Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Wedding paradise - 15. kapitola

24.04.2011 (21:30) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2327×

15. kapitola

„Bello, vezmeš si mě?“

Zůstala jsem na Edwarda zírat s otevřenou pusou. Čekala jsem cokoli, ale tohle ne. Nevěděla jsem, jak mu mám odpovědět. Nebyla jsem schopná rozumně uvažovat. Nemohla jsem udělat vůbec nic.

„Edwarde, já...“ Nebyla jsem schopná dokončit jednu jedinou smysluplnou větu.

Všimla jsem si, jak Edward sklopil hlavu a díval se do země. Nejspíš byl… zklamaný? Neměla jsem tušení, jak si vyložil mou reakci. Když se na mě opět podíval, jediné, co jsem mu ve tváři viděla, byl smutek.

„Bello, nemusíš mi nic vysvětlovat. Chápu to.“ S těmito slovy se zvedl a pomalu odcházel ke vchodovým dveřím.

„Edward, počkej!“ zavolala jsem na něj. „Jak víš, co ti chci odpovědět?“

„Stačí, když se na tebe podívám.“

„Tak v tom případě ses díval špatně,“ usmála jsem se na něj a pomalu jsem došla k němu. Ruce jsem si mu omotala kolem krku a pořád jsem se mu dívala do očí. „Protože moje odpověď zní ano.“

Teď byl pro změnu v šoku Edward. „Bello, já myslel, že…“ Nedokončil větu, protože jsem mu dala prst přes pusu.

„Tak pro příště raději nemysli, jo?“ zasmála jsem se.

„Bello!“ Teď už mou radost sdílel i Edward. Políbil mě, chytil do náruče a začal se se mnou točit dokola.

„Pořád tomu nemůžu uvěřit, žes řekla ano.“ Přestal se se mnou točit, ale nepouštěl mě.

„Věříš, že já také ne?“ Zamotala jsem si prsty do jeho zlatých vlasů a políbila ho.

V náručí mě odnesl do obýváku a položil mě na pohovku. Sedl si vedle mě a opět vytáhl krabičku s prstýnkem.

„Myslím, že by měl být někde jinde, než v krabičce.“

Vytáhl prstýnek z krabičky, chytil mou ruku a opatrně mi ho nasadil na prsteníček.

„Je nádherný,“ rozplývala jsem se.

Natáhla jsem si ruku, na které trůnil prstýnek před sebe, a prohlížela jsem si ji ze všech stran. Netušila jsem, jak mohl vědět, který prstýnek se mi bude líbit, jakou mám velikost prstu, ale to by nebyl Edward, kdyby všechno nebylo perfektní. A kdy si vůbec rozmyslel, že si mě chce vzít? Tahle otázka mi pořád hrála v hlavě, ale rozhodla jsem se, že se ho na to prozatím nezeptám. Obávám se, že by to zkazilo tu úžasnou atmosféru, kterou se celý dům promísil.

Spokojeně jsem se uvelebila Edwardovi v náruči a hlavu si mu opřela o hruď. On mě hladil po vlasech a pořád jsem na sobě cítila jeho pohled.

„Na co myslíš?“ zeptal se mě po chvíli.

„Představuju si naši svatbu. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, jakou bych ji chtěla mít. Až teď,“ usmála jsem se na něj a rovnou jsem si vyzvedla jeden z polibků, které patřily už jen a jen mně.

„A jak jsi nám ji naplánovala?“ vyzvídal dál Edward.

„Nechci nic plánovat. Už jsem se naplánovala až dost. Chci, aby se nám líbila oběma. Nemusí být perfektní. Žádný velký sál přeplněný lidmi, které pomalu ani neznáme. Jen malá romantická svatba a už jen to, že bude naše, tak to je naprosto dokonalé.“ Zakončila jsem své myšlenky ohledně svatby.

„Malá svatba… To by se Alici asi moc nelíbilo,“ zasmál se.

„O tom vůbec nepochybuju.“ Přidala jsem se.

Chvíli bylo ticho a já jsem si spokojeně vrněla v Edwardově náruči. Podívala jsem se mu do tváře, ale mezi obočím měl malinkatou vrásku.

„Co se děje?“ zeptala jsem se.

„Nic,“ zapíral, ale já jsem věděla, že se něčím trápí. Vyhoupla jsem se do sedu tak rychle, až se mi zatočila hlava a já jsem málem ztratila rovnováhu a překulila se až na zem.

„Ale no tak, vyklop to,“ poručila jsem a nepřestávala jsem sledovat jeho ustaraný výraz.

„Víš, Bello... Já…“ zadrhával se a já jsem čekala, co z něho vyleze. „Já - já jsem ještě nikdy s nikým neto...“ opět se zarazil, ale mně už bylo naprosto jasné, co mi chce říct.

„Ale no tak,“ usmála jsem se na něj a objala ho kolem ramen. „To nevadí. Tohle ti dělalo starosti? Myslela jsem, že se stala nějaká katastrofa.“

„To je katastrofa,“ nedal si říct Edward a vráska se mu ještě prohloubila.

„A máš v plánu s tím něco udělat?“ zeptala jsem se opatrně.

Zděšeně na mě pohlédl, ale jeho výraz se okamžitě změnil do nepatrného úsměvu. „Možná.“

„Možná?“ zopakovala jsem jeho odpověď a s nadějí mu pohlédla do očí.

„Určitě.“

„Teď?“ ptala jsem se dál, i když jsem z tohoto rozhovoru nebyla zrovna odvázaná.

„Teď ne. Nemusel... Nemusel bych se ovládnout, to bych byl opravdu nerad a nikdy bych ničeho nelitoval víc.“ Až teď jsem si všimla, že Edward nemá karamelově hnědé oči jako vždycky. Byly asi o dva odstíny tmavší, a tak jsem jen pokývala hlavou.

Tušila jsem, že tenhle rozhovor už je naštěstí za námi.

Opět jsem se tedy uvelebila Edwardovi v náruči a spokojeně jsem zavřela oči.

Edward:

Nevěděl jsem, jak to mám Belle říct a byl jsem neskutečně rád, když to pochopila téměř okamžitě, a já jsem už nemusel nic jiného vysvětlovat. Věděl jsem, nebo v to alespoň doufal, že Belle to nebude vadit, ale chtěl jsem, aby to věděla.

Až když jsem začal tento rozhovor, uvědomil jsem si, že Bella už to musí vědět dávno. Přesněji řečeno od chvíle, kdy jí Jessica řekla, že mi byla nevěrná. Sice to neřekla přímo, ale tak nějak jsem tušil, že si Bella dala dvě a dvě dohromady.

Až teď jsem byl rád, že jsem jí to řekl sám a že to slyšela ode mě. Asi by nebylo nejlepší, kdyby se něco takového dozvěděla od své kamarádky, která je shodou okolností minulá budoucí manželka jejího budoucího manžela.

Bože! Co jsem to udělal? Nadával jsem si v duchu. Takové vztahy! To mi byl čert dlužný.

Podíval jsem se na Bellu, jak si spokojeně oddychuje v mé náruči. Na ni bych se vydržel dívat celé hodiny, celé dny a nikdy by mě to neomrzelo. Byla tak kouzelná, úchvatná, roztomilá… To, jak jsem se na ni díval, co jsem k ní cítil, se nedalo vyjádřit slovy. Bylo to něco neskutečného. Až teď jsem pochopil ty řeči, co měl Jasper s Alicí o opravdové lásce. A má opravdová láska byla Bella.

Vzal jsem ji do náruče a pomalu ji odnesl do ložnice. Opatrně jsem jí vysvlékl oblečení, které měla v práci, aby se jí nepomačkalo.

Položil jsem ji do peřin a neubránil jsem se pohledu na její dokonalé tělo. Usmál jsem se, naklonil se k ní a políbil ji na čelo. Zamotal jsem ji do přikrývky a opatrně, abych ji nevzbudil, jsem se uvelebil vedle ní.

 Omlouvám se, že jste si museli na další kapitolu počkat tak dlouho. Neměla jsem moc času a zároveň bych chtěla poděkovat těm mála čtenářům, kteří pořád čtou tuto povídku a přidávají komentáře.

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wedding paradise - 15. kapitola: