Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 15. kapitola

24.06.2011 (21:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2855×

Pohled Emmetta

Alice mě donutila, abych jí dovolil obléct Cassie. Ta se chtě nechtě musela navléct do toho, co jí teta připravila. Po snídani jsem ji vzal do školky.

Před vchodem nás už čekala Rose. Došel jsem s Cassie k ní a políbil ji.

„Dobré ráno, Rose.“

„Dobré ráno, Emme,“ odpověděla mi a roztomile se na mě usmála. Úsměv jsem jí opětoval a Cassie do mě žďuchla.

„Tati, to stačí, s Rose máme spoustu práce, chci dneska postavit obrovitánský hrad z písku.“

„Pardon, moje paní stavitelko, nebudu přece kazit tvé plány a jako správný rodič tě budu podporovat.“ Pustil jsem ji dolů. „Utíkej si pro vše potřebné, já zatím s Rose proberu něco móc důležitého.“

„Kecy v kleci, na to ti neskočím, taťko,“ řekla a utíkala stejně do školky. Pobaveně jsem zakroutil hlavou. Rose se ke mně víc přiblížila a já si ji k sobě přitáhl úplně.

„Jak ses měla?“

„Chyběl jsi mi,“ stěžovala si.

„Přijdeš dnes k nám? Alice ti prý přivezla nějaký dárek a chce ti ho dát už dnes.“

„To je jediný důvod, proč jít k vám domů?“

„Ano, to je jediný slušný důvod, proč jít k nám domů,“ odpověděl jsem jí a šibalsky se pousmál.

„Začínám si uvědomovat vaši zvrácenost, pane Whitlocku,“ zašeptala mi do ucha a lehce ho skousla. Jednou rukou jsem ji chytil kolem pasu a naklonil ji, jak to bývá v hollywoodských filmech.

„Ne, jsem romantik tělem i duší.“ Vášnivě jsem ji políbil, zvedl ji a pomalu odcházel k autu.

„Dovezu Cass ze školky,“ houkla ještě na mě přes celé parkoviště.

„Dobře, to už bych mohl být doma z práce, měj se.“

„Ty taky.“

Nasedl jsem do auta a sledoval její siluetu, dokud úplně nezmizela. Nastartoval jsem a odfrčel si to do práce.

Pohled Edwarda

Jel jsem do školy společně s Jazzem a přitom si zpívali naprosto luxusní song. (I just had sex).

Na parkovišti jsme se rozdělili na tým, který miluje pozornost a na tým, který zdrhá před krásami ženského pohlaví. Nechápu, jak jsem mohl být tak hloupý a chtěl se oženit. No nic, zamkl jsem auto, nasadil si brýle a sexy úsměv a šel uličkou rozkoše. Jedna pěkná prdelka vedle druhé a co teprve ty výstřihy, miluji tuhle školu!

Čapl jsem si do posluchárny vedle Izz, četla nějakou velkou knihu.

„Ať žije metál!“ zaječel jsem jí do ucha. Naštvaně popadla knihou a bouchla mě s ní.

„Že já ti něco řekla! Musíš to ječet, ať to zjistí každý? Jsi opravdu debil, Whitlocku!“ sakra, šprtka se nám rozzuřila.

„Klídek, vypusť pár odmocnin z hlavy a budeš ok! Metal poslouchá minimálně třicet procent celé naší školy, takže se uvolni, ano?!“ krotil jsem ji. Otevřela knihu, takže je klidná.

„Fajn, budu ti věřit,“ odvětila po chvíli. Objal jsem jí kolem ramen a nasměroval její hlavičku na Marka, který byl od nás pár metrů.

„Víš, že je hnusnej? Ale je to tvůj vkus, můj ne a jsem tvůj přítel, Bůh mě ochraňuj, pomohu ti. Takže zaprvé, nikoho nemá, je volnej. Víš moc dobře, jaký styl uznává i slepý slyší a hluchý vidí. Jdeme dál, co jsem tak zaslechl v posteli, když jsem se bavil s jeho sestrou…“

„Cože?! Ty ses vyspal s jeho sestrou?!“

„Chceš ho, nebo ne? A na rozdíl od něj, je jeho ségra sexy.“

„Pokračuj, než se mi znechutíš úplně.“

Tomu jsem se jen zasmál a pokračoval jsem: „I když je to divné, hraje fotbal, takže metalista a sportovec, zajímavé kombinace. Myslel jsem, že jediné sporty, které metalisti provádí, jsou: Kdo dřív šlukne tu lajnu nebo Kdo spořádá více laku na nehty.“

„Chápu, nemáš ho rád, ale chceš mi pomoct, takže ty své trapné kecy si nech pro sebe nebo na pozdější dobu, až budeš nabalovat další studentky naší školy.“

„Víš, že mi tvé přátelství tak trochu narušuje image Kunďáka školy?“

„Vadí ti to?“

„Ne, stejně dostanu každou, co chci,“ odvětil jsem prostě.

„I ty, co nechceš,“ zamumlala.

„Mohu za to, že mi lezou do postele samy?“

„Ne, nemůžeš vůbec za to. Jsi geneticky perfektní pro devadesát devět celých devadesát devět procent holek na naší škole.“

„A ty jsi ta jedna setina,“ dodal jsem.

„Která tě odmítá, přesně.“ Vítězně se usmála a zavřela knihu. Oba jsme začali vnímat přednášku a já uvažoval, jak bych jí pomohl s tím metalistou.

Pohled Jaspera

Jak já se těšil do školy! Vpadl jsem do svého kabinetu a objímal se nejmíň půl hodiny se svými knihami. Pak jsem si uvědomil, že je to divné a že má manželka je vědma a nechal jsem toho. Upravil jsem si brýle, své obrovské háro svázal do culíku, popadl své milované knížečky a spokojeně si to mašíroval do hodiny.

Stoupl jsem si před žáky. Podíval jsem se do dálky, sundal jsem si brýle, utřel jsem si je a znovu si je nasadil na nos. Kruci! Vidím dobře! Odkdy se Edward zapsal na mé přednášky?! Hodil jsem po něm znechucený ksicht, on mi zamával a poslal mi vzdušný polibek. Otráveně jsem zakoulel očima a snažil se v klidu vést výuku. Jednou mě přivede do hrobu, špatná dedukce, Jaspere Whitlocku. Tvůj roztomilý bráška Eddie tě do hrobu přivádí pořád, protože ví, že jsi nesmrtelný a nemůžeš za normálních okolností natáhnout bačkory!

Slyšel jsem, jak se dusil smíchy, velice vtipné číst někomu myšlenky, počkej, až já si začnu hrát s tvými pocity, to už malej Eddie v kalhotách nebude tak v pozoru, jak je tomu pořád. Ďábelsky jsem se pousmál na svého bratříčka, ten zmlkl, vzal si učebnici a věnoval se, jako správný student, mému výkladu. Jen počkej, já ti to osladím, v mých hodinách se budeš učit, i když jsi pár historických momentů zažil na vlastní kůži.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Whitlock brothers - 15. kapitola :