Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » With or without you - 9. kapitola

111


With or without you - 9. kapitola Jak dopadne operace? Bude Bella v pořádku, nebo nastanou komplikace? Zachrání ji Edward nebo splní její přání?

Edward

Trvalo čtyři hodiny, než se ze dveří vyřítil doktor a otíral si zpocené čelo. Byl jsem tak vyděšený a nervózní, že mě ani nenapadlo přečíst si jeho myšlenky. Přešel ke mně a já vstal. Pohlédl jsem do jeho modrých očí a zhluboka se nadechl.

„Operace začala dobře, ale nastaly komplikace a museli jsme odebrat větší kus plíce, než jsme plánovali. Snažili jsme se zabránit tomu, aby se nádor vrátil, takže jsme ji operovali déle, než bylo nutné. Věděl jste, že má vrozenou vadu srdce?“ zeptal se mě a já jen záporně zakroutil hlavou. Co všechno mi ještě neřekla?

„Neměla to napsané ani v lékařské zprávě a problém nastal při ukončování operace. Je mi líto, ale její stav je kritický. Bude zázrak, když přežije dnešní noc,“ řekl a svět kolem mě přestal existovat. Zhroutil jsem se na plastovou židli a hlavu si složil do dlaní. Proč? Proč ona?

„Je mi to moc líto. Pokud se s ní chcete rozloučit, běžte hned,“ zašeptal a poslal mě na pokoj číslo sedm. Smutně jsem se usmál a vzpomněl si na těch krásných sedm měsíců s ní. Došel jsem ke dveřím a otevřel je. Do nosu mě uhodila vůně desinfekce, krve a smrti. Téměř jsem viděl, jak se vznáší nad jejím tělem a čeká na okamžik, kdy si ji odnese. Pomalu jsem přešel k jejímu lůžku a pohlédl do její mrtvolně bledé tváře. Pousmála se a bylo na ní vidět, jak se přemáhá, aby nechala oči otevřené. Sklonil jsem se k ní, políbil ji na rty a potichu vzlykl. Ledovou dlaní chytila tu moji a sevřela ji. V tom jediném doteku jsem cítil všechnu tu lásku, štěstí a radost, kterou jsme spolu prožili.

„Bello, miluji tě,“ vydechl jsem a sledoval koutky jejích bezkrevných rtů, jak se vyhouply do jemného úsměvu. Pohladila mě po tváři a zavřela oči.

„Taky tě miluji,“ vydechla skoro neslyšně a přístroj nad její hlavou ztichl. Ozvalo se pár pípnutí, které signalizovalo, že je pořád tady, ale smrt už ji drží ve svých spárech. Musel jsem se rozhodnout, nebyl čas. Vstal jsem a podíval se do její tváře. Bylo toho tolik, co jsem s ní chtěl ještě prožít. Přál jsem si, aby dokončila střední školu a nad hlavu vyhodila maturitní čepici. Toužil jsem spatřit ji na konci uličky ve svatebních šatech a říct ano, které mě k ní připoutá navždy. Plánoval jsem, že budeme cestovat a poznávat nová místa, která nás okouzlí. Toužil jsem znovu prožít to, co mě rozechvívalo a udělalo mě šťastným.

Pokojem se rozeznělo tiché pípnutí a táhlý zvuk, který mě probralo z rozjímání. Sklonil jsem se k jejímu hrdlu a nadechl se. Před očima jsem měl tváře její maminky a bratra. Nadšení mé rodiny z nového člena. Slova jejího otce. Náš milostný příběh, který nesměl skončit. Ne takhle. Ne smrtní jedné polovičky celku. Políbil jsem ji na krk a zašeptal tiché promiň. Zakousl jsem se do jejího hrdla a vpustil do jejího těla jed. Neměl jsem tušení, kolik ho potřebuje, ale dal jsem jí ho tolik, kolik jen bylo možné. Na chodbě jsem uslyšel kroky a křik. Vzal jsem Bellu do náruče a vyskočil z okna. Běžel jsem lesem a modlil se, aby jed uzdravil její tělo. Když jsem byl daleko od nemocnice, v bezpečí, položil jsem ji na zem a zaposlouchal se do ticha lesa.

Kousal jsem ji všude, kde to jen bylo možné. Stlačoval jsem její hrudník v pravidelných intervalech a vpouštěl do jejích plic vzduch. Prosil jsem své rodiče, její matku i bratra, aby při mě stáli a nebrali mi ji. Vzlykal jsem a pozoroval její mrtvou tělesnou schránku. Na její tělo dopadlo pár kapek vody a já pohlédl na nebe. Bylo tmavé, ale nepršelo. Překvapeně jsem se dotkl své tváře a pozoroval vodu, která po ní tekla. Zkoumal jsem malou kapku vody a cítil, jak mi po obličeji teče další. Hlavu jsem položil na její břicho a plně se poddal žalu a smutku, který mnou zmítal. Vzlykal jsem a proklínal vše, co mi ji vzalo. Nemoc, osud a ty, kteří ji k sobě volali.

Už jsem to chtěl vzdát, když se lesem ozval tupý úder srdce. Překvapeně jsem pohlédl na svou lásku a viděl, jak zatíná zuby. Šťastně jsem se usmál a lesem se ozval smích plný radosti. Zvedl jsem hlavu k nebi a pronesl tiché děkuji. Vzal jsem Bellu do náruče a rozběhl se směrem k Forks. Celou cestu jsem šeptal slova útěchy, lásky a omluvy. Netušil jsem, jak zareaguje na fakt, že jsem udělal něco, co mi zakázala, ale v ten moment mi to bylo jedno. Má láska bude žít a já se znovu cítil celý.

Když jsem doběhl k domu, Bella zakřičela. Nebyl to křik zoufalství, ani vzteku, ale bolesti. Pamatoval jsem si, jak proměna bolela mě a přál si alespoň trochu toho utrpení vzít na sebe. Pevněji jsem ji sevřel a přeběhl ke skleněným dveřím. Když mě rodina uviděla, okamžitě se shromáždila kolem mě a hleděla na trpící Bellu v mé náruči. Položil jsem ji na pohovku a čekal na urážky a nadávky, kterými mě nazvou. Zasloužil jsem si vztek, bolest a nenávist za čin, který jsem způsobil.

„Jsem na tebe tak pyšná,“ zašeptala Esmé a objala mě kolem pasu. Překvapeně jsem vydechl a podle jejích myšlenek přišel na to, že se celá rodina modlila, abych to udělal. Má adoptivní maminka si nedokázala představit, že bych dalších sto let bloudil a hledal někoho, kdo by ji nahradil. Přečetl jsem si myšlenky všech a cítil se alespoň trochu lépe. Pootočil jsem hlavu k Rosalii a s překvapením zjistil, že i ona je ráda, že jsem to udělal. Klekl jsem si k Belle, pohladil ji po vlasech a usmál se.

Zbytek dne jsem proseděl u mé postele, kam jsem ji přenesl. Nekřičela, ani nesténala bolestí. Byla statečná a nedávala najevo, jak moc ji to bolí. Svíral jsem její dlaň v té své a věděl, že je ještě jedna věc, kterou musím udělat. Z nemocnice zavolají jejímu otci a určitě se mu nebude líbit zjištění, že jeho dcera zmizela. Trhalo mi srdce, když jsem opouštěl pokoj, ale musel jsem to udělat. Pro klid můj, její i Charlieho. Vzal jsem do ruky telefon a vytočil číslo na pevnou linku Swanových. Čekal jsem minutu, než se ve sluchátku ozval tichý hlas jejího otce. Najednou jsem nevěděl, co říct. Pravdu nebo lež? Mám mu povědět, že z jeho dcery bude to, co jsem já?

„Charlie, udělal jsem to,“ řekl jsem a na druhé straně se ozval tichý smích. Dokázal jsem si představit, jak sedí v křesle a po tvářích mu tečou slzy. Přesně tak, jako včera.

„Děkuju,“ zašeptal a zavěsil. Z pokoje se ozvalo zasténání a já pospíchal ke své lásce. Ležela na posteli, v dlani svírala prostěradlo a z úst jí vycházely bolestné steny. Sklonil jsem se k ní a pohladil ji po tváři.

„Lásko, moc se ti omlouvám. Vím, že jsem to neměl dělat, ale musel jsem. Odpusť mi, že to tak bolí, ale až bolest pomine, budeme spolu, navždy,“ šeptal jsem jí do ucha a přál si, aby mě slyšela a odpustila mi. Pustila z ruky prostěradlo a znovu znehybněla. Seděl jsem u ní pořád a nevnímal oheň, který mi šlehal v hrdle. Nebyl jsem na lovu několik dní, ale musel jsem to vydržet. Zbývalo několik hodin do jejího probuzení a já si nemohl dovolit tu nebýt.

„Synu, pojď na lov. Bella se probudí až za pár hodin, do té doby se vrátíme,“ přemlouval mě otec a já podlehl jeho autoritativnímu hlasu. Zvedl jsem se, věnoval jí poslední pohled a spolu s Rosalií jsme opustili dům. Neběželi jsme daleko, jen na kraj lesa. Skolil jsem několik jelenů a žíznivě pil jejich krev. Zhluboka jsem se nadechl a několik metrů od místa, kde jsem stál, jsem ucítil pumu. V hlavě mi zněl křik, abych se vrátil domů za Bellou, ale žízeň byla silnější. Rozběhl jsem se k potravě a skočil na černou pumu, která ležela na větvi mohutného stromu. Zahryzl jsem se do jejího krku a pil její sladkou krev. Když jsem skončil, cítil jsem se sytý. Zahrabal jsem pumu do země a vydal se na cestu k domu. Zaposlouchal jsem se do ticha louky, na které dům stál a se zděšením zjistil, že její srdce už nebije. Přeměna skončila.

Pomalu jsem kráčel k domu a obával se toho, jak zareaguje. Je novorozená a několikrát silnější než já. Kdyby chtěla, mohla by mi ublížit, nebo mě dokonce zabít. Nechtěl jsem to přiznat, ale bál jsem se. Když jsem vstoupil do domu, vyběhl jsem schody a zaposlouchal se do hlasu, který se nesl z pokoje. Tisíc zvonečků, které hrály tu nejněžnější hudbu, jakou jsem kdy slyšel. Pousmál jsem se a rozhodl se čelit tomu, co jsem způsobil. Zhluboka jsem se nadechl a vstoupil do pokoje. Všechny pohledy se stočily na mě, ale já měl oči jen pro jednu osobu, která stála uprostřed místnosti. Pohlédl jsem do její tváře a usmál se. Byla nádherná. Už jako člověk oplývala přirozenou krásou, ale teď byla neodolatelná. Její štíhlé tělo se stalo ještě hubenějším a vlasy jí sahaly do pasu. Její oči zářily karmínově červenou, ale já se jich nebál. Bella naklonila hlavu na stranu a měřila si mě pohledem, který se mi nelíbil.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek With or without you - 9. kapitola :

 1
8. Kačka
03.06.2012 [11:12]

Tak jak zareaguje, docela se toho bojím Emoticon

7. wera
16.04.2012 [21:17]

Emoticon Emoticon

17.03.2012 [21:26]

BellaSwanCullen8 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. AddyCullen
17.03.2012 [16:31]

Ať ho zbije, ale nezabije!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.03.2012 [8:15]

Adus15Ty brdo DOBRÝÝÝ!!! Snad mu trochu nabančí a pak mu odpustí! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Naťule
16.03.2012 [22:24]

Super kapča,snad mu Bella odpustí.A jen pro zajímavost,kolik bude ještě kapitol?

2. leluš
16.03.2012 [22:07]

tak a teraz z neho vytlče dušu:S Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. terka
16.03.2012 [21:44]

krásná kapitola a doufám že mu to bella nebude vyčítat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!