Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Začátek konce - 8. kapitola

cullens15415


Začátek konce - 8. kapitola Takže máte tady další kapitolu. Je mi líto, že je to tak pozdš. Sekla jsem se a nedařilo se mi psát. Nechtěla jsem tuto kapitolu rozdělovat, takže jsem ji tu dala až jsem ji dopsala, je trošičku delší asi tak 8 stránek ve wordu. Děkuju všem co jste nezapoměnili na moji povídku a bude ji číst. Za komentíky budu ráda takže určitě pište. Hezké čtení:-D

8. Kapitola 

 

Z Edwardova pohledu

 

Díval jsem se jak chce Victorie zabít mojí Bellu a nemohl jsme nic udělat. Bylo to hrozné. Moje Bella kterou miluju víc než cokoli na světě umírá a já nic nemůžu udělat. Victoria se ji už chystala kousnout, ale najednou se válela a nemohla se  pohnout. Než stihla Bella spadnout Lucas ji chytil.

„Bude to dobré  Bello.“ řekl a moje pouta povolily.

Chvilku jsem byl zmatený a potom jsem se rozběhl k ní. Lucas mi ji dal do náručí. Bella byla zmatená. Sotva slyšitelně zašeptala díky Lucasi a potom omdlela. To už ale u mě stál zbytek rodiny.

„Jsem Lucas. Omlouvám se za ten začátek, ale musel jsem to udělat. Mám schopnost znehybnit kohokoli chci. Prosím vás nechte mě žít, nechci vám ublížit. Odejdu a už o mě neuslyšíte.“ bohužel  domyslel si.

„Neboj neublížíme ti. Popovídat si můžeme později. Teď by jsme se měli postarat o tady ty.“ pohodil jsem hlavou k svázaným upírům na zemi. „Jacobe, Same, můžete na chvíli přijít?“

 

Už jdeme

 

Z lesa se vynořily dva obrovští vlci. Lucas se zatřásl.

„Neboj ti nám neublíží“

 

Vám ne ale jim jo.

 

Jacob pohodil hlavou k Victorii.

„O tom chci mluvit. Musíme je zabít, jinak nám nedají pokoj. Chcete se o to postarat?“

Jejih myšlenky jsou skvěle propojené. Mohl jsem slyšet to na co všichni myslí.

Paul: Jo mohla by být konečně sranda.

Jared: Souhlasím

Quil s Embym taky souhlasili. Samovi se nechtělo a Jacob by chtěl být s Belou.

„Tak si je rozdělte Emmet vám s tím pátým pomůže.“

 

Same, můžem??

 

Klidně

 

Sam kývl.

„Tak jdem“ Emmett byl nadšený.

Jacob se přeměnil a šel k Belle. Carlisle si ji prohlédl. Byla v pořádku, jenom omdlela únavou.

 

 

 

Z Bellina pohledu

 

Probudila jsem se docela dezorientovaná. Prudce jsem se posadila. Ležela jsem na něčem chlupatém.  Docela jsem se lekla. Někdo zakňučel. A najednou se vedle mě objevil Edward. Myslela jsem si, že je to jenom sen.

„Bello ty nespíš.“ uslyšela jsem hlas Alice.

„To je pravda.“ dodal jeho sametový hlas a on si mě zvedl do náruče. Přitiskla jsem se k němu. Začala jsem ho nedočkavě líbat.

„Poděl se o ni, není snad jenom tvoje!!“

Rozhlédla jsem se. Emmett se na mě smál. Začalo se rozednívat, takže jsem ho viděla stát se všemi ostatními na louce. Byl tam i Sam, Quil, Emby, Jerad, Paul a jeden vlk, u kterého jsem spala,  byl to nejspíš Jacob. Edward mě postavil na zem a všichni mě začali objímat. Pochvíli se přidal i Jacob ve své lidské podobě. Bylo mi fajn. Po dlouhé době jsem byla zase šťastná. Najednou mi to došlo.

„Kde je Lucas??“

„Tady jsem.“ ozval se na druhém konci louky. Seděl opřený o kmen a pozoroval nás.

Vyšla jsem směrem k němu. Všichni se na mě dívali. Došla jsem k němu.

„Děkuji za všechno. Zachránil jsi mi život a rovnou dvakrát. Jenom díky tobě jsem to vydržela. Byl jsi mi velkou oporou.“

„To nic nebylo udělal jsem to rád.“

„Bylo to víc než si myslíš. Po tom všem bych to asi nezvládla.“

„Opravdu to nic nebylo a navíc mi bylo potěšením to udělat.“ stihl se už postavit a já jsem ho objala. Chytla jsem ho za ruku a táhla k ostatním. Smečka si mě nedůvěřivě měřila a Edward propichoval Lucase nenávistivým pohledem.

„Co se dělo mezitím co jsem byla pryč??“

„Charlie byl s toho nanic, trávil celou dobu v La Push. Ve škole  se o tebe báli, hlavně Angela.“

„Musíme vymyslet náhradní plán.“ přerušil Alici Carlisle „Nemůžeme s tebou přijet do Forks.“

„Tak já zůstanu do zítřka s Lucasem v té skrýši a potom půjdeme na polici a domů.“

„Jenomže Lucas je na kameře a oni ho poznají a asi zatknou.“

„Jedině, že by Lucas řekl, že ho k tomu někdo donutil.“

„To je dobrý nápad.“ tohle si mi líbilo. S Lucasem klidně ještě nějakou dobu vydržím, když vím, že s Edwardem pak budu celý život a ještě déle.

„To nepřichází v úvahu, já tě už neopustím.“ Edward byl naštvaný.  

„Edwarde, já tě taky nechci opustit, ale tohle je nejlepší způsob, jak se dostat domů. Potom spolu budeme napořád. Neboj nic se mi nestane.“

„To je pravda, nedovolil bych si, aby se Belle něco stalo.“

„Ne to nedovolím“

Musí to dovolit, jinak to nedopadne dobře. Chytla jsem to za ruku, chtěla jsem sním mluvit. Pochopil, jinak bychom tam stáli do zítřka. Táhla jsem ho někam do lesa. Kam mě nezajímalo. On trefí zpátky. Posadila jsem se na zem a čekala, jestli udělá to stejné. Udělal, sedl si ke mě.

„Edwarde, já tě taky nechci opustit. Ale Charliemu bude připadat divné, když se najednou objevím u vás v domě.“

„Můžeme“

„Nepřerušuj mě. Můžu tady zůstat s Lucasem. Neboj se budu v pořádku. Kdyby mi chtěl něco udělat, nezachraňoval by nás.“ Přelezla jsme mu do náruče a začala jsem ho líbat. Do toho polibku jsem dala všechno. Podívala jsem se mu do očí. Byly černé.

„Ty si mezitím můžeš zajít na lov, abys mě nemusel zase brzo opouštět.“

„Bello, Bellinko, já si pořád nemyslím, že je to dobrý nápad. Já nechci tě s ním nechat samotnou.“

„Budu v pořádku. Můžeme se zeptat Alice a pokud všechno vidí dobře, tak už se o tom nebudeme bavit, ano?“

„Dobře“ nebyl s toho zrovna nadšený, ale měla jsem pravdu. Začal mě líbat, tak jako nikdy. Většinou si toho tolik nedoloval. Od rtů mi sjel ke krku a zase zpět.

„Všechno bude v pořádku“ zavolala Alice z dálky „ teda pokud už vyjedeme. Charlie se chce zajítg za námi podívat po obědě. Měli bychom vyjet, ať to stihneme.“

„Je hrozně otravná, ale má pravdu. Budeme muset jet.“ Naposledy mě políbil a šli jsme za ostatními. Všichni mě objali na rozloučenou.

„Nebojte, mě se tak lehce nezbavíte. Zítra budu u vás jako na koni.“

Mimochodem“ Alice ke mně přiběhla a začala mě objímat „Děkuju, slibuju, že to nebude přehnané a vždycky se s tebou poradím.“

„Není zač, ale já bych ráda“ ¨

„No jo, já vím.My už jdeme.“

„Mimochodem“ otočila jsem se na Edwarda „možná by jsi mohl pouvažovat o termínu.“

„O jakém termínu?“

„No já jsem si to rozmyslela, mohli bychom se vzít už o prázdninách.“

Najednou se celý rozzářil a přiběhl ke mně. „Děkuju Bello, ale proč sis to rozmyslela tak najednou?“

„Na to budeme mít věčnost. Teď už raději běžte.“

„Blahopřejeme“ zavolali všichni najednou.

Zůstali jsme s Lucasem na louce sami.

„Tak co teď? Jak daleko to je k té skrýši??“

„Asi hodinu pěšky lidskou chůzí. Ale napadlo mě, že možná budeš mít hlad a tak by jsme mohli jít do města. Na co by jsi měla chuť?“

„Tohle se mi líbí víc, než sedět někde ve skrýši. To se asi nechám unášet častěji.“

Zasmál se „Měli by jsme ti koupit nějaké oblečení a možná pro jistotu i paruku.“

„Tak to se mi už tolik nelíbí, ale asi to bude nutné. Tak jdeme.“

„Do města je to asi půl hodiny autem. Takže, představuji ti naše nové autíčko, máme ho pronajmutí až do zítřka.“

Až teď jsem si všimla černé auta s tmavými skly stojícího u cesty.

„Svítí ale slunce, takže počkáme do večera.“

„Ne to není nutné koupil jsem si plášť a můžu v něm chodit na slunce.“

„Jako ve Volteře“ povzdychla jsem si.

„Tak trochu jsem to od nich odkoukal.“

„Ty už jsi tam byl??“

„Jo, chtěli, abys se k nim přidal. Byl jsem tam asi pět let. Ale nelíbilo se mi tam, takže jsem pak odešel. Je to začátek mé existence.“

„Řekni mi tvůj příběh, prosím.“

„Teď ne je moc dlouhý ale potom později určitě, jestli ještě pořád budeš chtít.“

„Beru tě za slovo. Sice nemám upíří paměť, ale budu si to pamatovat.“

Vjely jsme do garáže obrovského obchodního centra. Zašli na čínu a potom nakupoval. Lucas mi koupil zrzavou paruku a spou0stu oblečení. Docela mě to bavilo. Zašli jsme i do knihkupectví. Do skrýše jsme dojeli až večer. Byla jsem už trochu unavená.

„Víš co by se teď hodilo?“

„Nee“

„Malá módní přehlídka.“

„Ne, to ne. Já nemám ráda nakupování ani nic jiného. Dokonce i Alice to už pochopila a nenutí mě chodit s ní nakupovat.“

„No tak, prosím jenom malou. Pak ti možná řeknu můj příběh.“

„Dobře ale jenom malou.“

Dobře tak se běž připravit a já to přichystám tady.“

Když jsem zase přišla do pokoje vůbec jsem to tam nepoznala. Na kraji byla velká postel a rozsvícená lampa. Celkově to působilo útulně. Postupně jsem se ukázala si v deseti modelech.

„Takže já se tady tak unavuju, snažím, dělám ze sebe šaška a ty se tu jenom tak povaluješ!“

hodila jsem po něm polštář. Tím jsem ale odstartovala polštářovou bitvu. Asi po dvaceti minutách jsem padla unavená do postele.“

„Chtěla by jsi zavolat Edwardovi??“

Rozzářila jsem se a Lucas si to vyložil jako souhlas a podal mi telefon.

„Půjdu se projít, snad se ti tady nic nestane. Kdybys padala tak křič. A já se hned vrátím.“

Vytočila jsem Edwardovo číslo.

„Haló“

„Ahoj Edwarde.“

„Stalo se něco?“

„Ne jenom jsem ti chtěla zavolat.“

„Já jsem tak rád, že tě slyším, ale jak to?“

„No Lucas mi dal mobil a já jsem ti zavolala. Tak se většinou telefonuje.“

„Tak já si o tebe dělám starosti a ty se mi směješ.“

„Starosti si dělat nemusíš. A navíc jsem si myslela, že ti to Alice řekne.“

„No ona se naučila schovávat si přede mnou myšlenky a ostatní ji napodobují. Všichni věděli, že si mě budeš chtít vzít a nic mi neřekly. Začínají v tom být docela dobří.“ z jeho hlasu jsem vycítila, že se směje. „Bello nemusíš to dělat kvůli mě. Nechci tě do ničeho nutit.“

„Tak to není. Já si tě chci vzít a nikdo ani nic mi to nerozmluví.“

„Tak to jsem rád. Teda ne že bych se o to chtěl pokoušet, ale potěší to slyšet. Muluju tě Bello, ví než si myslíš.“

„Ale ne víc než miluju já tebe.“

„Už s toho blázníš měla by jsi jít so8t, nev94 co nevíš co říkáš.“

„To není pravda, vím moc dobře co říkám. A spát se mi nechce.“ hned jak jsem to řekla, tak jsem musela potlačit zívnutí. Edward se jenom zasmál a začal mi do ucha zpívat moji ukolébavku. I když jsem nechtěla tak jsem za chviličku usnula.

 

Ráno mě vzbudil Lucasův hlas.

„Bello vstávej, už je pozdě“

Zmateně jsem se rozhlížela, chvilku mi trvalo, než mi došlo, kde jsem.

Lucas se na mě usmíval.

„Kolik je hodin??“

„Půl dvanácté.“

„Ouha, tolik. Tak to by jsme měli vyrazit. Chtěla bych být do večera doma.“

„No to asi nepůjde, ale do rána by to šlo. Asi jsem tě měl vzbudit dřív, ale jsi roztomilá, když spíš.“

„To slyším od Edwarda často.“

„Připomínáš mi moji dceru. Jste si hodně podobné.“

„Dceru?“

„Žil jsem v Angli koncem sedmnáctého století. Bylo mi asi dvacet pět let, když mě ten upír přeměnil. Byl to Demetri. Odvedl mě do Voltery. Moje schopnost se jim hodila. V té době ještě neměli Jane a Aleca. Nevěděl jsem co mě tam čeká a tak jsem souhlasil, že půjdu s ním. Lovit lidi a celý ten jejich životní styl se mi nelíbil. Chtěl jsem odejít, ale nedovolili mi to byl jsem pro ně důležitý při konfliktech. Moje schopnost spoutat se jim hodila. Asi po dvaceti letech přeměnili Jane a Aleca a já jsem mohl odejít. Byla to pro mě úleva. Nechtěl jsem lovit lidi, ale bez lovu jsem to moc dlouho nevydržel. Časem jsem se zlepšoval a vydržel jsem to i dva měsíce. Rozhodl jsem se najít svoji manželku Elinor. Dozvěděl jsem se kde bydlí a šel za ní. Řekl jsem jí, že jsem spisovatel, zaujal mě její příběh a chtěl bych o ní napsat knihu. Souhlasila, ale musel jsem jí slíbit, že nezveřejním její jméno. Dozvěděl jsem se, že když jsem se přeměnil byla těhotná. Měli jsme dceru Elizabeth. Od mého zmizení si Elinor nikoho jiného nenašla. Žila s Elizabeth a jejími dětmi s manželem. Chodil jsem k nim asi jednou za tři měsíce, prohlížel jsem si fotky. Bylo mi d nimi moc fajn. Později jsem k nim chodil i v noci a pozoroval je jak spí. Uklidňovalo mě to a mohl jsem tak být s nimi. Později to pro mě bylo mnohem těžší, protože Elonor umřela a já jsem tam nedokázal být. Bylo pro mě těžké žít bez ní. Věděl jsem, že jediný kdo by mi pomohl byli Viktorovi, ale nebyl jsem si jistý jestli by to udělali. Toulal jsem se po světě. Učil se různé jazyky a hodně četl. Baví mě to a rychleji mi utíká čas. Příležitostně jsem se snažil pomát ve válkách. Asi před padesáti lety jsem narazil na Parise. Chvíli jsme cestovali spolu, ale nesouhlasil jsem s ním a odpojil se od něho. Minulý měsíc mě našel a požádal o pomoc. Řekl mi, že v USA žijí upíři kteří mu jen tak zabili jeho dva společníky. Chtěl unést jejich lidskou služku a nechat si ji. Souhlasil jsem, že mu pomůžu. Myslel jsem si, že vím jak se asi cítí. Až potom co tě unesli jsem se dozvěděl pravdu, poprvé mě napadlo, že bych odešel, ale potom jsem si uvědomil, že asi budeš potřebovat pomoct. Oni si totiž byly jistí, že já je spoutám, pak tě Victoria zabije a my se postaráme o ostatní. Napadlo mě, že budu dělat všechno podle plánu a potom to obrátím proti nim. Tak trochu jsem doufal, že mě nezabijí. Dál už to znáš.“

V očích měl smutný výraz. Zřejmě pro něj bylo vzpomínaní hodně těžké.

„Vážím si toho, že jsi mi to řekl.“

„Bylo to těžké, ale jsem rád, že jsem to konečně řekl. Jsi dobrá posluchačka.“

„To jsem ráda. Baví mě  poslouchat něčí životní příběh. Zvláště ty zajímavé a hezké. Já vím, ten tvůj je smutný, ale taky moc hezký.“ objala jsem ho šla se obléct.

„Trochu se nám zkomplikoval plán. Jsou skoro tři hodiny a cesta trvá asi tak devět hodin policejním autem. Než pojedeme na stanici zajedeme si na oběd.“

„Dobře, půjčíš mi ještě mobil prosím, ráda bych zavolala Alici.“

„Jasně.“ hodil po mě mobil.

„Ahoj Alice“

„Ahoj Bello, jak to nevoláš mi a ne Edwardovi??“

„No mám pár otázek. Kdy asi přijedeme domů?“

„Asi tak ve tři hodiny ráno a my budeme na tebe čekat u Charlieho doma.“

„Neříkej Charliemu o svatbě prosím.“

„Neboj, ale teď ti dám Edwarda vypadá totiž, že na mě každou chvilku skočí a docela vrčí.“

„Tak jo. Zatím pá.“

„Ahoj lásko, to se ti beze mě tak líbí, že se nechceš vrátit?“

„Ne, jenom jsem si trochu pospala a Lucas mě nechtěl budit.“

„Za to ho chválím a nenávidím zároveň. Ani netušíš jak těžké je být tak daleko od tebe.“

„Vím to a už jsme na cestě na policii.“

„Dobře to jsem rád, moc se na tebe těším. Hrozně moc mi chybíš.“

„Ty mi taky Edwarde. Miluju tě.“

„Taky tě miluju lásko. Teď by jsi ale měla jít jíst, jinak nepřijedeš ani zítra.“

„Asi by to bylo lepší. Pozdravuj všechny.“

„Neboj budu.“

 

„Tak trochu mi došlo, že Cullenovi se asi naživí lidskou krví. Jak to dělají, že vydrží bez krve tak dlouho??“

„Oni jsou vegetariáni. Živí se jenom zvířecí krví, proto mají topazové oči a vydrží být s lidmi.“

„Aha.“

„Nezasytí je to úplně, ale stačí jím to.“

Lucas se na mě usmál.

„Myslím, že jsi to nejlepší co mě v mém upírském životě potkalo.“

„Tak to asi není moc dobré.“

„Proč? Mi se to líbí.“

„No já jsem tak trochu nešikovná a být se mnou je tak trochu o život. Ne jednou mi někdo musel zachránit život.“

„No to se nějak poddá. Navíc mě baví pomáhat lidem.“

U oběda jsme se domluvili na verzi pro policii. Paris přinutil Lucase, Daniela, Thomase a Georga aby mě unesli. Vyhrožoval, že je jinak zabije. Dneska ráno, se začal Paris hádat s Georgem a Thomas s  Lucasem a Danielem mi pomohli utéct, Daniel se od nás cestou odpojil a my jme pak šly sami na policii. Co se stalo s ostatníma nevíme.

Konečně jsme jeli v policejním autě do Forks. Opřela jsem se o Lucase a snažila se usnout, chtěla jsem být doma co nejdéle vzhůru Edwardem a Charliem.

„Bello vstávej. Už jsi doma."

Dívala jsem se kolem sebe. Poznávala jsem okolí. Byli jsme ve Forks. Zastavili jme před policejní stanicí. Venku už stál Charlie a všichni Cullenovi. Pomalu jsem vylezla s auta a rozběhla se k Charliemu. Objímal mě, div ne umačkal. Potom mě neochotně podal Edwardovi. Letmo jsme se políbila a já jsem šla do další náruče. Alice se na mě jen usmála, ale neobjala. To mě překvapilo.

„Alice, co se stalo?“

„Ty víš!!“

„Ne to nevím. Svatbu se nechystám zrušit a ani nikoho jiného o její nachystání taky nepožádala.“

„Ty jsi šla nakupovat beze mě a ani jsi proti tomu neprotestovala!!! Dokonce jsi se usmívala!!“

„Omlouvám se ti Alice. Ale nové oblečení jsem potřebovala.“

„No možná máš pravdu. Zatím je ti odpuštěno.“

„V to doufám.“

Lucas musel zůstat na stanici a všechno jim říct. Charlie chtěl být u toho, takže jsem měla dovoleno jít spát ke Cullenovým. Emmett s Rose, Carlislem Esme jeli v Jeepu a já s Alici Jasperem a Edwardem ve Volvu. Edward si kupodivu sedl ke mně dozadu nechtěl ani řídit. Začínala jsem mýt hlad, asi si objednám pizzu.

„Jakou chceš?“

Usmála jsem se „Haway“

„Už se peče.“

Občas mi její schopnost chyběla.

Šli jsme s Edwardem do pokoje. Najednou jsem ucítila něčí ruku na svém rameni.

„Bello, chtěla bych s tebou mluvit. Prosím.“

„Jistě Rose.“

Chytla mě lehce za ruku a táhla ven. Sedli jsme si na verandu.

„Bello chtěla bych se ti omluvit.“

„Není za co.“

„Ale je Bello a ty to víš. Chovala jsem se k tobě špatně. Nedávno jsem si to uvědomila. Nikdy jsem proti tobě nic neměla. Za začátku jsem tě neměla ráda protože jsi nás mohla prozradit. A potom“ na chvíli se odmlčela a podívala na mě. „nelíbilo se mi, že jsi byla ochotná všeho se vzdát. Nevím jestli jsi o tom někdy uvažovala, ale my nemůžeme mít děti. Ze začátku to pro mě bylo hodně těžké. Přála jsem si mít velkou rodinu, děti, vnoučata. A ty jsi to ochotná jenom tak zahodit. Chovala jsem se k tobě tak proto, že jsem ti záviděla a nenáviděla tě za to. Je mi to strašně líto. Jsi ta nejlepší holka jakou znám. Edward si vybral tu nejlepší. Neutekla jsi, když jsi se o nás dozvěděla pravdu a máš nás všechny ráda takové jací jsme. Vůbec to nevadí, co jsme a jsi ochotná stát se jednou z nás a obětovat svůj život. Sice nemáš ráda nakupování a módu, ale i tak tě mám hodně moc ráda. Je mi hrozně líto, že jsem to zjistila až tak pozdě. A nedokázala jsem se přes to přenést dřív. Pochopila jsem to až tehdy, kdy nám Alice řekla jak moc bez Edwarda trpíš. Došlo mi, že to děláš z lásky k němu a jsem ti za to hodně moc vděčná.“

Objala jsem ji. Něco takového bych od ní nečekala.

„Upřímně Rose, tohle bych od tebe nečekala. Vždycky jsem chtěla být tvojí kamarádkou. No teda, až na to, kdy jsem tě viděla po prvé, ale uznej, že vedle tebe každý vypadá jako naprostá šereda. Ta tvoje nadpřirozená krása ti na první pohled moc sympatií u holek nedodá. Každá holka ti závidí.“

Usmála se, „Zajímavé ze začátku mě totiž naštvalo, že se líbíš Edrardovi zrovna ty, pouhé člověk. Žárlila jsem na tebe i proto, protože mi kdysi naznačil, že se mu nelíbím a nikdy by se mnou nic neměl.“

„Tak to je vážně důvod k žárlivosti.“

Zasmáli jsme se obě.

„Přijíždí ti pizza.“

Rose zaplatila a podala mi pizzu.

„Víš Rose normálně by jsme si připili na naše přátelství, ale my to budeme muset na chvilku odložit.“

„Máš pravdu. Bude to první co potom uděláme.“

Šla jsem si sednut na sedačku k Edwardovi. Nedočkavě mě políbil. Někdo si nenápadně odkašlal.

„Teď ne Alice“ zavrčel Edward mezi polibky.

„Teď je ta nejlepší chvíle, navíc Bella má určitě hlad.“

Podívala jsem se na Alici. Ta se usmála a začala.

„Děkuju ti za správy. Byl to ten nejlepší způsob komunikace na dálku. Je mi ale líto, že jsem ti nemohla odpovědět. Hodně nám to pomohlo.“

„To jsem ráda. Připadala jsem si jako idiot. Rose říkala, něco o tom , že jsi jim řekla, jak bez Edwarda trpím. Co tím myslela??“

„Víš Bello, já jsem si k tobě vytvořila tím komunikováním hodně silné pouto. Přestala jsem se soustředit na to abych tě viděla, ale začala na to co si myslíš, nebo teda spíš budeš myslet. A potom jsem cítila i to co jsi cítila ty.“

„Takže ty jsi všechny ty.....“

„Ano, nemyslím si, že by jsi to dělala schválně. Ale jsem ráda, že se to stalo.“

„Alice to je mi hrozně líto. Já nechtěla jsem to. Omlouvám se ti za to.“

„To nevadí. Moc tě ale obdivuju. Nejsem si jistá jestli bych to já vydržela tak dlouho. Chtěla jsem se tě zeptat, jak to, že to bylo takové nestálé?“

„Za to může Lucas. On mi pomohl byl se mnou. Bylo to podobné jako s Jacobem. Byl se mnou a mluvil na mě. Chtěl, abych mu to řekla. Já jsem to udělala a ulevilo se mi. Proto to bylo nejsilnější na začátku.“

„Aha. Je fajn, že tam byl s tebou a pomohl ti. I když ten včerejšek se mi ani trochu nelíbil.“

„Slibuju, že půjdu s tebou příští týden nakupovat.“

„Budu si to pamatovat.“

„Alice, já chápu, že jsi se asi cítila hodně špatně, ale nemohl ti pomoct Jasper??“

„No on se snažil, ale vůbec to nepomáhalo. Edwardovi bych to nikdy neřekla, jenže on měl takové hodně špatné nápady. Musela jsem ho zarazit a jinak to nešlo.“

Teprve teď jsem se podívala na Edwarda. Tvářil se smutně a bolestně.

„Nechtěla jsem, abys to věděl a je mi to líto.“

„Za to nemůžeš. Navíc jsem si to zasloužil.“

„To není pravda! Udělal jsi to, protože sis myslel, že je to to nejlepší.“

„Mám nápad nebudeme se o tom bavit. Ano??“

„Souhlasím.“

Vstala jsem a šla vyhodit krabici od pizzy.

„Alice“

Hned stála u mě. A nejspíš se podívala co chci.

„Všechno je v koupelně.“

„Díky.“

Šla jsem do koupelny. Osprchovala se. Alice mi nachystala úzké ryfle, tmavě modrou blůzku a baleríny. V duchu jsem jí děkovala, že mi nenachystala žádné boty na podpatku. Chtěla jsem jít dolů za ostatníma, ale dveře do Edwardova pokoje byly otevřené.  Šla jsem se tam podívat. Čekal ne mě. V jeho pokoji byla zase ta velká postel. Dával ji tam vždy, když jsem měla u nich spát. Přišel pomal ke mně a klekl si.

„Muluju tě. Jsi jediná která se kdy dotkla mého srdce a proto se tě ptám. Isabello Marie Swan vezmeš si mě?“

Napadlo mě jenom jediné slovo „Ano“ Nasadil mi na prst krásný prstýnek s jedním diamantem uprostřed a dvěma okolo něj. „Je po mamince“ zašeptal a vzal mě do náruče začal mě líbat. Jeho polibky byly nedočkavé, stejně jako ty moje. Položil mě na postel. Když už jsem nemohla popadnout dech sjel svými rty na krk a zase zpátky. Zamotávala jsem mu moje prsty do vlasů. Začal mi rozepínat blůzku. Normálně by si to nedovolil. Po třech hodinách mazlení jsem v Edwardově náručí usnula.

Ráno jsem se probudila v Edwardově náruči. Smál se na mě tím krásný pokřiveným úsměvem. „Miluju tě ty můj anděli.“ Přitáhla jsem se k němu a políbila ho. „Taky tě miluju lásko, ale Alice viděla, že Charlie se tady ukáže asi tak za hodinu, takže by jsi se  měla jít nasnídat.“ Naposledy jsme se políbili a začala jsem se oblékat. Sešla jsem dolů. V ledničce bylo více jídla než u nás. Dala jsem si míchaná vajíčka.

Hned jak jsem si sedla tak ke mně přiběhla Alice s Rose. Usmívali se na mě.

„Tak nás nenapínej a ukaž nám ho.“

Ukázala jsem jim prsten.

„Je nádherný.“

„Hodí se k tobě.“

„Děkuju.“

Z haly se ozvala moje ukolébavka. Edward hrál na klavír. Umyla jsem nádobí a šla do haly. Usmál se na mě. Přisedla jsem k němu a opřela se o jeho rameno.

Charlie přišel brzo.

„Ahoj tati, konečně jsi tady.“

„Myslel jsem, že budeš dlouho spát. Musela jsi být hodně unavená.“

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Začátek konce - 8. kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!