Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vražedné sny_Prolog + Kapitola 1. - Jsem zrůda

Bells a Jake


Vražedné sny_Prolog + Kapitola 1. - Jsem zrůdaHoror, thriller, detektivka, romance... To vše se pokusím napěchovat do této povídky.
Rodina Cullenů jsou upíři, většina z nich má nějakou schopnost. Navenek žijí život tak, jak ho známe. Chodí do školy, pracují.
Mají však i druhou identitu. Pracují jako soukromí vyšetřovatelé.
Jednou je kontaktuje mladá dívka, která má děsivé sny. Zdá se jí, že páchá vraždy zvlášť bestiálním způsobem. Když se jí představy začnou vtírat do mysli aniž by spala, pochopí, že má schopnost vidět očima vraha.
Cullenovi poruší svá pravidla a s dívkou se jeden z nich setká osobně. Jeden z nich, který k ní má zvláštní pouto.
Která dvojice se takto setká a jakým směrem se pátrání bude ubírat?

A varování na závěr – tato povídka bude opravdu drastická. Bude jen pro silné žaludky a povahy.

Prolog


Každý má nějakou fobii, nějaký skrytý strach. Lidé se většinou bojí nepodstatných věcí. Zvířat, citů, situací.

Seděla jsem na posteli a zírala z okna na pomalu plynoucí mraky. Měsíc byl zrovna v úplňku a oblaka plující přes jeho zářící kotouč vrhala tajuplné stíny na vše kolem.

Oči se mi pomalu začaly zavírat, ale já se tvrdohlavě bránila. Věděla jsem, že podlehnu. Nedokázala jsem zabránit svému vyčerpanému tělu, aby upadlo do spánku.

A to bylo přesně to, čeho jsem se nejvíc bála.

Já se bála usnout a snít.

 

 

Kapitola 1 – Jsem zrůda

 

„No tak maličká, nekřič, už se nemusíš bát, jsem u tebe a všechno bude v pořádku,“ ujišťoval ji příjemným tichým hlasem mladý policista.

Svíral opatrně malé, hubené, chvějící se tělíčko dítěte v náručí. Nebála se ho. Křik postupně přešel do vzlyků a ty do tichého kňourání.

Apaticky se nechala odnést do auta a nereagovala na vnější podněty. Její oči byly nepřirozeně prázdné, zorničky rozšířené a tělem jí projížděl neovladatelný třes.

Stále jí šeptal slůvka útěchy a sliboval, že vše bude v pořádku.

Ale ona věděla, že už nikdy nic nebude jako dřív, nic nedá do pořádku to, co se stalo.

Odvedl ji z domu a posadil do policejního auta. Schoulila se do klubíčka, hubenýma rukama objala svá kostnatá kolínka a pohupovala se sem a tam, uzavřená ve své šokem napadené mysli.

 

Znovu a znovu se jí před očima odehrávala ta scéna jako ve zpomaleném filmu.

Byla noc a ona ležela ve své postýlce. Zdál se jí krásný sen, ve kterém si hrála na louce plné rozkvetlých květin se svým vlastním andělem. Najednou jí do snu vniklo něco cizího, narušil ho podivný zvuk.

Už neviděla louku. V hlavě se jí ozývalo táhlé a tlumené šustění, jako když se had plazí po nerovném povrchu a všude byla hustá tmavá mlha. Po chvíli se mlha začala protrhávat a ona se ocitla před jejich domem. Cítila se jinak. Její sedmiletý mozek nedokázal popsat emoce, které se do něj najednou přelily jako voda z protržené hráze.

Stála přikrčená a těkavě se rozhlížela kolem, zda nemá nechtěného svědka. Byla napjatá a tělem se jí rozléval pocit vzrušení.

Zalovila rukou pod velkým květináčem přede dveřmi a hmatem zkoumala povrch. Pak se vítězně usmála, když její prsty zavadily o náhradní klíč k domu.

Tiše, tak aby neupoutala sebemenší pozornost, zasunula klíč do zámku a otočila. Ozvalo se tiché klapnutí a dveře se otevřely.

Vkradla se dovnitř a opatrně za sebou zavřela. Rozhlédla se po prostorné hale. Chvíli poslouchala a pak tichounce, jako kočka, zamířila do patra k ložnicím. Její vzrušení stoupalo. Celým jejím tělem prostupoval nával adrenalinu a nedočkavosti. Nedočkavosti, aby se už dostavil ten pocit euforie a rozkoše, který její tělo začalo vyžadovat čím dál častěji.

Otevřela dveře do ložnice svých rodičů. Chvíli stála na prahu a vychutnávala si ten pocit moci a očekávání.

Přiblížila se opatrně k otci. Spal s tichým pochrupováním a jednou rukou objímal pas své ženy. Její vlasy, černé, dlouhé a husté, byly rozhozeny po polštáři a tvořily závoj, který je oba zakrýval.

A pak se to stalo.

Prudce zvedla ruku, ve které se v měsíčním světle zaleskl velký ostrý nůž. S neúprosnou přesností a rychlostí proťal otci krční tepnu. Řez byl tak silný, že skoro oddělil hlavu od trupu. Svou smrt muž ani nezaregistroval. Proud horké krve vystříkl a smáčel vše v okolí několika metrů. Jak srdce, které ještě několik sekund bilo, vytlačovalo další a další přívaly té horké tekutiny, rozlévaly se v její hrudi jako na povel dva pocity, skoro stejně silné. Ten první, kterému nemohla rozumět, byla čirá euforie a vzrušení. Ten druhý, ji nutil křičet a křičet a utéct co nejrychleji to bude možné.

Nepoddala se ani jednomu z nich. Ve chvíli, kdy horká a lepkavá krev vystřikovala s posledním úderem umírajícího srdce z rozervaného krku jejího otce, se vzbudila matka.

Dezorientovaně si sáhla na mokrou tvář a zašátrala po lampičce na nočním stolku. Ve stejné chvíli, kdy se pokojem rozlilo tlumené světlo lampičky, se nůž opět zabořil do lidského masa. Ve zvířecím výkřiku hrůzy, bolesti a paniky se její matka zhroutila zpět na postel.

Pocit euforie a rozkoše se stupňoval a její ruka bodala a bodala, dokud rozkoš nedosáhla vrcholu.

 

Ten okamžik byl zlomový. Druhá její část, ta panicky sevřená děsem a nutící ji prchat, se prodrala na povrch, protáhla ji znovu hustou mlhou se syčivým zvukem a dovolila mysli, aby se vzbudila.

Táhlý a kvílivý výkřik se rozlehl nocí a byl následován nepříčetným vřískotem mučené duše.

Ten do mozku se zarývající srdceryvný řev, vyplašil postavu stojící nad zkrvavenými těly a stále oddechující po prožitém vyvrcholení. Jako stín se protáhla balkonovými dveřmi a po točitém schodišti rychle zmizela ve tmě.

Sousedi, vyburcovaní křikem, se přihnali během několika minut, a to, co nalezli, se jim nesmazatelně vrylo do paměti jako nejhorší noční můra.

Dívka, stále nereagující na vnější svět, stočená do klubíčka pevně zavřela oči. Ona věděla co se stalo. Ona je zrůda, to ona přeci zabila své rodiče.

 

Najednou se jí do hrudníčku vetřel nový pocit. Třes ustával, a ona konečně otevřela pevně sevřená víčka. Ten klid který ji zasáhl, nepocházel od ní.

Vzhlédla a opatrně propátrávala očima okolí. Celý dům i se zahradou byl obtočen policejní páskou a hordy morbidně zvědavých lidí se tísnily za ní.

Dívka lhostejně přejížděla pohledem po těch neznámých tvářích, až se jí najednou zrak zasekl na jediném obličeji.

Dech se jí zrychlil a mysl se naplnila poznáním. Tam, ve stínu, nikým nepozorován, stál její anděl. Tu tvář by poznala mezi tisíci. Od doby kdy si dokázala uvědomit, že se jí něco zdá, ho vídala ve snech. Jeho oči, nyní upřené na ni, byly jako rozbouřené moře plné pocitů. Díval se na ni s nekonečnou lítostí a porozuměním. S naprostou jistotou věděla, že ten cizí pocit klidu a útěchy pochází od něj. Na chvíli byla schopná si připustit, že ona za smrt rodičů nemůže. Že to co viděla a cítila, nebylo z její hlavy. Chtěla vyskočit z auta a rozběhnout se ke svému andělovi, ale když znovu zvedla oči, už tam nestál. A s ním zmizel i falešný pocit bezpečí a klidu.

S novou silou na ni udeřily krvavé vzpomínky.

To už ale její mozek nesnesl a ona se začala propadat do milosrdného bezvědomí. S posledními zbytky vědomí zaslechla toho mladého policistu, jak odpovídá svému nadřízenému.

„Rodiče jsou oba mrvtí, pane, přežila to jen jejich sedmiletá dcera. Jmenuje se Alice."

 

O několik set metrů dál, skrytý za stromy, zvedl muž k uchu telefon. Hned po prvním zazvonění to někdo zvedl.

„Přišel jsem pozdě. Utekl. Svědkem byla malá holčička, jejich dcera. Carlisle, mám z toho divný pocit. Cítil jsem z ní nejen hrůzu a strach, ona se ubíjí vinou. Myslí si, že to ona zabila své rodiče. Ten její pocit je tak reálný, že tomu nerozumím.“

„Vrať se domů,“ řekl ten Carlisle, „probereme to, až přijdeš, musíme vymyslet, co dál.“

„Dobře,“ souhlasil mladík a se zachmuřenou tváří zaklapl telefon.

Ještě jednou se podíval směrem, odkud cítil tu nešťastnou dívku. Doufal, že se z toho jednou vzpamatuje a bude žít normálním životem. V duchu jí slíbil, že udělá všechno pro to, aby vraha jejích rodičů našel a vyvrátil tak ten její nesmyslný pocit viny.

Jasper nechal vystoupit na povrch svou upíří podstatu, otočil se na patě a okem nepostřehnutelnou rychlostí se rozběhl domů.

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Kapitola 2.

Moje shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vražedné sny_Prolog + Kapitola 1. - Jsem zrůda:

 1
2. Petronela webmaster
09.04.2012 [22:34]

PetronelaTak na tuhle povídku jsem narazila úplnou náhodou a musím říct, že je opravdu povedená Emoticon.
Rozhodně budu ve čtení pokračovat, bylo to fakt suprovně popsané Emoticon

15.11.2011 [21:15]

MyfateTak jo, konečně jsem se odhodlala na trochu drasťárny, takže jsem to dočetla do konce.
Když jsem první kapitolu četla poprvé, neměla jsem z toho dobrý pocit, ale dnes je to přesně moje krevní skupina, takže tleskám a jedu dál.
Myf Emoticon
Btw. Myslela jsem si, že to byl on, kdo ji pozoroval, ale jméno hlavní hrdinky mě překvapilo. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!