Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí srdce - Epilog

20.05.2011 (22:00) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3296×

Kate:

Bylo to oficiálně potvrzeno. Jsem těhotná.

Carlisle udělal snad tisíce testů, než byl se svým výkonem spokojený. Nemůžu mu to brát za zlé, přeci jen je to doktor, ale občas se mi zdálo, že mě bere spíš jako experiment. Alice mě skoro při každém pohybu začínala napomínat, že jsem šíleně nezodpovědná, když dělám to a to, a Rose nám zase říkala, abychom se k nim zase nastěhovali. Všechno jsem to s ledovým klidem odmítla a vyvrátila a Paul nijak nebyl proti.

Nakonec to ale dopadlo stejně tak, že jsme se tam nastěhovali. Neochotně jsem se nechala obskakovat a každý den minimálně na hodinu vypadla za Paulem do garáže, který mi stále nechával alespoň trochu osobní svobody a nechával mě dělat většinu věcí samotnou. Občas.

„Kate!“ zapištěla vesele Alice a přihnala se vedle mě na sedačku. „Nedokážeš uvěřit tomu, co jsem právě našla!“ radovala se a až teď jsem si všimla obrovských desek, které držela v ruce. Než jsem se zmohla na odpověď, zase začala mluvit. „Jistě, že to nevíš, protože ty se o takové věci vůbec nezajímáš, takže ti to řeknu. Jsou to plány na tvou svatbu!“

Vyděšeně jsem se rozhlédla po místnosti a zjistila jsem, že se všichni tváří stejně překvapeně. „Ne! Na to zapomeň!“ řekla jsem jí rázně.

„Už jsem to zavolala i Sarah, aby se vrátili v čas,“ pokračovala, jako by mě vůbec neslyšela.

„Alice, žádná svatba nebude! Vždyť mě ani Paul nepožádal o ruku!“

„Copak chceš zůstat jako svobodná matka?“ zeptala se.

„Copak tě baví, furt se někomu motat do života?“ zakřičela jsem na ni.

„Promiň, já jen... hlavně se uklidni, ano?“

„Alice, jsem těhotná. Nejsem nemocná!“ křikla jsem na ni. V tom se za ní objevil Alec a jemně ji zvednul ze sedačky a odtáhl pryč. Když se vrátil zpátky do místnosti, všichni odešli, takže jsme zůstali sami.

„Děkuju,“ zašeptala jsem a opřela se mu hlavou o rameno.

„Nemáš zač. Alice to už asi ale nevymluvíš,“ odpověděl.

„Já vím. Já ani proti svatbě nic nemám, ale strašně mě naštvala,“ stěžovala jsem si.

„Vždyť je to Alice,“ zašeptal.

„Já vím.“

~ ~ ~

„Paule, víš o tom, že budeme mít svatbu?“ zeptala jsem se ho, když jsme leželi v pokoji, kde jsme spali předtím, když mě chtěla zabít Jane.

„Vážně?“ podivil se, vzal mou ruku a políbil ji. „A ty by sis mě vzala?“

„Hmm...“ zapřemýšlela jsem a jemně ho políbila na rty. „Možná,“ zašeptala jsem.

„Možná?“ zeptal se a zase mě políbil.

„Určitě,“ připustila jsem nakonec.

Tímto jsem si podepsala povinnou službu u Alice v pokoji při zkoušení šatů a podobných věci, do kterých jsem ani nemohla mluvit. Vlastně, bylo to mnohem horší, než jsem si to původně představovala. Alice otravovala se svatbou, Esmé mě se stále ptala, jestli něco náhodou nepotřebuju, Rose kontrolovala Alice, jestli mě moc nenamáhá a Carlisle nejraději okolo mě běhal s teploměrem. Jedinýma normálníma lidmi byli Alec a Paul. Poskytovali mi neustále morální podporu, abych se z toho nezbláznila. Další spása ke mně měla teprve dorazit. Sarah s Jacobem se měli vrátit ze svatební cesty. Na kalendáři jsem pomalu začala odškrtávat dny do jejich návratu.

Když nadešel den D, s Paulem jsme jeli pro ně na letiště. Když jsem ale viděla Sarah, málem to se mnou seklo. Byla těhotná! Ale vypadala, jako by byla spíš v pátém měsíci, ale nemohla být těhotná ještě předtím, než odjeli na svatební cestu. „Sarah!“ vydechla jsem udiveně. „Ty jsi... těhotná!“ Přikývla. „Jak dlouho?“ zeptala jsem se.

„Asi tři týdny. Stalo se to na začátku svatební cesty,“ vysvětlila nám na cestě do auta. S Paulem jsme si vyměnili pohled, který znamenal něco ve smyslu „Cože?“.

„Děje se něco?“ zeptala se.

„No, víš... Kate je taky těhotná,“ řekl Paul, ale než mohla Sarah zareagovat, pokračoval. „Čtyři týdny.“

Sarah nejdřív zezelenala a pak úplně zbělala. Jake ji rychle podepřel. „Jak je to možné?“ zeptala se vyděšeně.

„Já nevím, ale Carlisle na to určitě přijde,“ ujistila jsem ji.

~ ~ ~

Následující tři hodiny byly pro Jaka utrpením. Carlisle vyšetřoval Sar a vyhodil ho do obýváku, aby tam nepřekážel. Jake nervózně pochodoval po obývacím pokoji. Na Jasperovi bylo vidět, jak se ho snaží uklidnit, ale vůbec se mu to nedařilo. Nezbylo nám nakonec nic jiného, než se soucite přihlížet k tomu, jak se trápí.

„Jacobe?“ oslovil ho Carlisle. Rychle k němu přiběhl. Carlisle se mírně usmál. „Všechno je v pořádku,“ ujistil ho. „Jen nemůžu přijít na to, proč je to těhotenství zrychlené, když je u Kate vše v pořádku.“

„Můžu za ní?“ zeptal se Jacob. Než Carlisle stihl odpovědět, Jacob už byl v tahu.

„Ehm, Carlisle?“ zeptal se Alec. „Když je to těhotenství zrychlené, nevíš, jestli to bude kluk nebo holka?“ zeptal se Alec. Carlisle pouze přikývl. „A?“ ptal se dál Alec.

„Sarah nechce, aby to někdo věděl,“ odpověděl mu.

Dny se táhly stále úplně stejně. Svatba se stále blížila a k tomu ještě porod Sarah. Bylo toho poslední dobou nějak moc. Ke mně se dostavily obvyklé těhotenské problémy, takže jsem se stále musela držet v okruhu 100 metrů u záchodu.

Edward a Bella se spokojeně vrátili z ostrova Esmé a Bella se vrátila jako člověk, čímž se velice ulehčilo Jakeovi, i když už dávno má Sarah. Edward s Bellou se odstěhovali do své chaloupky a vše se zdálo být dokonalé.

O týden později Sarah porodila. Holčičku, kterou pojmenovali Charlie, podle Charlieho Swana, otce Belly. To Alice nakoplo ještě víc k tomu, aby uspěchala svatbu. Jako svědka jsem si vzala Aleca a Paul požádal Setha Clearwatera. O další týden později nadešel den D.

~ ~ ~

Když mě Alice šněrovala do korzetových svatebních šatů, vzpomínala jsem na to, jak jsme s Paulem mluvili o tom, že na svatbu máme dostatek času. Ale najednou je to tady. Jak se asi cítí Paul? ptala jsem se sama sebe.

Asi bych se měla cítit mnohem šťastněji, než se cítím, ale nervozita dělá své. Počkat, není to nervozita. Je to strach. Je to strach z toho, že zakopnu na schodech, nebo uklouznu, když půjdu uličkou na těch zatraceně moc vysokých podpatcích! Sice se snažím uklidňovat, že mě Jacob určitě udrží, ale asi hormony můžou za to, že se mi nedaří uklidnit se.

Když se rozezní klavír, žaludek mi stoupne až do krku. Alice mi něco říká, ale přes hučení v uších nic neslyším. Pak vyběhne na chodbu. Alec ke mně přistupuje a usmívá se. Jemně mě políbí na tvář a vyběhne z místnosti za Alice. Pak už zbývá jen Jake.

Povzbudivě se usmívá a říká: „Paul tě tam určitě nenechá stát samotnou.“

„Ale já ho tam stát nechám, jestli si zlomím nohu na schodech,“ odpovídám mu.

„Nenechám tě spadnout,“ zašeptal. Přikývla jsem.

Ulička i schody byly delší, než jsem si pamatovala. Na třetím schodu mi trochu podjíždí noha, ale Jake mě přidrží. Najednou nabývám jistoty a zaměřuji se jen na Paula. Už brzy budeme svoji, dokud nás nic nerozdělí.

Tímto jsme se dostali na konec celé povídky Vlčí srdce. S Pegas99 jsme vám nesmírně vděčné za vaši podporu a vůbec za to, že jste četli a psali tak úžasné komentáře. Bez vaší podpody bychom to asi nedotáhli až k samotnému a ještě dál. Připravujeme totiž jakési pokračování této povídky s názvem Vlčí duše, která bude o již jmenované Charlie a Alex, dceři Paula a Kate. Doufáme, že budete stále číst dál. Ještě jednou děkujeme. Kacennnka a Pegas99.

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí srdce - Epilog: