Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 12.

15.05.2010 (16:00) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4025×

Edward:

Ležel jsem v posteli a pořád myslel jen na ni. Tolik mi chyběla. Tolik jsem chtěl být s ní. Byl jsem zoufalý. Samota byla neúnosná, ale když se vrátila moje rodina z lovu, cítil jsem se snad ještě hůř. Slyšel jsem, jak připlouvá člun k molu, a slyšel jsem každý krok, pod kterým praskal písek. Tak nějak jsem tušil, že Aliciny první kroky povedou za mnou. A taky to tak bylo. Než jsem se stačil posadit na velké posteli v mém pokoji, ve dveřích se blyštil krásný bílý úsměv mojí sestry.

„Můžu?“ zeptala se celá rozjařená. Musel jsem se nad její otázkou pousmát.

„Proč se ptáš? Chceš mi snad říct, že mám na vybranou?“ zasmál jsem se.

„Ne. Nemáš,“ oplatila mi krásným smíchem. Vtrhla do pokoje jako tornádo a ladným skokem přistála vedle mě na posteli.

„Tak?“ vyzvídala. Ruce měla podložené pod bradou a koulela na mě krásné zlaté oči.

„Já nevím, co mám povídat. Stejně jsi to všechno viděla,“ řekl jsem s rozpaky.

„Ale bráško, nemáš se za co stydět,“ řekla povzbudivě. „Ukážeš nám jí taky někdy?“ zajímala se.

„No asi by to bylo vhodné,“ přemýšlel jsem trochu nahlas.

„Víš, jakou bude mít Esme radost?“ vyřkla tu největší pravdu. Tak nějak toho jsem se nejvíce bál. Nechtěl jsem, aby Bellu polekala. Byla sice něžná a milující, ale pro štěstí někoho jiného byla tak zapálená, až to bylo děsivé.

„Máš pravdu. Přivedu ji,“ řekl jsem rozhodnutí. Alice mi skočila kolem krku a nadšeně mi děkovala.

Trochu jsem si to ještě promyslel. Nechtěl jsem sice Bellu vylekat, ale nemohl jsem to bez ní vydržet. Vešel jsem do obýváku, kde seděl Carlisle s Esme. Nejistě jsem před ně předstoupil. Carlisle zvedl zrak od otevřené knihy a vyčkával, co ze mě vypadne.

Esme nahlížela do mé tváře také. Odkašlal jsem si a šel jsem do toho po hlavě.

„Chtěl bych vám něco říct,“ zašeptal jsem nejistě. „Jistě jste si všimli, že poslední dobou jsem se trochu změnil. Stalo se totiž něco neuvěřitelného. Na místě kam si chodím třídit myšlenky, jsem potkal dívku…“ zarazil jsem se protože Esme mě probodla rozzářeným pohledem. Čekal jsem, kdy mi skočí kolem krku.

„Je zvláštní. Jiná. Je podobná druhu mořských panen,“ řekl jsem pomalu. Jak jsem čekal, že Esme vyskočí ze sedačky, trochu jsem se mýlil. Carlisle pustil ruku svojí ženy a vyjeveně si mě měřil. Ano, Bella byla pro něho senzací. Věděl jsem, že pro něho bude zajímavá, tím, že jsme se s ničím takovým ještě nesetkali.

„Mořská panna?“ ptal se zvídavě Carlisle a přitom si mnul bradu.

„Nemá zrovna ráda tohle pojmenování, ale ano. Viděl jsem to na vlastní oči,“ vysvětlil jsem. Přitom jsem si ale vzpomněl na to úžasné odpoledne. Na naše milování a pocítil jsem nával touhy. Když jsem si uvědomil kde a s kým jsem, zastyděl jsem se. Promnul jsem si kořen nosu, abych potlačil dráždivé myšlenky a snažil jsem se tak zastínit stud.

„Chtěl jsem vám jen říct, že bych ji rád pozval dneska na návštěvu. Pokud vám to tedy nevadí,“ zeptal jsem se jen tak na oko, protože mi bylo jasné, že budou nadšení.

„Jistě synáčku, budu moc ráda,“ řekla Esme a pospíchala, aby mě mohla obejmout.

„Děkuji,“ zašeptal jsem jí do ramene. Její objetí vystřídalo chlapské poplácání po zádech od Carlisla. Teďka už jsem myslel jen na to, jak to Belle vyřídím. Ladně jsem se vykroutil z další konverzace a uklidil jsem se do svého pokoje. Alice už tu nebyla. Tomu jsem byl rád. Chtěl jsem si dát sprchu a vyrazit k naší skále, abych jí konečně viděl.

Čekal jsem na písečné pláži dvě hodiny. Byl jsem nervózní. Už jsem si myslel, že se Bella ani neukáže a já bych se asi pomátl. Jak bych ji asi vyhledal. Je pravda, že bych ji mohl jít hledat do hlubin oceánu, ale pochybuju, že bych ji našel. Už tolikrát jsem proplavával nekonečný oceán a nikdy jsem o žádném životě jejího druhu ani netušil.

Když už jsem přestal doufat, dotkly se mé tváře něžné prsty. Okamžitě jsem je chytil do svých rukou a políbil jsem je.

„Tolik jsi mi chyběla, lásko,“ zašeptal jsem.

„Ty mě taky. Dnes jsem nemohla odejít dřív. Začínají mít podezření,“ řekla smutně, ale usmála se na mě sladce jako panenka.

„Nedělej si starosti, lásko. Já se o tebe postarám,“ řekl jsem odhodlaně a políbil jsem jí na hebké rty. Neudržel jsem se a musel jsem do toho doteku vložit všechnu tu touhu. Belle to ale nevadilo. Její chování vypadalo spíš naopak. Hladila mě ve vlasech a já z toho šílel. Byla tak jemná. Slastně jsem jí vydechoval do úst a ona se ke mně ještě víc přitiskla. Nechtěl jsem, aby to skončilo, v její přítomnosti jsem se neuměl ovládat. Ale teď jsem chtěl být trochu rozumný.

Naposledy jsem ji něžně políbil a tak jsem ukončil tu vášeň. Teda aspoň jsem v to doufal.

„Proč jsi tak odtažitý? Stalo se něco?“ ptala se mě Bella posmutněle.

„Ne, nic se nestalo. Jen jsem tě chtěl dneska pozvat k nám domů. Moje rodina se tě nemůže dočkat.“ Výraz v Bellině tváři se malinko pochmuřel.

„Ale jestli nechceš tak se nic neděje. Necháme to na jindy,“ uzavřel jsem celou tu záležitost a chtěl jsem pokračovat v něžnostech. Ale Bella mě zarazila.

„Ne, mě to nevadí. Jen jsem z toho malinko nervózní. Ale ráda je poznám,“ řekla trochu plaše, ale výsledek zněl dost nadšeně.

„Tak to jsem rád, moc se na tebe těší. Rovnou se omlouvám za svoji matku. Je hodná a milující, ale někdy to přehání. Otec je lékař a určitě se tě bude vyptávat. Když ti to bude vadit, tak mu to řekni. Vášeň k vědě je pro něho neodraditelná. A moje sestra je hrozná divoška. Snad se ale budou všichni chovat slušně,“ zadoufal jsem.

„To nevadí. Snad tě nezklamu,“ řekla tiše. Udivilo mě její myšlení.

„Ty mě nemůžeš nikdy zklamat,“ napodobil jsem její tichý tón. Dvěma prsty jsem nadzvedl její bradu a něžně jsem jí políbil. Nechápal jsem, proč si tolik nevěřila.

Po několika minutách jsme vyrazili. Nikam jsem Bellu nehonil. Chvilku jsme jen tak líně procházeli, pak jsme si zase dávali závody a já se zase mohl kochat jejími ladnými pohyby. Schválně jsem ji nechával vyhrávat, protože se při výhře tak nádherně smála. Očka jí zářila štěstím a já z toho šílel. Nevěřil jsem, že bych ji mohl milovat víc, ale čím víc jsem byl s ní, tím víc jsem cítil svíravý pocit v podbřišku. Byl jsem zamilovaný až po uši. Jediné co jsem dokázal, když jsem byl s ní, bylo se smát anebo se na ni dívat. Pozorovat tu nehynoucí krásu.

Už jsme se blížili k našemu domu, když Bella zastavila. Počkala, až ji dohoním. Stála na kraji hustého porostu palem a hleděla před sebe. Přišel jsem k ní a vzal ji za ruku. Pevně jsem ji sevřel. Chtěl jsem jí dodat odvahu. Políbil jsem ji na tvář a čekal jsem na její první odhodlaný krok.

Zhluboka se nadechla a rázně vykročila. Objal jsem ji kolem pasu a pomalu jsme se došourali k našemu domku. U dveří jsem se zarazil a ještě naposledy Bellu ujistil, že pokud se jí to nebude líbit, můžeme odejít.

Otevřel jsem dveře a vešel jsem jako první. Jak jsem čekal. Hned v chodbě byla naskládaná celá moje rodinka. Esme se snažila být klidná, ale oči jí zářily vzrušením. Byla nedočkavá.

Shrnutí

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 12.: