Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žádná svatba nebude! - 22. kapitola

29.05.2012 (07:30) • rezule • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 3131×

„Někdo zvoní, jdu tam!“ zahulákala Kayla z přízemí a já mlčky přikývla, přestože můj souhlas vidět nemohla. Seděla jsem celé odpoledne nad notebookem, abych opravila alespoň pár kapitol té slátaniny, co jsem dostala za úkol, ale moc mi to nešlo. Autorka měla příliš bujnou fantazii a kniha nebyla o ničem jiném než o sexu. Jindy by mi to snad ani nevadilo, ale teď, když jsem s Edwardem nebyla, bylo tohle téma tabu.

Seděla jsem na terase a Kay byla celou dobu v domě, přesto jsem se díky ní necítila tolik sama. Celý den pobíhala po domě – vynutila si mé povolení uklízet, a tak toho teď pěkně využívala. Nevím, jestli spadla z Marsu, ale ta holka prostě ráda uklízela.

Z přemýšlení mě vytrhlo kvílení z přízemí.

Co se ksakru děje?

Vyskočila jsem na nohy rychlostí blesku a vydala se po schodech dolů. Hlavou mi probleskovalo milion znepokojivých myšlenek.

Co když jsou to lupiči? Co když to je Edward? Esmé? Renée? Carlisle?

Jenže mýlila jsem se. A to naštěstí dost.

„Ahoj, Bello!“ ječela nadšeně Jessica s úsměvem od ucha k uchu. Vrhla se na mě a silně mě objala. Kay zatím hleděla dost podezíravě.

„Mám zkontaktovat tvýho tátu, že do domu vtrhla divná ženská, a vrhá se i po tobě?“ starostlivě si Jess přeměřovala.

„Divná ženská?!“ odtrhla se ode mě má druhá kamarádka a naštvaně si odfrkla.

„Holky, uklidněte se,“ okamžitě jsem do konverzace vstoupila já, „Kay, tohle je Jessica Stanleyová, má kamarádka ze střední, se kterou si, jak se ukázalo, rozumíme doteď. Jess, tohle je Kayla Rogersová. Ta Kay, co žije v L.A. a je mi tam a teď i tu velkou oporou,“ stručně jsem je seznámila.

Přikývly a dál se navzájem ostražitě prohlížely. „Proboha, mohly byste se chovat normálněji?!“ vyjekla jsem prosebně. Opravdu jsem potřebovala, aby nad sebou ohrnovaly nos.

„No tak jo,“ vyplázla na mě jazyk Jess, udělala krok blíž ke Kay a potřásla si s ní rukou. Neodpustila jsem si protočit oči.

A tohle chování je jako v pohodě?

Vrhla jsem se na ty dvě, objala je do pevného sevření a bylo to.

• • • •

Den míjel další den a všechno se slilo do stereotypu, který mě začal znepokojovat. V týdnu, kdy Jess mohla zavést Debbie do školky, tak vždycky udělala a pak trávila dny se mnou a Kaylou. Navečer se samozřejmě vracela k sobě domů – ona totiž narozdíl ode mě stále snoubence měla a navíc i dceru. O víkendech se tedy, to se rozumí, musela starat o ty dva a nemohla někde bláznit se dvěma kamarádkami.

Edward byl věčně pryč. Na lednici každý den visel nový papírek se vzkazem, který se obsahem nijak zvlášť nikdy neměnil. Odjížděl každý den někam, nejspíš proto, aby se se mnou nemusel vidět. Rvalo mi to srdce, ale sama jsem si chtěla být ještě víc jistá láskou k němu, že sama od sebe jsem ho ani nevyhledávala. Cítila jsem, že ta chvíle, kdy si budu stoprocentně jistá, nastane už opravdu hodně brzy.

„Bello?“ vynucovala si najednou moji pozornost Kayla.

„Co je?“ Opětovala jsem jí pohled a zahlédla ty starostlivé jiskřičky v očích. Potřebovala snad už jet domů? Hrklo ve mně, když jsem si představila, že by tu už nebyla. „Potřebuješ už odjet domů, viď?“ vyslovila jsem náhle svou ustrašenou myšlenku nahlas.

„Blázníš? Vzala jsem si habaděj volna, takže se mě jen tak lehce nezbavíš. Tedy dokud nebudeš úplně fit,“ dodávala hned s úsměvem. Radostně jsem přikývla.

„Ale co se tedy děje?“ položila jsem jí otázku dřív, než se z toho mohla bezbolestně vymotat. Viděla jsem na ní, že se něco děje. A chtěla jsem okamžitě vědět, co to je.

„Víš, fůru času budu mít teprve po dnešku. Vyprávěla jsem ti, že Henry to vzal klidně za mě a nevadí mu, že si kafe bude nějaký ten měsíc vařit sám. Jenže já ve firmě nejsem jen jako jeho sekretářka, ale i jako spolumajitelka, a zrovna jedna firma, ze které máme vážně slušný kšeft, sídlí blízko Forks – v Port Angeles. A shodou okolností tu naši smlouvu chtějí zrušit. To nesmíme dovolit, a tak se za nimi budu muset vydat...“ odmlčela se a pozorovala moje reakce.

„Uklidni se, Kay,“ usmála jsem se na kamarádku, co nejveseleji to šlo. „Zkusím konečně zkontaktovat Jacoba – pamatuješ si na něj? Hodně jsem ti o něm vyprávěla – je to můj dávný kamarád z dětství a pak i trochu potom... No, zkrátka a dobře, ráda bych ho po těch letech zase viděla.“

Kayla nadšeně přikývla. Viditelně z ní opadl strach.

• • • •

„Isabella Swanová? Ty ještě žiješ?!“ ozval se z druhé strany Jakeův nadšený hlas poté, co jsem se slušně ohlásila. Nebyla jsem si totiž stoprocentně jistá, že jeho číslo je stále jeho. Jacob byl blázen – ani bych se nedivila, kdyby svůj mobil i s telefonním číslem někomu prodal za pár babek, aby si mohl koupit nový náhradní díl na další auto. U něj člověk prostě nikdy přesně nevěděl, co může očekávat.

„Jo,“ povzdechla jsem si s úsměvem, když jsem po těch letech zase slyšela jeho hlas. Bylo to neskutečné – jak dlouho už jsme spolu nemluvili? Rok? Dva nebo tři?

„Jak jde život, Bells?“ zeptal se věčný optimista Jake zvesela.

„Ále jo, jde to,“ protáhla jsem. „Hele máš dneska něco v plánu?“ vyhrkla jsem náhle bez rozmyslu. Kdysi býval zvyklý na moje rychlé plány, tak proč ne i dnes?

„Ty jsi ve Forks?“ zaslechla jsem překvapené vydechnutí.

„Jo,“ přisvědčila jsem a čekala, co se bude dít dál.

„A to ještě nejsi na cestě?“ zeptal se trochu víc popuzeně a hned pokračoval, „ještě dnes tě musím vidět!“

Spokojeně jsem si oddechla – stál o mě a já tak měla o příjemně strávené odpoledne postaráno.

„Hm… Tak za hodinu na pláži, tam jako vždycky?“ nabídla jsem setkání na našem starém místě, kde jsme to oba milovali.

„Budu se těšit, Bells!“ zaslechla jsem ještě jeho smích předtím, než telefon ohluchl.

Radostně jsem sama pro sebe přikývla.

Tak, to by bylo.

Kayla vyrazila asi před deseti minutami a já tu byla sama. Rozhodla jsem se co nejdříve začít s chystáním sama sebe do La Push. Byla jsem přesvědčená, že to pomůže zaměstnat mou mysl i tělo.

Vlezla jsem do koupelny a s vidinou pořádně horké sprchy za sebou otočila klíčkem ve dveřích. Bylo by zbytečné se mě ptát, proč jsem to udělala, když jsem byla v domě naprosto sama – nezvládla bych nikomu dát smysluplnou odpověď.

Svlékla jsem se jen do spodního prádla – pak jsem hledala kosmetickou tašku, kde bych měla najít i můj oblíbený kondicionér na vlasy s vůní kokosu. Musela jsem se zasmát nahlas, když jsem jej našla pod knihou Na Větrné hůrce – mé nejoblíbenější vůbec. Četla jsem si asi před třemi dny už zase ve vaně, a tak se tu povalovala.

Jenže úsměv mi po chvíli ztuhl na rtech. Na dně taštičky ležely tampony. V hlavě mi to okamžitě začalo šrotovat.

Klid. Třeba je to jen blbá náhoda.

Jenže co když ne? V hlavě mi pobíhalo milion splašených myšlenek. Bylo snad možné, aby se mi to opozdilo o celé dva týdny, přestože nikdy dřív se to nestalo? Jak to, že jsem si toho nevšimla? To jsem byla tolik mimo?

Ale na druhou stranu by se tak daly vysvětlit ty časté nevolnosti... Dál jsem se snažila lovit v paměti.

Panebože.

„Bell,“ zamumlal, když jeho rty přešlY z mé čelisti na krk. Celá jsem se rozechvěla.

„Dnes nemůžeme,“ snažila jsem se odporovat, přestože to šlo opravdu těžce. Kdo by mu dobrovolně chtěl odolat?

„Proč ne?“ zjišťoval se stopami smutku v hlase jako zpráskaný pes.

„Vím, že jsme se nemilovali už pár dnů kvůli té tvé pracovní cestě,“ protočila jsem oči, „ale já si zapomněla obstarat antikoncepci,“ povzdechla jsem si. „A bez té nic nebude – nechceme přece riskovat, že bych otěhotněla.“ V té chvíli jsem se třásla spíš hrůzou.

„A co takhle jen kondom?“ usmál se svůdně a jeden vytáhl z kapsy.

Zmateně jsem zakroutila hlavou ze strany na stranu. Ne, ten přece nemusí být stoprocentní... Na druhou stranu mě však lákala vidina nahého Edwarda. Po těch dlouhých dnech bez něj...

Dopadlo to samozřejmě v prospěch obou dvou – vyspali jsme se spolu. A pak ještě jednou, dvakrát, třikrát...

Jsi těhotná, oznámila mi přesvědčeně myšlenka a já si sama pro sebe přikývla. Věděla jsem to, přestože nijak potvrzené jsem to neměla. Já to cítila.

A světe div se, nepanikařila jsem díky tomu. Isabella – nebo Gertruda, říkejte si mi, jak chcete – Swanová byla těhotná, ale nevyváděla z toho. Dokonce jsem cítila cosi jako hřejivý pocit radosti.

Ten prcek uvnitř mě byl poslední kousek do skládačky mé jistoty, že já s Edwardem prostě a jednoduše být musím. Chyběl mi, milovala jsem ho, své srdce jsem nechala u něj a teď jsem dokonce v sobě nosila kousek jeho i mě.

Bylo to tolik zvláštní, že jsem se nezmohla na nic víc než si sednout na okraj vany, nechat skapávat slzy radosti z mých tváří na zem a přitom si hladit bříško. Zatím bylo malé, ale za pár týdnů ten malý červík jistě povyroste...

Kapitolu přidávám o den dřív - snad se tentokrát poštěstí a vyjde trochu dřív, abyste měli dvě kapitoly poměrně rychle za sebou. Já přidávám pořád stejně - každé úterý, bohužel toho teď mají admini víc než dost, a proto se mohlo taky stát, že díky menší pauze jste na povídku zapomněli. Já však pevně doufám v to, že ne. 

NatyCullen, zlato moje, doufám, že mě za tohle nezardousíš... Ona je těhotná už nějakou tu dobu a... Ále, víc toho prozrazovat nebudu! 

Autor: rezule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žádná svatba nebude! - 22. kapitola: