Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterovi ženy - 18. kapitola

08.01.2010 (20:00) • Natali09 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1230×

On si to zaslouží… Doufám

Nicole:

Plakala jsem do dlaní a Bella mě hladila po zádech, když v tom mi zazvonil mobil. Vzala jsem ho a zmáčkla zelené tlačítko.

„Halo?“ ozvala jsem se sklesle.

„Ahoj Nicole, na tu Aljašku jsem nakonec nejel, a tak jsem doma a napadlo mě, jestli bychom… Kdo je tam (?),“ zeptal se nakonec vyplašeně Stefan někoho. „Kdo jsi (?),“ ozval se po chvíli znovu Stefan, potom jsem slyšela zavrčení. „Ne!“ zakřičel a potom zřejmě odhodil mobil, ztuhla jsem, ale hned zareagovala.

„Stefane! Stefane! Co se to tam děje?!“ křičela jsem panicky do telefonu. Na odpověď se ale ozývalo jen škubání nějakého těla. „Tohle není sranda, Stefane, odpověz!“ zmocnila se mě panika, Bella hned zavolala Marca. Marco přiběhl upíří rychlostí.

„Marcu, kde je Demetri?“ zeptala se s panikou a s podezřením.

„Nevím, ale Nicole přece říkala, že odešel, ne? Asi se šel někam uklidnit.“ Odpověděl klidně Marco. Já a Bella jsme ztuhly a podívaly se na sebe. Asi tak pět vteřin trvalo, než jsme se probraly. Odhodila jsem mobil a vyletěla z obýváku, Bella samozřejmě semnou. Nazula jsem si, co nejrychleji baleríny vběhla do garáže a spolu s Bellou jsem nasedla do našeho společného auta. Než jsem stihla nastartovat, nasedal i Marco.

„Můžete mi říct, co se to tu vlastně děje?“ zeptal se Marco podrážděně, jelikož vůbec nevěděl, která bije. Bez slova jsem dupla na plyn a s rychlostí 250 km\h jela ke Stefanovi.

„Demetri zřejmě právě teď trhá Stefana na kusy.“ Ozvala se pobaveně Bella.

„Tohle není sranda, Bello!“ okřikla jsem ji rozzuřeně.

„Počkat! Nicole ty teď jedeš Stefana zachránit? Vždyť kvůli tomu jsme tady.“ Řekl nechápavě Marco. Dupla jsem na brzdu, až to s námi cuklo dopředu a kola se málem proděravěla, zastavila jsem na kraji cesty.

„Co jsi to říkal?“ zeptala jsem se ho znovu nevěřícně a otočila se za sebe, abych na něho viděla.

„Kvůli tomu nás sem Aro poslal, abychom zabili Stefana, protože porušil, takový no dá se říct slib, když ti naposledy ublížil.“ Díval se na mě s vyjevenou tváří a já na něj asi taky.

„Jaký slib?“ vyprostila jsem ze sebe.

„No, že už se k tobě nikdy nepřiblíží ani na dvacet metrů,“ Odpověděl Marco. „Ublížil ti, vzpomínáš?“ dodal pak překvapeně.

„O čem to tu sakra mluvíš?“ zeptala jsem se celkem naštvaně a vyšla z auta Marco společně semnou.

„Stefan tě prý bil, a potom se tě Aro, snažil zachránit. Nakonec to dopadlo tak, že jsi celá od modřin s rozcuchanými vlasy zlomeninami, omdlela v Demetriho náruči a Aro se o něho zatím postaral. Chtěl ho zabít, ale podle upírských zákonů se ale mohl pomstít, protože jsi mu zabila bratra, a když ti to všechno vysvětlovali, tak si jim nevěřila,“ vysvětloval dlouze a potom potichu dodal. „To bylo prý poprvé co tě Demetri viděl a hned se taky do tebe zamiloval.“ Dokončil svůj příběh Marco, ale já tomu nemohla uvěřit.

„Ne, to by Stefan nikdy neudělal.“ Řekla jsem nedůvěřivě. Nastala chvilková odmlka, ale potom se ozvala Bella.

„A co ty tvoje sny, ve kterých se ti zdá o Stefanovi, jak tě bije?“ nechápavě jsem se na ni podívala.

„Jak o nich víš?“ zeptala jsem se jí zdrceně.

„Nicole, vždycky jsi ze spaní křičela jeho jméno a ať tě nechá na pokoji, tak se ti asi nebude zdát o Titaniku, ne?" Řekla ironicky Bella.

„Nehledě na jeho dar,“ doplnil jí Marco. „Může celou tvojí paměť předělat, vlastně se ani nedivím, že nám nevěříš.“ Řekl poklesle Marco.

„Když už to říkají i oni, tak to bude asi pravda, nemyslíš Nicole?“ Ozvaly se pudy. Jen jsem stála a nebyla schopná slova. Udělal by to? Jsou vážně ty sny jen vzpomínky, na které si nepamatuju? Tyhle otázky mi kolovaly hlavou.  Po chvíli jsem se však narovnala a nasedla do auta. Bella s Marcem raději rychle semnou. Cítila jsem, jak se na mě oba dva dívají, a že jsou zvědaví na mojí reakci.

„Ten bastard si to zaslouží!“ vykřikla jsem, dupla na plyn a jela zpátky domů. Zahlídla jsem v zrcátku, jak se Marco uvolnil a usmál se, potom jsem se ohlédla po Belle, která se taky spokojeně usmívala, a tak jsem jela bez obav, že by měl dostat Stefan spravedlnost, kterou už prý dostal, ale jedna věc mi pořád vrtala hlavou, kdo byl jeho bratr? Nakonec jsem však nechala myšlenky myšlenkami a věnovala se příjezdu do garáže.

„Jak dlouho tady ještě zůstaneš?“ zeptala se Marca Bella.

„Pokud, ho Demetri opravdu teď roztrhal, tak už dnes odjedu.“ Odpověděl jí na to smutně Marco. Bella ho smutně chytla za ruku a začala líbat.

„Na tohle se dívat nemusím.“ Řekla jsem si v duchu, klíčky dala zpátky, odkud jsem je vzala a odešla do pokoje.

Bella:

Smutně jsem chytla Marca za ruku a začala líbat. Co když je to naposledy co ho vidím? To jsem začala své polibky prohlubovat. Marco se lehce usmál, ale líbal dál.

„Miluju tě.“ Řekl mi něžně mezi polibky.

„Já tebe taky,“ odpověděla jsem mu. „Slib, že na sebe dáš ve Volteře pozor, prosím.“ Dodala jsem, když jsem se od něho nechvíli odtrhla.

„Slibuju.“ odpověděl pobaveně a začal líbat dál. Byla to nádherná chvíle, ale já chtěla víc, chtěla jsem to naznačit, ale v tom se zjevil Demetri.

„Jedeme Marco.“ Řekl ostře a suše, taky dost naštvaně. Hodila jsem po něm vražedný pohled a Marco se smutným hlasem zeptal.

„Nechceš se ještě rozloučit s Nicole?“ zeptal se a čekal, že půjde, ale místo toho Demetri odpověděl.

„S ní jsem se už rozloučil, ještě než jsem zabil Stefana, dělej!“ jeho hlas byl naprosto rozzuřený, dost jsem se ho i bála. Marco se na mě smutně podíval.

„Dávej na sebe pozor Bello.“ Řekl a políbil mě.

„Ty na sebe taky.“ Odpověděla jsem smutně, když se chystal odejít. Marco se na mě lehce usmál a byl společně s Demetrim pryč. Cítila jsem, jak mi ukápla slza, ale hned jsem jí setřela hřbetem ruky a vydala se do svého pokoje. Bylo už dost pozdě a zítra byla škola, takže jsem se osprchovala a šla spát.

Nicole:

Ležela jsem smutně na posteli. Ležela a na nic nemyslela. Pomyslela jsem si, že bude lepší si dát sprchu, kdybych potom náhodou usnula, a tak jsem se zvedla a šla do sprchy. Sprcha mi netrvala moc dlouho asi patnáct minut. Vylezla jsem, vzala na sebe župan a šla zpátky do pokoje. Lehla na postel, chvíli ještě přemýšlela nad tím, jestli to Stefan vážně udělal, ale potom jsem usnula.

Když jsem se ráno probudila, bylo čas vstávat do školy, tak jsem se rovnou zvedla a šla ze sebe udělat “člověka“. Černé džíny, fialové tričko, černé lodičky, vlasy do copu, výrazná řasenka a jsem jak modelka. Fajn, to bychom měli, teď se ještě najíst a můžeme vyrazit. Šla jsem tedy do kuchyně. V kuchyni kromě ovoce nic nebylo, a tak jsem si vzala jablko. Asi bych si měla udělat zásobu zvířecí krve, když tady nic jiného není. Šla jsem si sednout do společné jídelny, Bella tady však nebyla, ale za chvíli dorazila.

„Dobré ráno.“ Ozvala jsem se jako první.

„Dobré ráno.“ Odpověděla mi a sedla si naproti mně. V hlavě se mi objevovali dva brouci, ten první byl, že taky nemá jídlo, ten druhý byl, že tu není Marco a Demetri.

„Už odjeli?“ zeptala jsem se pochvíli.

„Už včera, jen co jsi šla do pokoje, tak asi za minutu odjeli.“ Usmála se Bella smutně. To se semnou Demetri ani nerozloučil? Kvůli čemu? To, že jsem ho opustila, neznamená, že se semnou nebude bavit.

„Nicole?“ zeptala se mě nedůvěřivě Bella.

„Ano?“ vrátila jsem se zpátky myšlenkami do jídelny. Bella se chvíli odmlčela. Zjistila jsem, že mi utekla z oka slza, a tak jsem jí setřela hřbetem ruky.

„Je mi to líto.“ Řekla Bella smutně.

„Díky, ale vlastně ani nemusí být, rozešla jsem se s ním, a tím moje další smutná kapitola života končí.“ Usmála jsem se smutně a kousla do jablka.

„Měly bychom už jet, za deset minut zvoní.“ Řekla Bella naléhavě a já se zvedla a šla si pro batoh.

Ehm... Takže dneska jsem napsala ten nápad na novou povídku, je napsaný na mém SHRNUTÍ , tak doufám, že mi napíšete do komentářů jestli se Vám líbí nebo ne. Prosím všechny, kdo tuhle povídku čtou, aby mi napsali (protože to zlepšuje sebevědomí) svůj názor, myslím že ten jeden komentářek Vás nezabije! Jinak děkuju za čtení! xD

19. kapitola!

Autor: Natali09 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterovi ženy - 18. kapitola :