Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterra's Prodigy - 15. kapitola

16.09.2010 (21:30) • LeeLee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1389×

Alice ztuhla.

„Volturiovi,“ hlesla.

„Cože?“ zeptal se udiveně Jasper.

„Vidím je. Za chvíli jsou tady.“

„Kdo?“ zeptala jsem se jí. Zkoumavě se na mě zadívala.

„Felix a Demetri.“

„Ti vám neublíží. Ne když jsem tady. Za jak dlouho tady budou?“

„Za deset minut.“

„Dobře. Sbalte si. Alice, Rosalie, maximum jsou tři kufry na osobu!“ ujal se organizování Carlisle. Alice zničeně zasténala.

„Já, Edward a Lucia se to pokusíme vysvětlit těm gorilám.“

„Myslím, že před Demim by ses neměl vyjadřovat takhle. Bere to jako urážku. Felix taky,“ namítla jsem. Edward se malinko zamračil.

„Demi?“ zeptal se pobaveně.

„Je to kratší než Demetri. Ale radím vám, neříkejte mu tak. Není z toho nadšený,“ radila jsem jim.

Za pár minut se ozvalo zaklepání na dveře. Jedno dlouhé, dvě krátké a zase dlouhé. Demetri. Carlisle šel ke dveřím a otevřel je. Felix a Demetri stáli vedle sebe ve svém „pracovním“ oblečení.

„Dobrý den, Carlisle,“ pozdravil Demetri tichým, uhlazeným hlasem.

„Myslím, že bychom měli něco probrat. Smíme dál?“ pokračoval. Carlisle ustoupil ode dveří a nechal je projít.

„Dobrý den, pánové,“ pozdravil je Edward.

„Ahoj,“ špitla jsem tiše.

„Tak tady jsi, Lucio. Ani nevíš, jak tvůj otec zuřil, když zjistil, že jsi pryč. Tvoje matka byla strachem bez sebe. A Alec někde mezi tím. Každopádně jdeme,“ dodal nesmlouvavým hlasem.

„Jistě, dejte nám pár minut.“

„Nám?“ zeptal se Felix.

„Ano, nám. Cullenovi jdou se mnou.“

„Proč, Luc? Potřebuješ je?“ zamračil se Felix.

„Ano, Felixi, potřebuju. Proč, to teď není tvá starost, ano?“ řekla jsem mu a Felix přikývl.

„Pospěš si. Za pár hodin nám startuje letadlo,“ řekl a Demetri a pohrával si s přívěskem na krku.

V tu chvíli se přiřítila Alice a za ní Jasper, táhnoucí tři velké kufry.

„Já mám sbaleno!“ švitořila. Jasper vzdychl. Po nich přišla i Rosalie s Emmettem a stejným počtem zavazadel jako Alice. Edward a Bella měli jen dva kufry, z toho jeden Nesiiin. Esme s Carlislem měli také dva.

„Můžeme,“ řekla jsem Demetrimu a on vzal moji tašku. Edward s Renesmé a Bellou si vzali Volvo, ostatní se naskládali do Porsche. Kufry si rozdělily do třech aut. Nejvíc jich bylo u nás, protože Porsche tak velký kufr nemá. Jela jsem v autě ještě s Carlislem a Esme. Celou cestu na letiště jsme nepromluvili o mém stavu.

Na letiště jsme dorazili za pět hodin. Spěchali jsme, protože letadlo odlétalo za půl hodiny. Rychle jsme si koupili letenky a odbavili zavazadla. Pak už stačilo jen najít správné letadlo. Nastoupili jsme a čekali na odlet. Seděli jsme v první třídě. Letušky nám ještě před startem nabízely něco k jídlu. Ostatní, kromě mě a Renesmé, odmítali. Najednou se mi zase zvedl žaludek a běžela jsem na toaletu.

Felix a Demetri si mě zkoumavě měřili. Esme se o mě chtěla pořád starat, ale řekla jsem, že mi nic není. Felix mi podal termosku. Ihned jsem se po ní natáhla a nasála lahodnou vůni krve. Pomalu jsem usrkávala, ale nakonec jsem ji vypila na několik loků. Udělalo se mi mnohem lépe.

Let trval několik hodin, během kterých jsem byla pod neustálým dohledem Demetriho a Felixe. Pořád mě starostlivě obskakovali, někdy až moc. Když letuška ohlásila brzké přistání, ulevilo se mi. Na letišti stálo mé Porsche, kterého se hned ujala Alice. Sedla si za volant a mně nezbylo než souhlasit. Mimo mé Porsche tam bylo i velké černé BMW. Naskládali jsme se do aut a vyjeli. Během deseti minut jsme byli před hradem.

Nebyla jsem si jistá, jak ospravedlnit svůj malý výlet. Táta bude každopádně zuřit, máma mě bude objímat a pusinkovat a u Aleca si nejsem jistá reakcí.

Zajeli jsme do hradu a zaparkovali na správných místech. Kufry jsme pověřili dva strážce u vchodu. Když uviděli Alicina a Rosaliina zavazadla, povzdechli. Felix a Demetri si stoupli každý vedle mě, Cullenovi šli dál za námi.

Zastavili jsme před dveřmi do sálu. Táta seděl na trůně a nervózně bubnoval prsty do opěrky. Máma se pokoušela kousat si nehty a Alec se procházel sem tam po místnosti. Když mě uviděl, rozběhl se ke mně a objal mě.

„Bože, Luc, tak rád tě vidím. Kde jsi byla? Měl jsem o tebe takový strach!“

Táta kývnul na Felixe s Demetrim a ti se uklonili a odešli. Sotva mě Alec na chvíli pustil, drtila mě v objetí máma. Táta vstal z trůnu a přišel ke mně. Lehce mě objal a nechal mě být. Pak si všiml Cullenových.

„Zdravím, Carlisle, příteli. Kde se tu berete?“ zeptal se udiveně.

„Jsme tu kvůli Lucie. Myslím, že bychom si o tom měli promluvit až potom,“ řekl Carlisle a díval se tátovi do očí. Ten kývl.

Po nekonečném výslechu ze strany matky a Aleca jsem byla konečně volná. Zavřela jsem se v koupelně a naložila se do horké vany. Byla to jediná chvíle, kdy jsem mohla vypnout. Avšak pořád se mi v hlavě vynořovala jedna otázka: Jak to říct Alecovi?

O tom jsem neměla nejmenší potuchy. Jak? Kdy? To mě teď trápilo nejvíc. Prcek jakoby něco tušil, neklidně se zavrtěl a já sykla bolestí.

„Tak co, prťe? Jak tohle povíme tátovi?“ zeptala jsem se svého břicha. Jako by mi mohlo odpovědět.

„Lucio? Jsi tam?“ zeptal se Alec zpoza dveří.

„Ano. Mohl bys mi podat oblečení, prosím?“ zavolala jsem na něj z vany.

„Ani mě nenapadne, zase bys mi zmizela.“ Oh. Tohle mě dohání k šílenství.

„Alecu, je to za tebou na posteli. Jen pár kroků tam a zpátky. Navíc jsem ve vaně. Prosím,“ řekla jsem a za chvíli už byl u mě a v ruce držel mé oblečení. Poděkovala jsem mu a poslala ho zase pryč. Oblékla jsem se a vyklouzla ven z koupelny. Alec seděl na posteli. Posadila jsem se vedle něj a nadechla se.

„Alecu?“ začala jsem opatrně.

„Ano?“

„Co sis myslel, když jsi se dozvěděl, že Cullenovi mají Renesmé?“

„Že jsou šílení.“

„A když ti Aro řekl o mně?“

„Že je šílený. I když jsem rád, že byl šílený,“ řekl a políbil mě.

„Možná… Možná si o tobě bude taky někdo myslet, že jsi šílený.“ Alec se zamračil.

„Jak to myslíš?“ zeptal se. Zhluboka jsem se nadechla, a konečně jsem to řekla.

„Jsem těhotná.“

Autor: LeeLee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterra's Prodigy - 15. kapitola: