Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Voltérská děvka - 26.kapitola

27.05.2010 (15:45) • DamonsGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3981×

26. kapitola

Felix se mě dotýkal jako porcelánové panenky. Jeho ruce opatrně přejížděli po mém těle dolů a potom znovu nahoru, kde se cestou dostaly pod tričko, ale v tom se Felix zarazil, když nahmatal obvaz na mé hrudi, kterým jsem stále měla stažené žebra.

„Nechci ti ublížit,“ řekl zastřeným hlasem, když se odtáhl tak na vzdálenost jednoho centimetru od mých rtů.

„Neublížíš mi, pokud nebudeš chtít,“ zašeptala jsem mu vzrušeně do ucha a čekala, jak na to zareaguje, protože když na něj můj dar nefungoval, nedokázala jsem to vůbec odhadnout. Samotná jsem cítila, jak nade mnou vítězí dar a pokud mě ještě jednou políbí, tak dar vyhraje a i kdybych měla mít znovu zlomené další žebra, tak se s ním pomiluju.

„Ach… Sophi, tolik se mi stýskalo,“ řekl po chvíli a znovu mě políbil. Jednou rukou jsem mu zajela do vlasů a druhou mu rozvázala plášť a dala se do rozepínání knoflíčků na jeho černé košili. Nijak jsme nepospíchali, pomalu jsme se kousek po kousku zbavovali oblečení, až jsme zůstali ležet na posteli jenom ve spodním prádle a navzájem jsme se laskali. Přesto jsem stále měla pocit, že mi něco chybí, ale nedokázala jsem přesně určit, co to je, vždyť jsem si tak dlouho přála mít Felix opět tak blízko, jako je mi teď a když se to konečně splní, tak nejsem úplně spokojená. Co se to se mnou děje?

„Miluju Tě,“ pošeptal vášnivě Felix, když ležel nade mnou a pozoroval mě svýma černýma očima. Pomalu na mě položil celou svoji váhu a políbil mě. Nohama jsem mu automaticky obmotala jeho bok a nechala se líbat.

„Děkuju,“ řekl jsem. Počkat… Cože, jsem to řekla?! Děkuju?! Felixovi najednou taky něco přeletělo přes noc, protože se zarazil stejně jako já. „Ale já tebe víc,“ usmála jsem se, když mě jeho smutné oči sledovaly. Felix si jasně oddechnul, ale já ne. Sakra, co se to semnou děje?! Právě teď jsem mu zalhala… Ne, nelhala! Miluju ho, nebo ne?!

Pomalu jsem začala panikařit a Felix si toho zřejmě všimnul, protože přestal palcem pokoušet přezku podprsenky. „Co se děje?“ Znovu se na mě začal dívat a odtáhnul se. Zmateně jsem očima přeskakovala z jedné strany pokoje na tu druhou. Sedla jsem si na kraj postele a sledovala pokoj kolem sebe. Dávala jsem dobrý pozor, aby moje oči nezavadily o Felixe. „No tak, Sophie.“ Snažil se, přimět mě, aby se na něho podívala a tak si kleknul přede mě na jedno koleno a mou tvář vzal do dlaní.

„Nic se neděje, jenom… jenom to nechci teď uspěchat,“ vymluvila jsem se a nejistě na něho pohlédla.

„Máš pravdu, ani já to nechci uspěchat, ale tos mohla říct beze strachu. Já to chápu,“ odvětil a přívětivě se na mě usmál a přitáhl si mě do náručí.

„Děkuju,“ zašeptala jsem a nechala se jím pohladit po vlasech. Na venek jsem mu teď musela připadat klidná, ale uvnitř mě se střídala směsice pocitů od znepokojení, přes štěstí až po pocit bezpečí.

„Ty jsi muž, kterého si nezasloužím. Jsi tak citlivý, dokonalý…“ Nadechla jsem se, že bych něco řekla, ale místo toho jsem se jenom usmála, nebylo třeba dokončit větu.  Felix se taky tak nádherně usmál a znovu mě políbil. Omotala jsem mu ruce kolem krku a najednou jsem visela na jeho hrudi. Byla jsem jako klíště, nohy jsem měla obmotané kolem jeho pasu, zatím co on stál a držel mě pod zadečkem, abych nesjela po něm dolů až na zem a zároveň se věnoval mým rtům. Lepila jsem se na něho, jak to jen šlo.

Náhle se moje podprsenka uvolnila, a tak stačilo už málo, aby mé tělo pokrývaly jenom tenké černé tanga a samozřejmě ty hrozné obvazy. Opatrně mě položil na postel, ale stále jsme měli stejnou pozici, jako ve stoje, jenom jsme pro změnu leželi. Nohama, jsem tlačila jeho pánev na tu mou a cítila jeho tlak v boxerkách, který se stále zvětšoval a zvětšoval.

Docházel mi kyslík, ale tohle bylo vedlejší, prostě jsem si jenom řekla, že to vydržím. Felix se však v té nejhorší chvíli přesunul na krk a tak mi dal volný prostor k nadechnutí a opravdu jsem zalapala po dechu. Felix si toho ale nevšimnul a znovu se zase z krku přesunul na ústa. Polibky byly stále vášnivější a vášnivější, tvrdší a tvrdší.

Dar si se mnou musel dokonale pohrávat, protože jsem teď neměla vůbec pocit, že by mi něco chybělo. Ve chvílích, kdy Felix neokupoval mé rty, jsem zhluboka dýchala a snažila se ovládnout to chvění, které procházelo celým mým tělem. Když se Felix znovu přesunul na můj krk, napadla mě naprosto nemístná otázka: Proč se upíři i při sexu zaměřují na krk? Nahlas jsem to však neřekla a jenom se tomu trochu zasmála.

„Slíbil jsem, že na to půjdeme pomalu,“ zamumlal po chvíli Felix.

„A nejdeme?“ otázala jsem se ho se smíchem v hlase a přitáhla si jeho obličej blíž ke svému, abych mu viděla do očí.

„Myslím, že ne, ale nedokážu tomu zabránit, pokud nebudeš spolupracovat a budeš mě nadále takhle líbat,“ mluvil ochraptělým hlasem a já se na něj usmála a hned na to si přitáhla jeho obličej jenom na vzdálenost dvou milimetrů od mého.

„Nechci ničemu zabránit,“ zašeptala jsem a překonala tu poslední vzdálenost, aby se mohly naše rty spojit do smyslného polibku. Mou odeplou podprsenku, kterou jsem ještě stále měla na sobě, vzal a odhodil někam pryč. Já ho zase zbavila boxerek a to už jsem byla bez svých šňůrek, kterým se přezdívá tanga.

„Miluji tě tak, jako nikdy nikoho,“ šeptal a rty mi sjížděl po hrudníku i přes obvazy a potom se vracel zase zpátky. Mé prsa zaměstnávaly jeho ruce a tak jsem ho pro změnu hladila na zádech. Cítila jsem, že se přemáhá, aby to neuspěchal a tak prodlužuje předehru na nejvyšší možnou délku. Tělem mi probíhaly vlny vzrušení a cítila jsem, že pokud tohle mučení brzy neukončí, asi to nepřežiju. „Ani nevíš, jak jsi krásná…“ šeptal dál a znovu mě políbil na rty.

Potom jsem to už nevydržela, on si s mým tělem může hrát, jak se mu zachce, a já musím jenom čekat. Tohle ne. Díky tomu, že na mě neležel celou vahou, ale podepíral se na rukách, stačilo, abych do něj trochu zatlačila a už překvapeně ležel na zádech a já se skláněla nad ním a s potutelným úsměvem jsem rukama přejížděla po jeho svalnaté hrudi, sem tam jsem ho i políbila.

Oba dva jsme ztěžka dýchali a tak jsem se to rozhodla ukončit. Felix to nějak vycítil a tak si mě znovu přetočil pod sebe a pomalu do mě vnikl. V tu chvíli jsem se cítila plná a zalapala jsem po dechu. Felix si přitáhl mé rty ke svým a obyčejnou pusu jsme prohloubili v hluboký, vášnivý polibek. Dech se nám obou úžil a zrychloval stejně jako naše tempo. Felix se ve mně pohyboval stále rychleji, až jsem cítila, jak se orgasmus blíží.

Náhle jsem nahlas rozkoší zasténala s dlouho očekávaným pocitem tělesné rozkoši. Felix mě pohotově políbil, aby mě utišil. I když jsem byla vyčerpaná, tak i přes to jsem rukama, kterýma jsem pevně svírala přikrývku pod námi, zamotala do vlas a přivinula jsem si ho mnohem, mnohem blíž, až si na mě lehnul, celou svou váhou.

„Au,“ zasyčela jsem, protože můj hrudník tlak Felixova těla nevydržel. Felix okamžitě zareagoval a už se podepíral rukama.

„Promiň.“ Cítil se provinile.

„Neomlouvej se,“ usmála jsem se přívětivě a znovu si ho rukou přitáhla blíž, abych ho mohla políbit, ale Felix se nečekaně odtáhl.

„Na,“ řekl Felix a nastavil ruce, ve kterých byla sklenka vody a prášky. Zmučeně jsem se na něho podívala. „Vezmi si to,“ přikázal trochu přísněji. Povzdechla jsem si a nakonec ho poslechla.

„Tak dobře, ale jenom proto, že to po mě chceš,“ odpověděla jsem mu.

„Miluju tě,“ povzdechl si Felix, když jsem se na něho zašklebila hned po tom, co jsem polkla prášky.

„Já tebe, ale ne,“ vyplázla jsem na něj jazyk.

„Vážně?“ nadzvednul obočí a nějak moc podezřele se ke mně přibližoval.

„Ne, ne,“ začala jsem se smát, když mě jeho prsty začaly šimrat po těle. „Neeee!“ pořád jsem se smála.

„Až mi řekneš, co chci slyšet,“ vydíral mě Felix a neustále mě lechtal.

„Miluju tě!“ vykřikla jsem a málem se zadusila smíchy. Leželi jsme na posteli a já byla ve Felixově náruči. Zadýchaně jsem ho z malé blízkosti pozorovala, jeho obličej byl sotva dvacet centimetrů ode mne. „co když to nemyslím vážně?“ zeptala jsem se naoko vážně a koutky mi trochu cukaly nahoru.

„Ty to myslíš vážně,“ usmál se vševědoucně, „vidím ti to v očích,“ dodal a cvrnknul mě do nosu.

„Fakt?“ užasla jsem a rychle vstala z postele a šla se podívat do zrcadla. Felix mě nejprve trochu zmateně pozoroval, nějak mu unikal smysl mého počínání, ale když si všiml, jak hledím do očí svému odrazu v zrcadle, začal se smát. „No, nevím, co jsi to viděl, ale já tam rozhodně nic takového nevidím,“ řekla jsem, pokrčila rameny a vrátila se za ním do postele.

„Ty jsi ale blázínek, ale tohle na tobě zrovna miluju,“ řekl a dal mi pusu na obnažené rameno.

„A jak moc mě miluješ?“ zeptala jsem se ho škádlivě a přetočila jsem se na břicho a hlavu si položila na jeho hruď. Felix si mi začal hrát s vlasy a chvíli jakoby zadumaně přemýšlel, co mi má odpovědět.

„Strááášně moc, tak moc, že bych pro tebe zabíjel,“ šeptal, až mě zamrazilo při posledním slově. „Miluju tvoji krásu, tvůj temperament, to jak se usmíváš…“ povzdechnul si. "Smysl pro humor, tělo, to jak jsi zranitelná, jak se o tebe můžu starat, jak obdivuješ všechno a jsi zvídavá,“ šeptal dál. „A ty?" usmál se. Beztak mi tu otázku chtěl oplatit.

„Miluju tvoji krásu, tvůj temperament,“ začala jsem se smát a Felix trochu zvážněl. „Miluju tvoji konejšivou náruč, oči, které do mě vidí a miluju tvoji péči a to jak mě miluješ,“ řekla jsem a natáhla se pro polibek. Felix se ke mně tedy naklonil a přitiskl své rty k mým a já jsem zase přestala vnímat všechno kolem sebe a soustředila se jenom na jeho rty a prsty bloudí mi po zádech.

(...)

Ani nevím, kdy přesně se mi podařilo usnout, ale vzbudila jsem se ve Felixově pevném náručí a na rtech se mi rozlil blažený a spokojený úsměv, ale jen do té chvíle, než se mi v hlavě ozval ten dotěrný hlásek, že mi stále něco chybí, že ve Felixově náručí jsem nenašla všechno, co chci nebo všechno, co potřebuju. Přesně v této chvíli, jsem proklínala svůj dar a to, jak mě ovlivňuje. Teď jsem přece měla být dokonale šťastná, že jsem opět s mužem, kterého miluji a ne tu přemýšlet nad tím, co mi chybí. Budu se na to muset zeptat Armanda, snad mi s tím poradí, protože, jestli to tahle bude pokračovat, tak se asi co nevidět zblázním.

„Dobré ráno, miláčku,“ zašeptal Felix a políbil mě do vlasů.

„Dobré…“ odpověděla jsem mu rozespale a otočila jsem se mu v náručí, abych mu viděla do očí, které měly barvu burgundského vína.

„Co se děje?“ zeptala jsem se, protože vydal nějak sklesle.

„Nic, nic,“ odpověděl tak trochu rozpačitě, až to bylo podezřelé.

„Vím, že se něco stalo, máš to v očích,“ usmála jsem se, ale hned potom se mi úsměv stáhnul do linky.

„Opravdu se nic nestalo… Jen… Jen nemůžu uvěřit, že jsem tak šťastný.“ Mluvil a pohladil mě po tváři. Natahovala jsem se pro polibek, ale Felix mě nenechal. „Počkat, počkat, počkat,“ snažil se mě zastavit a natáhnul se pro něco na nočním stolku. "Hezky polknout," řekl a tlakem hrudi mě posadil, abych se náhodou nezadusila.

„Co-“ chtěla jsem se zeptat, co mi to dává, ale potom jsem ucítila na jazyku tu nechutnou chuť prášků a ptát se nemusela. Poslušně jsem tedy prášky polkla a Felix mi už zase podával sklenici s vodou. „Voda?“ pokrčila jsem nad ní nos, ale nakonec se napila, abych zapila tu pachuť.

„Co jiného by to mělo být?“ zeptal se zase zvesela. „Neboj, o krev taky nepřijdeš,“ uklidnil mě, když jsem mu hodlala odpovědět, co by bylo lepší.

Chtěl mě políbit, ale já jsem mu to hodlala oplatit, tak jsem na jeho polootevřené rty dala jenom pusu a než mu došlo, co se děje zmizela jsem v koupelně.

„Podvodnice!“ zakřičel na mě ještě před tím, než jsem stihla zavřít dveře. Trochu jsem se tomu zasmála, ale sprcha byla tak lákavá, až jsem jako zhypnotizovaná pustila vodu. Nemusela jsem se svlékat, byla jsem nahá, a tak jsem si jenom sundala obvazy, kterými jsem stále měla omotaný hrudník a pak jsem bez zbytečného zdržování rychle vklouzla dovnitř.

Za chvíli jsem vylezla, když jsem usoudila, že jsem ve sprše dlouho. Nechtěla jsem jít zabalená v ručníku, tak jsem na sebe vzala růžové prádlo s černým lemem a na to jemný sametový župan do půli stehen. Vylezla jsem z koupelny, ale co jsem neviděla. Všude po pokoji byly pohozeny květy růže, zapálené svíčky a klečící Felix na jednom koleni přede mnou.

„Co-o…“ vypadlo ze mě a než jsem si plně v hlavě srovnala, co se to před mýma očima děje, vytáhl Felix z kapsy od kalhot sametově černou krabičku, ve které mohla být jediná věc.

„Sophie Giampilis, dobře si pamatuju, jak jsi říkala, že nechceš nic uspěchat a vím, že tohle je možná trochu unáhlené, ale přesto se tě musím zeptat. Miluji tě z celého srdce a nedokážu bez tebe a tvého úsměvu vydržet už ani jeden den, prokážeš mi tedy tu čest a staneš se mou ženou?"

Užasle jsem ho pozorovala a nějak mi nedošlo, že bych měla odpovědět. Panebože! Tohle jsem viděla v tolika romantických filmech a teď... Můj Bože! Ale, co mu mám říct? Co je ten hlásek v mojí hlavě? Znejistila jsem, chci si ho vzít?

~ Shrnutí~

~ 27. kapitola ~

Autor: DamonsGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Voltérská děvka - 26.kapitola: