Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volná jízda - 2. kapitola

24.07.2015 (21:45) • Ace • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1390×

2. KAPITOLA – PRVNÍ

První, co Charlie udělal, když vstal, bylo, že vykonal obvyklé ranní rituály. Ale potom se rozhodl zkontrolovat své dcery, protože je Renée popisovala jako divoké a nespoutané. Měl oprávněné obavy, že je to opravdu pravda. Jejich matka je k němu poslala, aby se tady uklidnily. Ale co má podle ní dělat, když své dcery vídal jednou ročně?! Trochu ho uklidnilo, když je doopravdy našel spát v posteli, ale s ostatními skutečnostmi nebyl spokojen. Pokoj vypadal jako po výbuchu a oblečení ve skříni nebylo úhledně srovnané ale spíš naházené, ve skříni na ramínkách neviselo vůbec žádné oblečení. Charlie si těžce povzdychl a musel dát své manželce za pravdu. Dívky mohly ještě hodinu spát, ale Charlie se rozhodl jim dát lekci. Rozhodně si nepřál, aby pokračovaly v tom stejném životním stylu jako u Renée. A to všechno bude počínaje úklidem pokoje. Rozhodně si pamatoval, že pokoj u jejich matky vypadal ale úplně stejně. A rozhodl se, že to bude první věc, která se změní.

Charlie vkročil do pokoje, musel si dávat dobrý pozor, kam šlape… Všude po zemi se válely opravdu různé věci – od všeho něco. Charlie roztáhl závěsy u jediného okna, které bylo v pokoji. Okno bylo situováno do jejich zahrady.

„Vstávat!“ zakřičel Charlie do pokoje, když dívky na mírné volání nereagovaly. Charlie otevřel okno a dívkám stáhl pokrývky z hlavy a odtáhl duchny. Charlie si pamatoval jenom pár věcí, které nesnášely, a to byla jedna z nich. Dívky něco takového čekaly. Předpokládaly, že tady budou mít denní režim a tak neprotestovaly a opravdu vstaly. Tím Charlieho trochu obalamutily, doma u matky by nepomohly ani hlavou.

„Co se děje?“ odvětila ospalá Isabella, která ještě ani neotevřela oči, přesto se potácela po pokoji a hledala oblečení v domnění, že jde první den pozdě do školy.

„Vždyť máme ještě hodinu času na spánek!“ vykřikla překvapená Annabella, dívala se na hodiny u budíku a přitom si rukama protírala oči, aby vůbec viděla na čísla. Obě dívky se zastavily v činnosti a s tázavým a pobouřeným pohledem se podívali po otci.

„Nesouhlasím. Máte hodinu času na úklid. V tomhle –“ Ukázal na věci poházené po koberci. „Žít nebudete. Je to vaše vina. Kdybyste nebyly včera tak dlouho na projížďce v novém autě, mohly jste mít tady uklizeno. Takže vstávat a uklízet! Žádné protesty!“ zahřměl znovu, když dívky otvíraly ústa k protestu. Krátce se s nimi rozloučil. A otočil se, odešel do práce.

„Pohni kostrou, ségra. Chci dorazit do školy včas!“ houkla Isabella na Annabellu.

„Proč?“ zeptala se Annie, pak se rozesmála, ale přitom se pustila do uklízení. „Už se nemůžeš dočkat, až se znovu pustíme do učení?“

„Nebuď hloupá! Chci si vybrat to nejlepší místo ve třídě – poslední lavici! Profesor mě jednou vyvolá, zjistí, že to umím a dá mi celý rok pokoj,“ odvětila Izzie s nadějí.

„A já si myslela….“ Annie na Izzie zamrkala.

„Proč bych se nemohla zamilovat do nějakého místního kluka? Dřív než ho uloví nějaká káča. Jak spravíš zlomené srdce? Nová láska!“ odpověděla Izzie. Peter, její stará láska, jí nebyl lhostejný, opravdu ho měla ráda, ale nikdy nevydržela být sama, protože pak jí bylo jedině smutno. Byla zvyklá mít vždy někoho při sobě. A to samé Annie. I proto byly tak oblíbené, měly vždy kluka, nikdy nebyly samy na ocet.

„Máš pravdu. Tentokrát bychom mohly být královnami celé školy, u nás jsme byly pouze královny našeho ročníku. Vždyť půjdeme do třetího ročníku. Předposlední ročník.“ Povzdychla si Izzie, když si pomyslela, že za jeden celý rok ji čeká maturitní ročník. To bude těžký rok. Tento rok si musí prostě užívat.

„A obléct si správné oblečení, nesmíme se obléct jako coury. Kluci je mají rádi, ale nechodí s nimi, nikdy se do nich nezamilují,“ podotkla správně Annie. Annie pověsila poslední halenku na ramínko a potom vytáhla ty správné šaty, které se rozhodla vzít si první den do školy. Izzie souhlasně přikývla a vzala si úplně ty stejné. Obě se oblékaly stejně – do školy. Dívky už dávno věděly, v jakém předmětu jsou dobré. A proto vždy dívky chodily jenom na ty hodiny, ve kterých vynikaly, a jedna se vydávala za druhou. Na základní škole byly dobré obě ve všem, ale na střední se to změnilo a tehdy to začalo. Dělaly to po celou dobu střední školy a ještě to neprasklo. Dva roky! Ony doufaly, že ani tady na to nikdo nepřijde. Mohly se prozradit ony nebo jejich přátelé. Vždyť jsou jednovaječná dvojčata. Ani matka je nedokázala rozeznat od sebe, proto je taky začala přezdívat jedním jménem – Bello. Holky to nesnášely, hned poznaly, že něco provedly a matka se je ani nesnaží rozeznat. Když byly konečně připravené, vyrazily na cestu do školy.

Izzie zabouchla dveře jejich autíčka, Annie ji napodobila, a obě se nervózně podívaly směrem ke škole. Ano, byl začátek třetího ročníku, ale… Rodiče jim poskytly trochu času. Strávily ještě nějaký  poslední čas se svými starými přáteli, nemusely chodit do školy a tak se stalo, že nastupují do třetího ročníku až v říjnu. Budou mít co dohánět. Mohly si dovolit tam chvíli stát, dojely jako první. Úplně první.

„Jdeme,“ řekla pevně Izzie, teprve teď se konečně pohnula, zamkla auto a vydala se do školní kanceláře. Škola byla tak malá, že neměly vůbec žádný problém najít kancelář. Annie s ní brzo srovnala krok.

„Zvládneme to?“ zeptala se cestou nejistě Annie.

„Jistě!“ odvětily zároveň sobě navzájem. Obě se potěšeně usmály. Pokud budou stát při sobě, jistěže překonají všechno.

„Máme mapu správně otočenou?“ zeptala se Izzie Annie. Obě se seznámily s paní Flandersovou ve školní kanceláři,  která byla velice milá. Holky od ní obdržely různé papíry všeho druhu a plánek školy. Dívky vyšly rychle z kanceláře, postávaly před školou a zkoumaly cestu ke třídám, které budou navštěvovat.

„Máte to správně,“ ujistil je neznámý hlas. Dvojčata nadskočila a otočila se k nově příchozímu.

„Omlouvám se! Ahoj, jmenuji se Mike!“ Mike se na ně zazubil. Dívky mu úsměv oplatily.

„Jsem Izzie,“ představila se Isabella a ukázala na svou sestru, „to je Annie. Můžeš pro nás něco udělat?“ Isabella přidala ještě úsměv. Annie se rovněž usmála.

„Představíš nám naše spolužáky z ročníku?“ dokončila za Izzie Annie. Izzie mezi tím schovala plánek školy. Dvojčata vzala Mikea mezi sebe. Vypadalo to, že chlapec je v sedmém nebi. Parkoviště se pomalu začalo zaplňovat. Chlapec, který se jmenoval Mike, jim začal představovat všechny spolužáky, které znal z minulých ročníků.

„Angela. Jessica. Lauren. Katie. Samanta.“ Mike ukazoval prstem nenápadně na hlouček dívek z jeho ročníku.

A pak přišli na řadu chlapci: „Ben. Tyler. Eric. Conner. Eric. Austin.“ Mike skončil s výpočtem a pak ještě na chvíli zaváhal.

„Ještě někdo?“ zeptala se ho Annie mile.

„Nejste jediné, kdo se tento rok přistěhoval do města. Na školu mají nastoupit adoptivní děti doktora Cullena,“ dodal Mike.

„A?“ pobízela ho netrpělivě, ale povzbudivě, Izzie.

„Jste místní senzace. To poznáte samy, nemohli jsme se vás dočkat. Cullenovi nastoupí zítra. Tady se ví všechno.“ Mike bezradně pokrčil rameny. Dívky se po sobě podívaly. Předpokládaly, že budou jediné, kdo se tento rok přistěhuje. Vždyť počet obyvatel ve Forks se změnil naposledy ten rok, kdy Renée opustila Charlieho. Ztrácely půdu pod nohama, pokud jejich noví spolužáci jsou bohatí, krásní a nedostupní, brzo se na ně zapomene a to oni se stanou školní hvězdou. Izzie dostala šílený nápad. Annie poznala ten záblesk v jejích oříškových očích, který vždy předzvěst znamenal průser.

„Syn doktora Cullena je můj přítel!“ vyhrkla Izzie. Annie na ni vrhla pohled plný překvapení, který musela rychle zakrýt.

„Ano, a jmenuje se Edward,“ dodala Annie a zachránila tím Izzie, která si nemohla vzpomenout ani na jedno jméno adoptivních dětí doktora Cullena. Až teď si obě s hrůzou vzpomněly, že se do Forks přistěhuje nová rodina. Otec jim vyprávěl o novinkách ve Forks, když je vezl z letiště domů. Ani jedna nemohla pochopit, jak na něco takového mohly zapomenout. Měly vymyslet nějaký plán. Teď musely, lidově řečeno, vařit z vody.

Dívky prožily první den ve škole bez problémů. Musely se představit každému učiteli a jeho třídě. Spolužáci žasli, že si dvojčata pamatují všechna jejich jména. Naopak oni v tom měli takový zmatek, že si Izzie a Annie neustále pletli. Dvojčata se jenom usmívala a nic jim nevyčítala. Tím si je naklonili ještě víc. A svůj první den završily tím, že celý svůj ročník pozvaly na jednu sklenku do jejich nejlepšího baru, který měli vybrat právě jejich noví spolužáci. Všichni souhlasili a strávili přestávky nad tím, když se dohadovali, kam vlastně půjdou. Jaký bar je nejlepší?

Autor: Ace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volná jízda - 2. kapitola: