Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Wedding paradise - 3. kapitola

21.01.2011 (19:15) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2639×

3. kapitola

Ráno mě probudilo řinčení budíku na nočním stolku vedle postele. Oznamoval mi, že je 6:00 a je čas vstávat. Rozespale jsem budík zamáčkla a znovu jsem se zavrtala hluboko do peřin. Za pět minut zazvonil budík znovu. Tentokrát už jsem vylezla. Šla jsem do koupelny, kde jsem si dala krátkou ranní sprchu a umyla si vlasy. Zabalila jsem se do ručníku a přistoupila před zrcadlo. Chvíli jsem se na sebe jen tak dívala a prohlížela si své tmavé kruhy pod očima. Včerejší večer se na mně vážně podepsal, pomyslela jsem si a musela se zasmát. Teď už jsem si začala rozčesávat své husté, čokoládově hnědé, po pas dlouhé vlasy. Několikrát jsem potichu zaskučela a hned jsem vlasy začala upravovat. Rozhodla jsem se, že si pro dnešek udělám kudrlinky. Popadla jsem žehličku a a dala se do práce.

S upravenými vasy jsem přešla do kuchyně, kde jsem si vytáhla z ledničky pomerančový džus. Dále jsem si našla müsli, které jsem nasypala do misky. Usedla jsem ke stolu a v klidu jsem si snědla snídani. Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly 7:45. Nejvyšší čas jít se obléct. Přešla jsem zpět do ložnice, kde jsem se oblékla. Vzala jsem si na sebe úzké džíny a bílé tričko. Doplnila jsem to černými korálky. Přeběhla jsem zpět do obýváku, kde jsem si nachystala věci, které budu potřebovat a vše jsem nastrkala do kabelky. U vchodových dveří jsem si obula pohodlné botky a z věšáku jsem sundala kabátek, který jsem si chtěla obléct. Naposledy jsem se podívala do zrcadla a musela jsem se usmát. Slušelo mi to.

Ale to už jsem nasedala do svého autíčka a spěšně za sebou zabouchla dveře, aby na mě nefoukalo. Teprve teď jsem si uvědomila, kam to vlastně jedu. Chystala jsem se do Forks, na cestu dlouhou tři hodiny. Těšila jsem se, až zase uvidím celou Cullenovic rodinu. Ani pomyšlení na Rosalie mi na mé veselé náladě nic nezkazilo. Ale o jednoho člověka tam bude víc. Při představě na to, jak tam stojí Jessica po boku Edwarda, mi skoro vehnala slzy do očí. Okamžitě jsem se okřikla a vyrazila na cestu.

Cesta ubíhala velmi rychle. Po necelých dvou a půl hodinách jsem spatřila ceduli Vítejte ve Forks. Začala jsem se přehrabovat v kabelce a hledat mobil. Konečně jsem ho našla a začala vytáčet včerejší číslo, které mi volalo - Edwardovo číslo. Jednou to zazvonilo a Edward už měl mobil u ucha.

„Ahoj Edwarde. Tak už jsem ve Forks a zrovna zatáčím na příjezdovou cestu k vám,“ oznámila jsem stručně.

„Dobře. Budu tě vyhlížet z okna,“ zněla jeho odpoveď a já jsem mobil položila.

Když jsem přijela před dům, uviděla jsem, že jsou dveře otevřené a na mě tam čeká osm úsměvů. Zaparkovala jsem před vchodovými dveřmi a vystoupila. Nejdřív ke mně přiběhla Alice. Objala mě a já ji.

„Ahoj Bello. Ani nevíš, jak jsem ráda, že tě vidím,“ odtáhla se ode mě a usmála se, když uviděla moje oblečení. „Koukám, že máš vkus,“ pochválila mě. Úsměv jsem jí oplatila.

Jako další přišla Esmé. Také mě objala a byla jsem si jistá, že kdyby mohla brečet, z očí by se jí řinuly obrovské krokodýlí slzy. Další ke mně přistoupil Emmett. Objal mě svým medvědím objetím a já na chvíli nemohla dýchat.

„Emme pusť mě. Nemůžu dýchat,“ řekla jsem chraplavým hlasem.

„Jé promiň. Ale moc rád tě vidím.“ Pustil mě a zakřenil se. Já mu úsměv oplatila. Ještě jednou jsem se na něj podívala, ale on svůj pohled upřel na mé auto.

„Tak běž,“ řekla jsem mu a podala mu klíčky.

„Díky. Vidím, že si pořád pamatuješ, co mám rád.“ Znovu mě obdařil úsměvem, ale to už běžel k mému autu.

Další byl na řadě Carlisle. Také ke mně přistoupil a objal mě. Následovala Rosalie. K mému překvapení mi taky skočila kolem krku jako Alice. Sice ne tak nadšeně, ale přesto byla ráda, že mě vidí. Naklonila hlavu k mému uchu a pošeptla mi tak, aby to nikdo neslyšel.

„Jsem moc ráda, že tě vidím Bello. Budu od tebe potřebovat pomoc. A moc se ti omlouvám, jak jsem se k tobě tenkrát chovala. Myslela jsem, že nic horšího než ty už přijít nemůže, ale to jsem se šeredně zpletla. Ještě mohla přijít Jessica.“ Odtáhla se ode mě a já jsem se podívala směrem, kde stál Edward s Jessicou po boku. Nenávistivě se díval na Rosalie a čekala jsem, kdy po ní skočí. Samozřejmě tady to nešlo promluvit tak, aby vás nikdo neslyšel. Musím to tedy opravit. Rosalie mi to pošeptala tak, aby to Jessica neslyšela. Po Rose přišel Jasper a k mému údivu mě také objal. Teď přišla řada na Jessicu a Edwarda.

„Ahoj Jess. Ráda tě vidím,“ podívala jsem se na Jessicu a usmála se na ni. „Samozřejmě tebe taky, Edwarde.“ Podívala jsem se na něj a všimla si jak zadržuje smích.

Po našem dlouhém uvítacím ceremoniálu jsme se přesunuli do domu. Vešli jsme do obýváku, který jsem si pamatovala. Nic se tu nezměnilo. Posadila jsem se na bílou koženou sedačku. Z jedné strany si ke mně sedla Alice a z druhé Edward. Podívala jsem se na něj, ale jemu to zřejmě nepřišlo vůbec divné.

Asi po dvou hodinách debaty jsme se domluvili, že svatba bude v Seattlu, někdy začátkem září. Jessica chtěla mít svatbu v létě, někde na pláži. To mě stoprocentně ujistilo, že ještě nic neví. Ale musela jsem s nimi souhlasit. Vybrali termín, kdy už není pravděpodobné, že bude svítit sluníčko.

Výborně. Termín bychom měli. Další důležitá věc. Šaty. Začala jsem hledat kabelku. Uviděla jsem ji položenou na zemi vedle Edwarda. Naklonila jsem se přes něj pro kabelku a opřela jsem se mu o nohy. Ucítila jeho sladkou vůni. Chtěla jsem tak chvilku zůstat, pokud možno ještě víc se k němu přitulil, ale zdravý rozum mě přemohl. Vrátila jsem se zpět na své místo a vyndávala jsem z kabelky složku, kde jsem měla nafocené šaty z Wedding paradise, které bylo možné si vypůjčit nebo koupit. Cítila jsem, že se na mě někdo dívá. Rozhlédla jsem se a jediný, kdo s na mě díval byl Jasper. Omluvně jsem pokrčila rameny a nervózně jsem se na něj usmála.

„Bello? Můžem si promluvit?“ zeptal se s vážným výrazem ve tváři a můj úsměv okamžitě pohasl. Věděla jsem, že cítil moje pocity, když jsem se přiblížila k Edwardovi. A teď už to věděl samozřejmě i Edward. Určitě si přečetl Jasperovi myšlenky.

„No... jasně,“ řekla jsem trochu rozpačitě a začala se zvedat. Podala jsem ještě Alici a Jessice šaty a vydala se za Jasperem do kuchyně.

Tam mě chytil do náruče a upíří rychlostí se mnou vyběhl do lesa. Běželi jsme takových deset vteřin, ale i tak se mi udělalo nevolno. Jasper mě opatrně postavil na zem.

„Co to...?“ nedokončila jsem otázku, když mi skočil do řeči.

„Promiň Bello. Chápu, že jsem tě vyděsil, ale chápeš... upíří sluch.“ Nepatrně se u toho usmál. „Vsadím se, že Alice a Edward už stejně všechno ví.“

„Hele Jaspere, dovol, abych ti to vysvětlila.“ Kývl na souhlas. „Já... Když mi včera volala Alice a řekla mi, že si Edward bere Jessicu, nějak ve mně vystouply na povrch staré vzpomínky na střední. A s tím i to, že jsem do Edwarda byla zamilovaná.“ Snažila jsem se mu objasnit tuto trapnou situaci.

„Byla?“ zeptal se a já jsem slyšela v jeho hlase pobavení.

„No dobře. Myslela jsem si, že jsem byla. Ovšem pak, když za mnou večer přišel, jsem si uvědomila, že ho pořád ještě miluju. Nechtěla jsem sem ani jet, ale když jsme si tak povídali a on už byl na odchodu, uvědomila jsem si, že ho musím zase vidět. Ať to stojí, co to stojí. I když se budu muset dívat na to, jak si vede Jessicu k oltáři,“ řekla jsem smutně a cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Poodešla jsem kousek od Jaspera a opřela jsem se o kmen širokého stromu. Pomalu jsem se sesouvala k zemi. Nikomu jsem to ještě neřekla. Nenapadlo mě, že Jasper bude první.

„Promiň, nechtěl jsem, aby ses mi zpovídala.“ Klekl si ke mně a pomalu mě objal.

„Ne, ne. To je dobrý. Vážně. A gratuluju,“ řekla jsem mu a usmála se na něj. Po tváři mi stekla slza. Honem jsem ji utřela rukávem, abych si na obličeji nevykouzlila černou mapu od řasenky.

„Děkuju.“ A úsměv mi oplatil. „Mohli bychom se už vrátit, jestli chceš. A... mrzí mě to.“ Znovu mě popadl do náruče a už utíkal zpět k domu.

Na pevnou zem mě opět postavil v kuchyni, aby Jessica neměla žádné podezření. Když jsem se s Jesperem vrátila mezi ostatní, cítila jsem, jak na mě všichni upírají pohled. Nikomu jsem se nepodívala do tváře. Usadila jsem se opět na své místo mezi Edwarda a Alici. Super, pomyslela jsem si. Po levici čte myšlenky a po pravici vidí budoucnost. No, co víc si přát.

Uvědomila jsem si, že jsme s Jasperem nemohli být tak dlouho, když se Jessica ještě provrtávala obrázky šatů. „Tak co Jess? Vybrala sis nějaké? Nebo mám zajít ještě pro další zásoby?“ zeptala jsem se jí a usmála. Byl to takový ten nucený úsměv. Pořád jsem myslela na to, co jsem řekla Jasperovi.

„Všechny jsou moc krásný,“ rozplívala se Jessica nad šaty. „Mohla bych si to tady nechat? Chtěla bych se na to ještě jednou podívat a rozmyslet se. Alice mi určitě pomůže, že?“ zeptala se Alice, ale ta se ani nehnula.

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wedding paradise - 3. kapitola: