Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterra's Prodigy - 12. kapitola

04.09.2010 (22:00) • LeeLee • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1692×

Z přemýšlení mě vytrhla Jane svým melodickým hláskem. 

„Vstávat, musíme vyzkoušet tvé šaty!“  

Odložila jsem tác na noční stolek a zvedla se. Jane provrtala Aleca pohledem. 

„Ty bys tu být neměl,“ řekla a dál se na něj dívala, „a jestli neodejdeš, tak něco uvidíš!“ 

Alec zvedl ruce v obranném gestu. 

„Já pádím, mé milé dámy,“ řekl a s úklonou vyšel z pokoje. 

Zatímco jsem stála na stupínku, oblečená ve svých nádherných šatech, Jane ještě špendlila a doopravovala konečný vzhled šatů. Broukala si melodii Jonasovské písničky Give love a try...

Najednou přestala. 

„Jsi nervózní?“ zeptala se mě. Pousmála jsem se. 

„Ne. Možná. Trošičku. Vlastně dost.“

„Jo, já bych se taky z fleku vdala,“ povzdychla si Jane. Vykulila jsem oči. 

„Prosím tě, Jane, koho by sis asi tak vzala?“ zeptala jsem se jí. 

„Nevím. Třeba Felixe. Nebo… Ara. A nebo Marcuse,“ smála se Jane. 

„Hm, a co kdyby sis vzala třeba Demetriho?“ navrhla jsem jí. 

„Demetriho? Moc dobře víš, že je proti jakémukoliv závazku. Navíc, ani by mě nechtěl. Prohání každou sukni, která je v dohledu,“ řekla a pak nastalo takové to trapné ticho. 

„Jane,“ začala jsem opatrně, „jsem si jistá, že Demimu na tobě záleží.“ 

„Kdy sis vypěstovala ten protivný zvyk říkat mu Demi?“ zeptala se. Rozesmála jsem se a pak se ozvalo křupnutí. Ohlédla jsem se, a Jane držela v ruce zlomený špendlík. 

„Píchla jsem se do prstu,“ vysvětlovala mi, „a neodpověděla jsi mi na otázku.“ 

„Ani nevím. Je to kratší než Demetri,“ řekla jsem prostě a pak někdo zaklepal na dveře. Dovnitř strčila hlavu mamka. Otevřela pusu údivem. 

„Světluško, tobě to ták sluší!“ Složila hlavu do dlaní.

Zbytek dne jsme probíraly účes a líčení. Jane se v tom opravdu vyžívala a všechny návrhy zkoušela ihned na svém modelu. Má umělou hlavu, na které si zkouší líčení. 

Večer jsem zalehla vyčerpaná, a ještě ke všemu s chladící maskou na očích, Janein nápad.

Ráno:

Ze snění mě vytrhl líbezný tón budíku. Měla jsem na něm nahranou skladbu od Yirumy, mého oblíbeného hudebníka. 

Na křesle si hověla Jane a pilovala si nehty. Nevím proč, dělala to spíš ze zvyku. Když si všimla, že jsem vzhůru, nahnala mě do koupelny. Důkladně jsem se vysprchovala a použila svůj nejoblíbenější sprchový gel s vůní papáji a makadamiového ořechu. Alec ji má rád.

Vydrhla jsem si zuby a umyla obličej. Vlasy jsem měla čerstvě umyté.

Vyšla jsem ze sprchy omotaná velkou měkkou osuškou a ihned jsem byla v zajetí Jane. Vrhla se na mé vlasy s obrovským fénem. Když skončila, začala mi vytvářet jakýsi prapodivný účes, ze kterého nakonec vzešlo něco úžasného. Měla jsem vlasy rozpuštěné a krásné, nadýchané vlny. V nich jsem měla vpletené třpytivé krystaly od Swarovského. 

Jane byla se svým dílem spokojená, tak se vrhla na líčení. Sundala mi masku z očí a odvedla mě do maskérny. Měla jsem ji propojenou s pokojem, spíš byla moje část hradu jako byt. 

V maskérně mě posadila na židli a nakázala mi zavřít oči. Cítila jsem, jak mě natírá make-upem, lehké šimrání štětce na pudr. Pak se věnovala očím a rtům. 

Po hodině byla hotová. Nakázala mi pomalu otevřít oči. Byla jsem… Dokonalá. Líčení bylo jemné, pleť jsem měla bez chybičky. Rty přirozené barvy, natřené světlounce růžovým leskem na rty. Dokonalá. 

Potom nastal čas na svatební šaty. Když mi Jane zapínala zip na zádech, chvěla jsem se očekáváním. 

Když byly hotové všechny přípravy, byl čas jít. Hosté už byli seskupeni v hlavním sále. Oddávat nás měl jede upírský kněz, přítel otce. Táta na mě čekal před sálem, oblečený ve svém nejlepším oblečení. Když mě uviděl, povzbudivě se usmál. 

„To zvládneš,“ uklidňoval mě a nabídl mi rámě. Já se snažila zhluboka dýchat. 

„Připravená, zlato?“ zeptal se mě a já kývla. Někdo zevnitř otevřel dveře. Sálem se rozezněl svatební pochod měkce hraný na klavír, a když jsem se letmo podívala na klavíristu, poznala jsem důvěrně známé bronzové vlasy. Takže Edward přijel. Měla jsem z toho radost. Ohlédl se po mně a nepřestával hrát. Usmál se pokřiveným úsměvem, byl velmi uklidňující. Podívala jsem se před sebe. Pod klenbou květin stál Alec. Byl snad ještě krásnější než kdy předtím. Dva dny nepil krev, takže jeho oči měly temně rudou barvu, kterou jsem tolik milovala. Stejnou jako růže, které byly v klenbě vpleteny spolu se sněhově bílými. 

Dívala jsem se mu skrz závoj do očí. Vzpomínala jsem na okamžik, kdy jsem ho poprvé uviděla.

Bylo mi možná pár dní. Máma mě šťastně chovala v náručí a táta stál nedaleko a usmíval se. Skláněl se nade mnou Felix a dělal opičky. Dodnes si pamatuju, jak se pitvořil, jen aby mě rozesmál. Demetri tam byl taky, ale usmíval se na mě a lechtal mě. Kuckala jsem smíchy. Jane s Alecem přišli až po nich. Jane se ke mně hned vrhla a začala vrkat, jak jsem rozkošná. Alec se držel stranou. Když Jane docukrovala, přistoupil ke mně on. Nic nedělal, jen se na mě díval. Dívala jsem se mu hluboko do očí a pak jsem k němu natáhla ruku. Máma udiveně vzhlédla i táta zbystřil. On se zamračil. Pořád jsem držela nataženou ruku a máma na něj kývla. Váhavě, jakoby nevěděl co dělat, ke mně natáhl ruku. Uchopila jsem ho za prst a stiskla ho. Držela jsem ho a usmála se na něj. On byl první, na koho jsem se usmála.

Na to jsem si vzpomněla, když jsem kráčela k němu uličkou posypanou růžovými plátky. On se na mě usmíval nejkrásnějším úsměvem na světě. Došli jsme k němu a tam mě táta nechal. 

Alec mi odhrnul závoj a usmál se. 

„Jsi překrásná,“ řekl potichu a já se usmála zpět. Kněz si odkašlal a začal. 

„Sešli jsme se zde, abychom spojili tyto dva snoubence ve svazek manželský…“ přednášel zvučným hlasem. 

Já myslela na všechno, co jsme spolu prožili, od mých dětských let, až k tomuhle dni... Všechno dobré i to špatné, kdy mě ovládala Chelsea a já si ho nevšímala. Myslela jsem na to, jak moc ho to muselo bolet, jak moc trpěl. 

Z úvah mě vytrhl jasný hlas. 

„Vy, Lucio Didyme Leah Greenová Volturiová, berete si zde přítomného Aleca Volturiho za svého právoplatného manžela, slibujete, že ho budete milovat a ctít, chránit a poslouchat, budete spolu v dobrém i ve zlém?“ zeptal se mě kněz. 

„Ano,“ odpověděla jsem s lehounkým úsměvem na rtech. Kněz tuto otázku zopakoval i Alecovi, jehož odpověď byla kladná. 

Pak nám Demetri donesl prstýnky. Byly přenádherné, zevnitř s vyrytým jménem toho druhého, a nápisem Fate and Faith. Navlékla jsem mu prsten a on vzal jemně mou ruku do své a navlékl mi můj. 

Kněz zakončil slovy: 

„Nyní polibte nevěstu,“ řekl a zaklapl Bibli. 

Vzal mou tvář do dlaní a lehce a romanticky mě políbil. Ze sálu se ozval potlesk, stejně tak od klavíru. Pak se ozvala další skladba a my se přesunuli do druhého sálu, kde stálo asi 50 kulatých stolků. Uprostřed byl parket volný a hodně rozlehlý. Na konci byl dlouhý stůl s uprostřed postaveným obrovským dortem. Skvělé. Dort pro upíry. Poznala jsem ho po vůni, protože jsem z něj cítila krev. Vskutku nápadité. 

Alec mě odvedl ke stolu. 

„Připravená rozkrojit dort, paní znovu Volturiová?“ 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Pokud tu bude míň než 15 komentářů, nepřidávám další díl!!!

Autor: LeeLee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterra's Prodigy - 12. kapitola: