Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WTF? - 23. kapitola

11.03.2012 (08:15) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 66× • zobrazeno 10091×

Když vám někdo řekne, že spíte s upírem, tak si asi řeknete… No, ty vole.

Jo, bylo to zvláštní. Ale s čistým svědomím můžu říct, že teď mě Edward přitahoval ještě víc, než předtím – pokud to bylo možné. Mělo to v sobě prostě zvláštní, tajemné… sexy kouzlo. Máte za partnera muže, který je tisíckrát silnější než vy a je to predátor. Ano, vzrušovalo mě to. Teď, když jsem mu přejížděla rukama po svalech na zádech, už jsem věděla, proč jsou tak tvrdé a hladké.

Mám za přítele upíra. A co? Je to lepší, než kdyby bral heroin a mlátil mě… Edward je to nejdokonalejší stvoření, co po zemi chodí. Nikdo mě nepřesvědčí o opaku. A je můj. Teď už to mám svým způsobem patentované – jak mi vysvětlil. Upíři se už znovu zamilovat nemůžou a jsem pro něj jediná, a to navždy. Vážně úžasný zážitek tohle poslouchat.

Ale byl tu přeci jenom jeden malý problém. Viola. Myslela jsem, že ji vážně uškrtím, ale pak mi Edward řekl, abych to nechala u ledu a dělala, že o ničem nevím. A fungovalo to. Na nic se mě neptala a jen nevraživě pozorovala Edwarda. Alice měla pravdu. Když k někomu vlezete do domu a najdete falešné rodné listy, tak těžko okamžitě dojdete ke správnému závěru.

Hůů! Upír!

Na tohle je krátký i Horatio Caine.

„Takže, závěrečné zkoušky jsou skoro za námi, a proto si vezměte na mém stole přihlášky na školní výlet. Nakonec se mi povedlo pana ředitele přesvědčit, aby nám to povolil. Měl jisté výhrady, ale v pondělí odjíždíme…“

„Už v pondělí?“ zařval David Harris.

„Ano, už v pondělí, pane Harrisi. Pokud máte nějaké výhrady, můžete zůstat ve škole a navštěvovat po dobu nepřítomnosti vašich spolužáků čtvrtý ročník. Myslím, že po tom, co jste předvedl u závěrečných zkoušek, byste se mohl zkusit vymanit ze stínu basketbalového ňoumy a začít se učit,“ pronesl s ledovým klidem Banner.

„Ne, já radši zůstanu ve stínu a pojedu,“ zamumlal David a sjel pod lavici. Já se usmála na Edwarda a radovala se z toho, že prožijeme báječné chvíle někde… To ještě nevím kde, protože jsem přihlášku neviděla. Banner ze začátku roku tvrdil, že to bude někde v horách, ale kdo ví, co si zase vymyslel.

„A nyní trochu k tomu, co se bude dít. Jsme obor zaměřený na biologii, takže si nemyslete, že se jedeme pobavit.“

Jak by někoho z nás mohlo jen napadnout, že se jedeme na školní výlet na konci roku bavit?

„Navštívíme národní parky. Sepíšeme protokoly…“

A jéje.

„A nyní vás upozorním na důležitá pravidla. Je mi známo, že někteří z vás nahrazují továrny, které tu nemáme, a zamořují vzduch cigaretovým kouřem. Garantuji vám, že pokud někoho z vás uvidím s cigaretou nebo s láhví vína, tak vyletí z penzionu dřív, než stačí říct…“

„Famfrpál,“ zašeptal někdo. Samozřejmě výbuch smíchu. Banner zrudnul a posadil se za katedru.

Takže prohibice? No, až někdo potáhne lodní kufr, bude mi jasné, čím je napěchovaný.

Po vyučování jsem si šla pro přihlášky a vzala i jednu pro Edwarda, který byl s kluky v koutě a zarytě něco probírali.

Banner ke mně zvedl oči a probodl mě pohledem.

„Slečno Swanová, pro každého mám jednu. Pokud si chcete dělat vlaštovky, vytrhněte si papír ze sešitu,“ vysvětlil, ale já si stejně vzala obě dvě.

„Ale ta druhá je pro mého přítele. Vlaštovky dělat neumím,“ odsekla jsem, protože mě už neskutečně štval. Mně není patnáct, aby se mnou mluvil jako s idiotem. Navíc, když jsem na závěrečkách zazářila.

„Pan Cullen si pro přihlášku umí dojít sám.“

„Ale já mu ji ráda přinesu,“ řekla jsem a rychle se k němu obrátila zády. Debil. Posadila jsem se k Viole, která už svoji vyplňovala.

„Hm, bude to fajn,“ usoudila jsem a položila je na desku lavice.

„Jo, to bude. Jsme na pokoji spolu?“ zeptala se a já se na ni nechápavě podívala.

„Samozřejmě. S kým jiným?“

„No, co třeba s Edwardem?“

„Jistě. Úplně živě vidím, jak nám Banner ještě na pokoj přinese misku plnou kondomů.“ Otočila jsem se na Edwarda a ten na mě zahýbal obočím. Ten jeho sluch byl občas otravný. Vysvětlil mi, že slyší i to, jak se mi krev otírá o stěny žil – to je dost děsivé.

„Tak fajn,“ uzavřela to. Držet před ní to tajemství bylo lehčí, než jsem čekala. Asi potom, co mi všechno Edward řekl o jejich temném světě, jsem ji chtěla udržet z jeho dosahu.

Podívala jsem se znovu na tu přihlášku. Pod nakreslenými nůžkami, kde se měl papír odstřihnout, byly zákazy a upozornění.

Na školní akci si studenti nesmějí brát: Alkohol, drogy, cigarety, vodní dýmky, bongo, nebezpečné zbraně, pyrotechniku…

Hm. A upíra si vzít můžu?

Na obědě seděla naše spárovaná čtyřka spolu. Já se k Edwardovi zamilovaně tiskla, zatímco Viola a Christopher se nedotýkali nijak a každý koukal okázale na jinou stranu. Očividně nebyli všichni šťastní jako my dva.

„Už mám dost,“ řekla po chvíli hrabání se v pizze Viola.

„Odnesu ti to,“ nabídnul se Chris a bral jí tác.

„Neobtěžuj se,“ štěkla a vystartovala od stolu jako raketa. Edward se chichotal a já ho plácla přes stehno. Nelíbilo se mi, že se ti dva zase hádají.

„Co se zase stalo?“ zeptala jsem se zachmuřeně. Christopher si povzdechnul a zakroutil hlavou.

„Nic,“ odpověděl a zvednul se taky. Tolik k jeho sdílnosti.

„Tak co jim je?“ domáhala jsem se odpovědi svého čtenáře myšlenek.

„Je to jejich věc a já nebudu jejich myšlenky ventilovat. To se nedělá,“ zašeptal mi a políbil mě do vlasů. Samozřejmě celá jídelna nás bez ostychu pozorovala, jako nějaké plátno v kině. Myslela jsem, že už tu nejsme za tu největší senzaci – omyl.

Po chvíli přiběhla Alice s Jasperem. Jasper se na mě zazubil a já se začala dívat do stropu. Není to tak dávno, kdy jsme si s Edwardem užili v domě upírů.

„Už jí to řekni!“ zatrylkovala nedočkavě Alice.

„Co?“ zeptala jsem se, zatímco Edward se rozvrčel a chtěl upálit Alici pohledem.

„O tomhle si promluvíme večer,“ hlesl náhle odměřeně. Kriste pane, co zas?

V autě jsem donutila Edwarda, aby byl až do večera u nás, protože jinak bych si sežrala ruce zvědavostí. Vlastně jsem ho dvakrát přemlouvat nemusela. Nikdo nebyl doma, a tak jsme se vydatně věnovali jeden druhému. Edward několikrát využil svých dlouhých, aristokratických prstů a já byla v sedmém nebi. Upíři sice můžou souložit od rána do dalšího rána, ale já padla v sedm večer vyčerpáním do peřin a nechala si jemně masírovat záda. Vrněla jsem jako kočka, ale řekla jsem mu, že jsem v pohodě, a moje záda naše akrobatické kousky přežily.

„Jenže mě to baví,“ poznamenal a já se tak nechala masírovat do aleluja. Je super, když máte kluka, kterého to neskutečně baví, a ještě si nikdy nezačne stěžovat na to, že už ho bolí ruce.

„Tak co si mi chtěl říct?“ zamumlala jsem do polštáře. Edwardovy ruce ztuhly a já se k němu otočila obličejem.

„Bello, pamatuješ, jak jsem pro tebe poprvé přijel, když jsme spolu začali chodit?“ zeptal se a já zmateně přikývla. „A mně volala Alice.“ Znovu jsem přikývla. Zmocňovala se mě panika. Nemám ráda tyhle monology, které vás údajně mají připravit. „Měla vizi. Viděla tebe vedle mě a ty jsi byla… upír.“ To, co mi proběhlo v hlavě, by se dalo shrnout do následujícího: Ding, ding, ding… A občas taky: Dong, dong, dong…

„Co?“ vydechla jsem a snažila si to představit. Kdy? Jak? Edward na sobě nedával nic znát a já vážně neměla tušení, co si o tom myslí.

„Bello, neznamená to, že to tak bude. Tím, že to Alice viděla, nám dala náskok a my to můžeme změnit,“ zašeptal a mně se zatočila hlava.

„Ty to chceš změnit?“ vypískla jsem hned na to – ani jsem nevěděla, proč.

„Já nevím. Teda vím, ale nechci ti říkat svoje rozhodnutí, abych tě neovlivnil, a ty ses tak nerozhodla v závislosti na mně.“

„Všechno, co dělám, je v závislosti na tobě,“ šeptla jsem skoro nepřítomně a snažila se to vstřebat. Tady končila všechna legrace. Vstala jsem s přikrývkou na prsou a držela se za bradu. Otočila jsem se k němu tak nahými zády a snažila se v podlaze vyčíst nějakou odpověď, asi.

„Bello?“ zeptal se po dlouhé chvíli, kdy jsem to stále ještě nevstřebala a naopak mě to ještě víc rozhlodalo.

„Já…“ Tomuhle se říká: Nemám slov. Podívala jsem se na něj a uvědomila si, že pokud u toho bude Edward, nemůžu myslet s čistou hlavou. „Edwarde, bude lepší, když si od sebe dáme pauzu…“

„Bello…“

„Ne, Edwarde. Já o tomhle nedokážu přemýšlet, když si se mnou. Nerozcházíme se – dáváme si pauzu. Po tom zájezdu ti řeknu, jak jsem se rozhodla,“ promluvila jsem a najednou si připadala o deset let starší. Tohle bylo zatraceně vážné rozhodnutí.

Edwardovy oči ztvrdly a on vyskočil z postele. Začal se oblékat a já, se slinami na krajíčku, zírala na jeho tělo. Ale když jsem k němu přešla, abych mu dala pusu, měla jsem co dělat, abych neměla na krajíčku, co se týče slz, protože se odtáhnul.

„Pauza začíná odteď,“ zasyčel na mě a obléknul si tričko. Přešel k oknu a já sledovala, jak mi mizí z dohledu. Sevřela mě prázdnota… Nebyla jsem kompletní, když tu nebyl. Navíc to, jak se tvářil, mi na klidu nepřidávalo. Dolní čelist se mi třásla, jak jsem se snažila nerozbrečet. Věděla jsem, že není naštvaný, ale ublížený. Mobil mi začal vyzvánět International love, což bylo moje zvonění, které mi ohlašovalo speciálně Edwardovy zprávy. Ta písnička se mi prostě vryla do kůry mozkové díky tomu, co jsem při ní zažila. Nezáleželo na tom, jak je příšerná.

S roztřesenými prsty jsem po něm sáhla a připravila se na to, co si přečtu. Třeba, že už mě nikdy nechce vidět. Nebo taky, že jsem děvka… No, dobře. Slovo děvka by Edward v životě z jeho prastarých, sexy úst nikdy nevypustil.

Nikdy jsem to pro tebe nechtěl a bránil se tomu, ale teď mě děsí možnost, že to tak nebude. Ale pamatuj si, že tě budu milovat, ať už se rozhodneš jakkoliv. Promiň. Edward.

No, čas zabalit kufry.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WTF? - 23. kapitola: