho Charlie přijal jen jako stážistu, a aby se ke zbrani ani nepřiblížil!“

Emmett nakrčil nos a protočil oči, ale k mému překvapení neprotestoval: „Jé, vy toho naděláte!“

Mrknul na hodinky, aby se ujistil, že ještě není zvlášť pozdě, popadl bundu, kterou si před chvílí přehodil přes židli a mrkl na mě: „Tak jdeme?“

Napůl pobaveně, napůl překvapeně jsem prohodila: „Ty teda vážně neztrácíš čas, co?“

To už stál ve dveřích. Netrpělivě na mě sykl a já ho bez dalších protestů následovala. Cestou jsem popadla sáčko ze stojanu a mávla na ostatní: „Jestli nebudu muset křísit Charlieho, až uslyší Emmettovu úžasnou nabídku, jsem za hodinu doma.“

Jeli jsme Emmettovým džípem. Připadal mu stylovější, když jel žádat o místo neohroženého policisty. Emmett si cestou spokojeně pobrukoval s rádiem. Já spíš přemýšlela, jestli si neměl vzít neprůstřelnou vestu. Nebyla jsem si jista, jak Charlie zareaguje. Pořád ještě to nebylo tak dlouho, co v jeho domě Emmett ubytoval tu ztracenou smečku. Žádná vidina Charlieho výbuchu mě ale nepřepadla, a tak jsem se rozhodla věřit, že to dopadne dobře. Snad ho nebudeme muset přesvědčovat, že blouzní, což by byla nutnost, kdyby do Emmetta vystřílel zásobník a on tam dál stál.

Cestou na stanici Emmett ještě trval na jedné zastávce. Zůstala jsem v autě a nezkoumala, co jde nakupovat. V okolí nebyl žádný nebezpečný obchod  – jen pekárna s cukrárnou a kadeřnictví pro psy. Když se vrátil, nesl docela velkou krabici a tvářil se hodně spokojeně. A jéje. To vypadá nebezpečně. Vize mě ale nevarovaly, tak jsem to nechala být.

Charlie se tvářil docela klidně. Nejspíš jsem k tomu přispěla i já – jakožto nejlepší kamarádka jeho dcery. Vyslechl si Emmettův návrh, aby ho přijal aspoň na zkoušku jako policistu v zácviku. Přemýšlivě střelil pohledem ke mně, aby se ujistil, že to myslí vážně. Jeho vtípky se totiž staly poslední dobou vyhlášené.

Já stála kousek za Emmettem. Teď jsem prosebně sepjala ruce a udělala na Charlieho psí oči. Jestli ho nepřijme, udělá nám Emm ze života peklo.

Nakonec se Charlie usmál: „No, vlastně proč ne. Stejně potřebujeme doplnit stav. A jaké máš zkušenosti?“

Emmett hrdě prohlásil: „Mám nastudovanou práci policie z Kriminálky Las Vegas, New York a taky ze všech dílů Policejní akademie. A jako bonus jsem si ze Simpsonových zjistil, jaké koblihy milují policajti nejradši. Tadá…,“ vytáhl krabici a otevřel ji. Byla plná různých druhů donutů – s polevou, sypáním, čokoládou… prostě všechny, na které si jen vzpomenete.

Protočila jsem oči, ale Charlie a jeho zástupce se zasmáli a oba si nabízené koblihy vzali. Že by na tom klišé přece jen něco bylo?

Zatím co zástupce už se cpal, než si Charlie kousl, mávnul na Emmetta koblihou: „Fajn, v tom případě vítej u nás, Emmette. A hlavně žádné hlouposti,“ ještě zdůraznil.

Emmett zářil jako vánoční stromeček. Vítězoslavně se na mě otočil a pobídl mě ven: „Slyšelas to Alice? Tak šup šup domů, ať tam tu skvělou zprávu můžou taky oslavit. Přijedu později. Teď mě totiž čeká práce.“

Důležitostí div nepraskl. Nevěřícně jsem se ohlédla po Charliem, ale ten se právě cpal koblihou, a tak na mě jen povzbudivě mávl. Cha, ještě neví, že povzbuzení bude po dnešku potřebovat spíš on!

* * * * *

Večer dorazil Emmett se samolibým úsměvem a nově nafasovanou uniformou. Všem se nám samozřejmě musel pochlubit. Nejvíc se mu líbil štítek „E. Cullen“ na náprsní kapse jeho uniformy.

Nejspíš by nám vyprávěl a vyprávěl, co všechno se naučil a co všechno mu zítra slíbil Charlie ukázat, kdyby ho Rose neodtáhla nahoru. Bůh jí žehnej a nás chraň!!! Jestli nám má pomáhat tohle, tak to se tedy máme na co těšit.

Ráno jsme vyrazili do školy jako vždycky. Emmett prohlásil, že si ve škole domluvil na těch pár dní, které zbývají do zkoušek, výjimku, oblékl si uniformu a vyrazil za Charliem. Sotva zmizel, prohodila jsem k ostatním: „Doufám, že je Charlie pojištěný.“

Carlisle starostlivě: „Viděla jsi něco, Alice?“

Pokrčila jsem rameny: „Zatím nic určitého, ale Emmett bez katastrofy, to je jako golfista bez hole.“

Rose se na mě zašklebila a trochu naštvaně prohodila: „Nech toho sýčkování, Alice. Vy hned všechno vidíte černě.“

Vyměnili jsme s Jasperem pohled a on podotkl: „Jestli ono to nemá nějaký důvod.“

Usmála jsem se na něj a vděčně ho chytla za ruku: „Zkušenosti…“

Edward se zjevně bavil. Sotva se posadil za volant, škádlivě mrkl ve zpětném zrcátku na trucující Rose: „Navrhoval jsem Carlisleovi, že bude potřeba přistavit část obýváku. Hrozí, že nebudeme mít kam přidávat další body seznamu jeho zákazů. Už teď je jím jak vytapetovaný.“

Rose po něm hodila ošklivý pohled a zasyčela: „Hleď si svého, ty řidiči a vyjeď už konečně, ať nepřijdeme pozdě.“

Edward se rozesmál a já s Jasperem jsme se přidali. I přes smích mi srdce svírala úzkost. Snad Emmett neudělá žádnou hloupost… a nebo aspoň ne nenapravitelnou!

Čekali jsme, s jakou se Emmett vrátí. Byla jsem ochotná vsadit se, že ho jeho nadšení opustí, až uvidí, že „pomáhat a chránit“ znamená hlavně spoustu papírování. Emmett mě ale překvapil. Přišel s úsměvem od ucha k uchu. Sotva pověsil policejní čepici na věšák (chtěl na ni vidět a zajistit si, aby ji nikdo nepřehlédl), složil se do křesla a teatrálně si hodil boty na konferenční stolek. Nemohl být unavený – jednak určitě nebylo z čeho a pak – my upíři jsme přeci neúnavní. Jenže si prostě nemohl odpustit tohle divadlo.

Esmé okamžitě zareagovala: „No Emmette… Koukej dát ty nohy dolů.“

Emmett dramaticky bručel něco o tom, jak tu nenechají udřeného člověka ani na chvíli vydechnout. Esmé toho využila – shodila mu nohy ze stolku tak rychle, že se málem poroučel k zemi i on sám, a zároveň po něm hodila hadr, aby stolek uvedl do původního stavu – tj. aby se zase skvěl bez poskvrnky.

Ať už jsme předstírali cokoli, zajímalo nás, jak to s Charliem šlo, a tak jsme se brzy sešli u velkého stolu v jídelně. Emmett pod Esméiným bedlivým dohledem párkrát přejel stůl, vrátil jí hadr a i on se přesunul k velkému stolu.

Jasper na něj vesele mrknul: „Tak povídej, přeháněj. Jaký byl první den v uniformě? Kolik bank jsi zachránil od přepadení?“ dodal trochu skepticky a všem nám tím vehnal pobavení do tváře.

Emmett nasadil  samolibý úsměv: „Pcha, jen se smějte. Náhodou – zvládl jsem toho spoustu. Zachránil jsem kočku paní Pembrookové. Uvízla ve vikýři a nemohla tam ani zpátky. Ani se nedivím. Nejspíš zapomněla, že je tak tlustá, že neprojde ničím menším než vraty od garáže. Pak jsem strávil snad hodinu vyplňováním papírů o zásahu a Charlie mi za odměnu půjčil mobilní radar, takže jsem spolu s Davem (zástupcem Charlieho) kontroloval rychlost. Neřekli byste, jak někteří lidé dokážou porušovat předpisy.“

Pronesl to tak ctnostně, že jsme vyprskli smíchy: „Emmette, nezapomínáš na něco? Kolik na tom úseku jezdíš ty?“

Emmett se ohradil: „To je něco jiného. Dobrý řidič s rychlými reflexy a autem v perfektním stavu si může dovolit jet…“

Pobaveně jsem mu skočila do řeči: „… jako prase?“

Emmett se na mě zaškaredil: „Trochu rychleji. Kdybyste viděli ty jejich šunky… a ženou si to třeba o 20 mil v hodině víc. Fakt si koledují o srážku.“

Carlisle pobaveně: „Tak to abychom si teď dávali pozor, co? Nerad bych, aby mě musel vlastní syn zatýkat.“

Esmé se mu posadila na klín, objala ho kolem krku a políbila ho do vlasů. S šibalským úsměvem prohodila: „Neboj, peníze na kauci mám připravené, drahý.“

Emmett na nás vyplázl jazyk: „Jen se smějte. Charlie ale říkal, že jsem talent. Prý jestli budu takhle pokračovat, stanu se policistou měsíce.“

Rose protočila oči: „Panebože, on u toho chce vydržet celý měsíc? Mě snad trefí.“

Další dny probíhaly vcelku v klidu. Emmett se každý večer chlubil, co všechno se mu zase povedlo „ochránit“ a jak „pomohl“. Byla jsem si dost jista, že dlužíme Charliemu velké díky. Jen díky němu se z Emmettovy policejní stáže ještě nevyklubal obrovský průšvih.

Emmett byl do své nové zábavy tak zažraný, že se Charliemu dobrovolně nabídl, že vezme víkendovou službu. Přerovnávala jsem právě šatník a vybírala věci, které půjdou na charitu, když na mě Jasper zezdola zahalekal: „Alice, pojď sem. To musíš vidět!!!“

Kdyby moje srdce ještě tlouklo, nejspíš by se teď zastavilo. Byla jsem si jista, že uvidím nějakou Emmettovu ztřeštěnost a modlila jsem se jen, aby nás neprozradil. Jakmile to bylo v televizi, byl by to pořádný problém. Museli bychom se odstěhovat na jiný kontinent. Ne jen do jiné země.

Na střeše požární zbrojnice vrávoral evidentně opilý mladík. Měla jsem pocit, že ho znám ze školy. Pokřikoval nějaké dívčí jméno. Nebylo mu moc rozumět, zvlášť když zvuky z pozadí byly potlačeny, aby se mohla projevit mladá reportérka, která se snažila popsat situaci. Prý se rozešel s dívkou, a teď vyhrožuje, že skočí dolů, jestli se k němu nevrátí.

Nechápala jsem, proč mě Jasper volá, dokud kamera nezabrala šerifa Swana, který se v pozadí dohadoval s Emmettem a svým zástupcem. Jasper přidal zvuk, abychom dokázali slyšet, o čem se baví. Vypadalo to, že Charlie rozhodně zakazuje Emmettovi, aby lezl na střechu za klukem. Zřejmě ho nechtěl mít na svědomí.

Místo toho mu doporučil, aby kluka nějak zabavil, zatím co nahoru poleze on sám. Nechtěl, aby ho kluk viděl dřív, než po něm bude moct sáhnout.

Pátrala jsem v duchu po nějaké katastrofické vizi, ale ani teď žádná nepřicházela. Doufala jsem, že je to dobré znamení. Zatím v televizi Emmett horečnatě přemýšlel a zástupce Dave se snažil sehnat někoho z hasičů, aby odemkl zbrojnici a mohli vyjet s vysokozdvižnou plošinou. Poznali jsme přesně okamžik, kdy Emmett na něco přišel. Nedivila jsem se, že tolik přemýšlel. Na mluvení je sice machr, ale jeho myšlenkové pochody většinou nechápe nikdo další. Nechtěl nejspíš riskovat, že plácne něco, co kluka přiměje vrhnout se dolů hned – bez čekání.

Od chvíle, kdy zmizel z dosahu kamery, jsme byli s Jasperem a Esmé, která se k nám při sledování přidala, jako na trní. Objevil se za necelou minutu a v ruce držel… flétnu! Nevěřili jsme vlastním očím. Tedy… věděli jsme, že hraje – aspoň to o sobě vždycky tvrdil, ale nikdy jsme ho neslyšeli. A že by se chtěl chlubit zrovna teď…

No, nemuseli jsme čekat dlouho. Daveovy poznámky o tom, jestli chce toho kluka uklidnit, nebo přesvědčit, že sebevražda je ve srovnání s posloucháním jeho hudby vlastně docela příjemná možnost, odbyl mávnutím ruky, nasadil flétnu k ústům a začal.

(Doporučuju poslechnout tady.)

Nejen nám doma spadla čelist. Tohle jsme teda vážně nečekali. Překvapeně vypadal i Charlie, který už se zvládl dostat na střechu a teď se tiše blížil ke klukovi. Emmett dál soustředěně hrál. Přestal až ve chvíli, kdy Charlie chytil kluka za ruku. Náhlé ticho je ale oba přimělo trhnout sebou. Snažili se sice udržet rovnováhu, ale nezvládli to. Všichni přítomní vyjekli zděšením, když viděli klouzající dvojici. Naštěstí se jejich pád klouzáním zpomalil, a zarazili se o okap. Pro tu chvíli byli tedy celkem v bezpečí. Kluk rázem vystřízlivěl a už ani zdaleka nevypadal odhodlaný ukončit svůj život. Naopak – vrátil se mu pud sebezáchovy a momentálně se snažil zničit Charliemu ušní bubínky svým děsivým řevem.

Emmett na nic nečekal a pohotově vystartoval ke zbrojnici, do které se Daveovi pořád ještě nepodařilo dostat. Uplatnil své odemykací schopnosti, vyháčkoval zámek a během okamžiku vyjel i s plošinou ven. Právě včas, protože okap přestával zvládat váhu dvou docela silných mužů. Když si přestoupili a Emmett je opatrně svážel dolů, dav propukl v jásot. Emmett se stal hrdinou městečka.

Všechno vypadalo na happy end. Byli už skoro u země, když si Emmett spletl páku a místo mírného popojetí vpřed, aby se jim lépe vystupovalo (no ve skutečnosti se chtěl dostat víc do záběru televize – to nám bylo jasné), popojel vzad a drcnul do stěny zbrojnice. Ta na to nebyla stavěna, a tak část zdi napůl zasypala zadek auta. Plošina a na ní stojící Charlie s klukem byli naštěstí v pořádku a Emmettovi trvalo jen pár vteřin, než se ze suti vyhrabal.

Štvalo mě, že na chvíli zabrala celou obrazovku reportérka, která shrnovala, co se vlastně dělo – pro ty, kdo si televizi zapnuli až teď. Pak byl ale záběr na Charlieho s Emmettem. Charlie měl ruku na Emmettově rameni: „Byl jsi skvělej, Emmette, ale pochop. Tvoje nápady jsou tak šílený, že tě nemůžu nechat dál s námi pracovat. Navíc tahle zeď naši pojistku dost zruinuje. Bylo by příliš nebezpečný pro nás pro všechny, kdybys pokračoval. Promiň.“

Emmettovi přeběhl tváří smutek, ale pak se rozzářil: „Znamená to, že nebudu muset vyplňovat hlášení o té dnešní akci?“

Charlie se při té představě zašklebil, ale pak se usmál a nabídl Emmettovi ruku: „Rád jsem s tebou pracoval, ty náš hrdino.“

Emmett se zadíval do kamery a vesele zamrkal: „Sláva je pomíjivá, ale papíry jsou věčný.“

7. Tetování - 9. Guitar Heroes

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zákazy pro Emmetta - 8. - Policie: