Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WTF? - 19. kapitola

04.03.2012 (20:45) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 75× • zobrazeno 11224×

Bella

Ráno, když jsem se probudila, zjistila jsem, že Viola je pryč. Bez vzkazu či drobného oznámení, že odchází. Ale to já jsem tu měla být naštvaná. To mého kluka nepřímo nazvala feťákem. Už jsem se nemohla dočkat, až ho uvidím. Dokázala jsem si vybavit jeho nádhernou tvář, ale vzpomínky se nedaly srovnávat s živým originálem, kterého se doopravdy dotýkám.

Dneska jsme měli první rande, což je dost ironické. Celý den jsem byla jako na trní a nemohla se dočkat večera.

„Kam tě bere?“ zeptal se táta.

„To nevím. Asi půjdeme do kina,“ odvětila jsem a podívala se na hodiny. Už jen chvíli…

„Mám z vás radost, děti. Edward Cullen a vůbec celá jeho rodina jsou slušní lidé,“ řekl spokojeně táta a poplácal mě po zádech.

„Jsem ráda, že jsi rád,“ řekla jsem s lehkým srdcem. Vyběhla jsem do pokoje a začala tu proceduru, která nese tajné označení rande. Žiletky, antiperspirant, kartáček a další moji milovaní kamarádi mi přitom dělali společnost. U skříně jsem si podvědomě vybrala tričko s hlubokým, kulatým výstřihem. Prsa sice nemám, ale nahou už mě stejně viděl mockrát, takže ať se klidně podívá znova. Hm. Zajímalo by mě, co si o mojí postavě myslí… Jeho věčně napnuté kalhoty mi nejspíš dávaly najevo, že u nich rozhodně boduji. Měla jsem z toho radost, že mu to dokážu způsobit. Žádnou holku by asi nepotěšilo, že při pohledu na ni kluk vadne a chřadne. Tohle byla pro moji chabou sebedůvěru injekce jak prase. Přiznávám, že jsem měla nos výš, když jsem s ním začala chodit. Ale předtím jsem ho měla přilepený k zemi, takže teď bych na tom měla být jako normální lidi, co si nepřipadají v každé situaci jako největší kreténi a nesype se jim pořád všechno pod rukama.

Zazvonil zvonek a já nadskočila. Je tady! Zaplavila mě úleva.

Seběhla jsem s obtížemi schody v těsných džínsech, protože jsem si je ještě nestačila dopnout celé. Táta už stál ve dveřích s Edwardem a o nečem si vesele vyprávěli. Edward se podíval, jak si zapínám poklopec a tajemně se usmál. Polilo mě horko, protože jsem měla dojem, že vím, na co myslí.

„Rád jsem vás viděl, Charlie,“ řekl Edward.

„Já tebe taky, Edwarde,“ odvětil upřímně a já si vzala kabát. Postavila jsem se vedle Edwarda, který mě chytil za ruku. Další vlny úlevy a taky slasti.

„Užijte si to. Ale! Než budete chtít postoupit na další metu, uvědomte si, že banán bez slupky není banán,“ řekl vážně, mávnul rukou a zabouchl za námi dveře. Myslela jsem, že se propadnu pod zem. Edward se vedle mě začal smát.

„To nebylo vtipné,“ hlesla jsem a byla rudá až na prsa. Edward se přestal smát a blaženě se na mě podíval.

„Konečně. Myslel jsem, že se nedočkám,“ přiznal a pokřiveně se usmál. Bože…

„To mi povídej.“ Natáhla jsem se na špičky, abych si vzala, co mi patří, a to jeho rty. Rukama jsem mu sjela na dokonalý zadek.

„Musím ti něco říct,“ zašeptal mi do rtů.

„Vždyť vidíš, jak poslouchám,“ podotkla jsem a dlaní jsem se dostala pod košili a hladila ty jemné chloupky na jeho břiše.

„Rodiče a sourozenci tě chtějí poznat.“ Překvapeně jsem se odtáhla. Edward se strachem v očích vyčkával, co já na to. Třeba, že se tu sesypu. Návštěva rodičů je totiž obyčejně velmi trapná a zdlouhavá událost.

„Strašně ráda,“ řekla jsem upřímně. Cullenovi jsou skvělí lidé a myslím, že další přednášky o ovoci ve slupce se u nich nedočkáme.

„Vážně? Víš, Bello, oni jsou zvláštní… Hlavně mí bratři – naprostí idioti, co budou mít pořád směšné poznámky a narážet na náš sexuální život. Alice tě zatáhne do svého šatníku a tam ti i proti tvé vůli navlíkne těsné šaty, ve kterých se nebude dát dýchat… Mimochodem, rád ti z nich pomůžu,“ dodal.

„Hm. Jaspera znám a nepřijde mi jako idiot. A ten druhý… Emmett?“ zeptala jsem se.

„Ano, přesně ten.“

„No, pamatuji si, že není dobrým asistentem u nakupování. Kupovala jsem kuře a on mi tvrdil, že má ptačí chřipku, a že když to sním, tak mi narostou křídla. Bylo mi tenkrát patnáct let, ale na tohle se nedá zapomenout.“

„Emmett vždycky zanechá stopy na lidech, se kterými přijde do kontaktu,“ vysvětlil. Občas Edward mluvil vážně zvláštně. Mezi jazyk středoškoláků se někdy vloudily slova, které v běžné řeči s teenagery nepoužijete. Asi hodně četl.

„Prostě se těším, ano. Ty svoji rodinu miluješ a já ji ráda poznám. Jestli všichni budou tak úžasní jako ty, tak budu v ráji,“ řekla jsem a ani nevěděla, kde se to ve mně vzalo. Normálně jsem Edwardovi nedávala najevo, jak jsem z něj hotová a visím na každém jeho slovu. Hlavně jsem mu neřekla, jak moc ho miluju. A upřímně řečeno – neměla jsem pořád koule na to, abych mu to řekla. Někde pořád v koutku duše mi náš vztah připadal neuvěřitelný a bála jsem se, že když mu to přiznám, tak se mi vysměje.

„Páni, to bylo hezké,“ hlesl Edward s blaženým úsměvem. Nějak se mi roztékal před očima.

„Tak jo. Teď jdeme kam?“ zeptala jsem se nervózně, protože jsem se pořád pekelně červenala. Já si taky vždycky najdu důvod…

„Do kina, madam.“

„Hm, to se mi líbí, sire.“

„To mě taky. Spousta temných koutů…“

„Nemyslíš, že by bylo fajn, abychom se konečně dostali k posteli? Kino je sice super místo…“

„Vaše přání mi bude dneska v noci rozkazem.“

Ve frontě na lístky jsem si hrála s Edwardovými prsty. Byly zvláštní. Takové prsty mívali muži na obrazech ze starších dob. Aristokratické, dlouhé, ledové a dokonale hladké prsty. Přepadla mě myšlenka, co by s nimi dokázal.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se.

„Ehm, nad programem kina,“ hlesla jsem nepřesvědčivě.

„No, krvák, komedie, anebo romantika.“ Romantika řekl s odporem. Ten film se mu očividně nezdál.

„Ale tohle není krvák,“ protestovala jsem a zírala na ten plakát, na který ukázal jako první.

„Upíři proti vlkodlakům?“

„Možná tam trochu krve stříkat bude, ale viděla jsem první tři díly. Občas tam někdo někomu urve hlavu, ale je to celkem legrace.“

„Jak myslíš,“ zamumlal zamračeně.

„Co je? Bojíš se, že se ti udělá špatně z krve?“ zeptala jsem se a smála se mu.

„Ne, toho se vážně nebojím,“ utrousil zamyšleně. Pokrčila jsem nad tím rameny a nechala ho koupit lístky. Když jsme se posadili do sálu, zjistili jsme, že film už má dost dlouho po premiéře, takže byl celkem prázdný.

„Tak komu fandíš? Upírům nebo vlkodlakům?“ zeptal se vážně, když mi položil ruku kolem ramen a já se o něj opřela. Hlavu jsem natočila tak, abych mohla nasávat co nejvíc té dokonalé medové vůně. Myslím, že to byl med… Nedokázala jsem to přesně identifikovat.

„Samozřejmě, že upírům.“

„A nemá to nic společného s hlavním hercem?“ zeptal se podezřívavě a nejspíš vzpomínal na plakát. Ano, hlavní herec byl vážně, ale vážně pěkný… Jenže na Edwarda neměl. Tohle je tak zvláštní. Chodím s klukem, na kterého nemají ani vyretušované obličeje z plakátů.

„Možná trochu. Ale stejně jsou lepší. Kdo by chtěl být chlupatou koulí?“ Edward se začal šíleně smát. Nechápavě jsem se na něj dívala a pár lidí se dokonce nahněvaně otočilo.

„Rušíš,“ vyčetla jsem mu a položila mu prst na ústa. Začal můj prst pusinkovat a já ho okamžitě stáhla, protože přece jenom se známe a já dneska nehodlala zneuctít sedačky v kině.

„To bylo super,“ zašveholila jsem po kině nadšeně. Nabilo mě to takovou energií, že jsem skoro poskakovala. Pořád jsem si přehrávala ty stylové bitky v hlavě. Nejradši bych na to šla znova.

„To teda,“ řekl Edward, ale moc nadšeně nevypadal.

„Co je?“ zeptala jsem se a skočila na něj. Objala jsem ho a čekala na odpověď. Šel se mnou po ulici a já mu visela kolem krku. Nohy mi bezvládně vlály nad zemí, ale on si v klidu pokračoval dál. Nevypadal, že by mu to obří klíště, natisknuté na jeho těle, vadilo.

„Ti upíři byli divní.“

„Co na nich bylo divného?“

„Nepřišli mi nějak extra silní.“

„Cože? Vždyť na tu upírku spadnul výtah a ona prorazila dno hlavou.

„Ovšem nejdřív musela to dno rozstřílet,“ namítnul posměšně.

„Prosím tě, kdyby spadnul železný výtah na tebe, tak tě sbírají se smetáčkem a lopatkou.“

Už jsem ten dům viděla, protože jsme tu byla na večírku po plese, ale stejně jsem zase zůstala němě zírat, když jsme před ním zastavili. To nebyl dům. To byla vila.

Edward otevřel ovladačem garáž a vjel dovnitř. Auty to tu bylo doslova zaplavené. Nutno dodat, že to byly nádherný auta. Do hlavy mi vjela vzpomínka na Violiny slova. Ale ta její teorie byla neskutečně pitomá. Úplně živě vidím můj rozhovor s Edwardem na tohle téma.

Hej, lásko, nepašuješ náhodou herák?

Edward mě chytil za ruku a vedl do toho velkého akvária – ten dům byl z většiny prosklený.

„Tak co?“ zeptal se s obavami.

„Je to nádhera,“ řekla jsem upřímně a všechno skenovala, protože každá věc tu stála za prozkoumání. Uvnitř to bylo dokonale vyvážené. Nejnovější vychytávky se snoubily s krásou starých věcí. Muzeum versus plazma.

Předtím to tu tohle všechno nebylo. Alice to tady pravděpodobně na večírek celé předělala, aby nikdo nerozbil ty starožitné vázy a další, křehce vyhlížející věci.

Vešli jsme do obýváku, který byl asi nejkrásnější, protože tam stála Edwardova dokonalá rodina. Ti lidé prostě brali dech. A ačkoli nebyli doopravdy příbuzní, byli si tak podobní, až to bilo do očí a člověk si říkal, jak je možné, že jim v žilách nekoluje identická krev.

„Bello, velmi rád tě poznávám,“ řekl Edwardův otec, pomlčka model.

„Já vás také,“ odpověděla jsem, a pak se na mě vrhnul zbytek rodiny. Všichni si mě velmi zaujatě prohlíželi a hleděli na mě jako na zázrak nebo nějakou jinou raritu. Ale nebyli tu všichni… Chyběla tu Rosalie. Nikdy jsem ji neviděla, ale věděla jsem, že Edward má dvě sestry.

„Tak, Bello, sbalila jsi ty Edwarda nebo on tebe?“ zeptal se Emmett a mrknul na Edwarda. Edwardova ruka se podivně roztřásla. Vysílala mi vibrace do celého těla.

„To nevím,“ žbleptla jsem rozpačitě a podívala se stranou. Venku byla noc. A teprve teď jsem si to uvědomila. My jsme přišli na návštěvu v noci? Předtím mi to vůbec nedocvaklo.

„Podle mě si ty sbalila jeho, protože ten se nezmůže…“

„Emmette!“ okřikla ho Esmé a on poraženě svěsil ramena. Edward si mě přitisknul k sobě, jako kdyby mě chtěl odvést a mít jen pro sebe. Ještě chvíli jsme si povídali a já vysvětlovala, že ohledně vysoké školy jsem se ještě nerozhodla. Pak mě ale Edward začal tahat za ruku a oznámil rodině, že mi ukáže zbytek domu. Emmett na mě zahýbal obočím, ukázal na Edwarda a zabouchal si pěstí do dlaně.

Když jsme odcházeli, Edward zamumlal něco o řece a plavání.

Vyšli jsme schody a já cítila jeho oči na mém zadku.

Chtěla jsem zahnout doprava – do pokoje, kde jsem přišla o svoje panenství, ale Edward mě chytil za boky a otočil druhým směrem.

„To nebyl můj pokoj,“ vysvětlil a já se zděsila. Komu jsme se to váleli v posteli?

 „Byl to pokoj pro hosty, protože v mém byl tu dobu… No, nebylo tam prostě… uklizeno,“ dodal a otevřel mi dveře do svého pokoje. Na první pohled bylo vidět, že to je pánský pokoj, ale přesto pořád zvláštně jemný. Nejspíš díky obrovské posteli z tepaného železa, která vyhlížela tak nějak majestátně. To nebyla dvojlůžková postel, ale alespoň čtyřlůžková. Na chvíli mě napadlo, kolik tou postelí asi prošlo holek…

„Líbí se ti?“ zeptal se a já nevěděla, jestli myslí postel nebo celý pokoj, který byl zařízen do černé, šedivé a bílé.

„Je to perfektní,“ hlesla jsem popravdě, ale pořád na prášky z toho, kolik tu Edward přetáhnul holek.

„Co ti je?“ zeptal se a otočil mě k sobě. Chtěla jsem vůbec vědět pravdu?

„Jen… Jen mě napadlo, kolikátá jsem.“

„Cože?“

„V tomhle pokoji. V téhle posteli…,“ zašeptala jsem a divila se, že jsem se na to dokázala nepřímo zeptat. Asi mě to vážně oddělalo natolik, abych to vypustila z pusy.

„Bello, měl bych ti něco říct,“ řekl vážně a já vzhlédla. Tak, a je to tady.

Bello, už to ani nespočítám.

„Ty jsi byla moje první,“ přiznal a já vyvalila oči.

„To nemyslíš vážně?“ zeptala jsem se trochu podrážděně, protože jsem mu náhle nevěřila ani slovo.

„Přísahám. Viděla jsi, jak se na tebe moje rodina kouká? Protože jsem ještě nikoho jiného nepřivedl. Anebo, když jsme spolu byli poprvé, tak… Musela sis všimnout, že…,“ zadrhnul se, protože tu asi bylo něco, co se mu těžko přiznávalo kvůli jeho mužské ješitnosti.

„Že jsi pořádně nevěděl, co s rukama a nohama?“ dokončila jsem za něj.

„Jo,“ řekl temným hlasem. Nelíbilo se mu to. Uchechtla jsem se.

„Takže jsem byla vážně první?“ Dívala jsem se mu do očí a věděla, že tam uvidím pravdu. Ty oči nikdy nelhaly.

„Ano,“ odpověděl a já málem vyskočila do stropu radostí. Už jsem si nepřipadala jako nějaká miliontá… Připravila jsem Edwarda Cullena o panictví. Začala jsem se smát jako on v tom kině.

„Připadá ti to vtipné,“ konstatoval uraženě a odstoupil ode mě. Šel k posteli a plácnul sebou do saténových přikrývek.

„Vážně skvělá taktika, jak mě dostat do tvojí postele,“ řekla jsem a zírala na ten perfektní zadek, který mi svojí poraženeckou polohou vystavil na oči. Překonala jsem tu krátkou vzdálenost a sedla si mu na kříž. Položila jsem se na něj celým trupem a obličej jsem mu zahrabala do bronzových vlasů.

„Jsi nejlepší,“ zamumlala jsem mu do ucha. Bože, on tak krásně voněl. V tomhle bylo víc, než přitažlivá mužská vůně. Bylo tam ještě něco, z čeho mi nabíhala husí kůže.

„Vážně?“ zeptal se a pootočil hlavu, takže jsem svoji zvedla a koukala na jeho obličej z profilu.

„To si piš,“ přisvědčila jsem a otřela svoje rty o jeho krk. To byla chuť. Zůstala jsem tam a laskala ho až k čelisti. Začal vrčet… Už mi to nedalo a zvedla jsem hlavu.

„Edwarde, víš, že u toho vrčíš?“ zeptala jsem se. Okamžitě vrčet přestal a ztuhnul.

„Ne?“ odpověděl otázkou. Neviděla jsem mu do tváře, protože stále ležel na břiše a já seděla na jeho zádech. „Nevšimnul jsem si,“ dodal po chvíli, ale moc jsem mu to nevěřila.

„Hm,“ zabručela jsem a slezla z něj, protože jsem mu chtěla vidět do obličeje. Nadzdvihnul se na loktech a podíval se na mě s nakrčeným obočím.

„Vadí ti to?“ chtěl vědět a viděla jsem, jak se bojí mé odpovědi.

„Ne. Líbí se mi to,“ odpověděla jsem přiškrceným hlasem, protože jsem mu náhle odpovídala na to, že mě vážně vzrušuje, když u sexu vrčí. „Ale je to zvláštní.“ Pohladil mě po tváři a sjel mi přes prsa na břicho. Položil na něj svou velkou ruku a já byla i jen z tohohle něžného dotyku v sedmém nebi. Pak se posunul ještě níž za lem mých kalhot.

„Tohle mi nedělej, pokud nechceš pokračovat,“ řekla jsem a hlas se mi lámal.

„Nechávám snad někdy něco nedokončené?“ opáčil a já pevně sevřela oči, když mi rozepnul zip a jeho ruka si tam vklouzla jak do pěší zóny.

„Říkala jsi, že jsem nevěděl, co s rukama,“ zašeptal mi do vlasů a já přikývla jako pejsek.

„Myslíš si to ještě teď?“ zeptal se a vniknul do mě prstem. Vyjekla jsem, protože jsem to stejně nečekala a navíc tu byl pořád ten jeho charakterický rys, a to teplota na bodu mrazu.

„Ne. Myslím… myslím, že už to… zvládáš,“ vydechla jsem a přitáhla si ho na rty. On nejen, že to zvládal. S těmi dlouhými prsty dokázal očividně zázraky. Svíjela jsem se pod jeho tělem a živě si uvědomovala, že teď jsem byla v extázi jen já, takže on si teď pěkně prohlídne můj směšně stažený ksicht a vyposlechne si pár výkřiků. Je mi to jedno…

„Bože,“ vzdychla jsem, protože to s prstama sakra uměl.

„Už mi říkali různě,“ zasmál se a znovu mi kroužil jazykem po spodním rtu. Zajel do mě ještě hloub a já se prohnula v zádech. Začínala jsem z toho šílet… Ale on si pořád ještě hrál… Křenil se a nejspíš si připadal, že teď mě má naprosto v hrsti. No, to teda měl.

„Edwarde, prosím,“ dostala jsem ze sebe, protože už se to nedalo vydržet. Jemně se usmál a rozpohyboval se rychleji. Konečně si přestal hrát s mým klínem, ale vžil se do toho naplno. Já se nemohla pořádně nadechnout. Zatnula jsem ruce do pěstí a hlasitě vykřikla, když mi tělem přešla ta vlna, která smetla všechno s sebou. Srdce mi bušilo jako o život. Edward vytáhnul ruku z mých kalhot a pořád se usmíval.

„Bylo okouzlující se na tebe dívat,“ řekl a já naštvaně zamručela.

„Ještě si ze mě dělej legraci,“ šeptla jsem stále udýchaně a zabořila mu tvář do košile.

„Myslel jsem to vážně. Jsi nádherná.“ Zvedla jsem hlavu a políbila ho. „Bello, mám nápad,“ řekl po chvíli.

„Jaký?“

„Nechtěla bys tu zůstat přes noc? Vašim bys řekla, že spíš u Alice v pokoji a lakujete si nehty.“ Takhle úžasný nápad jsem dlouho neslyšela. A ani jsem se nějak vymlouvat nepotřebovala. Jsem plnoletá – tedy v mezích. Dvacet jedna mi ještě nebylo, ale dospělá jsem. Vytáhla jsem mobil z kapsy a vytočila matčino číslo. Edward mi u toho objížděl jazykem klíční kosti a já se ho snažila odstrčit, abych do telefonu nezačala vzdychat.

„Ahoj, zlato,“ zatrylkovala vesele matka. Přišlo mi, že v jejím hlase slyším podnapilý akcent.

„Ahoj, mami. Ty jsi opilá?“ zeptala jsem se zmateně.

„Možná. Děláme si s tatínkem hezký večer.“

„Aha. No, já jsem chtěla říct, že přijdu až ráno. Přespím u Alice.“

„Hm, tak Edwarda pozdravuj. Papa,“ pozdravila mě a zavěsila.

„Tak co?“ zeptal se Edward. Prohrábla jsem mu vlasy a spokojeně se usmála.

„Dneska se budeš muset o postel podělit.“

„To zvládnu.“

„To věřím. Můžu se jít vysprchovat?“ Edwardovi se nebezpečně blýsklo v očích.

„Tady se ale za vodu platí,“ vysvětlil a mně bylo jasné, že nemá na mysli mrtvé prezidenty na zelených papírech.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WTF? - 19. kapitola: