Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 6. kapitola

04.12.2010 (19:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2956×

Pohled Alice

Dnešek je pro mě hodně důležitý a významný den. Mám narozeniny a společně s Jazzem oslavím výročí svatby. Proto jsem si vzala v práci volno. Cassie nebyla nadšená, Emmett jí školku beze mě nedovolil. Počkala jsem, až odejde do práce a vkradla se do jeho pokoje, kde byla malá. Ležela v posteli a se smutným výrazem sledovala v televizi pohádky.

„Tobě se dnes nechce do školky?“ optala jsem se jí.

„Táta to přece nedovolil. Nemá mě tam kdo hlídat.“

„A co kdybych ti řekla, že jsem se domluvila s Rose, která ti velice ráda bude věnovat pozornost!“ sdělila jsem jí nadšeně.

„Opravdu?“ ujišťovala se.

„Ano, Cassie! Šup z postele, školka nepočká!“

V půlce cesty se zastavila a namířila na mě ukazováčkem.

„A co za to budeš, teti, chtít?“ ptala se s podezřívavým hlasem.

„Jednu drobnost.“

„Jakou?“

Přešla jsem do jejího pokojíku a začala se přehrabovat ve věcech.

„Oblečeš si toto tričko, sukni, punčochy a boty.“

„Když to nejsou šaty,“ řekla odevzdaně a začala se oblékat.

Najezenou, upravenou a spokojenou jsem ji odvezla do školky. Rose jsem poděkovala za její ochotu a vyrazila jsem zpátky domů, čeká mě tam nepříjemná hádka s Edwardem. Jasper v domě není, aby mě bránil. Musel do školy, ale jen do dvanácti.

Pohled Edwarda

Viděla mé rozhodnutí. Když přijela, sedla si na pohovku a poklidně vyčkávala. To mě ještě víc dopálilo.

„Měla jsi jí to zakázat! Nikdo ji tu nechce! Myslel jsem, že sis vybrala mojí stranu!“

Přestala posedávat a postavila se na nohy, přímo naproti mně.

„I kdybych jí to zakázala, ona by i tak přijela, je tvrdohlavá. A o jaké straně to mluvíš? Bella byla mou důvěrnou přítelkyní. Po mnoho let. Jen díky ní jsem poznala Jazze. Tebe mám samozřejmě ráda a budu stát při tobě. Nelíbí se mi, jak se ti pomstila a její chování poslední dobou není nejlepší a nejsprávnější.“

„Vím, že jsi toho s ní hodně prožila, promiň. Jen ji tady nechci. Začal jsem se s tím vyrovnávat…“

„A já přijedu a tvoje bolavé srdíčko se znovu začne ozývat. Edwarde, to si nech pro někoho, kdo si bude myslet, že máš srdce. My, co tě známe, víme, že to tak není,“ ozvala se za mými zády Bella. Otočil jsem se k ní čelem. Vypadala nádherně, jako vždy naprosto dokonalá.

„Bells, kde máš manžílka? Myslel jsem, že ho máš neustále na vodítku,“ podotkl jsem sarkasticky.

„Matt nepotřebuje vodítko. Nikam mi neuteče, plně mu důvěřuji, protože vím, jak moc mě miluje.“

„A ví on, že ho miluješ? Počkej, ty vlastně nevíš, co to je milovat. To bys musela najít v hrudi něco, čemu se říká srdce.“

„Jak ty můžeš kázat o lásce? Zrovna ty, upír, který nemyslí na nic jiného než na sex, sex a sex!!!“ zaječela na mě. Podíval jsem se na Al, byla na dně. Chtěla tento den prožít jinak. Otočil jsem se zpátky na Bellu a posměšně se na ni usmál.

„Ty mi za to nestojíš. Jdi si za Mattem a mě a mou rodinu nech na pokoji. Nechci tě tu, dobře to víš, ale i přesto jsi tady. Stala se z tebe mrcha, vlastně, až přijede Matt, tak mu poděkuji. Nechtěl bych tě mít na krku.“

„Kreténe, nechápu, jak jsem tě mohla milovat.“

„Nápodobně, Bellinko.“ Kývnul jsem na Al a vypařil se z domu. Musím si provětrat hlavu, nebo bych byl schopný hodně ošklivých věcí.

Kde je klid a nikdo mě nebude rušit? Jsem student a studenti chodí do knihovny. Nasedl jsem do auta a prudce dupl na plyn.

Před školou jsem trochu zpomalil. V knihovně jsem si vyhlédl osamělý kout a usadil se tam. Zavřel jsem oči a představoval si motýlky na louce, to mi pomáhá. A pak se mi na povrch mé mysli vydrala vzpomínka Belly, kterou mi těsně před odjezdem laskavě ukázala. V té vzpomínce byla s Mattem a piškvorky tam nehráli. Vyletěl jsem jako čert z krabičky. Rukou jsem zavadil o knihy na stole a shodil je. Ne všechny, tři ještě zbyly. Vzal jsem je a hodil s nimi o zem.

„Copak se stalo, hezoune? Došel ti lak na vlasy nebo snad gel?“ Ohlédl jsem se za hlasem, byla to Isabella. Proč se musí skoro každá ženská v mém životě jmenovat Isabella?

„To bys nepochopila. Komplikované osobní vztahy.“ Klekl jsem si k zemi a posbíral knihy.

„Zkus mě.“ Došla ke mně a podala mi poslední knihu.

„A proč bych to dělal? Neznám tě, jak ti můžu věřit?“

„Uleví se ti a nikomu to neřeknu. Nemám přátele a nikdy bych nic nevyzradila, nejsem drbna.“

Zároveň jsme si stoupli a hleděli si do očí. Četl jsem v její mysli. Vše, co mi tvrdila, myslela vážně.

„Řeknu ti to, ale je to na delší dobu,“ rezignoval jsem nakonec. Bude lehčí se vypovídat, ulevím si.

„Mám dost času, dnes stejně nemám školu. Ráda chodím do knihovny, je tu klid.“

„Jo, já taky zbožňuji klid, který knihovna poskytuje.“

Mile se na mě usmála a sedla si. Já ji napodobil a sedl si naproti.

„Je v tom žena?“ ptala se zvědavě.

„Jo, je.“

„Honem, mluv!“ škemrala vzrušeně. Jejímu nadšení pro věc jsem se zasmál.

„Jmenuje se Isabella York, za svobodna Swan. Potkal jsem ji před pár lety na večírku, kde jsem byl z donucení. Můj nejlepší přítel, Matt, mě donutil. Byl to jeho večírek. Dokonce mě s ní seznámil. Byla jiná než ostatní ženy. Měla určité kouzlo, kterému jsem podlehl, jenže láska nestačí. Má svobodomyslná povaha jí začala vadit a nebylo dne, kdybychom se nepohádali. Jednoho večera, to jsme se pořádně rafli, jsem se odebral do baru. První osudová chyba, která pohřbila náš vztah. Opil jsem se a podvedl ji, našla mě s barmankou. Odpustila mi, láska byla silnější než pocit zrady. Snažil jsem se ze všech sil jí dělat každý den šťastnou. Věděl jsem, že je jediná, ta pravá, s kterou se muž rozhodne žít věčně a pro kterou by umíral donekonečna. Proto jedno dne jsem ji požádal o ruku, souhlasila. V ten samý den se vrátila její nejlepší přítelkyně, Alice, která byla její jedinou rodinou. Isabell neměla nikoho, kromě mě, Matta a Alice, která dlouho cestovala. Alice se pak zamilovala do mého bratra a vzali se. Zatím jim to spolu báječně klape…“

„Myslíš Jaspera, profesora Historie?“ přerušila mě.

„Ano, tohoto bratra mi Alice okouzlila.“

„Ty jich máš víc?“

„Ještě jednoho.“

„A ten ti nějakým záhadným způsobem přebral Isabell,“ hádala.

„Ne, pleteš se. Chceš to slyšet do konce, nebo tu budeš tipovat a k tomu špatně?“

„Promiň, pokračuj.“

„Díky, takže po zasnoubení se očekává svatba. Nikdy jsem ji neviděl ve svatebních šatech. Těsně před jejím příjezdem jsem zpanikařil a utekl. Znenadání jsem dostal strach, nebyl jsem si jistý volbou. Pochyboval jsem. Pak mě našli mí bratři a vynadali mi a taky mě ujistili, že Isabell je ta pravá. Upaloval jsem za ní…“

„A našel jsi ji?“ vyhrkla ze sebe.

„Jo, našel, jak si to rozdává s mým nejlepším přítelem. Vyčetla mi vše a řekla mi, že už mě nemiluje delší dobu.“

„Tak proč si tě chtěla vzít?“

„Pravděpodobně jen z rozmaru, aby mi ublížila, jako já jí předtím.“

„Proč to Matt dovolil? Myslím, tím, proč se s ní vyspal?“

„Miloval ji, od začátku ji tajně miloval. Nechtěně se prozradil, když byl opilý, a Isabell toho využila. Jenže prý se do něj taky zamilovala. Stala se z ní Isabella York. Dlouho jsem se z toho vzpamatovával. Nedokázal jsem se smířit s tím, že mi zlomila srdce. Škemral jsem, plazil se před ní. Prosil jsem o odpuštění, ale ona o mě nestála. Nakonec jsem se přestěhoval sem, za svými bratry. A dnes přijela za Alice, to je jen zástěrka, chce mě trápit tím, že mi názorně předvede své šťastné a po všech stránkách dokonalé manželství.“

„Máš pravdu, docela komplikované osobní vztahy.“

„Říkal jsem to.“

Pohled Jaspera

Vrátil jsem se po práci domů. Cítil jsem ve škole Edwardův pach, to znamená jediné, Bella je tady. V našem domě jsem vycítil emoce napětí a stresu, které přicházely od Alice. Bella vysílala vlny klidu a určitě uspokojení. Naštvaně jsem rozrazil dveře a křikl na ni:

„Vypadni z mého domu!“

Překvapeně mě sledovala.

„Takže za to můžu já! On mě zradil, zlomil mi srdce, ale já jsem ta špatná. Nikam nepůjdu, chci tu být s Alice, chybí mi a vy ostatní taky.“

„Netvrdím, že Edward je neviňátko. Ale měl tolik slušnosti a odešel pryč a už to dál nerozpitvával. Jenže tebe baví mu ubližovat. Proč ses vrátila? A netvrď mi, že ti bylo smutno!“ zařval jsem. Měl bych se ovládat, ale nešlo to. I když jí můj malý bráška ublížil, nedělal to z potěšení. Na rozdíl od ní. Edward kvůli ní znovu trpí a to mě dohání k zuřivosti.

„Nebyl to Belly nápad. Chtěl jsem přijet já, chci se s Edwardem usmířit,“ promluvil Matt, když vešel do domu. Bella k němu okamžitě přiběhla a silně ho objala. Cítil jsem z ní lásku a oddanost. To mě trochu uklidnilo. Alice si toho všimla a přivinula se ke mně. Nadechl jsem se její vůně a otočil se na ty dva.

„Pokud se chceš Edwardem usmířit, udělej to bez Belly. Ed je na ni krapet vysazený,“ poradil jsem mu mírnějším tónem hlasu.

„Promluvím si s ním o samotě. Zatím bychom chtěli s Bells popřát Alice k narozeninám,“ sdělil nám Matt naprosto klidným hlasem. Škoda, že mu nedokážu číst pocity a ani je ovlivňovat. Má silnější psychický štít než Bella.

Pohled Emmetta o několik hodin později

Jsem zvědavý, jak to doma probíhá. Jestli ta malá brunetka přijela, nebo ne. Najednou mě předjelo auto a přitom hlasitě troubilo. Byl to můj bratříček, Eda. Hádám, že Bells přece jen přijela. Vzal jsem si mobil a vytočil jeho číslo.

„No, brácha, co je?“

„Můžeš mi říct, co to s tím tvým prdítkem, tady nacvičuješ?“

„Jaké prdítko, lepší, než ta tvoje kráva.“

„Haha, velmi vtipné.“

„Jo, Alice mi napsala sms. Máš se stavit pro malou do školky.“

„Cože?! Ona je ve školce, je ta Alice normální?“

„Jestli chceš, rád se tam stavím, ta blonďatá upírka vypadala fakt k nakousnutí.“

„Nech si zajít chuť, jedu tam a ty si jdi vypít čajíček míru s Bellou,“ sykl jsem do telefonu. Prudce jsem otočil volantem a jel si pro svou dceru.

Ve školce už nikdo nebyl. Jen má dcera a ta další upíří učitelka. Když mě malá viděla, lekla se a couvla o krok dál.

„Mladá dámo, máš strach, co?“ ptal jsem se jí.

„Tati, já tu chtěla být. Teta Alice je v tom nevinně, přemluvila jsem ji. A náhodou se nic nestalo, tady teta Rose mě hlídala a hrála si se mnou,“ vyprávěla má dcera a snažila se přitom vypadat důležitě. Pobaveně jsem se usmál.

„No jo, co s tebou nadělám. Jsi stejná jako tvoje máma, na tu jsem se taky nedokázal zlobit.“ Vzal jsem ji do náruče a přistoupil jsem k té blondýnce.

„Moc se vám, slečno, omlouvám za naše předchozí setkání. Byl jsem vytočený a neovládl jsem se. Doufám, že jste si to nějak nebrala osobně.“

„Ne, naprosto vás chápu, a kdybyste potřeboval pohlídat malou Cassie, stačí zavolat. Alice má moje číslo, ráda se o vaši dceru postarám, je opravdu andílek.“

„No, andílek zrovna ne, ale snaží se svou ďábelskou podstatu skrýt, jak nejvíc to jde. Mimochodem, Emmett Whitlock,“ představil jsem se a napřáhl k ní ruku.

„Rosalie Hale.“ Stiskla mou ruku a vesele se usmála.

„A pusa nebude?“ ozvala se Cass. Zaraženě jsme se na ni oba podívali, potom na sebe. Pokrčil jsem rameny a dal pusu Rosalie na tvář, ta se společně s Cassie tomu zasmála.

„No, byla to pusa, nebo ne?“ zeptal jsem se naoko dotčeně.

„Jo, byla,“ řekly obě naráz.

Ještě jsme Rosalie vyprovodili na parkoviště, tam se s ní rozloučili a uháněli jsme domů, kde bude o zábavu postaráno.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Whitlock brothers - 6. kapitola: