Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vraždící šelma - 12. kapitola

nbjgkzugb


Vraždící šelma - 12. kapitola12. kapitola - Volterra. Rozloučení. Cesta do Voltery. A naznačení Bellina plánu

Edit: Článek neprošel korekcí.

„Půjdu s tebou, Bello. Když přijde smrt, nevadí. Jsem tu příliš dlouho. 500 let. Polovinu let jsem přežil ve strachu a nepřetržitém útěku. Několikrát se mě pokusili naverbovat Vladimir a Stefan. Původně jsem se k tobě vrátil, abych našel společnost, ale tvůj nápad je daleko lepší.“ Christian pouze blahosklonně pokrčil rameny. Nevypadal rozrušený z vidiny své vlastní smrti.

„Bello, mám nárok na rozloučení. Prosím.“ Pohled do Edwardových očí mi trhal srdce, proto jsem němě přikývla a odešla pár kroků od Cullenových. Když Edward ke mně došel, vzal mě za ruku a rozběhli jsme se naši přirozenou rychlostí, upíří rychlostí. Edward určoval náš směr. Já jsem nic nenamítala a užívala si poslední zbytky minut, které mohu trávit v jeho společnosti. Rozum mi říkal, že při setkání s Volturiovými zemřu. Ale srdce mi říkalo úplně něco jiného a připravovalo svůj plán, kde všichni zůstanou naživu a budou žít šťastně do té doby, dokud nezemřou - vlastně po celou dobu existence. My budeme žít věčně.

 

„Otevři oči, Bello.“ Těsně u ucha jsem uslyšela Edwardův zvonivý hlas a otevřela jsem oči, které jsem měla po celý čas běhu zavřené a nechala jsem unášet Edwardovým vedením.

„Krása,“ hlesla jsem. Stáli jsme uprostřed louky. Všude, kam moje oko dohlédlo, byla louka plná rozkvetlých květin. Stromy na konci hranic louky se vypínaly k výšinám, objímaly nás. Nedaleko jsem slyšela zurčet malou říčku. Nedotčená panenská příroda. Úchvatná louka.

„Já vím, proto jsem tě sem vzal. Protože jsi krásná jako tato louka, ne, ty jsi ještě krásnější. A… chtěl jsem ti znovu říct, že tě miluji a nechtěl jsem, aby nás někdo rušil, když se budeme loučit.“ Jeho pevné ruce mě vzaly kolem ramen a pevně mě přitiskl na své prsa. Cítila jsem, že nebyl ochotný mě pustit, ale musel. Byl studený, ale mě hřál.

„Smím?“ zeptal se mě Edward.

„Smíš,“ odpověděla jsem, i když jsem vůbec nevěděla, k čemu chce mé svolení, přesto jsem odevzdaně čekala a dovolila bych mu všechno.

 

Edward mě propustil z obětí, chtěla jsem protestovat, ale pak mou tvář vzal do svých něžných, jemných dlaní a políbil mě na čelo, pak své rty přesunul na rty. První mi věnoval letmý polibek, ale pak se stal náš polibek stále hlubší a hlubší. Museli jsme přestat, když jsem se potřebovala nadechnout.

„Krásné,“ zopakovala jsem, ale tentokrát má slova nepatřila louce.

„Nerozmyslíš si to?“ zeptal se se zaťatou čelistí.

„Nerozmyslím si to, ale něco ti slíbit můžu,“ Edward zdvihl svůj pohled a jeho oči se vpily do mých, svítila mu v nich naděje, „pokud to půjde, vrátím se živá. Živá. A ty… Nikam neodcházej. Když se vrátím, chci tě tady znovu najít.“

„Nehnu se odtud ani na krok. Nevím, co máš v plánu. Ale pokud bude nutné čekat, budu na tebe čekat třeba celou věčnost.“ Svůj slib jsme potvrdili dalším polibkem.

 

Loučení. Nastal čas opravdového loučení. Christian stál bokem všech ostatních upírů. Já jsem stála blízko něho, Edward stál necelý milimetr vedle mě a ruku mi svíral v drtivém sevření, zatímco mě každý objímal a Edward se ode mě nechtěl hnout ani na krok. Každý se loučil se slovy: „Budeš nám chybět.“ nebo „Chybíš nám už teď.“ Doopravdy mě bude nejvíc chybět Edward, Esme a samozřejmě Alice. Alice, osobnost sama o sobě. Naposledy jsem Cullenům zamávala a vydala se na svoji cestu. Vítr mi rozhodil nespoutaná vlasy do všech směrů. Christian byl těsně na mé úrovni. Cestovali jsme po svých. Po svých až do cíle.

 

Skalnatý útes se tyčil téměř 50 stop do výšky. Já a Christian jsme se zastavili v nejvyšším úseku. Severní vítr nám foukal do zad. Rozbouřené moře žilo svým životem, vlny se lámaly o tvrdé skály. Několik stromů skučelo pod nápory větru, když musely z donucení ohýbat své větve. Otočila jsem k Christianovi: „Poslední možnost změnit názor.“

„Nikdy,“ odvětil Christian příliš rychle, bez rozmyšlení. Zamračila jsem se. Christian neuhnul mému pohledu. Na krátkou chvíli jsem v jeho obličeji zahlédla smutný úsměv. A já jsem šokem rozevřela své oči. Je to možné? Pokud mě Christian má rád víc, než přiznává sobě nebo mě, nesmím dopustit, aby šel na smrt, ne dobrovolně. Možná to dělá kvůli mně než sobě. On musí žít a konečně si najít nějakou družku, lásku své existence. Já patřím Edwardovi. A Edwardovi jsem slíbila, že se vrátím. Ano, můj bláznivý plán dozrál a konečně jsem si přiznala, že jsem příliš zbabělá, abych se nechala dobrovolně zabít. Chci žít. A něco ve mně zůstalo z vraždící šelmy. Ano, myslím, že to půjde. Můj plán je bláznivý, ale myslím, že se podaří. Možná. Snad. Nejspíš. Budu se modlit. Bez dalších slov jsem skočila do rozbouřených vod moře, Christian mě následoval. Mocnými záběry jsem překonala moře a vplavala jsem do vod Severního atlantického oceánu.

 

Jsem celá obalená svým fyzickým štítem. Christian kolem mě krouží a snaží se předvídat každý můj krok. Já dělám to samé. Sleduji každý jeho pohyb a odhaduji, kdy poleví a nechá nějaké své místo na těle nechráněné. Vystartujeme zároveň, když naše těla narazí do sebe, nezakolísám, protože i moje ostatní dary jsou v pohotovosti. Nicméně střet není radostný, oba uštědříme sobě navzájem pořádnou ránu pěstí nebo dobře mířeným kopancem. Oba odlétneme několik metrů zpět, zastavíme se o nějaký strom, který zlomíme ve dví. Já se zvedám ze země o něco rychleji než Christian, ale v nadcházejících událostí je to jedno. Vlétneme do jednoho chumlu a pereme se o nadvládu nad tím druhým, ranami nešetříme. Christian zuří, nemůže mi nic udělat přes můj fyzický štít, ruka mu vždy neúčinně sjede.

„Už nemůžu,“ zafuní Christian.

„Vyhrála jsem,“ odvětím s těžkým dechem a uvolním Christiana, aby mohl vstát.

„Myslím, že vyhraješ, nemají šanci.“ Poplácal mě Christian po rameni.

„To doufám, teď… naučím se ovládat svoji další schopnost.“ Astrální projekce. Jen jsem na to pomyslela, bylo to jednoduché, několik kroků naproti mě se objevilo moje dvojče. Byla dokonalá přesně jako já. Přiblížila jsem se k ní, abych se jí mohla dotknout, jestli je opravdová a v nestřeženém okamžiku nezmizí. Měla stejnou teplotu jako já. Usmála jsem se, ona mi úsměv vrátila. Cítila jsem spojení mezi námi, mohla jsem jí nechat svobodnou vůli nebo ji ovládat. Když jsem pomyslela, jestli je možné mít rovnou dvě kopie sama sebe, objevilo se moje druhé dvojče.

„Páni! Která z Vás je pravá Bella?“ zeptal se užasle Christian.

„Já,“ ozvalo se trojnásobně. Já jsem se usmála, když Christian vytřeštil oči. Volturiovi nemají šanci. Christian viděl tři totožné kopie.

„Dokážete bojovat všechny zároveň?“ zajímal se Christian.

„Já myslím, že ano, ale doufám, že to nebude nutné,“ ujistila jsem Christiana, svým kopiím jsem přikázala mlčet.

 

Volterra. Nádherné město. Z opuštěného ostrova blízko Itálie, kde jsme trénovali boj, jsme se přesunuli rovnou do Volterry. Noční Volterry. Christian se nemusel skrývat před slunečními paprsky, které by ho prozradili. První věc, kterou jsme udělali, bylo, že jsme obešli celý hrad Volturiů. Ušli jsme se několik kilometrů, než jsme dosáhli původního místa. Podle myšlenek upírů jsme zjistila počet upírů v hradě, rozmístění jejich pokojů a další strategické věci důležité pro vloupání do hradu. V podzemí hradu bylo jedno hluché místo, kde jsem neslyšela ani jednu myšlenku. A tam mám namířeno. Za Arem a Cauisem. Marcus není můj cíl. Pochopila jsem, že je pouhý stín, chodící mrtvola.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vraždící šelma - 12. kapitola:

 1
5. marcela
09.08.2013 [16:52]

Emoticon Emoticon Emoticon

4. BabčaS
16.05.2013 [13:13]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Pegi
15.05.2013 [22:57]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.05.2013 [20:28]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Jana
15.05.2013 [19:52]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!