Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 7. kapitola

18.12.2010 (07:00) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3320×

Pohled Edwarda

Před domem mě skvělá nálada, kterou jsem získal díky popichování Emmetta, přešla. Cítil jsem její vůni, stejně jako pach Matta. Čekali na mě, samozřejmě. Vešel jsem dovnitř a snažil se tvářit neutrálně.

Bella se rozloučila s Alice a odešla. Nečekal jsem, že odejde. Při odchodu se na mě podívala, v jejím pohledu jsem spatřil lítost. Zavrčel jsem na ni. Byla to okamžitá reakce na všechny ty pocity, které ve mně vyvolávala. Nereagovala na to, vzala si své věci a byla pryč. Matt zůstal. Oba jsme vyšli ven, mlčky, na verandu. Chtěl několik minut na omluvu. Četl jsem to v jeho mysli, do které mi dovolil nahlédnout. Po dlouhých letech se konečně vidíme a on se mi chce omluvit. Rád si to vyslechnu. Lehl jsem si do houpací sítě a pozoroval nebe. On si stoupl pár kroků ode mě a začal:

„Nikdy jsem ti nechtěl ublížit.“

„Matte, nejednej se mnou, jako bych byl tvá bývalá.“

„Promiň. Víš, že jsi po Belle nejcennější osobou v mém životě.“

„Opravdu? Vím, že jsme byli ti nejlepší přátelé a považoval jsem tě za bratra a ty ses v den mojí svatby vyspal s mojí nevěstou?!“ křičel jsem na něj. Vstal jsem a vrazil mu pěstí do obličeje. Upadl na zem a sledoval mě.

„Zasloužil jsem si to. Nebylo to správné! Vím to! Nikdy si to neodpustím, ale ty ji znáš. Byla neodolatelná, přišla ke mně a…“

„To přeskoč, pokud nechceš další ránu.“

„Miluji ji víc, než cokoliv jiného na světě. Věděl jsem, že ji miluješ taky. Nechtěl jsem tě vidět trpět, proto jsem ti o mých citech k ní řekl. Jenže pak ke mně jednou přišla a zhroutila se. Oba jsme se opili a já ji řekl o mých citech. V den vaší svatby mi řekla dvě slova, která jsem od ní chtěl slyšet celou tu dobu, co ji znám.“

„Řekla ti, že tě miluje.“

„Ano, nedokázala dál zapírat. Chtěla ti ublížit, tím, že si tě vezme a bude ti ze života dělat peklo, ale nakonec to vzdala,“ dodal. Vztáhl jsem k němu ruku a on ji přijal. Odkryl svůj štít a ukázal mi své vzpomínky a myšlenky. Ukázal mi Bellu, jak k němu ve svatebních šatech přichází. Vypadala vyděšeně.

„To mi stačí,“ řekl jsem mu. Svůj štít natáhl a podíval se na mě. Čekal na verdikt.

„Chápu tě, Matte. Ale nechci tě vidět, bolí to ještě. To, že jste přijeli, byla blbost. Bellu nechci vidět minimálně půl století, a co se týče tebe, jsem rád, že jsi mi to vše ukázal, můžeme být přátelé, ale ne tak jako dřív.“

„Chápu, jsem ti vděčný i za to, cos mi nabídnul a neboj. Nebudu tě dráždit víc, než je nutné.“

„Děkuji.“ Natáhl jsem k němu ruku. Stiskl mou dlaň a odešel. Vrátil jsem se do domu. Alice byla s Jazzem v kuchyni a probírali nějaké hlouposti. Emmett byl nahoře a koupal malou.

Rozhodl jsem se jít do svého pokoje. Rozhlédl jsem se po pokoji. Mrkl jsem na hodiny, bylo něco málo po sedmé večer, tak akorát na malou akci. Bella je pryč, definitivně. Tím, že přijela, mi dokázala, že už u ní nemám šanci a já se přistihl, že už nemám chuť se snažit a dolézat za ní. Bella je krásná minulost. Mé srdce jí patřilo a možná ještě patří, ale kdo říkal, že se chci zamilovat? Přestal jsem na Bells myslet. Vešel jsem do koupelny a prohlédl se v zrcadle. Lehce jsem si prohrábl vlasy a ďábelsky se na sebe usmál. Jsem holt k sežrání. Popadl jsem kabát, klíče od Jasperovy motorky a vyrazil do víru alkoholu, tance a žen. Není sladčího zapomenutí, než v náručí okouzlující ženy.

Pohled Jaspera

Odmítal jsem se vracet k tomu, co se tu událo. Bella a Matt odešli. Matt se usmířil s Edwardem, tečka. Alice z toho všeho byla lehce vystresovaná. Po celou dobu jsem ji uklidňoval a ona mi za to děkovala. Bella je poslední dobou spíš katastrofou, než oporou. Vím, že si s Alice byly velice blízké, ale to už je dávno. Alice volila mezi mnou a Bells. Vybrala si mě a já jí jsem za to vděčný.

Až v noci jsem jí mohl popřát. Ví předem, co dostane, ale i přesto hrála překvapenou. To mě rozesmálo.

„Nesměj se. Miluji tě,“ zašeptala. Když své dárky rozbalovala. Přitáhla si mě k sobě a políbila mě. Já ji polibky vášnivě opětoval. Povalil jsem ji na postel a vytrhl jí krabičku s náramkem z ruky a hodil ho na zem. Druhý dárek, klíče od jejího nového auta, ho následovaly. Usmála se a já taky. Knoflíček po knoflíčku jsem jí rozepínal její saténovou halenku.

„Vy dva! Potichu vedle spí dítě!“ houkl na nás Edward. Otočil jsem se na něj a zavrčel. Rychle za sebou zabouchl a utíkal pryč. Proč já musím mít bráchu takového ražení. Nešťastně jsem zakroutil hlavou a otočil jsem se zpátky na Alice. Ta mi vrazila do ruky obálku.

„Co to je?“

„Dárek pro tebe. Výročí slavíme společně.“

Otevřel jsem obálku, byly v ní dvě letenky.

„My někam pojedeme?“ ptal jsem se jí.

„Ano, pojedeme. Jen ty a já. Uděláme si další líbánky, tentokrát zamíříme do Kanady. Chtěla jsem tam vždycky jet, je tam nádherná příroda.“

Pobaveně jsem se na ni podíval.

„Vidím, že termín odjezdu je až po plese.“

„Nemohu ti dovolit, nezúčastnit se ho,“ vysvětlila mi sladce.

„Spíš se chceš ujistit, že ta učitelka, se kterou jsem nedávno byl a pomáhal jí, je neškodná.“ Úsměv jí zmrzl na rtech a já se zasmál.

„Miláčku, znám tě a lichotí mi, že žárlíš.“ Dal jsem jí pusu a položil letenky na stůl.

„Kde jsme to skončili?“ zeptal jsem se jí vzrušeně. Čapla mě za krk a vyhledala mé rty.

„Tady lásko,“ zašeptala.

Pohled Emmetta

Domů jsme dojeli v době, kdy Bella odcházela. Mile se na mě usmála a já ji úsměv opětoval. Jakkoliv si s mým bratrem ublížili, nic to nemění na mém vztahu k ní. Je to přítelkyně, která se jen dostala do zvláštní situace a řešila to dětinsky. V domě byl klid, Matt akorát mířil s Edem na verandu. Podíval jsem se na Cassie. Zívla a promnula si oči.

„My půjdeme do hajan, ale nejdřív koupel,“ sdělil jsem jí. Jen pokývala hlavou a přitiskla se víc k mé hrudi.

Po vykoupání, čištění zubů, česání vlasů a dalších holčičích věcí si konečně lehla do postele. Opět do mojí.

„Nechceš dnes spát u sebe?“ zeptal jsem se jí, jako vždy.

„Ne, chci spát u tebe.“ Poklepala na místo vedle sebe a já si na něj lehl. Přitulila se ke mně a pevně mně objala, jako by se bála, že jí uteču.

„Tati, co říkáš na tetu Rose? Je krásná, viď? Nikdy jsem nikoho krásnějšího neviděla, teta Alice je pěkná, ale ne tolik jako ona.“

„To neříkej moc nahlas, jinak dostaneš za uši. Ano, Rose je pěkná,“ přiznal jsem.

„Jaká byla maminka?“

„Měla stejné vlasy jako ty. Černé jako uhel a lehce vlnité. Když šla, vypadala, jako by její vlasy vlály za ní jako závoj. Její krásné hnědé oči byly plné života a elánu. Když jsem ji poprvé spatřil, myslel jsem, že vidím bohyni, krásnou, dokonalou…“

„Škoda, že jsem ji nikdy neviděla.“

„Ona tě vidí, každý den je s tebou. Ale teď už jdi spát, srdíčko. Zítra je taky den a ty musíš brzo vstávat do školky.“

„Pojedeš se mnou?“

„Ano, ale už spinkej.“

„Dobrou, tati.“

„Dobrou, princezno moje.“