Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volání mrtvých - 3. kapitola Opětovné setkání, neboli Edward

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Volání mrtvých - 3. kapitola Opětovné setkání, neboli EdwardBella zjišťuje, co vše její ‚dar‘ obnáší. A bohužel mezi to patří i nepříjemná věc, že ten kluk, kterého málem zabila, si na ni nepamatuje. Takže ho půjde… hledat?

01.05.2011 (12:45) • Cullengirlka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2160×

3. kapitola

„To mám jako zachraňovat mrtvé lidi před opětovnou smrtí?“ ujistila jsem po skončení jeho přednášky.

„Jen ty, které ti zachránit dovolím,“ doplnil mě.

„A nedalo by se to nějak…to…zastavit? Zachraňování oživlých mrtvol jsem si tedy jako perspektivní zaměstnání nepředstavovala.“ Místo odpovědi se chraplavě zasmál. Zvuk jeho smíchu byl příjemný asi tak, jako když vás někdo polije benzínem a zapálí.

„Ne. Byla jsi k tomu vyvolena.“ Hláška jako vyšitá z nějakého filmu. „A navíc. Ty lidi nebudou mrtvý. Ne poté, co tě požádají o pomoc. Vrátíš se zase zpět o jeden den. Do doby, kdy ještě žili,“ zopakoval mi znovu. Už mi začínalo lézt krkem. Jak můžu být vyvolená? Ještě k tomu takové blbosti. Zachraňování mrtvých lidí, aby neumřeli, když ještě nejsou mrtví. Točí se mi hlava jen při přemýšlení o něčem takovým.

„Ta žena. Když jsem byla v té márnici. Řekla mi o pomoc. Co mám dělat?“ zeptala jsem se. Zvědavost vyhrávala.

„Potřeboval jsem ji. Má umřít. Musel jsem tě vrátit zpět do dnešního rána. Minule se moje návštěva moc nepovedla.“ Nedokázala jsem racionálně uvažovat. Pořád se mi to zdálo jako sen. Tedy noční můra. Jsem vyvolená. Znělo to neuvěřitelně. Nikdy jsem na takové věci nebyla, nevěřila jsem jim.

„Takže si nikdo na nic z toho nepamatuje?“ ujišťovala jsem se. Bylo to zvláštní. Zavrtěl hlavou.

„Vše bylo smazáno. Nikdo, koho si včera, tedy dnes, viděla, si tě nepamatuje.“  V té chvíli by se ve mně krve nedořezal. Ten kluk! „Měla by ses pokusit udělat vše stejně. Osud není neomylný, ale má jistý řád. Už tak ho dostatečně zatěžují ti otřesní up… tvorové. My se ho sice snažíme dát do pořádku, ale rovnováha je narušena. Proto se snaž být spravedlivá a objektivní.“ To rande. Nevšímala jsem si ničeho a skočila si pro mobil. Začala jsem se prohrabávat seznamem. Krásný neznámý. Krásný neznámý. Někde tady přece musí být. Sakra. Prošla jsem až na konec seznamu. Nikde ani zmínka. Takže se mám s tím krasavcem z dneška setkat dneska znovu? Sakra to zní divně. Budu si muset zvyknout.

Nedbala jsem na to, že v mém bytě je cizí a pravděpodobně nebezpečný muž, a zdrhla do svého pokoje. Natáhla jsem na sebe džíny, převlékla si tričko, dala si mikinu a popadla bundu. Otevřela jsem dveře a čekala na… Ani nevím, jak se jmenuje. Budu se ho muset zeptat. Vyšel z koupelny, ve které jsem ho nechala, a zaměřil na mě ten svůj fialový pohled.

„Neboj, nic se neděje. Věřím ti a rozhodla jsem se to dodržet. Takže musím běžet.“ Zazubila jsem se na něj. Přikývl.

„Když mě budeš shánět, stačí jen pomyslet. Přijdu,“ oznámil mi a zmizel. Vykuleně jsem se dívala na místo, na kterém ještě před chvílí stál. Je na tomto světě ještě hodně věcí, o kterých nevím? Ach jo. Budu si muset zvykat. Vzala jsem si kabelku, naházela do ní všechno potřebné a vypadla z domu. Rychlostí, za kterou by se nemuseli stydět ani běžící chrti, jsem běžela k té ulici, na které jsem se s ním srazila. Snad nepřijdu pozdě.

Nakonec jsem tam doběhla. V rekordním čase. V boku mě píchalo a měla jsem pocit, jako bych měla každou chvíli dostat infarkt. Předklonila jsem a opírala se rukama o nohy. Hlasitě jsem oddechovala. Když jsem se uklidnila, porozhlédla jsem se ulici. Hledala jsem tu bronzovou kštici. Nebyla nikde. Povzdychla jsem si. Přišla jsem pozdě? NY bylo velké město, už ho nejspíš nikdy nepotkám. Bezva. Přišla jsem o příležitost zajít si na rande. Ještě s někým tak krásným.

Ještě jednou jsem se pro jistotu porozhlédla. Nic se nezměnilo. Kašlu na márnici. Můžu tam zajít zítra. Otočila jsem se na patě a běžela do Central Parku. Zastavila jsem se až u jedné z laviček. Sedla jsem si na ni. Já mám teda pech. Stane se ze mě nějaká zachraňovatelka mrtvých a ještě k tomu přijdu o možnost mít rande. Přitáhla jsem si nohy k tělu a objala si je rukama. Ukápla mi jedna slza. Někdo mě musí nesnášet. Někdo tam nahoře. Měla jsem v něj věřit. Teď se mi za to mstí.

Najednou se lavička prohnula. Kdo mi leze do soukromí? To nemůžu být ani na chvíli sama?  Nejdřív mi do bytu nakráčí fialovoočko a teď tady? Já se snad budu muset zahrabat pod zem. Tam mě snad nikdo hledat nebude.

„Nepřišel?“ zeptal se mě známý hlas. Ztuhla jsem. Já mám snad slyšiny. Otočila jsem se. A vidiny. Zasekla jsem se ve smaragdovém pohledu.

„Cože?“ zašeptala jsem nechápavě. V té chvíli jsem ani nevěděla, jak se jmenuji.

„Sedíš tu jak hromádka neštěstí. Většinou, když takhle vidíte holku, nepřišel za ní její kluk,“ zopakoval mi to srozumitelněji. V mysli se mi rozsvítilo. On si myslí, že za mnou nepřišel kluk? Kdyby tak věděl.

„Kdybys byla mojí holkou, neudělal bych to. Nato jsi až moc hezká.“ Zčervenala jsem. Myslí si, že jsem hezká.

„Děláš tohle vždycky?“ zeptala jsem se.

„Co?“

„Když tu nějakou holku potkáš, říkáš jí to vždy?“ zopakovala jsem. Usmál se.

„Ne.“ Jeho tvář lehce zrůžověla. On se červená?

„V tom případě děkuji.“ Pousmála jsem se.

„Kdyby ses někdy rozhodla, že ti za to nestojí, zavolej mi,“ řekl a podal mi svou vizitku. Pak se zvedl a odcházel. Teď nebo nikdy.

„A neměl bys čas teď?“ křikla jsem na něj. S úsměvem se otočil.

„Náhodou měl.“ Rozeběhla jsem se za ním. Jakmile jsem ho doběhla, podal mi ruku.

„Jsem Edward Mason,“ představil se s pokřiveným úsměvem.

„Isabella Swanová.“ Potřásla jsem si s ním rukou.

„Co bys chtěla podniknout?“ zeptal se mě. Zamyslela jsem se, ale nic mě nenapadlo.

„Nevím. Vymysli něco.“ Otřela jsem si ještě stále uslzené tváře. Naštěstí jsem nebyla namalovaná. Zamyšleně se na mě podíval a popadl mě za ruku. Zčervenala jsem. Jako kdyby si to uvědomil až teď a pustil mě.

„Omlouvám se.“ Nervózně se zasmál. Usmála jsem se a sklopila tvář.

„To nic,“ zašeptala jsem. No, snad mě slyšel.

„Tak pojď. Něco ti chci ukázat.“ Rozešel se a já se vydala za ním. Nemohla jsem odolat a pořád po něm pokukovala.

„Jak dlouho tady žiješ?“ otočil se na mě. Pořád se usmíval. Že ho nebolí obličej.

„Od narození. V dětství jsem bydlela v Brooklynu. Teď bydlím na Manhattanu. Je to celkem rozdíl. A ty?“ Bože, proč mu to říkám! Vždyť ho to ani nezajímá. Zatřepala jsem hlavou.

„Vážně? Jaké to je v Brooklynu? Byl jsem tam jen párkrát, ale neměl jsem čas to tam nějak blíže prozkoumat. Jsem tady na stáži, takže je to pro mě zcela neznámé území. Jsem v NY teprve dva týdny. Jinak bydlím v Seattlu.“

Autor: Cullengirlka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Volání mrtvých - 3. kapitola Opětovné setkání, neboli Edward:

 1
1. cecila
16.07.2011 [17:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře