Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » When everything collapses - 4. díl

27.01.2011 (20:45) • Ishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1598×

4. díl „Nenávidím křesťany aneb deadopce“

Pohled Carlislea

Zrovna na mě vycházela služba na pohotovosti. To bude zase zábava! Jakoby na sebe ti lidi nemohli dávat větší pozor.

Zapípal mi pager.

„Pohni sy!“

Zase ta dementní vrchní sestra. Jen jsem nad tím pokrčil rameny. Ne každý musí mít základní školu, že? Vydal jsem se tedy chodbou přímo na pohotovost. Rozrazil jsem velké dveře a pohlédl na tu katastrofu na lůžku. Měl jsem tušit, že sebou zase někde plácne a něco si udělá.

„Co jste to zase dělala?“ otázal jsem se a podíval jsem se jí na místo, kde by obvazy měly zakrývat její oko. I když, kdo ví… Co kdyby tam měla zase zaraženou vidličku.

„Česala jsem se,“ oznámila mi jakoby nic.

„Česala? A čím? Vidlema? Sestro, sundejte jí z hlavy ten obvaz, podívám se na ta zranění.“

Vrchní sestra Michelle Clearence Wofl-Shtiek začala sundávat obvazy, které už byly poměrně nasáklé krví. Mňam, odpoledne si udělám čajíček s příchutí pumy.

„Takže, Sandro,“ začal jsem, ale přerušil mě její zděšený výkřik.

„Jděte ode mě! Nenechám se ošetřovat od upíra!!“

Ach, bože! Měl bych ty spratky deadoptovat*…  Jak mi to mohli udělat. Já je šatím, živím, hraju si na jejich vzorného otce, zachránil jsem je před smrtí a oni se mi takhle odvděčí. Až je chytím, tak je sním!

„Pane doktore, vy jste upír? Kousněte mě! Kousněte mě! Kousněte mě!“ řvala hystericky Wofl-Shtieková a koulela po mně bulvami jak Hurvínek na nanukový dort.

„Ale já nejsem upír!“ Zdůraznil jsem slovo ,nejsem'.

„Škoda,“ řekla zkroušeně a vysmrkala se do zkrvaveného obvazu. Tak čajíček nebude.

Pohled Rose:

Já bych toho blbce zabila. Vlastně… oba bych je zabila. A ten blbec, co si říká můj muž, si aspoň měsíc nevrzne. Takhle to zpackat. Líp by to nedovedla ani Bella, natož Jacob, nebo Mike Newton.

„No tak, Rozinko. Já tě mám pořád stejně rád a vím, že ty mě taky,“ utěšoval mě Emmett a laškovně na mě mrkl.

„Být tebou, nebyla bych si tím tak jistá,“ štěkla jsem po něm s výrazem Jacoba, kterému Embry právě sežral všechnu Purina pro Plan - štěněčí.

Blížili jsme se k jídelně. Ještě deset metrů… devět… osm… sedm… šest… pět… čtyři… tři… dva… jeden… peklo!

Vešli jsme do jídelny a mně nezbývalo nic jiného, než se hloupě usmívat na dav před sebou.

„To je ta Bella, ta upírova holka,“ ozývalo se kolem mě. Zase všichni musí řešit Bellu, kterou k sobě právě ochranářsky tiskl Edward.

Sedli jsme si k volnému stolu a stoly kolem nás se okamžitě vyprázdnily. Fajn, přece jen potřebuju k životu hodně místa.

Přemýšlela jsem. Mám si jít pro jídlo, když všichni vědí, že jsme upíři?

„Tak jdi, oni ti neublíží, na to je tu moc lidí,“ zaslechla jsem a zpozorovala jednu holku, která seděla u stolu nejdále od nás. Pak vstala a vydala se směrem k nám. A sakra…, doufám, že nemá svěcenou vodu nebo kůl. Nikdo mi nebude ničit novou halenku od Armaniho.

„Bello, můžeš na chvilku?“ zeptala se tiše a hlas se jí chvěl.

Edward se tiše uchichtnul a pustil Bellu z náručí. Bella vstala a došla k té holce. Poodešly. Pozorovala jsem, jak Belle spadla čelist tak nízko, že ji musela hledat kdesi pod stolem.

Ještě jsem uslyšela tiché „zeptám se,“ z úst Belly a na obličeji té holky se objevil úsměv.

Pak se otočila se a odešla zpět ke stolu, kde na ni čekaly její kamarádky a ihned začaly vyzvídat.

Za chvilku – až se Belle podařilo najít a nasadit svou čelist zpět, se vydala opět k nám a těžce, ještě trochu zmateně, dosedla na židli.

„Co chtěla?“ zeptal se zvědavě můj drahý.

„Jako by si to celé neslyšel,“ řekla jsem a protočila oči.

„Chtěla po mně, abych se vás zeptala, jestli ji nechcete proměnit…,“ vykoktala Bella a drapla Edwarda roztřeseně za ruku.

Byl čas jít na další otravné hodiny plné ukazování a hloupých poznámek.

Vstala jsem a šla ke dveřím jídelny. Když tu se na mé nové, krásné, drahé, skvěle padnoucí halence rozlil mokrý flek. Nenávidím křesťany a jejich ,svěcenou‘ vodu!!

*Oficiálně se vzdát dítěte.