Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí srdce - 32. kapitola

21.03.2011 (08:00) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2233×

Kate:

„To si děláte srandu ne?!“ vykřikl překvapením Paul na Jakea a Sarah.

„Ne, neděláme,“ zakroutila hlavou Sarah.

„Tak teda gratuluju,“ dodal Paul a trochu se mu zklidnil tep.

„Ale to není všechno,“ oznámil vesele Jake a široce se usmál na Sarah. Ještě nikde jsem je neviděla takhle zářit. „Koupil jsem nám dům,“ řekl užasle. Paul otevřel pusu, aby někdo řekl, ale loktem jsem ho šťouchla do žeber, aby si svou poznámku nechal pro sebe.

„Bezva,“ pronesl rychle bez známky nadšení. Jake a Sarah si toho ale nevšimli, protože měli oči jen pro sebe. Chytla jsem Paula za ruku a vytáhla ho na nohy. Bez jakéhokoliv oznámení jsme vyběhli ven, kde se za posledních několik dní výrazně ochladilo. Teploty klesly tak na pět stupňů nad nulou, ale to jsem poznala jen podle teploměru. Po cestě lesní stezkou jsem se soukala do bundy, aby to nebylo tak nápadné, a pak se přitiskla k Paulovi.

„Co si o tom opravdu myslíš?“ ptala jsem se ho. Vypadal zamyšleně.

„Podle mě je to blbost, zbytečnost. Sarah je šestnáct, stejně musí ještě dva roky počkat a k čemu jim to zatím bude? Zbytečně se k sobě připoutali,“ vysvětloval a musela jsem s ním souhlasit. Samozřejmě, že to Sarah přeju, ale… Paul má prostě pravdu, když se na to dívá prakticky. „Jasně, že jim to přeju a uznávám, že nikdy nebyli šťastnější, ale… trochu mi připadá, že to Jake udělal kvůli té svatbě. Kvůli Belle. Docela ho to vzalo, když Edward oznámil, že se budou brát. K Belle stejně něco cítí, ale teď ví, že je to úplně jedno, protože ona má Edwarda a on má Sarah, a tak se teď bojí, že by… Ono je to vlastně jedno,“ uzavřel svůj monolog, já se v tom ale chtěla dál vrtat.

„Že by co?“ ptala jsem se. Paul si hlasitě povzdechl.

„Že by zase Sarah udělala nějakou blbost. Že by si myslela, že chce zpátky získat Bellu,“ odpověděl tiše.

„Chceš říct, že Jacob nemá Sarah dostatečně rád na to, aby si ji vzal bez toho, aniž by v tom musela být namočená Bella?“ vyjela jsem na něho.

„To jsem přece neřekl!“ oplatil mi to stejným tónem. „Jacob Sarah miluje, miluje jí dostatečně tak, aby si ji vzal, ale ne tak brzo!“ vysvětloval a přitáhl si mě blíž k sobě.  Les okolo nás začal houstnout a já zpozorovala první zvířata, která si dělala zásoby na zimu, která se kvapem blíží. Zrovna bych měla ve škole vylepšovat známky na pololetí, ale místo toho se tu procházím v lese vedle člověka, kterého bych nikdy nevyměnila, nikdy!

„Jak jsi to myslel tím, že k sobě zbytečně připoutali? My přeci taky bydlíme spolu,“ změnila jsem téma.

„My ale nejsme zasnoubení,“ namítl. „Bydlíme spolu, to ano, ale žijeme přítomností. Neříkáme si ‚za dva roky se vezmeme,‘ ale říkáme ‚jednou se vezmeme‘. Nepřebíháme čas, necháváme ho plynout,“ vysvětloval. Jeho slova mi uvízla v hlavě. Jednou se vezmeme, jednou se vezmeme. Nešla mi z hlavy. To je to pro mě tak nepředstavitelné? „Svatba ano nebo ne, stejně tě miluju. Víš o tom?“ ptal se najednou. Zastavila jsem se a podívala se mi do očí.

„Jsem si toho vědoma víc, než je potřeba,“ odpověděla jsem mu a dlouze ho políbila.

***

„Kate, přestaň se vrtět!“ napomínala mě Alice.

„Alice, ty šaty mi zkoušíš už po páté, jsem vlk, netloustnu!“ napomenula jsem ji.

„Všechno musí být dokonalé, chápeš?“ řekl Alek, který se najednou objevil ve dveřích a napodobil Alicin tón. Zasmála jsem se a Alice na něj zavrčela.

„To, že jsi u nás v rodině neznamená, že ti nemohu utrhnout hlavu,“ zavrčela na něj.

„Určitě by se našel někdo, kdy by mě slepil,“ odpověděl ji klidně a mrkl na mě. Přikývla jsem na souhlas. Uznávám, že šíleně smrdí, ale prostě ho mám ráda. Teď, když se opíral o jednou futro širokých dveří z tmavého dřeva, měl na sobě tmavě modré džíny a bílou košili, vůbec nevypadal jako několik staletí starý upír, který žil ve fanatickém královském klanu upírů, a unesl mě i Sarah. Všechno tohle kompenzuje normální oblečení a jeho nevinný úsměv. Od hodně lidí – upírů, abych byla přesnější – jsem slyšela, že si se svou sestrou byli neskutečně blízcí. Alec však žádný smutek najevo nedává. Buď je prostě tak dobrý herec, nebo jen jí měl už dost.

„To by tě ale museli hodně dlouho skládat do hromady, protože by to tou hlavou jenom tak neskončilo!“ vyštěkla na něj Alice a vyskočila na nohy. „Opovaž se pohnout!“ upozornila mě se vztyčeným ukazováčkem.

„Ta holka je prostě ďábel!“ poznamenal Alec tiše, ale určitě nás slyšela.

„Slyšela to!“ křičel z obýváku Edward. S Alecem jsem se začali smát.

„Přiznávám, že mi tenhle barák vážně nahání hrůzu,“ podotkl Alec.

„Nejen tobě!“ zakřičel zase Edward, abych ho slyšela i já.

„Nemotej se nám do konverzace!“ zakřičela jsem na něj.

„Nedáte se přeslechnout!“

„Myslíš tím, že je skoro prázdný barák a ty se nemáš komu hrabat v hlavě?“ odpověděl mu Alec.

„Tak nějak jsem to myslel!“ odpověděl mu Edward.

„Ty ses pohnula!“ vyjekla na mě Alice. Vyděšeně jsem se na ni podívala.

„N… ne…“ koktala jsem. Alice ke mně přiběhla a začala mi zase upravovat šaty. Protočila jsem oči a Alec se na mě pobaveně usmál, pak se obrátil na patě a odcházel po schodech. Zrádče! řekla jsem si v duchu.

„Kate si myslí, že jsi zrádce,“ nahlásil Edward.

„Edwarde Cullene!“ zakřičela jsem na něj.

„Mlč!“ napomenula mě Alice a přetáhla mi šaty přes hlavu. „Můžeš si na sebe vzít ty hadry, kterým říkáš oblečení,“ řekla mi a odešla z pokoje. Nasoukala jsem se do oblečení a sešla dolů po schodech.

„Vypuštěna ze spárů ďábla?“ ptal se Alec. Přikývla jsem.

„Chci ti jen říct, že jsem v tom úplně nevinně a že Alice prostě nezměním,“ obhajoval se Edward.

„Ano, vím o tom,“ přikývla jsem. „Teď ale, bez urážky, potřebuju vyměnit vzduch v plicích,“ prohlásila jsem a zmizela ve dveřích. Na schodech jsem se potkala se Sarah. Na ruce se jí už z dálky třpytil prstýnek, který měla na levém prsteníčku. Na chvíli mě oslepil.

„Dávej si pozor, Alice je šílená,“ řekla jsem jí tak nahlas, abych měla jistotu, že to uslyší i ona. Nejdřív z domu oknem vyletěla váza a pak se Alec s Edwardem začali hlasitě smát. Připadá mi zvláštní, jak ho bez problému přijali mezi sebe.

„Nechceš na mě počkat?“ zeptala se.

„Hm…“ přemýšlela jsem. „Zůstat minimálně tři hodiny v domě plném upírů a na dosah šílené stvoření, které sice vypadá jako upír, ale je to ďábel… Hm… fajn, počkám na tebe,“ odpověděla jsem jí a změnila směr chůze.

„Jdeš pozdě,“ vyjela na ni Alice a táhla ji schodech. Ještě než tam zašla, zle se na mě podívala.

„To jsi rychle vyměnila vzduch,“ prohodil Edward.

„Doufala jsem v to, že bych si mohla odnést ostatky, až s ní Alice skončí,“ vtipkovala jsem. Zase jsem slyšela hlasité Alicino zavrčení. „Neomlouvám se!“ zavolala jsem nahoru. Pak už jsem slyšela jen hlasité prásknutí dveřmi.

***

„Myslíš, že nás někdy pozvou na návštěvu do toho jejich domu?“ zeptal se Paul, když jsme šli domů. Sarah s Jacobem se přestěhovali už před týdnem a nikdo netuší, kam.

„Jednou to asi nevydrží, ale teď? Kdo ví,“ odpověděla jsem mu. Paul se zastavil na prahu a ještě než začal hledat klíče, začal mě líbat. Po chvilce jsem se odtáhla. Vyčítavě se na mě podíval.

„Slyšíš to?“ zeptala jsem se. Paul se zaposlouchal a pak rychle běžel za dům, já ho následovala.

Zpoza domu chvílemi svítilo jasné bodavé světlo v podobě jisker. Skříňka, kde dříve bývaly kabely s elektřinou byla otevřená a většina kabelů vytržená. Paul mě poslal, abych vypnula pojistky. Zašla jsem do domu, kde byla neproniknutelná tma, ve které jsem neviděla ani já. Když mi došlo, že jsou zavřené okenice, věděla jsem, že něco není v pořádku. Rychle jsem se rozeběhla zpátky ke dveřím, které se zavřely, ještě než jsem tam doběhla.

„Ráda tě zase vidím, Katherine,“ odpověděl dívčí hlas a ve tmě se rozsvítily dvě karmínové oči. Z mých úst se vydral nesrozumitelný výkřik, který měl znamenat jen jedno jediné slovo – Jane.

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí srdce - 32. kapitola: