Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z dob otroků - 23. kapitola


Z dob otroků - 23. kapitolaPo dlouhé době dávám další dílek. Omlouvám se za délku, ale vždy jsem začínala pomalu... V tomhle dílku začne konečně odboj takový, jaký má být. Přeji příjemné čtení, vaše xlovexx.

XXIII - Plán

Dny utíkaly neuvěřitelně rychle. Už to bylo několik měsíců, co jsme s Jacobem a pár dalšími otroky utekli. Bylo nás o hodně víc než ze začátku, a proto jsem věděla, že už konečně můžeme začít s útoky.

První na řadě byl útok na dům starosty, aby otrokáři zjistili, že to myslíme opravdu vážně. V plánu byla jenom jedna věc. Zapálit ten dům a nechat ho shořet, nezajímalo nás, kolik otrokářů je uvnitř, nezajímalo nás, kolik jich při požár zemře. Byli jsme v boji a v boji se umírá. Ještě tu noc, kdy budou všichni hasit dům, jsem chtěla udělat jednu věc. V nastalém chaosu se chci dostat k radnici, osvobodit otroky a i tam založit požár.

Bohužel se radnice nachází přímo uprostřed města a bylo by příliš riskantní, kdyby se nás tam vydalo moc. Tohle byl úkol jen pro jednoho člověka a tím jsem chtěla být já. A právě proto, jsem se o tom nikomu nezmínila.

Snad jen tomu kameni, na který jsem dennodenně chodila sedat a dívat se na obrys jejich domu. Už jsem se raději neodvážila přijít blíže. Příliš to bolelo. Věděla jsem, že ještě jednou bych je zahlédla a už bych se nemohla vrátit tam, kam patřím. A to jsem nechtěla riskovat. I teď jsem na něm seděla a snažila se utřídit si myšlenky. Zbývalo jen pár minut do našeho odchodu, setmělo se už před několika hodinami a já se dívala na prosvítající se místo mezi stromy. Tam někde byl jejich dům a světlo v jejich oknech bylo pro mě jako lucerna, která mě lákala. Snad se jednou budu moci nechat tím světlem polapit a jít blíž a už nikdy neodcházet, snad.

Dnes ale ne.

Zvedla jsem se z kamene a pomalu se rozešla směrem k starostovu domu. Sraz jsem měla s Jacobem a ostatními jen pár metrů od pozemků, v lese.

Cesta naštěstí netrvala příliš dlouho. Byla jsem tam za čtvrt hodinky a dokonce jsem ještě musela chvilku počkat, než dorazí ostatní. Už z dálky viděl obrovskou postavu Jacoba, jak nese nad hlavou jedinou zapálenou louči. Ostatní zatím jen třímali louče nezapálené a kanistry s benzínem.

„Jacobe,“ pozdravila jsem jej, jen co přišel blíže, a na ostatní kývla hlavou.

„Isabell, nastal čas,“ zašeptal mi na zpět a otočil se na ostatní. Z jeho obrovské postavy vyzařovala taková autorita, že i když nechtěl, byl již vůdcem. Věděla jsem to a věděli to i ostatní. To on je povede k vítězství, kdyby se mi něco stalo.

„Všichni víte, co máte dělat. Vy vpravo jste první, přibližte se tam potichu a polijte základy. Samozřejmě…“ Dál už jsem jej neposlouchala. Všichni jsme náš úkol znali více jak z paměti. Měli jsme ho vrytý i v srdci. I já měla svůj úkol. Během jeho řeči jsem si už zapalovala svou louči a zároveň myslela na to, že na dnešní den se nezapomene. A představovala jsem si výrazy na tvářích jeho a rodiny. Jak by se Edward a ostatní tvářili, kdyby zjistili, v co jsem se odvážila. Vždyť mě vždy znali jenom jako otrokyni, která by se kvůli rozkazu otrokáře byla schopná i zabít, a teď? Teď budeme zabíjet, ale ne sebe. Teď poznají hněv zotročených indiánů a jejich bohů.

Jacob už domluvil a já se dívala, jak už první fronta se proplížila k domu a stříkala benzín na dřevěné zdi toho paláce. Někteří se už s prázdnýma rukama vraceli zpět k nám a já cítila v zádech horko, jak se ostatní chystali vyrazit dopředu. Okolo mě bylo najednou tolik světla, kolik ho ve forkských lesích nebylo po celý rok. A já už odpočítávala jen vteřiny… tři…dva…jedna.

„Teď!!!“ zakřičela jsem a po boku Jacoba a s ostatními za zády jsme se s křikem rozeběhli. Zapalovali jsme dům, házeli louče do oken a s klidnou myslí poslouchali křik otrokářů uvězněných plameny uvnitř…

Vychutnávala jsem si ten zvuk jen chvilku. Zatímco se všichni ostatní podle plánu vypařovali do lesa a rozprchávali se na všechny strany, jen aby se zahladili stopy, kdyby náhodou se našel někdo, kdo by nás chtěl vystopovat, jsem já jen pomalu couvala do stínů lesu na opačnou stranu, než byl náš srub a doufala, že si mě nikdo nevšimne. A nevšimnul…

 


 

24. kapitola

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Z dob otroků - 23. kapitola:

 1
14.08.2011 [12:57]

WereVampiraAch ani nevíš jak se mi ulevilo, že si tuto povídku nepustila k ledu a napsala další dílek, já sama na svou povídku ani nemám teď čas, tak sem ráda, když si můžu přečíst pokračování alespoň jiné povídky Emoticon Emoticon Emoticon

12.08.2011 [23:21]

SummerLiliAhoj,
som rada, že si sa vrátila, aj keˇaž po takom straaašne dlhom čase. Musím si oživiť pamäť ako to bolo predtým Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon .
Dúfala som, že keď si sa vrátila, tak tak prvá ponávratová časť bude dlhšia Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon .
Hádam na budúce Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.08.2011 [12:49]

Tak jsem se dočkala dalšího dílku. Už se těším, co se stane příště. Jen doufám, že Bellu při pouštění otroků nechytí.
Bylo to opravdu nádherné. Ale popravdě jsem doufála, že se to začně víc rozjíždět a né jen pořád ve Forks. Těším se až začne jejich menší armáda utočit a získávat posilu i jinde.
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.08.2011 [22:19]

AliceJazzAúúúú Emoticon Tuhle povídku jsem přečetla do sedmnácté kapitoly. Tu jsem přečetla někdy loni o prázninách. pak nepřibývali dílky, tak jsem na ni pozapomněla a dneska koukám. Je, hele 23. kapitola Z dob otroků. Jsem si říkala ,,že jsem tohle četla??" A bác, ona to byla z mých nejoblíbenějších. tak jsem si ji s chutí přečetla znovu a teď koukám. Jé, kde 24. :D Emoticon

3. cechovicovam
09.08.2011 [19:42]

2. kamčí
09.08.2011 [19:10]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. BellaEdward
09.08.2011 [17:10]

moc dobre. ale priste trochu delsi plosky jsem moc rada ze zase pises Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!