Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žádná svatba nebude! - 11. kapitola

Dostanou se nakonec opravdu tak hladce Bella s Edwardem od Swanových? Špetka romantiky, intrik a nakonec pro vás takový menší bonus. Neměla jsem ho v úmyslu ani moc psát, ale když jste si právě o tuto scénu tak říkali... Příjemné počtení. ;)

09.03.2012 (18:30) • rezule • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 3224×

 

„Bello?“ zeptal se starostlivě. Copak se mi něco stalo?

„Hm?“

„Už jsme tady,“ poukázal na skutečnost, kterou jsem tak nějak nezaregistrovala. Celou cestu sem jsme mlčeli, oba jsme byli zahloubaní ve svých myšlenkách.

„Aha,“ vypadlo ze mě. Edward vyšel s úsměvem na rtech ven a zase si udělal to své oblíbené kolečko kolem auta, aby mi mohl otevřít.

Neodpustila jsem si protočení očí – to byla zavedená nutnost. Když jsem však zrak odtrhla od něj a konečně jsem mohla vyjít ven, nestačila jsem zírat. Náš pronajatý dům ve Forks byl ve tmě ještě úchvatnější.

Neozařovaly ho žádné pouliční lampy, ale hvězdy, kterých bylo na nebi snad nejvíc, co jsem kdy viděla. Byla to naprosto dokonalá podívaná.

Zaklonila jsem hlavu a nedokázala jsem od oblohy odtrhnout oči ani když jsem ucítila Edwardovy paže obtočené okolo mého pasu. Stál za mnou.

„Nádhera, že?“ zašeptal mi do vlasů. Tělo mě okamžitě zradilo, ale on mě pevně držel, abych se na nohou udržela. Jen jsem na jeho otázku přikývla.

„Vidíš támhletu hvězdu?“ optal se a prstem před mýma očima ukázal nalevo na jednu malou hvězdičku z mnoha dalších, stejných. Znovu jsem přikývla.

„Ta je Esméina,“ poznamenal jen tak a já zalapala po dechu. Jeho milá matka vlastnila hvězdu?!

„Dar od Carlislea,“ vysvětloval. „Má rodina má peněz dost. Kdybych chtěl, nemusel bych ani pracovat. Ale to se mi nezdá spravedlivé,“ dodal a já se roztekla ještě víc. Lepšího chlapa jsem si pro sebe nejspíš opravdu představit nemohla.

„Jednou ti taky nějakou hvězdu koupím,“ začal slibovat.

„Ne, já žádnou nechci,“ odpověděla jsem mu a ucítila, jak jeho tělo ztuhlo. Nejspíš byl překvapený. „Já na takové dary nejsem, Edwarde. Jako bys to nevěděl,“ připomněla jsem mu a otočila se k němu, abych mohla vzít jeho obličej do svých dlaní. Trošku zklamaný přikývl. „Nic víc než tebe ke štěstí nepotřebuju,“ zašeptala jsem a netrpělivě se postavila na špičky. Potřebovala jsem ho už konečně políbit.

Náhle se ode mě odtrhl a já chtěla nespokojeně zamručet. Proč to udělal?

„Bell? Já... Nad něčím jsem přemýšlel,“ vyhrkl vážným hlasem. Trošku jsem se začala bát. Proč tak najednou zvážněl?

„Mluv,“ poručila jsem mu horlivě.

„Čím víc nad tím přemýšlím, tím jistější si jsem,“ načal a já začala zmatkovat. Našel si jinou?! „Chtěl bych si tě vzít.“

Cože?

„Ale o ruku už jsi mě žádal, Edwarde,“ namítla jsem nechápavě. Šibe mu? Pro jistotu jsem mu zamávala zásnubákem před očima.

„To přece vím,“ odsekl netrpělivě. „Ale já bych chtěl, abychom už měli i datum.“ Zalapala jsem po dechu. „Miluju tě.“ Hleděl na mě očima plnýma očekávání. Nemohla jsem říct ne. To nebylo správné.

Protože když jsem se zadívala do těch smaragdových očí plných něhy a lásky, věděla jsem, že by byla ta největší blbost svatbu oddalovat. A čím dál víc se mi ten nápad začínal zamlouvat. Po svatbě by byl jen a jen můj.

„Nejradši bych si tě vzala hned,“ přiznala jsem s úsměvem a on se šťastně zasmál.

 

Rose:

 

„Nebyla přece tak špatná,“ začala ji bránit znovu Alice a já se k ní připojila.

„Edward ji miluje, vždyť to jste museli vidět.“ Esmé naštvaně zaprskala. Byla to skvělá matka, ale jakmile si jednou něco umanula a chtěla to opravdu moc, muselo být po jejím. A ohledně budoucnosti Edwarda stoprocentně.

„Kdo by si nevšiml těch potrhlých jiskřiček v očích?“ odvětil ironicky Emmett a já po něm hodila polštář. Chytil ho dřív, než ho mohl udeřit do té jeho dokonalé tvářičky a vyplázl na mě jazyk.

Zvedla jsem povýšeně hlavu a dělala, že jsem uražená.

„Ale no tak, Rose, krásko moje.“ Byl okamžitě u mě. V duchu jsem se musela zasmát, ve výrazu ve tváři jsem to však najevo nedala. Nechávala jsem ho, aby se snažil, přestože na mě před chvílí jen vyplázl jazyk jako malý kluk. Ostatní, jak se zdálo, hned poznali, že to jen hraju, ale Emmett ne. V tomto ohledu byl tak trochu... no, natvrdlý. A to jsem na něm milovala.

Stále na mě hleděl vyděšenýma očkama. Vydržela jsem jen minutu, než jsem se na něj vrhla, abych mu ukázala, že se rozhodně nezlobím. Spojila jsem naše rty a oddávala se chuti těch jeho, zatímco mě okamžitě začala obklopovat vůně stromů a mořské soli.

„Můžete si to nechat na večer?“ ozval se otrávený hlas Jaspera.

„Máme tu právě rodinou poradu a vy se tu muchlujete,“ začal nás kárat Carlisle. „Vždyť víte, jak moc pro Esmé znamená,“ nabádal nás.

Jasně, porada, protočila jsem oči. Dle mého názoru bylo všechno tohle divadlo zbytečné. Proč by Edward nemohl zůstat člověkem? Když by nesmrtelnost radši vyměnil za lásku k Belle? Samozřejmě, že by jednoho dne nadobro zemřel, ale bylo to jeho rozhodnutí a pokud chtěl prožít lidský život plný strastí i dokonalých vzpomínek... Měl na to právo.

„Ale proč, proboha, musíme jen řešit, jak se jí zbavit? Copak sis vážně nevšimla, jak se na ni díval?“ nechápavě jsem si měřila Esmé. Odjeli už včera, ale ona pořád nedokázala pochopit a uvěřit té zamilovanosti v očích jejího syna. Což bylo vážně na hlavu.

Nestihla odpověď, protože se jí v ruce rozezvonil mobil. „To je její matka,“ oznámila vážným hlasem a vzala to.

„Haló?“ ozvalo se šeptem z reproduktoru.

„Ano, Renée?“ odvětila předstíraným milým hlasem naše mamka.

„Jen jsem ti chtěla říct, že před chvílí u nás byla Bella i s vaším Edwardem,“ žalovala urychleně. Jenže to pro nás nebyla žádná novinka.

„A?“ dělala zvědavou Esmé.

„Ačkoliv jsem tu naši menší dohodu s Charliem neprobírala, protože by byl rozhodně proti, teď je, jak se zdá, na naší straně,“ sděloval nadšeně hlásek na druhé straně.

„Vážně?“ vyjekla překvapeně absolutně nepřekvapená ledová matka.

„Edward ho tak nějak naštval,“ přiznala Bellina maminka stydlivě.

„Ale, má milá, to přece vůbec nevadí! Hlavně, že je na naší straně!“ začala ji přesvědčovat Esmé.

Nedalo se to poslouchat.

 

­­­Bella:

 

„Lásko?“ probudil mě sametový hlas Edwarda. Na nahých zádech jsem ucítila jeho prsty. Hladily mě a já slastně zamžourala do ranního světla.

„Ano?“ odpověděla jsem s úsměvem na rtech.

„Máš tu snídani,“ oznámil.

Dokonalý chlap!

Okamžitě jsem se posadila, a přestože mi přikrývka sjela z těla a já zůstala úplně nahá, začala jsem hledat jídlo. Jenže jsem zahlédla jen tác v Edwardových rukách, který právě hbitě schovával za sebou, přičemž na mě s úplně jiným hladem v očích hleděl.

„Dej to sem, prosím!“ zakňučela jsem žalostně. Měla jsem hlad a moc dobře jsem věděla, co chce on. Nenechá mě v klidu najíst, dokud to nedostane.

„Ne,“ odporoval s laškovným úsměvem ten tyran.

„Ale no tak!“ žadonila jsem dál. „Klidně se obleču, abych tě nerozptylovala,“ nabídla jsem mu ochotně.

„Ne!“ vyhrkl okamžitě a já se zakabonila.

„Potřebuju se prvně najíst,“ namítla jsem a on po dlouhém uvažování odevzdaně přikývl.

„Ale pak…“ Nedokončil větu, já jsem však moc dobře pochopila. Se smíchem jsem přikývla a natáhla jsem se k němu, abych ho mohla políbit.

Vytáhl tác plný jídla, co ukrýval za zády, a mně se začaly sbíhat sliny. Byl plný lívanečků pořádně natřených džemem. Pustila jsem se do nich a s plnou pusou jsem jen dodala, co bylo už dávno nad slunce jasné: „Miluju tě.“

Zářivě se na mě usmál a políbil mě do vlasů. Vtom se však rozezvonil mobil na jeho nočním stolku. Povzdechl si a šel pro něj.

„Mami?“ oslovil volající překvapeně. Pak s ní hovořil chvíli lehce naštvaným hlasem, nakonec však přikývl a s již lehkým úsměvem na rtech slíbil se slovy, že se zeptá. Něco mi říkalo, že mluvil právě o mně. Nechala jsem to ale plavat a vyčkávala jsem, až se mi to rozhodně říct sám.

„To byla Esmé,“ prozradil mi informaci, kterou jsem už dávno znala. Obdařila jsem ho však jen nechápavým výrazem. Co chtěla?

„Víš, Alice není úplně normální upír,“ začal vysvětlovat, jako by čekal, že pochopím, proč najednou začal žvanit o jeho sestře. Nicméně nic jsem mu netrpělivě neodsekla a jen jsem vyčkávala dál. „Má dar,“ pokračoval, „vidí budoucnost v podobě vizí. Jakmile se někdo v jejím okolí pro něco rozhodne, vidí budoucnost jeho rozhodnutí.“

„A dál?“ Byla jsem čím dál tím víc netrpělivá a zvědavá, kam tím vším míří.

„Viděla rozhodnutí, co jsme učinili včera večer,“ vysvětlil. Dál jsem nechápala a on to na mně poznal, přestože jsem se snažila tvářit, že mimo nejsem. „Ohledně té svatby, Bello,“ káral mě za mou neschopnost pochopit i to nejvíc viditelné.

Aha.

Přesto jsem stále nechápala, k čemu to má všecko vést a co s tím má společné jeho matka.

„Esmé by s tebou všechno ohledně svatby probrala. Chce ti pomoct.“

„Ale vždyť ani nevíme, kde a kdy se bude konat!“ namítla jsem šokovaná.

„To mi nemusíš ani říkat,“ souhlasil mírně popuzeně. „Já to vím, ale něco takového povídej mé matce.“ Protočil oči s provinilým úsměvem a mě osvítilo.

„Chce mě vidět už dnes, že?“ otázala jsem se jízlivě.

„Jo,“ přitakal se svěšenou hlavou. „Je na cestě sem.“

„Cože?“ vyprskla jsem čerstvě vymačkaný pomerančový džus na bílé povlečení. Vypadalo to jako batika.

Co teď? Vždyť bylo na přípravy ještě tak brzy!

„Lásko, já se omlouvám,“ začal okamžitě Edward. „Měl jsem s tebou na dnešek úplně jiné plány, ale Esmé je Esmé.“ Hypnotizoval dál mé nahé tělo.

Tak tohle se ti nedá neuvěřit. Šlo to poznat v každém jeho pohledu i pohybu.

Lokla jsem si zbytku džusu, který se ve sklenici udržel, do pusy jsem si nacpala naráz celý jeden lívanec a vyhrabala jsem se z postele. Musela jsme se dát do kupy. Kdoví kam mě chtěla jeho upíří matka vyvézt.

Ve skříni, kterou můj skromný oděv na chvílí obydloval, jsem se poohlédla po nějakých formálnějších šatech. Moc jsem žádné nenosila, ale pro jistotu jsem si jich pár nedávno koupila s asistencí Edwarda. Když jsem si na zkoušení v kabince v obchoďáku vzpomněla, celá jsem zrudla. Snoubenec se v té chvíli opravdu moc nevěnoval šatům, ale spíš mému tělu… Zarazila jsem urychleně myšlenky a dala se do práce. Oblékla jsem si mentolově zelené koktejlky s dlouhým rukávem a černé balerínky. Lehce jsem se namalovala a posadila se k Edwardovi na gauč. Díval se na basketbal, takže pěkná nuda. Co však rozhodně nuda nebyla, byl pohled na něj. Seděl jen v trenkách a já se mohla uslintat blahem. Naneštěstí se asi za pět minut ozval zvonek a já se musela vydat ke dveřím.

„Ahoj, Bello!“ vrhla se na mě Edwardova matka. Byla vážně dost milá.

„Zdravím,“ odpověděla jsem s úsměvem.

„Dohodla jsem nejlepšího svatebního agenta v tomto státě. Pojedeme za ním do Seattlu, ano?“ Neměla jsem to srdce jí namítnout ani to, že nemáme zatím ještě ani datum. Nedalo se odporovat tomu milému a obětavému úsměvu.

„Dobře. Vezmu si jen kabát a můžeme jet, ano?“ Přikývla a já se rozběhla za Edwardem. Vášnivě jsem ho políbila, vzala si kabát a vydaly jsme se s jeho matkou na cestu.

 

Edward:

 

Ozval se zvonek a mě hned napadlo, že je to Bella. Neodjely ani před pěti minutami. Určitě si něco zapomněla – to byla její specialita. Se smíchem jsem se zvedl od televize a rozešel jsem se ke dveřím. Nebylo potřeba se oblékat, vždyť za dveřmi stála žena, která mě viděla úplně nahého už víc jak tisíckrát.

To jsem si ale jen myslel, protože mě za dveřmi čekalo překvapení.

„Bello, včera jsi u nás zapomně- “ nedořekla Jessica Stanleyová. Největší drbna ze střední. Vedle ní stál modrooký chlap s blond patkou. Po sekundě mi došlo, koho mi tolik připomíná. Vždyť to byl Mike Newton.

Co jsem komu udělal?

„Ó, můj bože!“ vyhrkla překvapeně jako jedno slovo, zírala na mě jako na plakát. Dívala se na mě divně, jako by snad byla zhulená. Bylo to mnou nebo vážně něco hulila?

Na otázku jsem odpověď nedostal, protože se Stanleyová přímo přede mnou složila. Mike ji naštěstí stihl zachytit dřív, než si mohla rozbít hlavu o schod.

„Vem ji dovnitř,“ poručil jsem mu pohotově a zatímco on ji pokládal na gauč, já jsem se rychle utíkal obléct, aby se, až se probudí, znovu nesložila. Pak jsem se vydal za těmi dvěma.

---

Poslední dobou se snižuje počet komentářů, tak nevím, jestli je to povídkou, nebo jste jen někteří líní párkrát kliknout. No, ale těm, kteří komentují pravidelně, strašně moc děkuju. Tuto kapitolu jsem chtěla vydat dřív, ale protože se ve středu narodila další sestra do rodiny, oslavovali jsme a nebylo moc času. :)

 

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: rezule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žádná svatba nebude! - 11. kapitola:

Bože, ta Jessica mě dostane do hrobu! Je boží. Jinak Esmé se mi "hnusí" s jejím předstíraným milým a laskavým plánem pomoci, když jim chce jenom ublížit. Žádná matka není stejná, ale tohle... No, je to divné. Jdu hned na další, zlato, píšeš úžasně a mně se to moc a moc líbí.

Ano, já vím, že jsem tu opět s malým (no dobře, ne tak úplně malým) zpožděním, ale bohužel, času opravdu nemám nazbyt, takže se omlouvám.

Kapitolka se opět povedla, jak taky jinak, že ano, k mému údivu jsme se taky o něco posunuli v ději, což vůbec nebylo na škodu.
Stejně tak jsi mě překvapilo těmi nečekanými změnami pohledu. Samozřejmě že ti to nemám za zlé, i když je pravda, že člověk nestíhal pořádně sledovat čí pohled vlastně píše. Myslím si ale, že se ti každý z těch pohledů pěkně povedl a obstojně se ti podařilo vžít do postav.

Já si nemůžu pomoct, ale s každou kapitolou toho "tvého" Edwarda víc a víc miluju. On je tak neskutečně pozorný a milý i ve chvílích, kdy bych já osobně vraždila. Jo, ješitný sice umí být taky, ale to vůbec není na škodu, že ano. Takovýho chlapa mít doma, tak si pískám.

Jsme ráda, že vztah Belly a Edwarda je stále scelený a nevypadá, že by dostával nějaké trhliny. Ta Edwardova slova to rozhodně potvrzují. Brzká svatba by jim v této situace jistě pomohla.
I když si nemyslím, že by se Esmé poté vzdala jen tak, bez boje.

Na jednu stranu tu ženskou/upírku chápu, musí to být dost těžké, především pro ni jako nesmrtelnou. Představa toho, že přijde o to, na čem jí v životě nejvíc záleží, musí být příšerná. Na tu druhou by ale i přesto měla tolerovat jeho rozhodnutí. Jsem ráda, že Alice i Rosalie jsou na straně Edwarda s Bellou, alespoň někdo chápe, že Edward o nesmrtelnost nestojí a že ji s radostí vymění za šťastný lidský život.

Rozhodně mě ani nenapadlo, že by Charlie neměl tušení o Cullenovic "válečném tažení" a že to všechno dělá ze svého otcovského pudu. Každopádně jim tím pěkně nahrál do karet. Ale i když to zatím Esmé všechno vychází podle plánu, já stále doufám a věřím v to, že se jí to nepovede.

Každopádně, zdá se, že už nezůstává jen u plánování, ale že Esmé přešla rovnou do akce. Jsem tedy zvědavá na to, co za tím jejím "plánováním svatby" doopravdy vězí (i když samozřejmě moc dobře vím, že to nic dobrého nebude) a jak se s tím Bella popere.

A ten konec, ten mě opravdu rozsekal. Jsem byla opravdu pořádně zvědavá na Jessicinu reakci na Edwarda, ale že to dopadne až takhle, to mě ani ve snu nenapadlo.
Kapitolka byla samozřejmě moc pěkná.

Holky, strašně moc děkuju za překrásné komentáře. Další kapitola bych měla přidat ke schválení už zítra.

Ségro moje, ty si proste a jednoducho dokonalá! Minulá kapitolka sa mi síce nepáčila, ale táto? LUXUS!
Prezradím ti jedno tajomstvo, chceš? Tento komentár píšem a to ešte nie som ani na konci kapitoly. Som práve pri tej časti, keď Rose hodila vankúšom po Emmovi. Ja viem, som otrasná, lenže proste, už teraz sa mi to tak neskutočne páči, že som si nemohla pomôcť a musela začať automaticky písať komentár. Ja už sa poznám, dočítala by som to a na to podstatné by som určite zabudla a v komentári na to úplne zabudla.

Začiatok s Edom bol veľmi pekný a precítený. Bola som tam priamo s nimi a z diaľky ich sledovala. Dokonca som aj videla ako Bella stuhla, keď sa Edward začal ošívať a chystal sa jej povedať o tom dátume svadby!
Táto chvíľa sa úplne presne hodila na dokonalý začiatok a tá hviezda bola veľmi romantická! Bella to síce zabila tým, že ona žiadnu hviezdu nechce, ale tou ďalšou vetou, že k šťastiu potrebuje iba Edwarda ma dostala do kolien.
A Edward? Ách... Ja vážne netuším ako to robíš, ale v tvojej poviedke je z neho neskutočne romantický a ešte sa červenajúci chalan, ktorého zbožňujem. Aj ja by som chcela mať takéto chlapa, to mi ver! Asi nie som jediné, čo, ségra?
Veľmi pekne si túto časť zakončila, znovu s toľkou nehou a krásnymi pocitmi.
Ten sek z nich k Rose bol naozaj neskutočný a úplne mi tam sadol!
Jej pohľad mám rada, hlavne preto, že mi trošku pripomína mňa. Ale o tom radšej pomlčíme.
Páči sa mi, že sa do rozhovoru moc nezapojila a nechala si rozprávať iba Alice s Esme. Musím sa ti priznať, že Esme je tu poriadna mrška, no vážne! Vidíme ju tu úplne z iného pohľadu a tak to má byť! Musí si strážiť, predsa svojho malého Justinka, nie?
Emmett, ktorý sa k nim asi náhodou zatúlal bol tiež suprový! Tá veta nemala chybičku a Rose ako po ňom hodila ten vankúš! Žúžo.... ty vieš, čo na mňa platí a skoro v každej kapitole mi to dávaš najavo. Rozmaznávaš ma, vieš to?
Čo sa ešte Rose týka... miluje Emmetta kvôli natvrdlosti, hej? Tá mu dala. Pekne.
No nič, musím sa preda vrátiť k čítaniu! Tak momentík, a hneď pokračujem....

Ach jo, ségra, veď som sa ani nedostala ďalej ako po to ako Carlisle kára Rose s Emmettom! Ty si neskutočná, strašne rada by som to chcela dočítať, lenže vždy ma pri nejakej pasáži niečo napadne, čo ti sem chcem napísať a musím sa tak odtrhnúť od čítania. No katastrofa s tebou, toto sa robí? Písať tak dokonale?

Ja Rose s Emmom zbožňujem, tu, v tejto poviedke sú presne taký, podľa môjho gusta! Vášnivý, hravý a vtipný! Fantázia! A tie vystrašené očká.... Ach jo, nemôžem ťa prestať vynachváliť.
A áno, pre Esme táto porada vážne veľa znamená. Som rada, že je taká aká je, akurát si musím trošku pofrflať.... že si s tým nedá pokoj a nedopraje Edovi tiež manželku.
No nič, znovu sa vraciam k čítaniu. Normálne sa mi niečo takéto ešte nestalo, že čítam a zároveň píšem komentár.

Sestřičko, ty ma udivuješ. Takto kuješ na Edwarda s Bellou také zlé plány! To je moje holka!
Rose ma dobrý postoj, to sa musí uznať, ale zase, príde mi to trochu akoby sa ho chcela zbaviť, Edwarda. Trošku je to tam tak napísané, ale samozrejme, poznáme našu Rose a vieme, že ona túži tiež po normálnom živote, takže ti to nevyčítam.
Ahá, takže ty si do toho najskôr zapojila iba Reneé, hej? Zlá si na mňa! Ale ten telefonát bol úžasný! Vážne, keď som to čítala, iba som vypliešťala oči a vôbec netušila, že ma môžeš stále tak prekvapovať.
A ďalší skok, k Bells. Tých skokov tu nie je zatiaľ veľa, takže sa mi veľmi páčia a u Cullenovcov sa skok skončil tak zákerne, takže teraz asi bude pokračovať romantika. Úplne ma dostávaš, sestro, a to ešte nie som na konci.
Začať ten odsek slovíčkom: láska.... Ach jaj, som hotová, normálne mi stekajú slinky a oči blúdia do všetkých strán.
Neskutočná chvíľa, krásne prebudenie, raňajky do postele a ešte trošku hrania sa. Krása. Najviac som sa usmievala ako blázon, keď Belle spadla tá prikrývka z tela, zostala úplne nahá a Ed schoval tácku s jedlom.
Lenže celú chviľku mi pokazil ten telefón. Ach jo, Esme. To zase bude niečo.
A mala som pravdu. Esme sa hrá na dobrú mamku a ide s Bellou prebrať veci ohľadne svadby. Pekne si to premyslela. Fakt začínam byť proti nej. Pokazila Bells s Edom ich krásnu chvíľku, a ja som sa na §u tak tešila.
Pekne si to tam napísala, a v tej časti je normálne aj vpísaná tá nervozita, ktorá Bellu chytila.
Všetko neuveriteľné, až na tú časť s Edwardom pred telkou. Tu mi totižto pripadal ako obyčajný chlap, ktorý skoro nahý sedí pre basketom a v ruke má len pivo. Jediné jeho šťastie, že vyzerá tak úchvatne pri každej činnosti.

Sestro!!! To bol koniec, teda! Nehorázne! Prvýkrát, čo sa mi nepáči, výslovne, nepáči otvorený koniec! Ja chcem vedieť čo bude ďalej! Ako si mi to mohla takto ukončiť? Veď som ti v deviatke, tuším, písala ako sa veľmi, veľmi teším na toto stretnutie a ty mi ho takto skončíš? Ach jo, to mi robíš naschvál.
Ale aj keď nerada, musím sa priznať, že ten koniec bol úžasný! Edward sa pre istotu neobliekol a Jass to položilo. Pekne, pekne. Skutočne Jass niečo nehulí, zlato?
Paráda, neviem sa dočkať pokračovania!

Už len toľko, dúfam, že to Bella s Esme nejako pretrpí a nič závažné sa neudeje. A ešte k Jass, nehorázne sa teším na tú scénku, keď sa prebudí. To bude ROZHOVOR!

Ségra, o počet komentárov si nerob starosti. Veľa ľuďom sa nechce, alebo majú podobný problém ako som mala ja. Sú taký zabratý do čítania, že nakoniec stratia pri toľkej dokonalosti reč a nevedia ani ako napísať usmievajúceho sa smajla. Nemaj boja, tvoja poviedka na tejto stránke patrí rozhodne medzi tie najlepšie, takže sa nemusíš strachovať.
A čo sa malého špunta týka, ste oslavovali nového diablika do rodiny, čo? Júúú, tá musí byť zlatá!

P.S.: dnes sa asi v komentári stratíš, písala som ho o niečo dlhšie než obyčajne a aj ja sa v ňom určite strácam, preto si ho ani nejdem prekontrolovať kvôli chybám, pretože by som videla, aké šialenosti som písala. Dne je snáď sviatok, vážne, táto kapitola bola ROZHODNE NAJLEPŠIA ZO VŠETKÝCH! NEMÁM ČO DODAŤ!

Snáď len toľko, KLANIAM SA A TLIESKAM!

P.S.S: chybičky si, prosím ťa, nevšímaj. A smajlíkov som znovu moc nepísala, pretože som komentík písala vo worde. Tak ti ich sem dám aspoň na koniec!

Moji účinkujúci:

Opět musím chválit. Kapitola se neuvěřitelně líbí a stává se jednou z mých nejoblíbenějších. Neskutěčně jsem se nasmála a znovu mě dostalo Edwardovo kolečko! Je tak tvrdohlavý jako ty! Jinak ten dům bez světel jenom s hvězdama bych brala taky. Ten musí být tak krásný. /plně Belle závidím. Strašně se mi líbilo: ,,Ale o ruku už jsi mě žádal Edwarde," namítla jsem nechápavě. Šibe mu? Umírám smíchy. Naprosto jsi mě rozsekala - pokud se to tak dá říct. Jinak se mi začínají hodně zamlouvat Rose s Emmettem, konečně jim tu svatbu někdo přeje. Potřebují taky nějakou oporu a je dobře, že ji nacházejí alespoň ve dvou lidech. Ta Esme s Renee mi začínají lézt na nervy. Zstřelila bych je! No jo, už mlčím. A díky za tip na batikování pomerančem, divím se, že mě to ještě nenapadlo. Ale samozřejmě nejvíc umírám z konce. Čekala jsem, že bude Jessica překvapená, ale že až tak? Boduješ děvče! Co to zas melu? Že: ,,Bylo to mnou nebo vážně něco hulila?" Mám srdeční zástavu ________________________. Nechci umřít! Čekám protekci a další kapitolu na emailu! Smiluj se nade mnou. Prosím! Děsně se těším na další!

Jako vždycky, bezadný. Tahle povídka se strašně dobře čte, rezul, ani vlatně nedokážu říct proč.:D Ale všechno strašně hezky plyne a i když se tam řeší vcelku vážná věc, je to neuvěřitelně pohodový.
Nádhera, jako snad vždy.

Koniec bol úžasný!!!

Moc velká gratulace k novému přírustku do rodina

Omlouvám se jestli jsem nepsala komentíky, už ani nevím jestli jsem je psala nebo ne, protože toho mam ve škole moc a tady sem jen na skok.
Jediní dobře smíšlející vipadá na Rose a i Emmeta. A matky. No ty se opravdu nezdaj, nejdřív Esme a pak Renne. Jsem si myslela, že to s Charliem bude horší a ono to vypadá spíš naopak. To bude tím, že to dává aspon najevo a člověk ví co si myslí a co odněho očekávát. Takový zákeřnosti opravdu nemám ráda, to jak si hrajou jak jim to přejou a pak BUM. Opravdu by na své jednání měli doplatit. To až by se jim povedlo je rozdělit by měli trpět tím, jak jsou nakonec nešťasný. Např. Edward - to by Esme asi dostalo - kdyby nakonec nechtěl přeměnu kůli tomu, aby žil věčně s tou bolestí, že je bez Belli. A Renné tím, že by o Bellu přišla úplně - kontakt, nějaká vážné zranění (at už úmyslné..). A pak by je nakonec dávali dohromady. Nebo by mohli utéc oba dva spolu a s rodinami utnout kontakt. A nakonec by je našli i s rodinou? Nebo by mohla Bella překvapit, že by taky nakonec přijala přeměnu.
No to jsem se rozkecala co, no minule ses ptala na názor tak jsem tak přemýšlela a... No jestli ti moje myšlenky nějak pomůžou. Jsem opravdu zvědavá jak to nakonec TY vyřešíš.
Těším se na další kapču

supééééééééér!!!

Přidat komentář:

Nick:

Text: