Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zadaná na druhou - 3. kapitola - Sandy Lane

by teryna


Zadaná na druhou - 3. kapitola - Sandy LaneBella přijíždí do hotelu a seznamuje se s prostředím. V této kapitole se nic neděje. Je to spíš taková výplň, než se tam objeví... však vy víte. Předem děkuju za komentáře. Kim :)

 

Netušila jsem, že by mi mohl jediný člověk přirůst k srdci tak rychle. Alice se to podařilo. Za těch pár hodin v letadle si mě získala. Nikdy bych o svém životě a rodině nevyprávěla cizímu člověku, ale s Alice to bylo jiné. Od prvního okamžiku mi přišla jako sestra nebo velmi dobrá kamarádka, které se můžu svěřit se vším. Opravdu jsme si rozuměly. Mrzelo mě, že nepokračovala se mnou v cestě, alespoň bych tu měla s kým trávit čas. Sakra, proč já si nevzala její telefonní číslo? Mohla bych ji někdy pozvat do Seattlu a zajít s ní třeba na ty nákupy. Nemuselo by to být špatné zase po dlouhé době vyrazit nakupovat. S Alice by to mohla být i zábava. Prošly bychom pár obchodů, zašly na oběd a nakonec to zakotvily v nějakém klubu. Až se vrátím domů, poprosím tátu, aby mi sehnal její číslo. Od čeho je policajt, že?

Ještě chvíli jsem se utápěla v myšlenkách na Alice a následně se rozhodla vnímat okolí. Jsem přeci na Barbadosu, kdo ví, jestli se sem ještě v životě podívám. To, co jsem viděla z okýnka taxíku, kterému jsem se opět nevyhnula, mi vytvořilo úsměv na tváři. Bylo to o tolik jiné než to, co jsem pozorovala každý den z okna našeho bytu.

Veškeré budovy, obchody, rušné silnice, věčně zasekané nadměrným množstvím aut, byly pryč a vystřídala je jedna jediná úzká silnička, kterou z obou stran obklopovaly rozlehlé zelené plochy upraveného trávníku a sem tam nějaký vzrostlý strom. Další rozdíl oproti Seattlu bylo slunce. Zatímco v Seattlu byly obvyklým ranním budíčkem provazy deště bubnující do oken a celý den nebe nezměnilo barvu z temně šedé, tady byla obloha blankytně modrá bez jediného mráčku, slunce příjemně hřálo a všechnu tu nádheru doprovázel zpěv ptáků. Okýnko jsem stáhla až úplně nadoraz a každou chvíli vystrkovala ruku ven, abych se ujistila, že teplota neklesla a je tam pořád teplo.

Připadala jsem si jako malé dítě, které dostalo novou hračku a nemůže se jí nabažit. Stejný pocit měl i taxikář, jelikož mě stále pozoroval ve zpětném zrcátku. Rozhodla jsem se chovat jako dospělá a nasadila nezaujatý výraz. Ten mi vydržel do chvíle, než auto zabočilo doleva a auto se zastavilo před mohutnou, bílou, kovovou bránou, kterou uprostřed zdobila velká písmena S a L. Po chvilce se sama otevřela a auto mohlo pokračovat v cestě. Projížděli jsme pouze mezi stromy, které bránily zahlédnout jakýkoli náznak, že bychom se blížili k cíli.

Tohle nebyl hotel – tohle byl palác! Naproti nám se vynořil obrovský hotelový komplex Sandy Lane. Sice jsem věděla, jak to tu má vypadat podle prospektů, které mi dal táta, ale stejně mi to vyrazilo dech.

Auto zastavilo. Někdo mi otevřel dveře a já, aniž bych se na dotyčného podívala, jsem vystoupila a začala se otáček kolem dokola, aby mi nic neuteklo.

Koutkem oka jsem zahlédla nějakého pohůnka, jak mi bere kufr a vchází do skleněných dveří, které se za ním následně zaklaply. Ještě jsem se naposledy podívala na tu krásu a rozeběhla se za ním.

Uvnitř to bylo ještě krásnější než z venku.

Právě jsem stála v obrovské hale s vysokým zdobeným stropem a naleštěnou podlahou, ze které by se dalo jistojistě jíst. Napravo se nacházely malé stolečky s pohodlnými křesly a naproti stála recepce, kde jsem uviděla toho kluka s mým kufrem, který následně položil k hromadě dalších.

„Dobrý den. Vítejte v Sandy Lane,“ pozdravila mě starší dáma za recepcí se sladkým úsměvem.

„Dobrý den. Jmenuju se Isabella Swanová a mám tu objednaný pokoj,“ řekla jsem nervózně a v duchu se modlila, aby bylo všechno v pořádku a já nemusela spát někde na pláži.

„Isabella Swanová, ano,“ brblala si pro sebe a něco ťukala do počítače. „Teď koukám, že by tu s vámi měl být pan Black.“ Zvědavě se začala rozhlížet po hale.

„Ano, měl. Ale kvůli jistým událostem nemohl odcestovat.“

„To je mi líto,“ řekla se soucitem. Líto? Ona si snad myslí, že jsem jedna z chudinek, kterou opustil přítel a nezbylo jí nic jiného, než odletět sama. Chtěla jsem naštvaně namítnout, že mě neodkopl, když mi došlo, že má skoro pravdu. To mě naštvalo ještě víc.

„Díky,“ zavrčela jsem. Naštěstí už to nijak nekomentovala. Jen mi vysvětlila pár věcí ohledně hotelu a do ruky mi strčila kartu od pokoje.

Počkala jsem na hubeného chlapíka, který popadl můj kufr a mávl na mě, abych ho následovala. Výtahem jsme dojeli do třetího patra a došli k mému pokoji. Jemně mě odstrčil od dveří a sám je následně otevřel.

Zase ten přiblblý úsměv na mé tváři.

Stála jsem v pokoji, který byl velký jako naše kuchyně a obývák dohromady. Hlavní dominantou byla obrovská postel. V pohodě by se do ní naskládalo pět lidí a já tu budu spát sama. Naproti byla plazmová televize s obrovským výběrem filmů. Jedno křeslo, stolek, židle a další nábytek. Napravo byly další dveře – nejspíš koupelna a ještě zastřešený balkón s vypolstrovanými křesly a stolkem. Všechno bylo tak abnormálně luxusní.

Jen co pohůnek odpochodoval a dveře se za ním zavřely, rozeběhla jsem se a skočila do té kupy polštářů. Tohle byla změna oproti letadlu – a velká.

„Miluju to tady!“ vykřikla jsem na celý pokoj.

Když jsem se dostatečně porochnila v posteli, vlítla jsem do koupelny. Sakra, kdy už se budu tvářit jako normální člověk? Čtyři zrcadla, dvě umyvadla, pohodlná vana a měkoučký župan. Samozřejmě mi to nedalo a musela jsem si ho na sebe obléct. Rukama jsem přejela po tom příjemném materiálu a nasála exotickou vůni. Skoro všechno vybavení v pokoji a vůbec v celém hotelu neslo iniciály S a L.

Na stolku u postele jsem našla klobouk podobný tomu, co se mi snažil vnutit táta. Pokrčila jsem rameny a nasadila si ho na hlavu. Všechno tu bylo tak krásné, až jsem se bála na cokoli šáhnout, aby se to nerozbilo. Líbilo se mi tu. Ale to, na co jsem se nejvíce těšila, jsem ještě neviděla – moře!

Pomalu, krůček po krůčku jsem se blížila k balkónu. Věděla jsem, že mi to vyrazí dech, a přesto mi spadla brada. Nevím, k čemu bych tu barvu přirovnala. Bylo to prostě – modré. Modré a velké. Skoro ani nešlo poznat, kde končí obloha a začíná moře. Zavřela jsem oči a užívala si jemný větřík, který si pohrával s mými vlasy a donášel ke mně zvuk šumícího moře a ukřičených racků.

Už jsem se chystala najít plavky, osušku a vyrazit na pláž, když jsem zavadila rukou o kabelku. Mobil. Měla bych zavolat domů. Jak znám mamku, určitě už přemlouvá tátu, ať vyhlásí celosvětové pátrání.

Ještě než úplně naskočil, ozval se ten dotěrný zvuk.

Píp. Zpráva.

Píp… píp… píp. Tři další zprávy.

Píp. To už by stačilo, ne?

Rychle jsem skočila po telefonu, než se ozve další pípnutí a narychlo si přečetla všechny zprávy.

Zlaticko, az vystoupis z letadla, ihned zavolej. Pa. Mama

Ještě jsi nevystoupila? Asi ne. Opravdu se nam pak ozvi.

Sakra, Bello! Nechtej, abych zavolala na policii! Koukej, ihned zavolat!

Časový rozestup mezi zprávami byl půl hodiny. Poslední zpráva byla od Jacoba…

Milacku, prosim te, ozvi se co nejdriv  sve matce. Uz volala asi desetkrat, tak jsem radeji vypojil telefon ze zasuvky. A az uklidnis mamu, brkni mi na mobil. Uz mi moc chybis. Jacob

Na nic už jsem nečekala a ihned vytáčela číslo mé trhlé matky.

„No, to je dost!“ ječela do telefonu tak hlasitě, že jsem si ho musela dát dál od ucha.

„Taky tě zdravím, mami. Jak se máš?“ Dělala jsem, jako že se nic nestalo.

„Jak se mám?! Jak se mám?! Víš, jak jsme se s tatínkem báli? Proč jsi nezavolala?!“ ječela stále do telefonu. Na chvíli se odmlčela a já tak mohla slyšet tátovu neslušnou poznámku na její adresu. Kousala jsem se do rtu, abych se nerozesmála naplno.

„Uklidni se. Volám až teď, protože jsem před chvílí dorazila. Cesta na Barbados netrvá dvě hodiny,“ pokoušela jsem se o uklidňující tón.

„Omlouvám se. Měla jsem jen strach, jestli se něco nestalo. To snad chápeš, ne? Ale teď už povídej. Jaké to tam je?“ začala vyzvídat nedočkavě.

„No, tak nějak normální,“ oznámila jsem lhostejně a přitom sledovala svůj outfit v zrcadle.

„Normální? Jakože hezky normální nebo příšerně normální?“ zeptala se nervózně, a jak ji znám určitě si i nervozitou kouše nehty.

„Absolutně a bezkonkurenčně luxusně normální. Je to tu skvělý. Zatím jsem byla jen v pokoji a moře jsem viděla jen z balkónu, ale i tak je to nádhera. Líbilo by se ti tu,“ rozplývala jsem se do telefonu a litovala, že jí to nemůžu ukázat na živo.

„Tak to jsem ráda, že se ti tam líbí. Pořádně si to užij.“

„Užiju. Moc vám děkuju. Za všechno. Mám vás ráda.“

„My tebe taky, Bells. Opatruj se,“ zachraptěla do telefonu. Poznala jsem, že nemá daleko k pláči, tak bylo načase zavěsit.

„Dobře. Pozdravuj doma. Ahoj,“ loučila jsem se.

„Jo, Bello?“ zavolala na mě ještě, než jsem stihla zavěsit.

„Ano?“

„Asi máte rozbitý telefon v bytě. Nemohla jsem se k vám dovolat.“ Houby rozbitý.

„Jasně, zavolám Jacobovi a řeknu mu, aby to… opravil. Papa,“ uklidnila jsem ji a zavěsila.

Následně po hovoru s mamkou jsem ještě zavolala Jakeovi. Mluvili jsme spolu asi půlhodiny, přičemž jsem se ho dvacet minut snažila přesvědčit, aby ten telefon opět zapojil do zásuvky, jinak je pravděpodobné, že ho má matka bude jezdit kontrolovat každý den nebo se k němu rovnou na ty tři týdny nastěhuje. Povedlo se.

Telefonování mě zmohlo natolik, že obléknout si plavky a sejít dolů na pláž mi přišlo jako nadlidský úkol. Raději jsem vyhrabala čisté oblečení a zalezla do vany s horkou vodou a hromadou pěny. V koupelně jsem sotva držela oči otevřené, proto jsem ležení na pláži vyměnila za měkkou postel. Dříve, než jsem tak učinila, jsem ještě vyšla na balkón pokochat se výhledem. Nic se nezměnilo. Sluneční paprsky dále krásně hřály, jemný větřík mě příjemně šimral na tváři, od moře se ozývaly šťastné hlasy dětí a jejich rodičů, na baru popíjeli nějací mládenci a kolem procházela… Alice? Vážně jedna z holek, jdoucích kolem baru, vypadala jako Alice z letadla. Dokonce měla podobnou kabelku, jen oblečení se změnilo. Než jsem na tu dívku stačila zavolat, už zmizela za rohem. Asi bych si vážně měla jít lehnout. Ještě jednou jsem se pořádně předklonila, zda neuvidím za roh. Nic. Pak už jsem jen zatáhla závěsy, zavrtala se pod hedvábnou přikrývku a konečně se plně oddala spánku.

 

2. kapitola - 4. kapitola

 


 

Za tuto kapitolu se moc omlouvám. Nelíbí se mi.

Teď vám budu opět děkovat.

Moc vám všem děkuju za komentáře! Jsem ráda, že se najde pár lidí, kteří si to přečtou a poctivě okomentují. Ale dneska pochopím, když neuděláte ani to... :D

Příště nás čeká stará známá a taky nový neznámý. Ano, bude to Edward!

Snad jsem vás trochu potěšila. :)

A abyste si dokázali představit hotel (v povídce jsem si ho trochu upravila), mám pro vás jedno video.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zadaná na druhou - 3. kapitola - Sandy Lane:

 1 2 3   Další »
27. Any12
28.08.2017 [11:35]

Any12Teda, takový skromný hotýlek... Emoticon To bych si taky nechala líbit Emoticon To se asi museli Renée s Charliem prásknout přes kapsu... Emoticon Emoticon Mamka je docela histerka Emoticon A rozbitý telefon byl vtipný Emoticon Ale teda upřímně, mít takovou mámu, to musí být na zabití... Emoticon Tak jo, už se těším!!! Na další kapitolu a na Edwarda!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26. SiReeN
30.07.2012 [20:09]

SiReeNHmmm, takový luxus, jakého si bude užívat Bella, bych si taky dala líbit... Emoticon A vypojený/rozbitý telefon mě upřímně rozesmál. Emoticon

16.02.2012 [1:03]

simi1918 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24. rezule
30.01.2012 [20:34]

rezuleNelíbila? Emoticon Nelíbila? Emoticon Nelíbila?! Emoticon Emoticon Jak se ti mohla nelíbit? Emoticon Emoticon Emoticon Byla skvělá. Emoticon Emoticon Emoticon
Alice je člověk nebo co? Poloupír? Jak by se jinak mohla procházet po pláži, když svítilo slunce? Ne, Bellou, která si snažila namlouvat, že Alice to není, jsem neuvěřila. Emoticon Jsem zvědavá. Emoticon Emoticon
Eda? Vážně? Po té minulé kapitole jsem to vzdala. Emoticon Emoticon Čekala jsem ho až tak... dejme tomu v páté, šesté kapitole. Ale když se tak dívám, tak příště už bude kapitola 4., takže... Emoticon Je už na čase! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Kapitola, jak už jsem psala, byla úžasná. Hlavně Bellina matka (je Renné?) - to bylo bezkonkurenční! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.12.2011 [21:18]

NeyimissVýplň? Úžasná a krásná výplň! Emoticon Mamča a nefungující telefon, to mě vážně rozesmálo, Jacob si to pěkně vymyslet... Emoticon Emoticon
Pěkná kapitolka, hned jdu na další... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.10.2011 [17:13]

Sima777krásne dokonalé....najlepsie to je....nelutujem casu ktory stravim citanim tejto poviedky Emoticon

22.09.2011 [16:26]

kajka007Takže první bych se vyjádřila k tomu songu nahoře. Somewhere over the rainbow je má oblíbená písnička a sem dokonale zapadla. Emoticon Jinak nevím, na co si stěžuješ... Tahle kapitolka byl bezkonkurenční, takže nechápu, proč se ti nelíbila. Emoticon Mě se líbila moc. Takový hotel bych si taky nechala líbit. Emoticon Jinak když jsem četla ty SMSky od její mamky málem jsem si poprskala počítač. Emoticon No ale když přišla na řadu ta Jakova... To mě dostalo a smíchy jsem vyprskla úplně. Emoticon Emoticon Emoticon Hned jdu na další kapitolku! Emoticon Emoticon

20. BlackStar admin
21.09.2011 [15:23]

BlackStarHotel si predstavím úplne dokonale. Proste všetko čo má byť a veľká kopa naviac... Emoticon
Inak, mať takú matku, to je zrejme aj za trest... Nie, moja až taká nie je. Možno by nechala iba jednu SMS-ku a milión správ. Emoticon Ale aby mi zaplatili takú dovolenku... Wow, super, aj ja chcem! Emoticon
A neboj, rozhodne to bolo skvelá kapitola! Emoticon

20.09.2011 [22:51]

TeenStarNechcem byť hnusná hneď na začiatku, ale ten hotel v tvojom videu je oproti mojím predstavám veľké nič. Emoticon Emoticon Mno, možno tak pekne zariadený kontajner na sídlisku. Emoticon Ok, preháňam, tak nepekne zariadený kontajner na pustom okraji sídliska. Emoticon Emoticon Emoticon
Na jednej strane Bellu ľutujem... Mať takúto hysterickú mamu nie je žiadna sláva (zdravím, mami! Emoticon). Ale na strane druhej... Mať rodičov, ktorý mi zaplatia tri týždne v takomto paláci na Barbadose, tak sa od šťastia asi po... pocikám. Emoticon
Krása! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.09.2011 [16:56]

domcamerci Emoticon Já jsem si té kapitoly nevšimla. Emoticon Emoticon Emoticon Moc se omlouvám, že přidávám komentář až teď. Kapitolu jsem netrpělivě vyhlížela a pak mi uteče. Emoticon No jo no. Škola mi dává zabrat, ale teď už k tématu. Emoticon Byla to perfektní kapitola, nemá se ti co nelíbit. Emoticon Emoticon Máš super slovní obraty, co mi vždycky uvíznou v hlavě, jako podlaha, ze které se dá jíst. Prostě nejsou to suché věty, do které se někdo snažil narvat co nejvíc přídavnejch jmen, ale věty s grácií Emoticon Emoticon Teda ta kontrola matky byla na zabití...Já vim, že někdo má s matkou takovej vztah, ale kolik je Belle? Dvacet? Aby volala policajty.. Emoticon Emoticon Hotel je krásný a ještě k tomu Barbados...Nádhera...Snad už se brzo dočkám - dočkáme Edwarda. Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!