Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzplanutí 10. kapitola

07.05.2010 (09:30) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3854×

Sliby se plní, ať to stojí, co to stojí

„Platí. Tři týdny bez kluků, polibků a sexu,“ řekla jsem naprosto vážně. Myslela jsem to tak, chtěla jsem to vydržet, nechci, aby byly nějaké zbytečné problémy, ale nebyla jsem si jistá, jestli se udržím v přítomnosti Jaspera.

„Platí,“ souhlasila Bella. Pro právoplatnost našeho příslibu jsme si potřásly rukama.

Uvědomila jsem si, že sex vlastně nepotřebuju, škola mě „mrdá“ pětkrát týdně.

Otočila jsem se zpátky na tabuli a slyšela šustění papírku vedle sebe. Zase nás někdo otravuje s psaníčky. Ale tohle bylo totálně něco jiného, než jsem si myslela.

Bella se na kluky vzadu otočila a taky jsem následovala jejího příkladu. Měla divný pohled a já nevěděla z čeho. Oči měla vykulené a já začala mít špatný pocit.

„Když šeptáte, šeptejte tak, aby vás neslyšela půlka třídy,“ zašeptal nám Edward nakloněný přes lavici. Sakra! Ten náš slib je prozrazený, a jako bych neznala kluky. Budou se ho snažit porušit.

Bella se na mě podívala se zmateným pohledem, ten jsem jí samozřejmě opětovala a já se musela začít smát. Bella se ke mně přidala, dokud nás nepřerušil učitel.

„Slečny Swanovi, je vám něco?“ ptal se až moc přísným hlasem, zněl spíš naštvaně.

„Ne, pane profesore. Vše je v nejlepším pořádku,“ pípla Bella a dál se už nic neřešilo. Celá hodina uběhla v klidu, ale stejně jsem měla obrovské nutkání se otočit na Jaspera a aspoň se na něj usmát. Dělalo mi to velké potíže, což Belle ne.

Po zbytek dne jsme bohužel neměly ani jednu společnou hodinu s Culleny, ani s Calvertem a Sherlockem. Mrzelo mě, že nebyla žádná sranda a musela se nefalšovaně učit, což mi šlo velmi ztuha.

Jenže se to všechno zvrtlo šestou hodinu, kdy jsme se seznámily s Jess a Angelou. Byly to pro začátek dobré duše, ale jsem zvědavá, jak se projeví. Zrovna ta Jess mi nešla do noty. Byla taková… divná.

Konečně nastal čas oběda, kde kluci předháněli ve vtipech. Jenže mi udělal menší nabídku Calvert a já ho musela odmítnout. Slib je slib.

Po obědě jsme měly odpoledku s Culleny, teda měly jsme tělocvik. Brrr. Mám ho ráda a zkouším nové věci, ale jaksi se mi to nikdy nepodaří. Jsem hold takové potrhlo.

„Myslíš si, že si na nás něco vymyslí?“ zeptala se mě Bella v šatně.

„Jako kdo?“ nechápala jsem.

„Jako Edward s Jasperem. Slyšeli, co jsme si slíbili a já se bojím, aby se nesnažili to pokazit.“

„Nemám tušení,“ odpověděla jsem popravdě. Bylo mi jedno, co budou chtít dělat. Ať je to cokoliv, my se nedáme. A teď hurá na hodinu. Ale volejbal hrát prostě nebudeme! V tom jsme hrozný nešiky.

„Ale, ale, koho pak to tu máme?“ zašeptal mi hlas u ucha, když jsem došla do tělocvičny, až jsem se lekla. Prudce jsem se otočila a narazila do hory kamene. Byl to Jasper, který se potutelně smál a já se na něj taky usmála. Mé tělo na to začalo reagovat tak, že jsem k němu víc došla a on vypadal, že není proti.

„Alice!“ ozvalo se mi u ucha.

„Co je?!“ vyštěkla jsem tím směrem, abych viděla, kdo mě otravoval. Byla to Bella, která se na mě naštvaně dívala a cukala hlavou nějakým směrem. Ten směr znamenal k učiteli.

„Slečno Swanová?“ otázal se otravně.

„Ano?“ pípla jsem.

„Mohla byste se věnovat mě, prosím,“ napomenul mě a my jsme mohli začít dvojhodinovku tělocviku. Samozřejmě k mé nelibosti jsme hráli volejbal. Naštěstí jsme s Bellou byly v týmu s Edwardem a Jasperem, pak ještě s nějakým Mikem a Lauren. Naproti nám hráli Sherlock, Calvert, Jessika, Angela, nějaký Tyler a Soňa.

Neřešila jsem to, hlavně že nás nedali holky proti klukům, to by dopadlo…

„Hra!“ zakřičel učitel a Edward byl zrovna na nadhazovačce. Skvěle se napřáhnul, až se z toho některé holky zadýchaly a my dostaly bod za to, že tu jeho střelu nevykryly.

Tato hra byla zrovna ta nejlepší, kterou jsem hrála, ale spíš to nebylo mnou a mými novými schopnostmi, ale tím, že jsem byla s klukama v týmu.

Moc zabraná do svých myšlenek, jsem si ani nevšimla přilétajícího míče, který mířil zrovna na mě. Už jsem se kryla, že mě to zasáhne obrovskou ránou, ale Edward do mě strčil a já se začala válet na zemi s naraženým kotníkem.

Rozhlédla jsem se kolem, když jsem uviděla, že Jasper nějak podivně vypadá, teda spíš vraždí Edwarda pohledem.

„Au,“ zaskuhrala jsem a šáhla si po kotníku, který bolel jako čert. Hned u mě byla Bella a učitel. Oba se mi dívali na kotník, který začal natékat.

„Já si zatím sednu na lavičku,“ nabídla jsem jim a s Bellou dopajdala na lavičku, kde mě opatrně posadila.

„Nehýbej s tou nohou, jen seď, pak zajdeme na ošetřovnu,“ začala mi přikazovat jako máma, ale nevnímala jsem jí. Teď jsem hypnotizovala pohledem Jaspera, který vypadal až moc božsky. Chtěla jsem se zvednout z té lavičky a jít za ním, ale nemohla jsem.

„Kruci!“ rozezněl se hlas mé sestry celou tělocvičnou. Probrala jsem se z toho hypnotizování Jaspera a hledala svou sestru. Viděla jsem, jak padá, jenže najednou u ní stál Edward a držel ji v náručí.

„Co se stalo?“ vyletěla jsem z lavičky k mé sestře, jenže jsem si pozdě uvědomila, že mám něco s tím blbým kotníkem a spadla na zem.

„Alice!“ rozkřikl se Jasper a šel ke mně. Vzal mě do náručí, jako Edward moji sestru, a já se jenom potulně usmála na Bellu, která se taky smála.

„Pane učiteli, můžeme je odnést na ošetřovnu?“ zeptal se Jasper, který upíral zrak stále do mé tváře a já jsem byla šťastná. Nevěděla jsem proč, ale když jsem byla v blízkosti Jaspera, jakoby všechno zlé na tomto světě zmizelo.

„Jistě, za chvíli stejně končíme,“ odpověděl nám učitel a kluci se s námi rozešli jako bychom nevážily ani pírko.

„Nemusíte nás nosit,“ napomenula je Bells, když jsme vyšli přes šatnu na ošetřovnu.

„Musíme,“ odvětili jednohlasně.

„Nemusíte,“ zastala jsem se své sestry, přestože se mi u Jaspera v náručí moc líbilo.

„Fajn,“ řekl Edward a pustil Bellu na zem a později mě pustil i Jasper.

„My se jenom převlíkneme,“ oznámila jsem jim a šla jsem ke své skříňce se převlíknout. Kluci se zatvářili zaraženě. Jen jsem nad tím pokrčila rameny. Vyndala jsem si triko a džíny a  začala se převlíkat.

Cítila jsem, že mi srdce bije na plné obrátky a snažila se to na sobě nedat znát. Nebyla jsem zvyklá převlíkat se před dvěma klukama, před jedním možná, ale dva na mě byli moc. Zakřenila jsem se v duši nad svými potrhlými úvahami a pokračovala ve svých činech.

Bella se na mě prvních pár vteřin nevěřícně dívala, ale pak udělala to samé a začala se převlékat.

„My raději půjdeme,“ řekl rozhodnutě Edward a otáčel se k odchodu.

„Nám to nevadí,“ prohlásily jsme s Bellou unisono. Svlíkla jsem si triko na tělák a podívala se na Jaspera, který měl zabodnutý pohled na mém těle a pěsti měl zaťaté. Jak snadno jde zaujmout kluka, pomyslela jsem si.

„Vážně bychom měli jít,“ oznámil Jasper a nekompromisně šel ven, kde bouchnul dveřmi. Vzdychla jsem si a pokračovala s Bellou v převlíkání, která se měla aspoň komu ukazovat, protože to Edward „přetrpěl“.

„Už jdem,“ zařičel Edward a Jasper se ke mně přiřítil. Chytil mě do náruče a šli jsme konečně směrem k ošetřovně.

„Tak zítra v kině, ale v kolik?“ vypadlo z Belly, když jsme procházeli parkovištěm. Obě jsme měly obvázané kotníky, takže nás kluci pořád nesolili, i když jsme se s Bellou snažily protestovat.

„No…“ začal Edward, ale nevěděl jak dál, a tak se bezmocně podíval na Jaspera.

„Co kdyby jste jely nejdřív k nám na večeři a poté jsme šli do kina, tak v šest, že bychom vás vyzvedli. Co říkáte?“ otočil se s úsměvem na mě a cítila jsem, jak mé srdce vynechalo jeden úder.

„S - skvělé,“ vykoktala jsem ze sebe.

„Nebojte dámy, užijeme se to,“ zasmál se Jasper a sklonil se ke mně pro lehký polibek, ale já musela chtě nechtě uhnout, díky našemu slibu s Bellou. Momentálně bych ji za to zabila, ale byla pravda, že jsem nevěděla, co od toho očekávat a je zrovna riskovat nehodlám. Taky jsem se bála, že kdybych se ho byť jen sebevíc dotkla, ukázala by se má schopnost a on by s křikem utekl.

„Promiň, náš slib,“ poznamenala jsem a jedním prsten třikrát poklepala na spánek. Jen si odfrkl a neřešil to. Vážně mi ho bylo líto, hlavně mi vadila ta bolest v jeho tváři.

„Co máš vlastně s tou nohou,“ zeptala jsem se Belly, protože jsem to ještě nevěděla.

„Simulaci?“ odpověděla pobaveně Bella a začala se smát. V té chvíli Edward ztuhl a Bella se také zasekla. Omluvně na něj zírala a on se rozzlobeně díval na ní.

„Simulaci?“ opakoval její odpověď. Bella měla obličej bílý jako sníh. Pak se Edward rozesmál a pořád ji držel v náručí. Bella, která byla v té jeho náruči, nechápala. Byla úplně zmatená a nevěděla, co dělat. Poznala jsem to na ní.

„Neciv na mě jako cikán na cent,“ smál se dál Edward a mě už také začaly koutky povolovat. Kdyby jste viděli ten výraz Belly, smáli byste se taky.

„Fajn, takže chodit můžeš,“ promluvil Edward, když se dostatečně uklidnil.

„Jo,“ pípla Bella, která byla úplně rudá. Řekla bych až na zadku.

Edward ji pustil na zem a Bella se chovala už normálně, takže ke mně přicupitala a dívala se na moji nohu.

„Ty s tou nohou vážně něco máš, viď?“ optal se Jasper a já jsem mu horlivě přikývla.

„Tak jdeme,“ zavelel. Ani jsem si nevšimla, že mi je taková zima, která vyřazovala z Jaspera. Bylo mi to fuk, spíš jsem se ještě blíž k němu natiskla, protože mi tohle chybělo, chyběl mi nějaký kluk, u kterýho bych se mohla schovat a vylít na něj své pocity.

„Dobře, tak zítra,“ rozloučili se s náma kluci, když nás donesli k našim autům. S Bellou jsme se usmály a nasedly.

„Tak razíme,“ vykřikla jsem v autě a jely jsme někam do Port Angeles. Tentokrát jsem řídila já a byla jsem ráda, ale zpátky zase bude řídit Bella. Vjela jsem na dálnici a rozpádila jsem to pořádnou rychlostí k městu.

„Tak jdeme ne?“ křikla jsem na Bellu, když jsme zastavily na parkovišti nákupního centra, a hnala se z auta.

„Alice?“ oslovila mě nejistě Bella za mnou.

„Ano?“ otočila jsem se na ni. Lezla teprve z auta. Klepala se celá. Co jí je?

„Příště mi připomeň, abych tě nenechala řídit, ano?“ zeptala se pobaveně, ale bylo na ní vidět, že jí moje jízda vážně neudělala dobrotu, ale co, ať si zvyká.

„Neboj,“ chlácholila jsem jí a pomohla se jí dostat ven. Jenže když jsme vešly do prvního obchodu, Bella ožila a my mohly spokojeně běhat po nákupech.

Sice naše kreditky byly skoro prázdné, ale něco jsme z nich ještě dostaly. Nejspíš nás naši zabijou, ale bude to v pohodě. Musí!

„Jsem utahaná,“ přiznala jsem snad poprvé v životě.

„Neříkej?“ řekla sarkasticky Bella a zavěšené v sobě jsme šly k autu, kde jsme pracně nalezly a jely domů, kde jsme byly za půl hodinky.

Hned jak jsem přišla do pokoje, spadla jsem na postel a už jsem cítila, jak mě někdo přikrývá peřinou a dává mi pusu na dobrou noc. Nejspíš teta, ale už jsem upadala do nekončících snů mé fantazie.

Ráno jsem se probrala sama, teda sama jsem vyhodila budík z okna a nejspíš někoho trefila, protože jsem zaslechla nadávky a následně zvonek dole.

Po pěti minutách se sem přihnala Abby a začala nás probouzet.

„Holky,“ zašeptala do pokoje, ale já jsem se nehla, a když jsem slyšela to příšerné chrápání, které mohlo být jedině Belly, tak ani ona se nepohnula.

„Holky!“ zařvala na celý dům Abby a to jsem vyletěla do sedu a zmateně se rozhlížela kolem.

„No vidíte, to je lepší, za deset minut, ať jste dole, máte tam snídani a velkou.“ Jakmile řekla něco o jídle, můj žaludek se přihlásil o slovo, protože jsem si až teď uvědomila, že jsem nic nejedla od včerejšího „skvělého“ oběda.

„Už jdem,“ křikla na ni Bella a drápala se z postele, ale já jsem byla rychlejší a rychle jsem jí zabrala koupelnu.

„Alice!“ křikla na mě a začala unaveně bouchat do dveří.

„Ano?“ ptala jsem se s kartáček v puse.

„Pusť mě, nebo tu udělám loužičku,“ vyhrožovala, „a ty to budeš uklízet.“ Na nic jsem nečekala a hnala se jí otevřít dveře. Rychle jsem si dočistila zuby a nechala jí volnou koupelnu. Udělám to po snídani. Mimo to jsem si šla něco oblíknout.

Vybrala jsem si tílko, který spíš odhalovalo, než zahalovalo. Volnější džíny, a teplou mikinu, protože má dneska pršet, ale doufám, že nebude. Zkazilo by nám to skvělé plány, dobře, plán. I když ne… Máme dva. Tři týdny bez kluků a ukázat Edwardovi s Jasperem, že nás dvě jen tak nedostanou.

„No konečně,“ křikla jsem na ni po pěti minutách, co vylezla z koupelny.

„Hele, nech si toho, snažila jsem se hodně rychle, že jsem se ani nemalovala!“ okřikla mě a já zapadla do koupelny. Zuby jsem měla vyčištěné, a tak jsem si opláchla obličej, namalovala jsem se a ještě navštívila kamaráda pana Záchoda.

„Dělej!“ ozvalo se za dveřmi.

„Už jdu, Bells,“ křikla jsem na ni zpátky a hrnula se ze dveří. Bella tam už nebyla a tak jsem šla dolů, kde byla naše skvělá snídaně… Zase mi zakručelo v břiše, takže jsem se rychle vrhla po tom talíři s palačinkami a naházela jsem jich do sebe snad deset.

„To byl ale hlad,“ uznala Abby a podívala se na nás obě.

„Nejste otesánci?“ ptala se rychle, když myla talíř.

„Ne, jenom jsme neměly včera večeři,“ vysvětlila jí to Bella a já jenom přikyvovala, protože jsem se na nic víc nezmohla.

„Měly byste vyrazit,“ napomenula nás Abby.

„Kolik je?“ ptala jsem se otráveně.

„Čtvrt na osm.“ Vykulila jsem s Bellou oči. Cože? Teprve? V kolik nás teda budila?

„Tetičko? V kolik si nás probouzela?“ zakřičela jsem nejistě do obýváku a čekala na odpověď. Stále se k ničemu neměla a tak jsem se na ni šla podívat.

„Abby?“ oslovila jsem ji u jejího nového stolu.

„Ano… no… asi v půl sedmé,“ řekla klidně a beze zájmu a já vykulila oči!

„Cože?“ vykřikla jsem s Bellou nastejno.

„Příště nás probouzej tak v sedm, děkuji,“ řekla jsem jí svou podmínku.

„Jistě.“ Vzala jsem Bellu za ruku a táhla ji za sebou do pokoje. Sedla jsem si na sedačku a ji stáhla sebou.

„Co se děje?“ vyjela na mě hned.

„Musíme na ně vymyslet plán,“ vyklopila jsem na ni.

„Jaký?“ ptala se nadšeně.

„Vždyť ti říkám, že ho musíme vymyslet!“ Byla jak blbá.

„Jo aha,“ vysoukala ze sebe a já se začala smát. Teď se chovala jako prává blondýna, která nic nechápe.

„Co je?“ vyštěkla na mě a já se uklidnila.

„Takže ten plán,“ vrátila jsem se k tématu, „musíme je nějak navnadit, ale nesmíme si od nich nic dovolit. Nesmíme si dovolit, aby se nás příliš dotýkali, aby se s námi líbali. To až potom, co budeme ovládat naši schopnost dokonale. Platí?“ řekla jsem jí to první, co mi přišlo pod ruku.

„Beru, jenom trápit! Ale… jak to chceš trénovat, jak chceš trénovat vzrušení? Hlavně bez kluků?!“ No jo, to mě nenapadlo.

„Tak mezi sebou?“ sdělila jsem jí první myšlenku, která mi přišla na mysl. Chvíli váhala, ale pak přijala. Fajn. Sice nevím, jak to budeme dělat, ale… nechci na to teď myslet.

„Holky, škola!“ křičela na nás teta a my si povzdechly.

„Radši pojď,“ pobídla jsem jí a šly jsme dolů. Vzaly jsme si dole tašky a razily si to do našeho autíčka, která samozřejmě musela řídit Bella.

Celou cestu jsme každá přemýšlela nad něčím jiným. Já jsem hlavně uvažovala nad dalšími způsoby, aby na nás žárlili a zároveň k nám nemohli. Calvert! Jasně, bude žárlit a Calvertovi se to bude líbit.

Ve čtyřicet jsme dojely ke škole, kde jsme hned vystoupily a k nám se hnaly Edward s Jasperem, ale zároveň i Sherlock a Calvert.

Nebude tak těžký, aby na mě žárlil, uvědomila jsem si poté, co ho začal vraždit pohledem. Bella se pořád na Edwarda uculovala, ale když jsem ji zatáhla za rukáv, dala pokoj.

„Žádný city,“ připomněla jsem jí šeptem a ona se zašklebila.

„Sherlocku, Calverte, počkejte na nás,“ křikla jsem na ně a utíkala s Bellou k nim. Edward s Jasperem na nás nechápavě zírali, ale Sherlock s Calvertem se na nás smáli, vítězně se smáli. Pak mi došlo, že oba, Jasper i Edward, musí být velcí sukničkáři, když se na ně tak všichni dívají. Fajn, tím to bude lepší.

Celý den šel jako na másle. Možná proto, že jsme neměly ani jednu hodinu s Culleny, ani s Calvertem a Shelockem, ani s Jess a Angelou a já mohla jenom přemýšlet, uvažovat a vzpomínat na Phoenix…

Tato kapitolka se vám může zdát nudná, o to víc se snad budete těšit na další, kde se holkám stane nemilá věc :D

A máme nové "rozvržení" naší povídky :D Každou sudou kapitolu bedu psát twilightkacert z pohledu Alice, každou lichou budu psát já, Sharlot33, z pohledu Belly. :)

Předchozí * Sharlot33 * twilightkacert * další

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vzplanutí 10. kapitola: