Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí srdce - 31. kapitola

18.03.2011 (08:15) • Pegas99 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2021×

Sarah

„Chci se přidat do vašeho klanu,“ odpověděl mu s ledovým klidem a samozřejmostí Alec.

„Cože chceš?" zeptal se Edward a zamračil se, jak se snažil luštit jeho myšlenky. Plynule převzal vedení nad konverzací a dále luštil Alecovy myšlenky.

„Přidat se do vašeho klanu," opakoval. Všimla jsem si, že se Cullenovi a vlkodlaci připravují na to, že ho roztrhají. Zhluboka jsem se nadechla a učinila jsem rozhodnutí. Pustila jsem Jacobův pas a jemně jsem se mu vymanila z náručí. Všichni mě pozorovali, jak jsem překonala těch pět kroků, které mě dělily od Aleca a postavila jsem se mu po boku.

„Dlužím ti to," zašeptala jsem a uvolněně jsem se nahrbila, abych dala najevo, že jsem také připravená bojovat. Všimla jsem si, že Kate váhá, zda má jít za námi. Nakonec prostě pokrčila rameny a stoupla si po Alecově levici.

„Já taky," řekla, ale silně. Belle spadla brada a vykulila oči.

„Vždyť je to zabiják!" vyjádřila svoje pocity a nepatrně se posunula za Edwarda.

Alec se zasmál, až to zadunělo. „Pleteš si mě s mojí sestřičkou, Isabello," řekl uvolněně a já jsem z jeho hlasu cítila podivnou... vznešenost, ušlechtilost. Střetla jsem se s jeho pohledem a něco jsem si uvědomila - jeho oči nebyly karmínové. Byly spíš do oranžova.

„Ty jsi přešel na zvířata..." zašeptala jsem do ticha.

„No jasně - tak si na mě dávej bacha," řekl a v očích mu hrály jiskřičky. Jacob reagoval vrčením.

„No tak, Jaku - on je neškodnej," řekla jsem a šťouchla jsem Aleca do žeber, aby Jacob viděl, že je opravdu v pohodě. Kate se uchechtla a já jsem postřehla, že Edwardovi zacukaly koutky.

„No tak lidi! Blbého Matta tu nejprve necháte, aby Sar znásilnil, a tady Alec je pro vás problém, když nám zachránil život, dal košem jeho sestřičce a ještě ke všemu přešel na vegetariánství?" řekla Kate a koulela očima.

„Je to proti smlouvě -" snažili se namítnout Edward a Sam zároveň.

„Jo, stejně jako je proti upířím zákonům, abys chodil s Bellou," skočila jsem jim do řeči a už jsem se značně naštvala.

„Upíři pitomí - mají dvojí měřítka," mumlala si Kate tak, aby ji slyšel i Seth, který stál úplně vzadu a byl namáčknutý na skleněnou stěnu.

„Fajn, fajn, souhlasíme, než nás sežerete," řekl Carlisle s úsměvem. Kate se mi vrhnula kolem krku a objímaly jsme se s takovým nadšením, až jsme k nám zatáhly i Aleca a za chvíli jsme se objímali všichni tři.

***

Uběhl už týden od Alecova napjatého nástupu do Cullenovic klanu a přípravy na svatbu byly v plném proudu. Zrovna dneska nás - mě, Kate, Jacoba a Edwarda - Alice táhla nakupovat oblečení na svatbu. Jo, a Alec byl donucen jet s námi, protože Alice zjistila, že jeho šatník byl jen starý oblek, který měl na sobě, když přišel. Sice jsem mu ochotně kradla Jacobovo oblečení, ale on si ho na sebe nehodlal vzít, protože po Jacobovi logicky smrdělo. Já a Kate už jsme mu nevadily - prý s náma tehdy ve sklepení trávil dny a dny v místnosti metr na metr.

„Jacobe, nebrblej a dělej - Alice nás zabije a potom nás stejně potáhne sebou, když přijdeme pozdě," křikla jsem a nedůvěřivě jsem si prohlížela dveře jeho pokoje. Náhle se rozletěly a v nich stál Jake a já jsem zaznamenala, že se červená.

„Sarah," řekl, přešel ke mně a - k mému velkému zděšení - poklekl na jedno koleno. „Vezmeš si mě?"

Zírala jsem na něj a po tvářích mi kanuly slzy.

„Ano," řekla jsem a následně jsem ho málem povalila, jak jsem ho objala. Chvíli jsem ho ještě mačkala v náručí a potom jsem se zase ovládla - do té doby než vytáhl sametovou krabičku a na mě nevykoukl krásný prsten. Byl to klasický kroužek s obřím kamenem a pár malinkými kamínky okolo. Jacob mi ho významně nasadil na prst.

„Je krásný," zašeptala jsem a znova jsem mu obmotala ruce kolem krku. Chvíli mi koukal do očí a potom mi vlepil pusu. Moje ruce se mu vpletly do vlasů a potom... a potom zazvonil mobil. Jacob se pro něj natáhl a zmáčkl zelené tlačítko. Slyšela jsem každé slovo, které Alice řekla.

„Jacobe, kde jste? Stojím tu s autem na hranicích už pěknou chvíli. Je tu už i Kate a ta chodí vždycky pozdě," rozčilovala se. Jdeme, naznačil mi ústy a stále poslouchal nadávky, které se hrnuly z telefonu.

Vyběhli jsme z domu a hnali jsme se deštěm k hranici. Přímo na hranici stálo Edwardovo Volvo a v něm seděli Alice a Alec vepředu a Kate s Edwardem vzadu.

„Sar, sedni si Jacobovi na klín," řekl Edward monotóně a zakoulel očima. Alec se tvářil jako ustrašené malé štěňátko, kterému seberete jeho míček. Kate klepala nohou a koukala na svoje kolena, která se také celá klepala. Nenápadně jsem si sedla na ruku s prstýnkem, protože jsem to zrovna teď - namačklá na Edwardovi, který měl téměř celou hlavu ven z okýnka, kvůli mému pachu - řešit.

Uvědomila jsem si, že Edward mi stejně čte myšlenky, a začala jsem myslet na něco jiného. Cesta do obchoďáku byla šíleně dlouhá a já už jsem si začala myslet, že nás Alice bere až někam do L.A. nebo ještě dál. Nakonec se ukázalo, že jsme jeli jen do Port Angeles.

Byla to úleva, když jsme konečně vylezli z auta, tak jsem si ruku s prstýnkem nenápadně dala do kapsy a tu druhou jsem obmotala Jakovi kolem pasu. On si mě přitáhl na hruď a takhle jsme šli za Alice vstříc smrti vyhladověním a vyčerpáním.

Zdálo se, že se naše zásnuby - taky vám to zní tak divně? - neprovalí alespoň dneska - jenže potom jsem Alice podala ramínko se šaty a ona hlasitě zaáchala a bylo to.

„Co se děje?" zeptala se Kate, která právě mířila do kabinky vedle té mojí.

„Tak se koukni, Kate," řekla Alice a stále mi držela ruku, abych jí nemohla dát zpátky.

„Sar, je to to, co si myslím, že to je?" zeptala se Kate a už mě tahaly za ruku obě dvě.

„.Jaku, chtějí mě sežrat!" řekla jsem, ale byla jsem si jistá, že mě uslyší

„Sestřičko, nevymýšlej si," řekla Kate s ledovým klidem a stále mi trhala rukou.

„Vlčice, co to tu děláte?" řekl Alec a za chvíli tam stáli všichni - Kate, Jacob, Edward a Alec.

„Nic - jen to vypadá na dvojitou svatbu," řekl Edward a mně se ty zásnuby - stále mi to nešlo přes pusu - nebyly nejlepší nápad.

„No a vlastně jsem nám ještě... no, koupil jsem nám dům," řekl Jacob a já jsem viděla, jak se červená.

„Co jsi udělal?!" řekli jsme všichni. Chvíli jsem stála a zírala, moc okouzlená na to, abych něco řekla. My se budeme brát a budeme spolu bydlet?

„Fajn, je toho na mě moc a padám hlady - jdu se najíst," řekla jsem a táhla jsem Jacoba do McDonalds, které jsem viděla hned vedle parkoviště.

Celou tu dobu za mnou cupital a vypadal jako přerostlé koťátko... nebo v jeho případě spíš štěňátko. Stále jsem nemohla pochopit to štěstí, že už je Jacob můj. Jenom můj a já se o něj nemusím s nikým dělit nebo ho někomu půjčovat. Nemusím se o něj přetahovat s Bellou...

„Miluju tě, víš to?" řekla jsem mu a zastavila jsem se. Objal mě a já jsem mu schovala obličej pod rameno.

„Vím to a je to pro mě něco... skvělého a až nepopsatelného. Jo a málem bych zapomněl - také tě miluji. Ani nevíš, jak moc," řekl a já jsem se vznášela někde v nebi. „Za pár stovek let ti už polezu na nervy."

„Ne, to se nikdy, zdůrazňuji nikdy, nestane. Já to myslím naprosto vážně, Jacobe. Opravdu tě miluju - to ty jsi pomohl přenést se přes to všechno. Až s tebou jsem doopravdy šťastná. To ty jsi mi pomohl zapomenout a moc ti za to děkuju. Nevím, co bych bez tebe dělala." A je to venku. Ani tahle slova nedokázala vyjádřit můj opravdový vděk a lásku, které jsem cítila.

„Ty jsi pro mě světlo, Sar. Nebýt tebe, tak právě přemýšlím, jak se zabít nebo jak zabít Edwarda. Přitom je docela... fajn. Miluju tě a... děkuju ti. Jsi můj záchraný kruh," řekl a políbil mě do vlasů.

„Ty jsi celá loď i s posádkou," zašeptala jsem a on vyprskl smíchy.

„Jo, to já už od přírody," řekl a vyprskla jsem pro změnu zase já.

Autor: Pegas99 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí srdce - 31. kapitola: