Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vychoval jsem si lásku - 8. kapitola

23.05.2011 (14:30) • vesper • FanFiction na pokračování • komentováno 41× • zobrazeno 6836×

Edward:

„Ale co kdybychom, Karin, zašli rovnou na pozdní oběd? Nekončíte, náhodou, už?“ Z jejích myšlenek jsem věděl, že ano, přesto jsem čekal na přikývnutí. „Tak já na vás chvíli počkám a můžeme rovnou jít,“ rychle jsem navrhl jinou alternativu, aby si snad nemyslela, že o schůzku s ní nestojím. Navíc, nejlepší bude, když jí umožním praktikovat její představy hned, aby snad na něco nezapomněla. Nebo ji, nedej Bože, nepřešla chuť!

Rychle jsem jí dal své telefonní číslo, kdybychom se náhodou minuli, až bude opouštět nemocnici. Opravdu mě hodně nažhavila a nehodlal jsem riskovat, že by mi měla jen tak utéct. Přidal jsem další milý úsměv a omluvil se, že už musím jít ještě zkontrolovat oddělení.

Karin mírně omráčeně kývla a vydala se ke dveřím, které jsem mezitím otevřel. Ona snad čeká, že projdu první. Ach, kde jsou ty doby mého mládí, kde kavalíři rozmazlovali svým chování ženy. Dnes, když se zachováte gentlemansky a pustíte je do dveří první, si myslí, že jste bůhví jaký charakter anebo jste se dočista zbláznil. Jen jsem jí shovívavě pokynul, že má přednost. Mírně vytřeštila oči a přemýšlela o tom, proč šla k policii, tam prý na pozornější zacházení nenarazí, jak je rok dlouhý.

Než seržantka dokončila výslechy, já jsem skutečně obešel novorozenecké, abych se ujistil, že je vše v pořádku, a zavolal Alici, abych se zeptal, jak jsou na tom s hledáním domu Isabelliny matky.

Má sestra teď velmi svědomitě hlídala každé rozhodnutí upíra, který naši holčičku hledá, a podle její nedávné vize se vydal na východ. Vzdaluje se nám a začíná hledat na úplně jiném místě, než by měl. Naštěstí…

Z Alicina telefonátu jsem se dozvěděl, že zatím spolu s Emmettem a Jasperem nic nenašli. Než jsem stihl hovor položit, má sestřička si neodpustila nevybíravé poznámky na mou osobu, protože moc dobře věděla, jak a s kým se chystám strávit následujících pár hodin. A také zuřila, že ona s Jasperem na sebe zatím neměli ani chvíli času o samotě.

Vysvětlil jsem Alici, že to, co budu dělat během následujících chvil, opravdu není její věc a ať nemá strach, že do večera budu určitě sedět doma jako vzorný opatrovník naší princezny.

Potřebuju se nějak důstojně rozloučit se svou dosavadní existencí a také s užíváním si požitků, které se mi tak ochotně a lákavě samy nabízejí. Má vševědoucí sestra si do mě rýpla, že je zvědavá, jak dlouho mi mé přesvědčení, že toto je „sex na rozloučenou“, vydrží… No, to já taky, drahá Alice, to já taky…

…

Rosalie:

Konečně!

Za Edwardem se právě zabouchly dveře a mně na rukou spinkal malinký, něžný andílek. Před chvílí nám dala pořádně zabrat, když jsme ji krmili, ale nakonec se podvolila. Bohužel zase Edwardovi. Budeme spolu, zkrátka, potřebovat více času, broučku.

Nemohla jsem si pomoct, fascinovaně jsem ji sledovala. Byla slaďoučká. Růžové rtíky měla našpulené, občas je pevněji sevřela, zase povolila a přitom si mlaskla. Nejspíš se jí zdálo, že se krmí. A mlékem ani srnkou to nebylo.

Ach, přesně toto jsem potřebovala. Přitiskla jsem si Isabellku na hrudník, hladila ji po zadečku a tiše jí zpívala. Tato chvíle byla neopakovatelná. Naše bezstarostně oddechující holčička byla tak kouzelná a nebesky nevinná. Odevzdaný drahocenný uzlíček, který potřebuje mou ochranu a péči, ve mně probouzel city, o nichž jsem tušila, že je mám, ale nikdy neměly šanci vyplavat na povrch.

Během chvilky byla u nás dvou i Esmé a s rozzářenýma očima nesla šplouchající dětskou vaničku.

„Budeme koupat?“ zeptala se nadšeně.

„Esmé, Isabellka před chvilkou usnula - “ Chtěla jsem jí vysvětlit, že není nejvhodnější čas, ale jakmile k těm malilinkatým poloupířím ušním bubínkům dolehlo první šplouchnutí vody, zamrkaly na mě dvě překrásné, čokoládové studánky. Byla tak roztomilá, když se začala okamžitě rozhlížet a když jí očka spočinula na Esmé, držící vaničku, její pusinka vykouzlila andělský úsměv. Přitom na mě blýskla dokonalými, malinkatými zoubky. Ach, Bože, ona je dokonalá!

Před Emmettem bych se to bála přiznat, ale asi jsem se znovu zamilovala.

Vždy jsem věděla, že bych byla úžasná máma a že mateřství je přesně to, pro co jsem se sama narodila. A teď, konečně, vstoupil do mého života někdo, bez koho bych nedokázala už dál existovat. Tím zázrakem se stala tato malá výskající holčička.

„Budeme koupat!“ zopakovala Esmé spokojeně s úplně opačnou intonací hlasu a s očima upnutýma k děťátku v mé náruči pokračovala: „Isabellka je už vzhůru. Pojď ke mně, drahoušku, vysvlíkneme, co na tebe navlíkla tvá sestřička, a půjdeme hezky do vodičky. Táta i bráškové jsou z domu, uděláme si dámskou jízdu, co říkáš, zlatíčko?“ S těmi slovy mi maličkou vzala. No, co se dá dělat. Já už si svých několik minut užila.

Když jsme, obě dočista zmáčené, vytahovaly rozjásanou holčičku z vody, ve vzduchu viselo naprosté souznění dvou, dříve vyprahlých, duší. Nebylo potřeba cokoli říkat, stačily pohledy, abychom si s Esmé porozuměly. My dvě a naše miminko, které si nás bedlivě prohlíželo a přitom se nechalo s bezmeznou důvěrou hýčkat.

Isabellka si, během toho, co jsem jí za Esméiných instrukcí zasypávala zadeček a balila plínku, spokojeně pohojdávala nožičkami a vrtěla palečkami. Přitom se rozhlížela a zrak jí spočinul na hračkách poházených na dětské, měkké podložce, která byla dokonale obložena polštáři. Přesto, že by se naše miminko z podložky skulilo maximálně na stejně měkký koberec, Edward na tom těsně před svým odchodem trval.

Předtím, než položím maličkou na místo, ke kterému vzhlížela se sladkým očekáváním, ještě jsem nechala Esmé, aby ji rychle převlékla. Přece jen jsem měla stále obavy, abych jí svou silou při oblékání neublížila. A Esmé má s novorozenci zkušenosti. Pozorně jsem ale její počínání sledovala, příště si už totiž troufnu sama. Chce to jen odvahu, trpělivost a především – něhu a opatrnost. To zvládnu!

…

Edward:

Jakmile za námi Karin zabouchla dveře svého bytu, kam mě víc než ochotně sama navigovala, začala nervózně uvažovat, jestli bude působit příliš lacině, když se na mě hned vrhne a následně se mnou pomiluje. Jelikož jsem o to rozhodně stál, popošel jsem s uvolněným výrazem těsně k ní, vzal její bradu mezi palec a ukazováček, lehce jí pozvedl hlavu, povzbudivě se na ni usmál a velmi jemně a letmo ji políbil do ohybu krku.

Přece jen líbání na ústa se v drtivé většině případů vyhýbám, pokud si to tedy nějaká milenka přímo nevynutí a není možnost, jak odlákat její pozornost a polibek přemístit jinam. Neříkám, že se nikdy nelíbám, ale přece jen se tuto, pro mne velmi důvěrnou činnost, snažím maximálně omezovat. Obzvlášť proto, že mně i dotyčné ženě jde vždy jen o sex.

A také mi líbání jednorázových milenek připadá velmi neupřímné. Vždy mi vytane na mysli některý z párů mé rodiny, v jejichž polibcích – a také myšlenkách - vidím neskonalou a nepopsatelnou něhu, lásku, oddanost, důvěru a potřebu být své milované či milovanému co nejblíže.

Touží spolu sdílet celou existenci a naprosto se sobě oddat, což je pocit, který jsem zatím nikdy nezažil. A obávám se, že procházet věčností osamělý bez dívky, které bych mohl své srdce dát, je trest, který na mne byl seslán. Za vše se platí a krvelačné monstrum, jako jsem já, nemá nárok na blaho plynoucí z hluboké a opětované lásky.

A navíc, když k sobě budu upřímný, mi polibky lidských žen ani nechutnají. Ty upíří jsem zatím nezkoušel. Nevím, čím to je, že mě ženská ústa nevábí, když lidská krev je doslova božský nektar. Ale, bohužel, chuť, kterou cítím při líbání, není nic úchvatného. Buď se ostatní přetvařují, nebo nám upírům chutnají ústa jen svých upířích protějšků, anebo je zkrátka jen něco se mnou.

Zatím jsem se s Karin cítil všelijak, jen ne vzrušeně. Docela mě sužovaly výčitky svědomí, že jsem zase neodolal svodům nádherné ženy slibující skvělý zážitek. Měl jsem strach, jestli se mi doma podaří vysvětlit, že to bylo opravdu naposledy, a zároveň mě trápilo vědomí, že bych dal cokoli za to, abych trávil tyto chvíle s ženou, která pro mě znamená víc než můj život.

Namísto toho stojím v cizím bytě s dívkou, pro kterou znamenám jen středeční povyražení. Ostatně ona pro mne také.

Na moment jsem zaváhal a pomalu se odtahoval od jejího krku. Nechtěl jsem se jen tak zdekovat, ale pokud se k něčemu nebude mít ona, rozhodně tu nebudu ztrácet čas.

Karin ke mně vzhlédla skelnýma očima a přerývaný dech, který doplňoval jemný třes svalů, prozrazoval její rozechvění. Srdce jí bilo tak hlasitě, že bylo na samé hranici slyšitelnosti pro lidské ucho. Ten opatrný polibek na krk v ní probudil chtíč.

Vrhla se na mě a začala mě velmi dravě líbat, kam dosáhla nejsnáze. Kdybych byl člověk, možná by to i trochu bolelo. Sála pokožku nad klíční kostí a občas ji i skousla. Přitom mi svlékala košili, přejížděla prsty po břiše a nenápadně sklouzávala o kraji mých kalhot. Velmi ji zajímaly chloupky pod mým pupíkem a po jejich několika vteřinovém zkoumání a šimrání mého podbřišku se její ruka vydala prozkoumat, kam až chloupky vedou.

Když vklouzla rukou pod kalhoty i spodní prádlo a přejela otevřenou dlaní po celé délce mého penisu, v mých kalhotách nebyl naráz žádný volný prostor a v mém mozku se zatemnělo. Tedy ne natolik, abych nevěděl, co dělám, ale přece jen laskání upířího, mužského pohlaví způsobuje podobné pokušení, jako předhodit upírovi živícímu se lidmi krvácejícího člověka.

Svodům lidské krve odolávám už více než století, a proto to zvládám velmi dobře, ale svodům ženského těla jsem se zatím odolávat nepokoušel. Proč taky? Bude to pro mě asi trochu náročnější, ale hlavně… začnu s tím až zítra…

Karin se rozhodla, že pro začátek laskání už stačilo a ruku přemístila opět na mé břicho. Správně pochopila, podle stavu mého vzrušeného přirození, se kterým byla, mimochodem, velmi spokojená, že nechybí moc a dnešní odpoledne nabere úplně jiný spád, než si plánovala. Chtěl jsem víc a zrovna jsem uvažoval o tom, že se prostě vykašlu na její plány, položím ji okamžitě na postel, strhám z ní oblečení a převezmu velení.

Byla také připravená a natěšená na sex a já už živě viděl, jak se pode mnou svíjí a sténá a já do ní opakovaně pronikám. Nic nezvedne muži ego a sebevědomí víc, než když ví, jak moc se mu žena touží odevzdat a jak moc jej chce cítit v sobě.

Vzal bych si ji přesně tak, jak sám chci, a vím, že by se jí to taky líbilo…, ale přece jen jsem se těšil, že zažiju něco jiného. Když už bylo mé sebeovládání opravdu citelně nalomené, Karin se konečně ujala otěží.

Rozepnula mi kalhoty, klekla si přede mě a pomalu je stahovala. Přitom se mírně předklonila a jemně líbala má stehna, dávala si ale pozor, aby se nijak nepřiblížila k rozkroku. Jakmile kalhoty následovaly již odhozenou košili, svlékla mi i ponožky a jen v boxerkách mě odvedla k posteli. Jeden prstík mi položila na hrudník a tlakem na něj naznačila, ať si lehnu.

Ihned následovala mé tělo, posadila se mi na břicho, nahnula se přese mě a ze šuplíku, ve kterém jsem zahlédl i pěknou zásobu kondomů, vytáhla pouta. Naštěstí to byla jen nějaká levná atrapa ze sex shopu, takže kdyby došlo k „nehodě“ a já jí je zničil, nevyvolalo by to snad příliš pochybností nebo podezření. Když protáhla řetázek dřevěnou pelestí a pouta na mých zápěstích zamkla, svižně vyskočila na nohy a kráčela směrem ke koupelně.

„Teď mě na chvilku omluv, ano? A buď tu hodný!“ byla její poslední slova, než za sebou zavřela dveře. No, ale pospěš si, kotě…, pomyslel jsem si.

Když se Karin po několika minutách vrátila, měla na sobě černé krajkové prádlo. Úplně zbytečně, stejně ji chci vidět bez něj. A na kůži měla našplíchaný nějaký parfém. Nevoněl sice zle, ale bylo k vzteku, že tlumil a zkresloval sytou vůni jejího vzrušeného lůna. A o to já rozhodně nestál. Nejraději bych ji poslal ze sebe voňavku smýt.

Líně přešla až ke mně a pomalu se na mě vyhoupla. Sedla si mi přímo na rozkrok, nečekala na nic a s pohledem upřeným do mých očí zajela rukou pod mé prádlo, které mi pořád ještě nechávala. Nejdřív jen zlehka přejížděla dvěma prsty po mém stále se zvětšujícím a nabíhajícím penisu, a jakmile mi ze rtů unikl sten, začala přidávat na intenzitě. Tím, že na ruce, která mě laskala, zároveň sama seděla, dráždila i sebe. Podle jejích myšlenek jí to už nestačilo a chtěla mě v sobě. Její živé a detailní představy, o kterých si myslela, že jsou tajné, mě fascinovaly.

Chvíli uvažovala, že si mě do sebe ihned zasune a ukojí tak svou touhu, vzápětí si to ale rozmyslela. Nejdřív chtěla zjistit, jak chutnám. Holka, tak už se rozhodni, protože jinak to fakt vezmu do vlastních rukou…

Byl jsem z Karin mírně zklamaný. Měla sice velké plány, ale nějak se jí nevedlo je uskutečnit. Možná to bylo mnou, byla na mne sice natěšená, ale pořád ještě docela vyvedená z míry. Bez váhání mě ohodnotila jako svůj dosavadní největší postelový úlovek. A je fakt, že jsem tok jejích myšlenek při výslechu zarazil příliš brzy a nijak jsem se neujistil o tom, že bude náš sex skutečně stát za to. Smůla, není každý den posvícení.

Zrovna, když jsem promýšlel, jak jí co nejšetrněji naznačit, aby mi přenechala vedení, svlékla poslední kousek mého oblečení a jazykem přejížděla po mém penisu. Vzala můj „skvost“, jak si jej sama pojmenovala, do úst a sála. Párkrát jej obkroužila jazykem a přejela po něm zuby. Musím přiznat, že to bylo skutečně velmi příjemné, ale kdybych byl snadno zranitelný člověk, možná by mě tím i vyděsila.

Na chvíli mi blesklo hlavou, jaký by byl asi sex s upírkou, se kterou bych nemusel své podrobení jen předstírat. Ta neustálá dominance už mě občas přestává bavit…, ale upřímně – co si „člověk“ neudělá sám, to nemá…

Víc než Karinino počínání mě vzrušovaly její myšlenky, a tak se nemusela ani snažit moc dlouho a oba jsme se dočkali mého vyvrcholení, při kterém jsem jaksi pozapomněl, že mám ruce „jako že“ svázané nad hlavou. Odnesla to pelest postele, ale i chatrný řetízek té erotické hračky.

Rozhodně nešlo o nejlepší orgasmus mého života, ale Karin se opravdu snažila a těšila se, že jí poskytnu také trochu rozkoše, takže jsem se rozhodl své vysvobození využít k tomu, abych dnešnímu odpoledni napravil reputaci. Mohl bych se sice sebrat, poděkovat a odejít, ale to by bylo ode mě přece jen dost hnusné a nevděčné…

Karin:

No, do prdele… on mi rozbil postel i pouta!!! Jasně, dřevo je jen dřevo a ta pouta jsou nejspíš Made in China… ale stejně…

„Promiň, Karin, postel ti samozřejmě koupím novou, a pokud jde o tu erotickou pomůcku, myslím, že bys je měla reklamovat. Nevydrží trochu vzrušení. Myslím ale, že je už nebudeme potřebovat. Teď si totiž chci hrát já,“ řekl mi Edward líbezným sametovým hlasem a přitom se na mě díval jako divoká šelma, která se chystá k výpadu na svou kořist.

Při této mé myšlence škubl Edwardovi koutek u úst, a ačkoli se hodně snažil zachovat vážnou tvář, bylo na něm vidět pobavení. Nechápu z čeho. Nahlas jsem to přece neřekla. Nejspíš mu přijde vtipné, že se teď role prohodily a on mě má ve své moci.

Mně to teda vtipné nepřišlo, ale musím přiznat, že mi to připadalo hodně vzrušující. Jednou rukou mi sevřel obě zápěstí, vytáhl nad hlavu a tam je držel. Přitom přejížděl špičkou jazyka po mé bradavce a druhou ruku mi protlačil přes sevřená stehna do klína.

„Roztáhni nohy!“ přikázal mi pevným, ale příjemným medovým hlasem. Povolila jsem je, ale necítila jsem se dost jistá k tomu, abych se před ním rozkročila, jak si přál. Pokud chce nějak dobývat mé lůno, tak jedině tím svým kouzelným, dech beroucím penisem, který stále stojí majestátně v pozoru. Ale dráždit mě prsty, kterými mě už nedočkavě hladil, kam jen dosáhl, a přitom sledovat reakce na jeho doteky odrážející se v mém obličeji… ne, na to jsem odvahu neměla.

Edward, jako by vytušil mé rozpaky, mi kolenem a volnou rukou stehna sám oddálil od sebe, a než jsem stihla jakkoli zareagovat, už mě jeho šikovné prsty laskaly na roztouženém a neukojeným chtíčem tepajícím poštěváčku. Šokovaně jsem se na něj podívala a on se jen mírně pousmál a pomalu do mě vnikal dvěma prsty. Přitom se mi zkoumavě díval do tváře a zjevně si užíval svou moc nade mnou. Obratně prsty vytahoval a zasouval a přitom palcem dráždil samotný vchod a poštěváček. Netrvalo dlouho a zmítala jsem se v úchvatném příboji slasti. Jakmile skončil svou ruční práci, natáhl se k zásuvce, ve které mám kondomy, a jeden si – s dotazem: „smím?“ vepsaným ve tváři – vzal.

Stěží jsem vydýchávala rozkoš, která mě právě naplnila, když jsem si uvědomila, že Edward má snad v plánu pokračovat. Přistoupil ke mně, zvednul mi nohy a na můj nechápavý pohled odpověděl otázkou, jestli už jsem někdy zažila dva orgasmy po sobě. Cože?! Bože, i kdybych se už dnes neměla hnout z postele, dělej si se mnou, prosím, co jen chceš…

On, jako by vycítil, na co myslím, do mě ihned vnikl. Prudce a sebejistě, bez vytáček nebo zaváhání. Tu nejúžasnější předehru jsem měla vlastně právě za sebou, a tak jsem na něj byla více než připravená. Bylo to dokonalé. Nikdy jsem necítila silnější pocit uspokojení a naplnění, než když jsem jej cítila v sobě.

Nejspíš pochopil, že mě pohled na naše těla, která do sebe zapadají, vzrušuje, protože mi zvedl nohy a zadeček ještě výš, abych měla dokonalý výhled. Cítila jsem, že už to nebude dlouho trvat… a zažiju malou smrt. Matně jsem vnímala, že asi křičím, a bylo mi to jedno. Za tento zážitek stojí i to, kdybych se měla z této čtvrti odstěhovat a chodit zbytek života kanálama.

Nebyla jsem schopná vnímat nic a nikoho kromě neskutečného přívalu slasti a uspokojení, které mě pohltilo. Na několik vteřin jsem byla na samém vrcholu. Bylo to neopakovatelné. Edward ještě párkrát silně a tvrdě přirazil a pak se položil vedle mě.

Sotva jsem začala více méně přicházet k sobě, k mým otupělým smyslům dolehly tóny vyzvánějícího telefonu. Načež se Edwardovi vydral z nitra jakýsi zvláštní zvuk. Kdybych nebyla tak dokonale utahaná a zmožená, myslela bych si, že je tu s námi nějaké divoké zvíře. Mně ale bylo všechno úplně jedno. Byla jsem v ráji a jediné, co jsem chtěla, bylo zůstat v něm. Plynule mě obestupovalo sladké snění.

…

Edward:

„Doufám, že to stálo za to, bráško. Nemusím ti snad připomínat, že si to doma slízneš…,“ ozvalo se jízlivě z telefonu. Alice přesně věděla, kdy zavolat – o to trapnější celá situace byla.

„Alice? Prosím, odpusť si to šťourání, alespoň teď. Je něco nového?“ zeptal jsem se možná trochu víc nevrle, než si zasloužila, a přitom sbíral poházené kousky oblečení po Karinině ložnici.

„Edwarde, chovej se ke mně slušně! Uvědom si laskavě, s kým mluvíš. Volám ti především proto, že Rose pomáhá Esmé přestěhovat Isabellu k ní a Carlisleovi. Tak já jen, abys to věděl.“

Sakra uniklo mi ze rtů. Tušil jsem, že toto mé vyhození si z kopýtka bude mít následky, ale přece mi ji nemůžou sebrat po jednom jediném zakolísání. To se nedělá! Vymýšlel jsem způsoby, jak ty dvě zlodějky dětí obměkčím, a přitom si prohlížel postel, abych věděl, jakou Karin objednat. Přece jen bych nerad, aby na mě vzpomínala jako na Edwarda ničitele…

„A, Edwarde, dům jsme zatím nenašli. Vypadá to, že tady Isabellina matka jen studovala, ale bydlela někde dál. Vzhledem k tomu, že její tělo má už policie, je docela možné, že se příbuzní přihlásí dřív, než si je sami najdeme. No, a tobě radím, abys šel okamžitě domů. A dej si bacha na Rose!“ stihla ještě říct Alice, když se z ničeho nic se ozval ve sluchátku šum a dál pokračoval hlas mého bratra, věrného ochránce naší blonďaté lvice, která se právě chystala přisvojit mou Isabellu.

„Ne na Rose, na mě si dej bacha, Edwarde. Jestli se jí jen dotkneš, tak si mě nepřej!“ štěkl na mě Emmett a následně hovor položil.

Karin slastně oddechovala a já se tedy upíří rychlostí vytratil z bytu. Neměl jsem ze sebe vůbec dobrý pocit a bál jsem se, co bude doma. No, pěkně děkuju. To bude asi fakt konec s mým sexuálním životem, to se ti teda povedlo, princezno… Jediný světlý bod dnešního odpoledne byl ten, že má Karin zážitek na zbytek života. Její spokojenost opět zvýšila mé ego…, ale docela jsem pochyboval, že to stálo za to.

Cestou domů jsem se stavil v obchodě s nábytkem, objednal slíbený kousek, který se stylově nejvíc hodil do Karininy ložnice, a vyřídil všechny náležitosti s tím spjaté, včetně dopravy až do její ložnice. Doufám, že jsem se postaral o dostatečnou satisfakci za konec našeho „jednorázového, jedno - odpoledního vztahu“.

…

Pár minut na to jsem už rozrážel vchodové dveře. Chtěl jsem se rozběhnout za tím maličkým, tlukoucím srdíčkem, ale něco tu nehrálo…

Zůstal jsem stát jako opařený, protože v domě bylo úplné ticho. Cítil jsem zbytkový pach mé sestry a matky a slábnoucí vůni děťátka, které se rozhodlo překopat mi život od základů. Ale s každým okamžikem se důkazy o jejich přítomnosti vytrácely. Nebylo slyšet žádné výskání, ani pláč. Žádný tlukot srdce, ani sebemenší náznaky toho, že by byla pod střechou našeho domu má malá holčička.

 ♣ 7. kapitola ♣  ♣ 9. kapitola ♣

Autor: vesper (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vychoval jsem si lásku - 8. kapitola: