Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Wrong generation - 3. kapitola

18.08.2015 (20:30) • Johnna • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1576×

3. kapitola:

Bylo něco kolem třetí hodiny ranní a James, Victoria, Alex a Johana měli sraz u jednoho z vchodů do podzemí. Někdy se sešli, aby mohli případně zajít ještě někam na panáka. Dnes si vybrali oblíbený bar U Tonyho. Příjemné prostředí a personál, který se stará jen o to, aby měli něco na pití.

Posedali si kolem kulatého kovového stolu na kožené sedačky. Za pár sekund přišla číšnice.

„Skotskou,“ zavelel James, „s ledem!“
„Pro mě to stejný,“ prohodil ledabyle Alex. 
„A už vám bylo jednadvacet?“ optala se podezíravě. 
„Jistě,“ řekl hrubě a zahleděl se jí rudýma očima do tváře. Mladý a poměrně nesmělý chlapec najednou vypadal jako hrubý gentleman. „Dvojitou.“ Karmínovými baterkami jí svítil nemilosrdně do očí jako při výslechu ve zpocené místnosti. Nestoudný upíří efekt krásy a dokonalosti oproti bezbrannému člověku.
„Samozřejmě,“ řekla trochu nervózně s jako by koketním smíchem. „A pro vás, dámy?“ 
„Burbon,“ poručila Johana. Její oblíbený.
„Dala bych si bílé víno. Ale ať je kvalitní, uleželé.“
„Hned to bude.“ Mrkla na ně charismaticky, avšak ve tváři jí jasně tančil strach, nevědomost a nervozita.

Bar to byl celkem klidný. Obzvlášť pro ně. Hrála sice hlasitá hudba, pod kterou se svíjeli omámení lidé, kdekdo vyřvával nebo se neurvale smál, ale jejich hlasy se dokonale ztrácely. Mohli si říkat cokoli, šeptali, nikdo je neslyšel. Ovšem, nikdo z lidí…

„Máme práci,“ řekla tlumeně Johana. 
„Já to vypiju hned, to se neboj,“ pípnul Alex. „Co ten tajený hlásek?“
„Ne, máme práci.“ Slovo práce zdůraznila zvýšeným hlasem a podivnou grimasou obličeje. „Zítra.“
„To snad ne, chci jít do baru! Nebudu se místo dalšího volného večera brodit v kanálech a dělat nějakou práci.“ Teď měla práce naopak sarkastický podtext. Jamese to tedy zrovna nenadchlo. 
„Půjdeme ven, máme domluvenou menší akci,“ pronesla Johana skoro šeptem. 
„Pro Alistaira?“ tipovala Victoria. Johana jen přikývla. „Tomu já nevěřím!“
„Tady je vaše pití.“ Kdyby byli lidmi, nejspíše by je její vpád polekal, ale upíry jen tak někdo nepřekvapí. Položila vše na stůl a zmizela.
„Je to přece náš duchovní vůdce,“ zazpíval Alex. „Musíte dodržovat moje pravidla!“ parodoval. 
„Nemusíš žít v podzemí, nikdo tě nenutí, Alexi,“ připomněla mu Johana. „Možná si chce prosadit svou, ale prostě se bojí odhalení.“
„Ty si ale myslíš, že o naší poloze ví,“ podivila se Victoria.
„Já ano, ale nikdy se nepokusí vlézt do místa plného upírů, kteří jsou plní nenávisti. Mě málem dostali, když jsem byla za dne ve městě. Posílali svoje lidské i upíří špehy.“
„Dost keců o Volturiových, o jakou práci jde?“ vpadl do toho James. „Nějaká jeho osobní záležitost? Copak nemá svoje poskoky?“

Tady právě jde jen o Volturiovy,“ připustila. „Jeden z králů si má zítra vyřizovat nějaké své pochůzky ve městě.“ James se z vysoka zasmál. 
„Ale, ale… Neříkej nám, že jde o Caia,“ nadhodil, ona jen mlčela a bez jediného zlomku citu mu hleděla do obličeje. „Jde o něj, co? Jinak bys do toho nešla. Nenávidíš ho, ale nikdy nám neřekneš proč.“
„Když už se tak mile ptáš… jo, jde o něj. Chci ho rozdrtit jako mušku.“
„Takže kamikaze? Necháme se všichni zabít?!“ Zasmála se Victoria. „Bude mít gardu, stráže a klidně i jaderný zbraně, jde o Caia!“
„Jo, královská blondýnka mezi chlapem, co nemluví a mezi nadrženým hledačem darů, chlapečků nebo čeho.“ Alexovy poznámky vždy vystihly každého… v pravém slova smyslu. „Ten bude mít za prdelí celou Volterru, než aby mu někdo mohl ublížit.“
„Aro nepošle všechny své strážné s jedním tupcem,“ obořila se na ně Johana. „Jasně, bude mít nějakou ochranu, ale my budeme silnější.“
„Dobře, vezmeme tedy v úvahu to, že bychom je dokázali pobít… Kdo nám zaručí, že tam bude opravdu jeden z vládců?“ optal se James. 
„Alistair poslal stopaře, své špehy. A když tam nebude, alespoň pár zabitých zmetků navíc, ne?“
„A kdo nám zaručí, že to není past?“ zeptala se ostře Victoria.
„No tak, holka, můžeme snad trochu riskovat. Já si klidně jednoho z Volturiových jako domácího mazlíčka vezmu,“ nadhodil Alex. „Jdu s tebou, Johano.“

„Dobře,“ potěšila se. „A co vy? Nechcete dát na prdel pár upírům?“
„Já myslela, že nejsi až tak naivní. Nechci se nechat zabít,“ argumentovala Victoria. „Už jen z toho nápadu sálá smrt. Víš, že dokážu vycítit nebezpečí…“
„Hele, já jsem z toho nápadu taky neměla zprvu radost, ale možnost zabít jednoho z vládců? Na co být nesmrtelní, když jen sedíme v podzemí? Chcete tam zůstat navěky? Já teda ne.“
„Ale kdyby nešlo o Caia, šla bys do toho i tak? Nebo jde jen o něj a o mstu?“ optal se James a upřel pohled na ni.
„Vládce jako vládce,“ řekla rázně. Tedy spíše zalhala rázně, bez zaváhání. 
„Tak dobře,“ řekl nakonec James. 
„Ale pokud mě někdo roztrhá na kusy, přísahám, že tě zabiju!“ špitla Victoria.

Už se blížil východ slunce a celá partička se vracela k jednomu z vchodů do podzemí. Než dopadly první paprsky na jejich bledá těla, skočili do kanálu. Oblohou sice pronikala světle žlutá záře, ale zbytek byl zahalen v šeru, Alistair měl pravdu, dnes bude zataženo, bouřky a blesky. Dnes je ideální den, aby někdo zemřel. Ale kdo s koho?

Autor: Johnna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wrong generation - 3. kapitola: