Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Začátek konce - 2. kapitola

18.03.2009 (23:26) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3123×

2. Kapitola

Edwardův pohled

Běžel jsem co nejrychleji k La Push. Zastavil jsem se na hranici. Hlídku držel Seth. Měl jsem dvě možnosti. Překročím hranici a stihnu se zeptat Jacoba dřív než vyhlásí válku nebo se Zeptám Setha jestli mě nepustí k Jacobovi protože s ním nutně potřebuju mluvit. Rozhodl jsem se pro druhou možnost, překročit hranice můžu vždycky. Už byl blízko a nebyl vůbec nadšený že mě vidí.

„Ahoj Sethe, nepřišel jsem bojovat, jsem tu v míru. Potřebuju si promluvit a Jacobem. Bella se ztratila a on bal poslední kdo s ním mluvil."

Slyšel jsem jak bojuje s myšlenkou svolat smečku.

„Nedělej to, prosím. „

Zamyslel se.

Proč ne???

„Potřebuju mluvit s Jacobem. Nechci bojovat!!"

Proč s ním??

„Bella se ztratila a on mi může pomoct mi ji najít."

Byl jsem zoufalý.

Sakra, sakra, proč zrovna já. Jak mu mám věřit že to není past a ti jeho kumpáni nečekají kousek od nás, aby nás napadli. Bella klidně může sedět doma a o ničem nevědět. Sakra. Co mám dělat???

Hele pijavice moc rád bych ti věřil ale nejsem si jistý jestli to není past a ostatní nečekají kousek vedle abyste na nás zaútočily.

„Ne není to past, jsem tady sám, ale chápu že mi nevěříš tak prosím zavolej jenom Jacoba nutně s ním potřebuju mluvit Bella se opravdu ztratila a on byl poslední kdo s ní mluvil."

Fajn, zavolám Sama a ty tu počkáš dokud sem nepřijde Jacob.¨

Same, mám tu menší problém.

Jo, vidím Sethe. Jdu pro Jacoba.

Asi 10 minut jsem tam tak stál a pořád si pohrával s myšlenkou že jim půjdu naproti, ale proč j zbytečně dráždit když jsou ochotní se domluvit. Konečně.

„Ahoj Jacobe, asi už víš co se stalo potřebuju vědět co se stalo než jsi odešel z oslavy a než Bella zmizela."

Fajn sice jsi mě vybudil ale rád ti pomůžu. Počkej já se přeměním, rád bych mluvil sám za sebe.

Ne

Neboj Same on mi neublíží, ví že kdyby mi něco udělal Bella by s toho neměla radost.

Fajn, ale je to na tobě my budeme poblíž.

Zatím se to vyvíjelo dobře. Věděl jsem že bych měl zavolat Alici, všichni si určitě dělali starosti ale na to nebyl čas. Jacob se už vracel jako člověk a já jsem musel mluvit s ním.

„Co se stalo?? Jak to že se Bella ztratila?"

„ Když jsem přišel z lovu Alice stála na verandě a řekla že Bella zmizela. Nevidí ani její budoucnost."

„Vždyť to není možné, musela by být s vlkodlakem aby neviděla její budoucnost. Jak ke to možné??

„To nikdo neví. Alice viděla celou její budoucnost, dnešní i zítřejší. Ale najednou se budoucnost Belly ztratila. Alice viděla Bellu na křižovatce a pak slyšela jenom její hlas říkat: Alice, Alice mám vás všechny moc ráda. Vyřiď prosím Edwardovi že ho miluju, byl, je a bude celý můj život. Každá moje myšlenka bude patřit jemu. Děkuji ti za vše sestřičko. Hned jela s Rose k té křižovatce ale nic tam nebylo jenom Bellin náklaďáček. Necítily ani pach vlkodlaků nebo jiných upírů je to jako kdyby se Bella propadla do země a její pach zmizel spolu s ní. Alice pořád nevidí její budoucnost, je to jako by byla s nějakým vlkodlakem. Nevím si rady. Neřekla ti něco?"

„Nic divného, bavily jsme se o mém otisku a potom jsem odešel. Nevím jak bych ti mohl pomoct. Jedině že by Sam svolal smečku, abychom se mohli přesvědčit že nikdo z nás o tom nic neví."

„Nemyslím si že by to udělal někdo z vás, proto bych nechtěl budit celou smečku a udělat si s vás ještě větší nepřátele. Věřím, že kdyby v tom měl někdo z vás prsty, tak bys mi to řekl zítra. Je to velmi divné ještě nikdy se nám to nestalo. Děkuju že jsi přišel, vážím si toho moc to pro mě znamená."

„Bella je můj nejlepší přítel, nedokážu si to vysvětlit. Jak se to  mohlo stát?! A jak to že ani ta pija .... teda tvoje sestra nic nevidí?? Taky nevěřím že by to udělal někdo ze smečky ale kdyby ano určitě bych ti to řekl. Můžeš se mnou počítat."

„Díky. Cením si toho. Už půjdu. Snad Alice něco viděla, jestli cokoliv zjistíme ozvu se."

„Dej vědět kdykoli byste něco potřebovali"

„Určitě, mimochodem gratuluju k otisku."

Rychle jsem utekl pryč. Chtěl jsem být sám, poddat se svému zoufalství. Jak  je možné že Alice nic neviděla?? Běžel jsem se povívat na křižovat kde Alice viděla Bellu naposledy.

Opravdu tu žádný neznámý upíří ani vlkodlačí pach nebyl. To by přece znamenalo že Alice musí vidět Bellinu budoucnost. Nic jsem nechápal. Chtěl jsem být sááám. Rozhodl jsem se že půjdu na louku. Alice mě už určitě viděla takže jsem domů jít nemusel.

Lehl jsem si na louku a vzpomínal na Bellu. Chyběla mi. Její vůně, teplo, tlukot jejího srdce. Nebylo to jako před rokem, když jsem ji opustil. Mohl jsem se kdykoliv vrátit a alespoň ji sledovat s dálky, kdyby mi neodpustila. Jenže teď to bylo jakoby mě opustila ona s vlkodlakem a nechtěla abych ji ještě někdy našel. Nevěděl jsem jak ji najít. Kdo by mi poradil když ani Alice nic nevidí? Jediná naděje byly kamery na křižovatce. Mohly zachytit auto, tvář. Jenže člověk by tohle nedokázal a tudíš bude asi i auto kradené a nebude možnost vystopovat ho lidským způsobem. Pravděpodobnost že Bellu uvidím nebyla téměř žádná. Pokud mi je ten někdo nebude chtít ukázat.

Asi po čtyřech hodinách přemýšlení jsem se rozhodl vrátit domů. Na schodech stála Esme a vyhlížela mě.

„Tohle už mi nikdy nesmíš udělat, měla jsem o tebe strach, ti vlkodlaci ti mohli něco udělat."

„Omlouvám se mami."

Objal jsem ji a vešel do domu. Emmett se díval na televizi, Rose hrála na klavír a Carlisla jsem cítil v pracovně. Ale kde byla Alice jsem nevěděl.

„Kde je Alice" zeptal jsem se trochu víc naštvaně, než jsem měl v plánu.

„Nezlob se na ni. Neudělala to schválně. Snažila se Bellu kontrolovat. Nic špatného neviděla až do" Esmin hlas se zlomil, vím že má Bellu ráda jako svoji dceru a bojí se o mě. Nechtěla abych si svoji zlost vylil na Alici.

„Já vím mami, jen se jí chci zeptat jestli něco neviděla"

„Odešla s Jasperem."

Šel jsem do pokoje, je zbytečné Alici hledat. Kdyby něco viděla určitě by mi to řekla. Musím vymyslet plán na zítřek.

Edrarde prosím, chci s tebou mluvit

Slyšel jsem Alici na chodbě.

„Pojď dál"

„Edwarde, snažila jsem se zase podívat na Bellinu budoucnost, ale nic nevidím. Nevím proč to tak je a je mi to líto."

Vím, že to myslí vážně  a nechci se na ni zlobit, když moc mi to nejde.

„Já vím Alice, musíme se domluvit co dál. Jaspere, Rose, Carlisle, Esme, Emmette"

Šli jsme si sednout do jídelny.

„Tak" začal jsem „ dneska musíme jít do školy a dělat že o ničem nevíme. Odpoledne zavolám Charlimu a zeptám se, proč nebyla Bella ve škole. Potom mě napadlo že bych mohl onemocnět a pokusit se vystopovat Bellu."

„Nemusíme nic předstírat," byl jsem tak zaujat, že jsem si ani nevšiml Alicina vidění „Charlie už našel Bellin náklaďáček a asi za dvacet minut zavolá Carlislovi."

Celých dvacet minut bylo ticho. Poslouchal jsem co si kdo mylsí. Rose přemýšlela nad nákupy. To mě nepřekvapovalo, od ní jsem pochopení neočekával. Emmett přemýšlel co by dělal na mém místě, Alice uvažovalo proč nic neviděla. Cítil jsem její zoufalství. Jasper se mi a Alici snažil nenápadně zvednout náladu, Esme si o mě a Alici dělala starosti. Nechtěla abych udělal nějakou hloupost a bála se, že se Alice zhroutí. Bylo ji na nic, Protože nic neviděla, ani nic nevidí a bála se o svoji schopnost. Carlisle uvažoval o dalších řešeních a zvažoval naše možnosti.

Konečně zazvonil telefon.

„Dobré ráno Charlie"

„Ne, nevzbudil jste mě."

„Ano, rád vám ho předám už je taky vzhůru."

Carlisle mi předal telefon.

„Dobré ráno Charlie. Stalo se něco?"

„Ne totiž ano. Bella se nevrátila domů a našli jsme její náklaďáček opuštěný na křižovatce. Pravděpodobně se bude jednat o únos, na kameře je vidět jak vystupuje s auta a obklíčí ji asi pět chlapců, kteří ji naloží do auta a odvezou pryč. Snažil jsem se jí zavolat na mobil, ale nic. Už jsem vyhlásil pátrání a obvolal všechny její známé ale nikdo o tom nic neví."

Nevěděl jsem co říct. Sám jsem na tom nebyl o moc lépe než Charlie. Japer vycítil moje emoce a naznačil Carlislovi aby si vzal mobil. Ten to hned udělal. Dolehlo to na mě, uhasla i ta poslední naděje že by Bella mohla být někde jinde a nikomu o tom neříct. Potřeboval jsem rychle odejít.  Roběhl jsem se a slyšel za sebou volání Esme, vím že se o mě bojí, ale já potřebuju pryč. Běžel jsem asi hodinu. Zastavil jsem se na louce a lehl si. Nechal jsem mnou prostupovat sluneční paprsky. Vzpomínal jsem na Bellu, na všechno co jsem s ní zažil. Ne tu nenávist kterou jsem k ní cítil, když jsem ji poprvé potkal. Přesně ta nenávist se pak změnila v lásku. Možná, že kdybych z Belly udělal upírku tohle by se nikdy nestalo. Z přemýšlení mě vytrhlo zakašlání.

„Ahoj"

Teprve teď jsem ucítil ten hrozný smrad. Ten kdo přišel byl Jacob.

„Co ty tady chceš?"

„No, říkal jsem si že vím jak ti asi je. A mohli by jsme hodit řeč."

„To jsi teda uhodl. Jak můžeš vědět jak mi je?" Byl jsem na něj naštvaný.

„Když se ta tvoje sestra vrátila a odvedla si Bellu za tebou do té Itálie bylo mi hrozně. Jako kdyby si odvedla půlku mě, kterou už jsem nemusel nikdy vidět. Nenáviděl jsem ji. Cítil jsem se pod psa. Nechtělo se mi dál nic dělat. Ztratil jsem chuť cokoliv dělat."

„Proč??" Nechápal jsem to, vždyť byli jenom kamarádi.

„Asi si říkáš, že jsme byli jenom kamarádi, tak proč. Byli jsme víc Jež jenom kamarádi. Po tom co jsi odešel, byla na tom Bella hodně špatně. To ale víš. Hodně jsme se sblížili. Pomohl jsem se ji z toho dostat. A ............... zamiloval jsem se do ní.  Věděl jsem, že to není správné a že když se vrátíš bude se k tobě Bella chtít vrátit a  já budu hrozně trpět. Když ji tvá sestra odvedla byla možnost, že už se Bella nevrátí a já ji nikdy neuvidím. Bylo mi s toho na nic, asi tak jako tobě teď. Pak jste se všichni vrátili. Bohužel i Bella k tobě. Pomohlo mi, když jsem viděl, že je šťastná. Doufal jsem, že se otisknu a pak bude všechno ok."

Podíval jsem se na něj. Viděl jsem, že to myslí upřímně.

„Edwarde, musíš doufat. I když to teď nevidíš je velká naděje, že ji najdeš."

„Dík Jacobe, si máš pravdu"

„Mám"

Bylo mi o něco lépe. Jacob my pomohl.

Zazvonil mi mobil. Alice. Zvedl jsem jí to.

„Fajn, už jdeme"

„To byla Alice, něco slyšela."

„Slyšela???"

„To ti vysvětlím později Jacobe"

Webhosting | Doména zdarma |

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Začátek konce - 2. kapitola: