Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterovi ženy - 16. kapitola

27.12.2009 (18:00) • Natali09 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1425×

Šťastné chvilky

Nicole:

Zavřel za sebou dveře. Hodila jsem sebou hlavou do polštáře. Bohužel to nevyšlo tak jak jsem chtěla a místo toho jsem se dost silou bouchla do dřeva

„Sakra!“ vykřikla jsem bolestí, v mžiku jsem však byla mimo.

„Ne, prosím, ne!“ křičela jsem po něm. Z očí se mi draly slzy, však na jeho tváři byl úsměv, ale tentokrát ne, vítězství, ale pomsty, radosti z pomsty.

„Ty chceš, abych přestal? Nechtěl to náhodou i můj bratr?“ zeptal se mě se vší povýšeností a arogancí.

„Já jsem to nechtěla!“křikla jsem na něj s bolestí.

„Ne? Ale proč bys ho potom zabila, když jsi to nechtěla?“

„Milovala jsem ho! Milovala!“ křičela jsem a plakala, z očí se mi draly další slzy. Stefan mě chytil za bradu, tak abych se mu dívala do očí.

„A on zřejmě tebe, i když jsi ho zabila! Ne, že se semnou přestal bavit kvůli tobě, ale potom jsi mi ho vzala už nadobro, byl pro mě všechno, byl to můj nejlepší přítel, a co jsi udělala ty? Přišla jsi, zavlnila ses před ním, až mu spadla čelist, slibovala jsi mu nesmrtelnou vášeň a lásku a pak? Pak jsi…“

„Nicole! Nicole prober se!“ znovu mě probouzel nádherný sametový hlas Demetriho. Odlepila jsem oči a zkusila jsem si sednout, ale moje hlava řekla ne. Sykla jsem bolestí.

„Nicole nehýbej se. Hlavně se nehýbej. Všechno bude dobré, hlavně se nehýbej.“ Utěšoval mě. Cítila jsem krev, svoji krev, ale díky bohu jsou upíři odolní.

„Děláš, jako bych měla umřít.“  Vzala jsem jeho starost o mě s humorem, a během této věty jsem se posadila a opřela o stěnu.

„No, nechci nic říkat, ale já to přemalovávat nebudu.“ Řekl Demetri i s jeho pokřiveným úsměvem a jeho oči se upírala na stěnu za mnou. Pomalu jsem se otočila, abych se podívala, co tam má tak zajímavého. Malér…

„Jede do Port Angel?“ zeptala jsem se Demetriho očima upřenýma pořád na tu krvavou skvrnu.

„Nechceš se první najíst a počkat, dokud ta rána přestane krvácet?“ zeptal se mě Demetri. A já už jsem v duchu viděla, jak jdu zaplatit barvu a s krvavým oblečením, za tu zděšenou tvář prodavače to stojí!

„Já mám spíš chuť na nějakou srnku, nebo pumu.“ Zamrkala jsem na Demetriho.

„Já nic takového sát nebudu!“ řekl Demetri naoko vážně, ale začal se smát a já s ním.

„Hade! Nemůžeš se obětovat?“ naléhala jsem na něho.

„A co ty? Nemůžeš se obětovat a vysát nějakého člověka?“ Podíval se na mě Demetri hrdě, ale já mu to oplatila zuřivým pohledem, což ho zaskočilo.

„Snad se nebudeme hádat o tom co je lepší! Normální lidi by se o takovémhle tématu, jako je vysát pumu nebo člověka, rozhodně nebavili.“

„No, ale normální lidé nevydrží žít ani nad sto let a ty žiješ dva a půl tisíc let.“ Usmál se na mě a čekal na mojí reakci.

„Já jsem vždycky chtěla staršího muže, než jsem já, nebo alespoň upíra.“ Nad Demetriovou reakcí jsem se musela usmát.

„No, tak máš zase mladšího milence, a můžeš se cítit mladě, třeba jako Madona.“ Usmál se a začal se přibližovat.

„Mohla bych být tvoje prapraprapraprapraprababička.“  Řekla jsem, když jeho krásné rty byly skoro u těch mých.

„Miluju tě, prababičko!“ řekl mi s lehkým humorem.

„Jdu se převlíkat vnouče!“ řekla jsem mu na oplátku. A mířila do šatníku. Vše tady hrálo barvami, i když jsem chtěla mít všechno černé. Vzala jsem zelená tričko s tříčtvrtečním rukávem, černé džíny a k tomu černé lodičky snad na patnácticentimetrovém podpatku s platformou. Vlasy jsem si učesala do drdolu, ze kterého vypadávaly vlasy okolo tváře. Rychle jsem se v koupelně namalovala a pospíchala za Demetrim. Jeho reakce byla naprosto očekávaná: vykoulené oči, upadnutá čelist.

„Pusa Demetri!“ křikla jsem na něho pobaveně, chvíli mu to trvalo, než mu došlo, o čem mluvím.

„Ehm… Sluší ti to.“ Řekl a usmál se jako gentleman a vzal mou ruku, aby jí mohl políbit.

„Děkuji.“ Řekl jsem milým hlasem a uklonila jsem se, jak bylo zvykem v 18. století.

„Být králem, dal bych vše, co náleželo by mi, svou moc, jež sahala by na kraj světa až, korunu, žezlo, trůn, svou říši s poddanými, palác i flotilu s koráby válečnými za jeden pohled váš!“ Recitoval a na tváři měl nádherný a spokojený úsměv.

„Má pane, tato báseň pokračování?“ zeptala jsem se.

„Slečno, pro vás vše, co chcete. Být Bohem, dal bych vše, od moří po pevniny, veškerý boží svět od země po nebe, oheň, vzduch, peklo, ráj, démony, cherubíny, tajemství života a smrti, za jediný polibek od tebe!“ Byla jsem unesena jeho krásnou básní, a když mi došlo, jaká byla jeho poslední slova, vrhla jsem se mu kolem krku a začala líbat.

„Nezapomeňte slečno, že jedeme pryč.“ Říkal mi mezi polibky pobaveně. Odtrhla jsem se od něho.

„Omlouvám se pane, nejspíš jsem se nechala unést, vašimi krásnými slovy, jenž pohladily mojí smutnou duši.“ Odpověděla jsem mu stále hledíc do očí. Nastavil mi rámě.

„Můžeme, prababičko?“ zeptal se mě se svým úsměvem.

„Samozřejmě vnoučku!“

Bella:

Slyšela jsem, jak Nicole přišla. Nešla jsem za ní, i když jsem moc chtěla, ale nakonec jsem se opřela o svůj bílý gauč a sledovala televizi, když v tom zazvonil zvonek.

„Kdo to může být?“ zeptala jsem se sama sebe nahlas. Letěla jsem k hlavním dveřím, otevřela jsem a rovnou radostně pískla.

„Marco!“ a vrhla jsem se mu kolem krku. Samozřejmě to postřehnul a objal mě.

„Bello, nevidělas mě jenom dva možná tři dny.“ Řekl pobaveně Marco na mou reakci.

„I tak se mi šíleně stýskalo.“ Nohama jsem ho objala kolem pasu a začala líbat, když v tom si někdo odkašlal.

„Já jsem tady taky.“ Řekl pobaveně Demetri. Z Marca jsem seskočila zpátky na zem.

„Jsi strašný!“ poznamenala jsem, když jsem dopadla na zem.

„No, budu se s tím muset naučit žít, teda existovat.“ Vzal mojí poznámku s humorem.

„Ty se nikdy nezměníš, pořád stejně zábavný, jako lama na práškách.“ řekla jsem, aby si nemyslel, že je nějaký king, nebo co já vím. „Pojďte dál.“  Dala jsem pokyn k akci, kterou splnili.

„Kde je Nicole?“ zeptal se Demetri.

„Nicole je v pokoji, před chvílí přijela se Stefanem, který jí tak romanticky dovezl domů.“ Vyprostila jsem naštvaně ze sebe. Marco mě chytil za ruku, abych se uklidnila a potom i za pas a nakonec stál za mnou a objímal mě. Demetri raději rychle odcupital a šel hledat Nicole. No, aspoň mám Marca jenom pro sebe.

„Au!“ vykřikla jsem najednou mezi vášnivými polibky Marca.

„Co se sta…“ v tu ránu byl pryč. Utíkala jsem si rychle ránu zavázat, tak aby nic necítil.

„Promiň.“ Pošeptala jsem, když jsem přišla se zalepeným prstem.

„Za co se omlouváš, lásko? Vždyť za to nemůžeš!“ Hned mě objal. „Miluju tě! A navždy budu!“ šeptal mi láskyplně do vlasů.

„Já tebe taky.“ odpověděla jsem a políbila ho.

„Zajedeme nakupovat?“ Navrhla jsem. Marco mi zřejmě chtěl udělat radost.

„Pro tebe všechno lásko.“ Vděčně jsem ho políbila, ale hned jsem se odtrhla, když nás vyrušily Nicoliny vzlyky, chtěla jsem mu říct proč, ale to už mě držel za ruku a táhl mě tam sám. Dorazili jsme společně ruku v ruce k Nicole.

„Dobré ráno ospalče!“ řekla jsem jí s radostným úsměvem. Marco jenom kývnul. Nechtěla jsem tam být, tak jsem hnedka vykřikla.

„My půjdeme.“  A smála jsem se ještě veseleji.

„A kam?“ Asi o ničem nevěděla.

„No přece do Seattlu.“ Křikla jsem a hned jsem vzala Marca za ruku a běžela do pokoje. Upustila jsem jeho ruku a vklouzla do šatníku. Moc dlouho jsem oblečení nevybírala. Rychle jsem nahmátla žluté tričko s krátkým rukávem, džíny a žluté baleríny a k tomu si vzala nějakou mikinu. Namalovaná jsem byla ještě ze školy, takže jsme mohli vyrazit. Přišli jsme do garáže. Chtěla jsem vzít svoje růžové autíčko, ale zželelo se mi Marca, a tak jsme se rozhodla jet mým černým sporťákem.

Vzala jsem klíčky z háčku, ale když mě uviděl Marco, jak mířím k místu řidiče, tak se mi rychle postavil do cesty a jedním nepostřehnutelným tahem držel klíčky.

„Hej! To není fér!“ křikla jsem na něj.

„Práva silnějšího.“ Usmál se na mě Marco.

„Jo? Když práva silnějšího, tak práva silnějšího.“ Řekla jsem a vyhrnula si tričko, tak aby mi šla vidět podprsenka. Marcovu reakci jsem očekávala: ztuhnul, klíčky držel vedle sebe, oči málem vypadnuté z důlků, pusa do kořán. Využila jsem situace, a co nejrychleji mu vytrhla klíčky a šla na místo řidiče. Otevřela jsem dveře a sedla si.

„Děláš, jako bys tohle viděl poprvé.“ Vzala jsem ho s humorem, a než jsem se nadála, seděl vedle mě.

„Já jsem neztuhnul kvůli tomu, co jsem viděl, lépe řečeno, bych se na tebe nejraději vrhnul,“ šibalsky se usmál „nechápu, jak tě tohle napadlo?“ Lehce jsem se na něho usmála.

„Jsem sestra Nicole, máme to v genech.“ Podíval se na mě s pobaveným úsměvem.

„Už vidím Ara, jak se před nějakým odsouzeným svlíká, tak aby umřel na šok, a nemusel mu trhat končetiny. Fakt vychytralý!“ Jeho myšlenku jsem sdílela, ale trochu ve mně škublo, i když jsem se smála. Strašná představa vidět Ara svlečeného. Nastartovala jsem a vyjela z garáže. Dupla jsem pořádně na plyn a jela 200 km\h. Díky téhle rychlosti jsme v Seattlu byli velmi rychle, ale do jakého obchůdku pojedeme?

„Kam pojedeme?“ zeptala jsem se ho.

„Co takhle zpátky?“ namítl, ale já to pohledem zamítla.

„Co kino?“ zeptala jsem se. Marco se na mě překvapeně podíval.

„V pohodě, pokud ti nebude vadit, že vysaju polovinu sálu.“ Řekl a potom se šibalsky usmál.

„Co třeba hotel Westin? Nebo Warwick?“ svůdně jsem zamrkala.

„Co je blíž?“ řekl s nadějí v hlase.

„Warwick.“ Odpověděla jsem krátce a znovu dupla na plyn. Byli jsme tam hodně rychle. Vystoupili jsme z auta, dala jsem poslíčkovi klíčky, ať zaparkuje, no dala, spíš mu je hodila a po boku Marca šla na recepci.

„Dobrý den, co pro vás mohu udělat?“ zeptala se mile recepční.

„Máte volný pokoj?“ zeptal se mile. Sekretářka unesena jeho krásou rozpačitě odpověděla.

„Bohužel ne, jen prezidentské apartmá.“ Odpověděla a zamrkala na něho vábivě, ale tohle jsem prostě nemohla nechat jen tak.

„Myslím, že dost spěcháme, takže byste nám mohla konečně klíčky.“ Recepční byla překvapená mou reakcí, a tak rychle podala klíčky.

„Děkuji, a abych nezapomněla, přineste nám šampaňské. A to nejlepší!“ řekla jsem pravým volturiovským namyšleným hlasem.

„Pěkně si jí to nandala.“ Pochválil mě Marco.

„Já vím.“ Řekla jsem, když jsme došli k výtahu a společně jsme čekali, než dojede dolů. Výtah dojel a otevřely se dveře, plno lidí vyšlo a taky plno nastoupilo. Modlila jsem se, aby se Marco udržel a bůh mě asi vyslyšel, jelikož Marco zatajil dech, a tak mohl v pořádku dojed v tom přelidněném výtahu až do posledního patra. Když, se dveře otevřely, a já vyšla z konečně prázdného výtahu ven a za mnou Marco. Natahovala jsem se po klice, když v tom škub a džíny byly na dva kusy. Naštvaně a zároveň překvapeně jsem se na něho podívala. Na jeho tváři byl Bukovský úsměv, který se těší na dáreček, ale nějaký úsměv mi nestačil, za moje džíny by měl pykat!

Nahnula jsem se k němu pro polibek, když to zjistil tak samozřejmě udělal to samé, když v tom jsem ucukla, on letěl na dveře, já se otočila a jedním pohybem strhla mikinu a bundu. Rozzuřeně se otočil, chytil mě za ruku, otevřel dveře, instinktivně našel postel, něžně mě do ní hodil – přes celý pokoj - , svou upíří rychlostí zavřel dveře a do vteřiny byl u mě.

Neměla jsem moc času žasnout nad jeho rychlostí, jelikož se na mě hodně rychle vrhnul.

Nicole:

Znovu však vzal mou ruku a znovu jí políbil, ale teď neveršoval, pomalu a něžně líbal mou ruku čím dál výš, až najednou skončil u mé šíje. Potom obmotal zezadu ruce kolem mého pasu a se rty přisátými stále na mojí šíji, začal couvat. Došlo mi, kde má zamířeno, ale to jsem nemohla dovolit, byla jsem nalíčená učesaná a oblečená, to prostě nejde. Udělala jsem otočku, abych se dostala z jeho pevného sevření.

„Jedeme!“ křikla jsem, aby zapomněl na svoje chlípné představy, ale nezabralo to. Nebezpečně se přiblížil ke mně, vzal mě za ruku, udělal semnou taneční otočku a prohnul v zádech. Druhou rukou mi něžně jel od pupíku nahoru k ňadrům, náhle vzal tričko za výstřih a jedním pohybem přetrhnul na dvě půlky. Vyšvihl mě zpátky nahoru a znovu objal kolem pasu ze zadu a do ucha mi něžně pošeptal.

„Stai meravigliosa.“ Pošeptal to s takovou vášní a něhou, až se mi málem podlomily kolena. Otočila jsem se k němu směrem, jednou rukou jsem ho držela a druhou hladila jeho svalnatou hruď. (Stai meravigliosa - Jsi nádherná)

„Amano tuo muscoli.“ Řekla jsem mu a vášnivě ho políbila, tím jsem ho zatlačila do stěny a oddálila se od něho jenom na tolik, abych mu mohla servat košili. (Amano tuo muscoli - Miluju tvé svaly)

„Stai mia forte passione.“ Fajn, když vášeň, tak vášeň. Jemně jsem mu přejela rukou po jeho citlivém místu. ( Stai mia Forte passione - Jsi moje vášeň)

„Io so.“ Pošeptala jsem mu zatím do ucha. (Io so - Já vím)

„Vogio ti.“ Řekl mi opět vážně a vášnivě a vedl do ložnice. (Vogio ti - Chci tě)

Bella:

Ležela jsem vedle něho, hlavu však na jeho hrudi celá nahá. Začala jsem uvažovat nad tím, co si vezmu na sebe, až budeme chtít odejít z hotelu.

„Ve skříni by něco mělo být.“ Řekl pobaveně Marco. Šla jsem se přesvědčit, a tak jsem vstala a vydala se ke skříni, otevřela ji a hle: věci, které jsem si nechala ve Voltteře. Ale, jak to že jsou tady? Podívala jsem se s tou otázkou v očích na Marca.

„No, tak trochu jsem to naplánoval.“ Odpověděl mi a šibalsky se usmál.

„A co kdybychom jeli vážně nakupovat?“ zeptala jsem se ho.

„I tak bychom tady dorazili.“ Usmál se a ve vteřině byl u mě.

„Ty jsi strašný člověk… Upír.“ Zasmála jsem se a on semnou, potom se začali znovu vášnivě líbat. Vzal mě do vzduchu a lehnul spolu semnou na postel, v tom ale zazvonil mobil. Marco to ignoroval a líbal mě po mém nahém těle, já jsem ale ten zvuk nemohla ignorovat a tak jsem natáhla ruku pro mobil, který ležel na nočním stolku. Nicole?

„Ahoj Nicole, co potřebuješ?“ zeptala jsem se celkem klidným hlasem.

„Ahoj Bello, nemohla bys mi prosím koupit v tom Seattlu barvu do pokoje?“ zeptala se mě. Marco se mírně odtáhnul a čekal na mojí reakci.

„Víš, já mám tak trochu něco na práci.“ Řekla jsem. Marco se šibalsky usmál a znovu začal líbat každý kousek mého těla. Nicole chvíli neodpovídala, ale potom se s veselým hlasem znovu ozvala.

„Aha, promiň, nechtěla jsem rušit, pa!“ řekla a rychle to raději típla. Mobil jsem odložila zpátky na noční stolek a dál se věnovala Marcovi a jeho slastným polibkům. Přitáhla jsem si jeho hlavu k té mé, abych ho mohla políbit, ale potom jeho hlava znovu klesala.

17.kapitola

Autor: Natali09 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterovi ženy - 16. kapitola :