Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Záhadná kráska - 14. Porod

19.05.2010 (09:30) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6996×

POROD
(Aro)

Seděl jsem ve své pracovně za knihou, ale nemohl jsem se na ni soustředit. Bella na tom byla hodně špatně, téměř každý den jí dítě zlomilo žebro nebo koplo tak, že upadla do bezvědomí. Bratři už ho chtěli několikrát vyndat, ale nepovolil jsem jim to já ani Bella. Navíc už by měla podle Sofie každou chvílí rodit…

Hlavní členy gardy mám ve Rwandě, kde nějaká partička upírů masakruje jednu vesnici po druhé a něco jako zakrývání stop jim nic neříká. Už několikrát nám utekli a vypadá to, že mají někoho s darem, který dokáže ošidit schopnosti ostatních. Demetri je cítí slabě a nepřesně. Raději jsem tam poslal Jane, Aleca, Felixe i Demetriho. Nejlepší čtveřici…

Dneska se navíc v tělocvičně konají turnaje v soubojích bez používání darů. Vítěz dostane o jeden stupeň tmavší odstín pláště a tím vyšší postavení v gardě. Caius to kontroluje a vlastně i pořádá. Marcus je s Bellou a já se zase nudím!

„Rudý kód!“ rozlehl se vyděšený Marcusův hlas hradem. Ihned jsem byl na nahou a přímou cestou mířil k Belle. Zvrhl jsem přitom svůj pracovní stůl, prorazil dveře své pracovny a všechny další, které mi stály v cestě. Jen ty zvukotěsné pochromované betonové s příměsi titanu a wolframu jsem raději otevřel.

Marcus byl na chodbě, zadržoval dech a ruce pevně zaťaté v pěst. Pohlédl na mě temnýma zoufalýma očima a já mu ihned řekl: „Běž!“

Nesmíme si dovolit neudržet se. Bella i to dítě jsou příliš vzácní a mám je moc rád, než abych je ztratil.

Vběhnul jsem do pokoje a doslova zamrznul na místě. Bella ležela uprostřed místnosti v obrovské kaluži krve a nějaké nažloutlé tekutině a ztěžka dýchala. Ruce i zuby pevně zaťaté a snažila se nekřičet. Pramínky krve jí vytékaly z úst a na podlaze se mísily s plodovou vodou…

Sofie klečela mezi jejíma nohama a zrovna se dívala pod šaty. Její srdce tlouklo dvakrát větší rychlostí než normálně. Byla vyděšená a to hodně. Profesionálka by měla být v pohodě, ne? Tak takhle asi normální porod neprobíhá.

Bellino srdce zpomalovalo a já ihned překonal ztuhlost i vzdálenost mezi námi a klekl si k ní. Položil jsem si její hlavu do klína, hladil po vlasech a utěšoval ji, že to bude dobré, že to zvládne. A ona křičela něco o tom, že chlapi jsou svině, užijí si a všechnu práci pak odvádí ženy. A že jako upírka všechny vykastruje a podobné nesmysly…

Sofie ji radila, ať dýchá a pořád se dívala pod její sukni. Podle všeho zatím nerodila, měla jen časté stahy a plodová voda vytékala…

A pak Bella hlasitě zakřičela, uslyšel jsem několikanásobné křupnutí a jí se z úst vyvalila další vlna krve. Dusila se jí a vykašlávala ji. Několik kapek přistálo i na mém obličeji a najednou jsem pocítil žízeň a pořádnou. Ze všech sil jsem se držel, abych ji nekousl. Ale bylo to čím dál těžší…

„Zavolejte Colina!“ zavřeštěl jsem. Bylo mi jasné, že já ji přeměnit nedokážu… Ne teď. Heidy měla s jídlem přijít až odpoledne a já skoro týden nepil. Navíc Bella voněla mnohem lépe než většina lidí…

Přestal jsem dýchat i mluvit a raději jsem i zavřel oči.

Sluch jsem však nijak překrýt nedokázal. U zraku stačí zavřít oči a u čichu přestat dýchat, ale se sluchem nic nenadělám.

Slyšel jsem další praskání kostí, Bellin křik a tryskání krve. Sofiino zrychlené srdce a Bellino zpomalující. Pak utichlo úplně…

S hrůzou jsem otevřel oči a spatřil, jak jí v očích popraskaly žilky a i z nich stékaly pramínky krve. Vyvrátily se, její hlava ochabla a spadla mi do klína. Zavřel jsem jí oči. Nevydržel jsem ten pohled.

Věděl jsem, co musím udělat pro záchranu dítěte. Bella už ho neporodí, musím ho dostat ven sám.

Rychle jsem se přesunul k jejímu břichu a zakousl se do něj. Jel jsem zuby od prsou až k podbřišku a zanechával za sebou její roztrhanou kůži. Pak jsem zabořil ruce do jejího těla a vytrhl ven dítě. Malou holčičku. Dívala se na mě zelenýma očkama.

Jenže její břicho i nadále zůstávalo velké. Sáhl jsem do něj ještě jednou a s překvapením nahmatal další tělíčko. Chlapečka s čokoládovýma očima po své mámě.

Vzal jsem si je oba do náruče a vstal. Byl jsem jimi okouzlen. To proto se mi to srdce zdálo příliš rychlé, byly dvě.  Nevnímal jsem nic okolo, jen ty dva malé zázraky v mé náruči. Stoupnul jsem si do rohu místnosti a díval se, jak si mě prohlíží.

Sofie se zatím snažila o srdeční masáž a Colin se přiřítil v potrhaném oblečení ze soubojů.

Její srdce už netlouklo několik vteřin a jed by neměl šanci se rozšířit. Bylo to marné… Přestože jsem ji měl rád, nedokázal jsem její smrti litovat. Ty dva malé zázraky za to stály…

A pak se pokojem rozlehla hlasitá rána. Její srdce naskočilo. Ale udeřilo neuvěřitelně silně…

Colin na nic nečekal a kousnul ji do krku. Nasál dva doušky a pak se bez problémů odtrhl. Jazykem ji kousanec přejel a ten se ihned zacelil. Pokračoval k díře v břiše, kterou jsem jí udělal a začal ji také léčit jedem. Olizoval jí na jedné straně a na druhé se rána začala zacelovat sama…

Přeměna začala…

A já konečně mohl odejít a postarat se o ty dva malé uzlíčky…

xxx

„Děláš to špatně! Oni musí dýchat, nemůžeš je tak dát pod proud vody! Vždyť se udusí!“ ozvalo se za mnou. Zase ta otravná Sofie. Už mě zase buzeruje! Ale už jí nepotřebujeme, ne? Tak fajn. O novorozence se postarat nedokážu…

Přešla až ke mně a já ji uvolnil místo. Vzala si do rukou jedno dítě a namočila ručník. Začala jím holčičku pomalu a něžně omývat. Vzal jsem si chlapečka a ručník, abych ji mohl začít napodobovat.

Za chvíli jsme měli hotovo. A já konečně mohl zkoumat, komu jsou víc podobné.

Bilo jim srdce, jejich teplota se pohybovala mezi tou lidskou a naší, kůži měli docela tvrdou a bílou. Oči lidských barev. Škoda, rudá by jim slušel víc. A neplatil na ně můj dar. Musel bych alespoň vidět jako oni, jestli zatím nemyslí, ale viděl jsem jen tmu jako u Belly.

Teď ještě čím se budou živit. Jen krví nebo i lidským jídlem?

Se Sofií jsme se vydali do ordinace pro krev. Vzali jsme lahvičky na mléko. Já do ní dal krev a Sofie nějaký blaf. Asi mléko. Ohřáli jsme to a vyzkoušeli…

Oběma krev strašně chutnala, ale mléka se taky napili. Trochu, ale přece. Pak spokojeně zavřeli očka a usnuli. Takže mohou i spát…

xxx

Děti vesele spaly v pokoji, který Heidy zařídila a já se vydal za Bellou. Pokoj už byl uklizený a koberec vyměněný. Ani známka po tom, co se tu stalo.

Ona ležela na posteli a házela sebou. Sem tam jí unikl bolestný sten, ale snažila se být zticha. Ruce měla křečovitě sevřené v pěst. Věděl jsem, jak trpí, ale nemohl jí pomoct. Prošel si tím každý z nás.

Na posteli seděl Marcus, Caius, Colin i Sofie a soucitně ji pozorovali. Když mě uviděli, nesnažili se skrývat zuřivý výraz.

„Co si o sobě myslíš? Ona skoro zemřela a tobě to bylo jedno!“ vyjel na mě Marcus.
„Nebylo!“ ohradil jsem se.
„To známe! Vždyť jsi jí málem zabil sám! Vrazit do ní ruku! Jsi normální?“ křičel po mě Caius.
„Nechte toho! Ona i děti jsou v pořádku, tak si nestěžujte!“ zavrčel jsem a uraženě odešel k dětem.

Co si o sobě k sakru myslí?

Naklonil jsem se nad postýlku, ve které stísněně odpočívali. Počítali jsme jen s jedním dítětem, kupovat dvě nás nenapadlo.

Spinkali a vypadali tak krásně a nevinně. Ani jednou nezaplakali a pořád se usmívali. Kluk je celá maminka. Rysy měl s Bellou strašně podobné a ty oči. Naprosto stejné, jako bych v nich viděl Bell jako malou. Taky byla tak okouzlující. A holčička jakoby z oka vypadla Edwardovi. Ostře řezané rysy a zelená pronikavá očka. Přesně takové, jaké jsem viděl v jejich myšlenkách…

Pak se ale z vedlejšího pokoje od Belly ozval hlasitý výkřik a holčičku vzbudil. Začala poprvé plakat. Rychle jsem si ji vzal do náruče a začal s ní pohupovat. Ona stále brečela a natahovala ručky k mému obličeji. Tak jsem se nad ní sklonil a ona se dlaní dotkla mé tváře.

A pak jsem před očima uviděl Bellu v kaluži krve, jak jí Sofie oživuje a Colin kouše. Poznal jsem ten obrázek.

Ta malá mi ukázala celý děj z jejího pohledu…

◄ ▲ ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Záhadná kráska - 14. Porod: