Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Začátek konce - 4. kapitola

24.03.2009 (10:02) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2264×

4. Kapitola

Z pohledu Belly

Probudila jsem se celá polámaná a hladová. U dveří stál zase jiný upír. Předpokládala jsem, že to bude Lucas. Vy padal jako přesná kopie Hugha Granta z filmu Rozum a cit.Docela se mi chtělo na záchod. Jenže bylo potřeba, aby Lucas na chvilku odešel z pokoje. Vypadal sice sympatičtěji než Daniel, ale i tak to byl upír podílející se na mém únosu.

Trochu jsem si odkašlala. Lucas se probudil z transu a podíval se na mě.

„Hele nemohl by jsi mě tu na chvilku nechat samotnou? Potřebovala bych čas na lidské potřeby."

Podíval se na mě a lehce přikývl. Nedokázala jsem z jeho pohledu nic poznat.

Jen co jsem osaměla zašla jsem si na záchod a opláchla si obličej. Rozhodla jsem se i napít. Lehla jsem si a zkusila přemýšlet. Soustředila jsem se na můj plán. Myslela jsem na Alici. Začala jsem na ni mluvit: Alice nejsem si jistá jestli mě slyšíš. Doufám, že ano. Vidět mě nemůžeš, protože jeden z těch upíru, jmenuje se Paris, má schopnost, kterou kryje můj pach a moji budoucnost. Edwardova, Arova a ni Janina schopnost mna mě nepůsobí a proto mě možná alespoň uslyšíš mé rozhodnutí. Uneslo mě asi pět upírů, jmenují se Paris, Lucas, Daniel a George, jméno toho pátého neznám. Mluvili o nějaké upírce její jméno neřekli, ale asi čekají na její na její příkazy.

Dál jsem se nedostala, protože do pokoje zase přišel Lucas.

„Tady máš něco k jídlu" přišel ke mně blíž a podal mi sáček s koblihami.

„Díky"

Pustila do jídla, po druhé koblize mě hlad ale přešel. Ostatní tři jsem položila na stůl. Lehla jsem si do postele a potichu začala vzlykat. Cítila jsem jak se ta díra v mém hrudníku zase pomalu otevírá. Bála jsem se, že Edwarda už nikdy neuvidím. Byla jsem tu sama s těmi upíry. Nebyla jsem si jistá, jak dlouho ještě dokážu vzdorovat té zvětšující se díře.

Slyšela jsem, jak ke mě Lucas pomalu přišel. Podívala jsem se na něj. Prstem mi ukazoval, že mám být potichu. Přisedl si na postel a prohlížel si mě. Nechápala jsem, co chce udělat. Pomalu ke mně natáhl ruku a pohladil mě po vlasech. Trochu mě to uklidnilo, chyběl mi dotyk té ledové a tvrdé kůže. Sice jsem pořád nechápala, co chce udělat, ale jeho přítomnost mě uklidňovala. Odhrnul mi vlasy a potichu, že jsem to sotva slyšela, mi začal šeptat do ucha.

„Pokus se nebrečet. Jinak se Daniel naštve a budou se zbytečně s Parisem hádat, což není pro tebe moc dobré. Teď čekáme na příkazy jedné upírky, ale můžeš si být jistá, že toho tvého upíra ještě uvidíš. Nic se ti nestane, dokud se s ním neuvidíš. To je náš budoucí plán. Nikomu o tomhle ale neříkej, nemuselo by to pro nás dopadnout dobře." povzbudivě se na mě usmál a šel se postavit ke dveřím. V jeho očích jsem už vyčetla soucit a pochopení.

Nechápala jsem, kde se v nich vzaly, ale byla jsem za to ráda. Přestala jsem vzlykat a začala  jsem se  prohrabovat v kapsách. Našla jsem papírové kapesníčky, vybitý mobil, balíček žvýkaček, blok a tužku. Nic důležitého. V místnosti bylo malé okénko, kterým do ní proudilo světlo. Pomalu se začínalo stmívat. Spát se mi sice nechtělo, ale rozhodla jsem se podat Alici další správu. Vzala jsem si blok a napsala na něj: BUDEŠ TU SE MNOU I V NOCI??. Blok jsem podala Lucasovi a čekala jsem na jeho odpověď. Byla bych raději, kdyby tady byl on. Věděla jsem, že by mi neublížil a trochu jsem mu důvěřovala. Dal mi blok zpátky. Jeho úhledným písmem tam stálo: Ano, neboj se. Nic se ti nestane. Byla jsem ráda, mohla jsem spát klidněji, když jasem věděla, že tady bude on. Ještě jsem na papír připsala DÍKY a podala mu papír, aby ho mohl nenávratně zničit.

Lehla jsem si a začala se soustředit. Rozhodla jsem se všechno říct Alici. Možná mě neslyšela, ale mi se ulevilo. Ahoj Alice, zase jsem se rozhodla tě otravovat. Utvrdila jsem se v tom, že celý tento únos organizuje ta neznámá upírka. Ví toho o vás hodně, znají tvoje schopnosti, naštěstí nic neví o mém blokování Edwardových schopností, jsou si svým plánem jistí. Ví o tom, že jste zabili Jamese a myslí si, že můžete i za smrt Lurenta. Zatím jsem poznala jenom tři z nich. Možná je poznáte z kamery na křižovatce. Paris, jehož všichni teď poslouchají, má blond vlasy, je jen o malinko nižší než Daniel. Ten je z těch co jsem viděla nejvyšší a černovlasý. Ten třetí z nich Lucas je středně vysoký a má tmavě hnědé dlouhé vlasy sepnuté do copu. Chová se ke mně přátelsky a prozradil mi jejich plán. . Prý se mi nic nestane, dokud se s vámi nesetkám. Jsme někde na jihu. Je tu teplo a dlouho svítí slunce. Moc mi chybíte. Emmettovo a Jasperovo popichování, nákupy, Jacob, Rosalie, Esme, Carlisle, musím si teď dávat pozor, abych si něco neudělala, ty a samozřejmě i Edward a jeho noční návštěvy. Hlady mě naštěstí taky nemučí, koupili mi koblihy. Doufám, že mě slyšíš, připadám si trochu jako blázen, že takhle mluvím sama se sebou, ale docela mi to pomáhá necítím se tak sama a je mi líp, když vím, že mě slyšíš. Už jsem docela unavená, takže půjdu spát. Prosím pozdrav všechny i Jacoba.                        Edwarde nezapomeň, že tě miluju a nikdy se to už nezmění. Tak zatím určitě se ozvu. Pááá

Bylo mi líp, vyzpovídala jsem se,  Lucas byl se mnou a já jsem celkem spokojeně usla.

Z pohledu Edwarda

V obýváku na nás už všichni čekali. Cestou jsem Jakobovi vysvětlil princip Alicina vidění, takže byl v obraze. Nikdo nebyl překvapený a ani nic neřekl, když Jacob vešel hned za mnou. Jenom Rose se ušklíbla.

„Když jsi byl pryč" Alice začala vysvětlovat „ neviděla jsem pořád nic, až potom mě napadlo, zaměřit se na Bellin hlas a uslyšela jsem ji. Řekla mi: Alice nejsem si jistá jestli mě slyšíš. Doufám, že ano. Vidět mě nemůžeš, protože jeden z těch upíru, jmenuje se Paris, má schopnost, kterou kryje můj pach a moji budoucnost. Edwardova, Arova a ni Janina schopnost mna mě nepůsobí a proto mě možná alespoň uslyšíš mé rozhodnutí. Uneslo mě asi pět upírů, jmenují se Paris, Lucas, Daniel a George, jméno toho pátého neznám. Mluvili o nějaké upírce její jméno neřekli, ale asi čekají na její na její příkazy." na chvilku se odmlčela. „Nejsem si jistá jak mi blokuje vidění takhle na dálku, ale jedno je jisté moje schopnost funguje pořád stejně."

Všichni nad tím na chvíli uvažovali. Bylo to zajímavé, nikdo z nás o nikom takovém nikdy neslyšel. O to těžší bude ho najít, ale konečně tady byla možnost, naděje.

„Myslím si," Alice zase prolomila ticho „že mi Bella chtěla říct ještě něco, ale oni ji vyrušili. S plánováním dalšího kroku bych počkala na další vidění."

Všichni přikývli, takže porada byla rozpuštěna. Jacob šel domů a ostatní se začali věnovat svým věcem. Jasper šel ven, pořád to pro něj s námi bylo hodně depresivní. Emmett šel s Rose do pokoje. Carlisle si vzal dovolenou a šel zavolat Tanye jestli neví něco o Parisovi. Esme šla pracovat a Alice kontrolovala budoucnost.  Já jsem šel do pokoje a přemýšlel nad novými informacemi.

Z pohledu Emmetta

„Nechceš jít nakupovat??" tahle otázka od Rose mě zaskočila.

„Teď????"

„No, ano. Nechce se mi být doma. Všichni mají blbou náladu a já bych si chtěla něco nového koupit."

Dívala se na mě prosebným výrazem. Normálně bych souhlasil. Ale teď? Bellu někdo unesl a Rose myslí na nákupy. Docela mě to překvapilo.

„Ne nechci" díval jsem se na ní nechápavě.

„Co je???? Udělala jsem něco???"

„Rose jak teď můžeš myslet na nákupy? Bellu někdo unesl!!!!"

„No dokud Alice něco neuvidí, tak se stejně nic dít nebude."

„Rose uvědomuješ si co se stalo?" pořád jsem ji nechápal.

„Ano"

„Rosalie Culen, Bellu někdo unesl!! Jak je asi podle tebe Edwardovi?? Teď by jsme měli být s ním a podržet ho. Nemůžeme dopustit, aby se stalo to co minule. Já jsem se zkusil do jeho kůže vžít. A víš jak mi bylo?? Hrozně!!! Představil jsem si, že tě někdo unesl a já tě nedokážu najít. Byl to hrozný pocit. Nikdy bych to nechtěl zažít. A Edward to zažívá už podruhé. Obdivuju ho za to, jak dobře to snáší. Nejsem si jistý jestli bych to taky tak zvládl." bylo mi z ní hrozně. Jak může být tak sobecká? Vždyť Bella je tak křehká. Kdykoliv se jí může něco stát.

Odešel jsem z pokoje. Nemohl jsem tam s ní zůstat už ani minutu. Naposledy jsem se na ni podíval. Tvářila se uraženě. Šel jsem se dívat na televizi, ale ani ta mě nebavila.

Z pohledu Edwarda

Hádka s Rose a Emmettem mě potěšila. Samozřejmě nechci, aby se hádali, ale Rose už to vážně přehnala. Potěšilo mě i to, co Emmett řekl. Po Alicině vidění jsem měl lepší náladu a rozhodl jsem se zavolat Charliemu.

„Dobrý den Charlie, chtěl jsem se zeptat, jestli víte něco nového?"

„Ahoj Edwarde, nic nového zatím nevíme. Jenom máme podobizny únosců."

„Poznali jste někoho z nich??"

„Ne nikoho. Je jich asi pět. Starší pán vylákal Bellu z auta a oni je potom zajali. Jsou přibližně ve věku tvého otce. Možná by jsi se mohl zítra na stanici zastavit a podívat se na záznam, jestli někoho z nich neznáš."

„Dobrý nápad, přišel bych hned ráno kolem osmé hodiny. Kdyby se cokoliv změnilo nebo by jsi něco potřeboval zavolej mi prosím, Charlie."

„Určitě. Děkuji za pomoc. Možná by jsi mohl poprosit otce, jestli by se taky nezastavil."

„Přijdeme zítra s otcem oba. Zatím nashledanou."

„Ahoj."

Za chvilku se vrátila Alice. Šel jsem za ní dolů. Stál jsem na schodech, když jsem viděl, její nepřítomný výraz. Zase měla vizi. Sledoval jsem ji s ní.

Ahoj Alice, zase jsem se rozhodla tě otravovat. Utvrdila jsem se v tom, že celý tento únos organizuje ta neznámá upírka. Ví toho o vás hodně, znají tvoje schopnosti, naštěstí nic neví o mém blokování Edwardových schopností, jsou si svým plánem jistí. Ví o tom, že jste zabili Jamese a myslí si, že můžete i za smrt Lurenta. Zatím jsem poznala jenom tři z nich. Možná je poznáte z kamery na křižovatce. Paris, jehož všichni teď poslouchají, má blond vlasy, je jen o malinko nižší než Daniel. Ten je z těch co jsem viděla nejvyšší a černovlasý. Ten třetí z nich Lucas je středně vysoký a má tmavě hnědé dlouhé vlasy sepnuté do copu. Chová se ke mně přátelsky a prozradil mi jejich plán. . Prý se mi nic nestane, dokud se s vámi nesetkám. Jsme někde na jihu. Je tu teplo a dlouho svítí slunce. Moc mi chybíte. Emmettovo a Jasperovo popichování, nákupy, Jacob, Rosalie, Esme, Carlisle, musím si teď dávat pozor, abych si něco neudělala, ty a samozřejmě i Edward a jeho noční návštěvy. Hlady mě naštěstí taky nemučí, koupili mi koblihy. Doufám, že mě slyšíš, připadám si trochu jako blázen, že takhle mluvím sama se sebou, ale docela mi to pomáhá necítím se tak sama a je mi líp, když vím, že mě slyšíš. Už jsem docela unavená, takže půjdu spát. Prosím pozdrav všechny i Jacoba.                 Edwarde nezapomeň, že tě miluju a nikdy se to už nezmění. Tak zatím určitě se ozvu. Pááá

Moje nálada se mi hned zvedla. Mají v plánu se s námi sejít, slyším Bellu, ta je v pořádku, nechtějí ji zatím zabít a oni o tomhle neví.

Všichni, kromě Rose, která se ještě nevrátila, jsme se přesunuli do jídelny. Alice zopakovala Bellin vzkaz nahlas.

„Carlisle, Charlie chtěl, abys se mnou zítra zašel na stanici podívat se na záznam z kamery."

„Dobře, my půjdeme na stanici. Potom půjdeš normálně do školy. Pochybuji, že některého z těch upírů poznáme. Počkáme na další ....."

„Kdo ale může vědět o Jamesovi a Lurentovi?" tahle Jasperova otázka byla správná. Kdo?

Webhosting | Doména zdarma |

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Začátek konce - 4. kapitola: