Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí srdce - 28. kapitola

07.03.2011 (10:15) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2246×

Kate:

„Tak na to zapomeň!“ upozorňoval mě Paul v autě.

„Zkus mi to zakázat,“ nesouhlasila jsem s ním. „Nic se mi nestane! Kdyby se tu objevil Matt, zdrž ho a dej mi nějak vědět, že je tady,“ sdělila jsem mu jeho úkoly a nahmatala kliku od dveří.

„Katie, nedělej to!“ žádal mě.

„Promiň, prostě musím,“ odpověděla jsem mu a vystoupila z auta.

„Dávej na sebe pozor!“ zakřičel na mě.

Mávla jsem na něj a šla k malému forkskému hotelu, ve které Matt bydlel.  Už dávno jsem si zjistila, že bydlí v přízemí a že okno v kuchyni nezamyká. Prosmýkla jsem se okolo starého plotu sousedního baráku až k jeho oknu – nezklamal mě a okno měl odemčené. Kuchyň byla prostá - byla tam béžová kuchyňská linka, malá lednice a hromada špinavého nádobí. Pokračovala jsem tedy dál do malého obývacího pokoje. Byla tam mála tmavě hnědá sedačka, konferenční stolek a televize. Na zemi, vedle televize byla hromada kabelů, krabiček od kazet a videokamera. Zapnula jsem kameru a podívala se na to, co na ni naposledy natočil. Bylo to… znásilnění Sarah. Rychle jsem to zděšeně vypnula a kazetu strčila do kapsy. Začala jsem se prohrabovat krabičkami, které byly řádně nadepsány, takže nebylo těžké najít tu, co jsem hledala – přeměnu. Zrovna, když jsem zpátky rovnala krabičky do úhledných komínků, v jakých byly předtím, slyšela jsem troubení auta – mého Mustanga. Než jsem si stačila uvědomit, co se děje, slyšela jsem chrastění klíčů v zámku. Rychle jsem se rozeběhla ke kuchyňskému oknu, které jsem pro jistotu nechala otevřené, hbitě vyskočila ven a zaběhla za roh, aby mě Matt neviděl.

Zády jsem se opřela o zeď hotelu a hlasitě oddechovala. Podle zvuku jsem poznala, že Matt zavřel okno. Naposledy jsem zkontrolovala kapsu, ve které jsem měla kazety, a mírným poklusem jsem se vydala zpátky k autu.

„Máš rozumný důvod, proč jsi mi nedal vědět dřív?“ vyjela jsem na Paula.

„Čtyřikrát jsem ti volal a jednou psal,“ obhajoval se. Vytáhla jsem mobil z kapsy, který byl vybitý.

„Máš štěstí, že ses odtamtud dostala! Málem jsem umřel strachy,“ usmál se na mě.

„Příště tě vezmu s sebou.“ Vyplázla jsem na něj jazyk a rozjela se ke Cullenovic domu, kde zase všichni vymýšleli plán, jak Matta umlčet. Já už také jeden plán měla.

„Co mu přestříhnout brzdové hadičky?“ navrhoval Embry, kterého jsem slyšela až ven, když jsem zhasla motor. Slyšela jsem Jacoba, jak vrčel.

„Na hadičky zapomeňte,“ vložila jsem se do konverzace, když jsem vešla. „Udáme ho za voyerství a za znásilnění na policii,“ navrhla jsem.

„Nikdo mu to nedokáže a ještě nás muže prozradit,“ namítla Sarah, která ležela na sedačce. Ještě o něco hůř oddechovala, ale už se skoro zahojila. Na stůl jsem položila dvě kazety.

„Kopie přeměny a… znásilnění,“ oznámila jsem. „Přeměnu zničíme a… u té druhé kazety vymažeme části, kde se o přeměně mluví,“ navrhla jsem. Edward se tvářil spokojeně – už od chvíle, kdy jsem vešla do domu, protože si to přečetl v mé hlavě.

„To s vlky mu nikdo nebude věřit,“ dodal Sam.

„Správně,“ přitakala jsem.

„Můžu to říct Charliemu,“ navrhla Bella. „Nebude se v tom zbytečně šťourat, když uvidí tu kazetu.“

„Hm…“ zabručela Sarah. „Bezva.“

„Sar, musíme to…“ vysvětloval Edward, ale skočila mu do řeči.

„Já vím, já vím…“ zamumlala.

„Jak ses k těm kazetám dostala?“ vyptávala se Rose, zatímco mazala začátek a konec.

„No ehm… vloupala jsem se k němu…“ řekla jsem neochotně.

„Cože jsi… au!“ protestovala Sarah a vyjekla bolestí, když se chtěla napřímit. „Bude mu jasné, že jsi to byla ty!“

„Měla jsem rukavice!“ namítla jsem. „Navíc mě nikdo neviděl!“

„Když tak ti všichni můžeme potvrdit alibi. Celou dobu jsi tu byla s námi,“ nabídl Carlisle.

„Díky,“ usmála jsem se na něj.

„Proč nám vlastně pomáháte?“ ptal se Jacob.

„Je lepší s vámi udržovat dobré vztahy, než čekat na chvíli, kdy na nás zaútočíte,“ vysvětloval Emmett.

„Dobrý důvod!“ zasmál se Embry.

***

„Cos dělala u mě doma?“ vyštěkl na mě Matt, když jsem šla domů z večerní hlídky. Nikde jsem neviděla jeho auto.

„Co bych u tebe asi dělala? Uklízela?“ uchechtla jsem se.

„Chybí mi dvě kazety!“ ječel na mě.

„Voyére!“ odsekla jsem mu.

„Vlku!“

„Nikdo by ti to nikdy nevěřil! Ale možná bych tě navštívila ve cvokhausu!“ ušklíbla jsem se na něj a dál pokračovala v cestě. Matt šel vedle mě.

„Dej mi ty kazety, nebo něco provedu Sarah!“ vyhrožoval.

„Proveď něco Sarah a zabiju tě,“ odpověděla jsem mu v klidu.

„Heh!“ zasmál se. „To bys nikdy neudělala,“ snažil se mi to vyvrátit. Rozhlédla jsem se kolem a přirazila ho ke stromu.

„Sám víš, čeho jsem schopná. Věř, že mám větší páru než Sarah, takže by to neskončilo jen se zlomeným nosem!“ šeptala jsem mu těšně u jeho obličeje. Jen co jsem řekla poslední slovo, jsem ho pustila a šla dál k domu Emily. Matt tam stál a zíral mým směrem. Přemohla jsem nutkání vztyčit na něj prostředníček a hleděla si svého.

„Fajn, Matt si myslí, že jsem ty kazety ukradla já,“ řekla jsem hned, co jsem vešla do dveří.

„Jsi v pohodě?“ ptal se okamžitě Jacob.

„Matt se mě tak trochu… prostě se mě bojí,“ usmála jsem se nad představou jeho vyděšeného obličeje.

„Bál se jí vždy. Když vyrazila Derekovi zuby, měl z ní panickou hrůzu – asi protože hned věděla, co je zač,“ vysvětlovala mu Sarah.

„No, každopádně si dávejte bacha, kde se přeměňujete. Teď sice ví, že máme ty kazety, ale Matt se nikdy nevzdává,“ pokrčila jsem rameny a šla si pro jídlo.

„Jacobe?! Neumíš vařit?“ křičela jsem na něj z kuchyně, když jsem viděla prázdnou ledničku, ale mrazák plný masa.

„Neumím, ale dneska se prý bude grilovat,“ odpovídal mi.

„Sarah, ty sis taky nemohla vybrat líp. Jednou umřete hlady,“ zasmála jsem se, když jsem se vrátila zpátky do obýváku. Sarah se zatvářila, jako kdybych prozradila nějaké tajemství. Zakroutila jsem hlavou a šla se opláchnout do koupelny. Když jsem se vrátila zpátky, dům byl prázdný. Na stole jsem našla akorát lístek, kde bylo napsané, že jsou všichni na pláži. Hodila jsem si do kapsy mobil, oblékla si mikinu, obula se a vyrazila na cestu.

Noc byla klidná a jasná. Měsíc zářil na nebi skoro v úplňku a okolo něj zářilo několik hvězd. Na nebi nebyl ani jeden mráček. V dálce jsem viděla úzký sloup dýmu, jehož pach se táhl až ke mně. Když jsem došla na kraj pláže, dolehla ke mně změť hlasů a hudby – první událost, která se podobala párty. Když opomenu, že je polovina listopadu a teplota klesla k deseti stupňům a skoro všichni chodí jen v tričkách, opravdu to připomínalo párty.

Došla jsem až k provizornímu altánu, kde několik lidí stálo a popíjelo. Další lidi tancovali, jedli, nebo stáli u grilu. Nikdy jsem neviděla Paula, a tak jsem šla za Sarah a Jakem, kteří právě hlídali pečící se maso.

„Už jsme si začínali říkat, jestli ses v té sprše neutopila,“ řekl mi ironicky Jacob.

„Divím se, že tě k tomu grilu pustili,“ odpověděla jsem mu stejně ironicky.

„Náhodou jsme ještě nic nespálili!“ chvástala se Sarah.

„Chyba, v pravém rohu se vám to pálí!“ vyplázla jsem na ni jazyk a s pobavením pozorovala Jacoba, jak se rychle snažil to maso vyndat.

„Neviděli jste…“ chtěla jsem se zeptat.

„Ne, neviděli mě,“ zašeptal mi Paul do ucha a z jeho hlasu jsem poznala, že se usmívá.

„Ty mě ale vážně umíš překvapit,“ zasmála jsem se a otočila se k němu.

„Hledal jsem tě tu, ale když mi bylo řečeno, že jsi ještě ve vaně, šel jsem pro uhlí,“ vysvětloval mi a políbil mě. Na tácek jsem si dala kus masa a šla si sednout na jeden z mnoha pařezů, který tu byl.

„Tancuješ?“ zeptal se mě Paul, když jsem dojedla.

„Děláš si srandu?“ zasmála jsem se. „Nesnáším tancovaní!“ zakroutila jsem hlavou.

„Pojď!“ Vzal mě za ruku a táhl mě k provizornímu parketu, kde tančilo několik lidí.

„Ne, ne, ne!“ protestovala jsem, když se zastavil. Nevšímal si mého protestu a chytil mě do tanečního postoje. Věděla jsem, že je úplně zbytečné mu odporovat, a ruku, kterou jsem měla volnou, jsem mu položila na rameno. Pomalu jsme začali kroužit, protože začala hrát pomalá píseň. Paul se vpíjel do mých očí a usmíval se. Na všechno kolem jsem zapomněla a úsměv mu oplatila.

Jeden tanec se změnil v sérii několika tanců a já už skoro zapomněla na to, že tanec ze srdce nenávidím. Naposledy jsem tancovala se Samuelem a bylo to ten večer, co jsem se s ním rozešla. Zatřásla jsem hlavou, abych zahnala myšlenky na Sama.

„Nikdy bych neřekla, že tančíš!“ pošeptala jsem Paulovi.

„Na rozdíl od někoho jsem dodělal střední školu. Musel jsem se to nějak naučit,“ pošeptal mi zpátky.

„Kdybych nebyla… prostě jsem neměla důvod tam nastoupit. Navíc mám takový pocit, že bych klidně mohla být v tvé dílně na plný úvazek, když Josh zůstal v Kanadě,“ usmála jsem se na něj.

„Popřemýšlím o tom!“ pokřiveně se usmál a krátce mě políbil. „Víš, chtěl bych se na něco zeptat,“ zašeptal mi těsně u ucha. Vyděšeně jsem se na něj podívala. „Víš, nebudu naštvaný, jestli mě odmítneš. Fakt se nebudu zlobit,“ upozorňoval mě.

„Tak se ptej,“ pobídla jsem ho roztřeseným hlasem – nenávidím, když někdo chodí okolo horké kaše.

„Nechceš se ke mně nastěhovat?“ zeptal se. Zmateně jsem mu hleděla do očí a zvažovala pro a proti. Se Sarah nám ta sedačka přestávala stačit, navíc ona při každé možné příležitosti přespávala u Jacoba a Paul přespával u Emily – ani nevím proč, ale u Paula jsem ještě nikdy nebyla. Emily si také na nás začínala stěžovat a o Samovi ani nemluvím – začíná se mi zdát, že se nám snaží dát co nejvíce nočních hlídek, aby byl klid. Ale co na to Sar bude říkat?

„Kdy si můžu přinést věci?“ zeptala jsem se s širokým úsměvem na tváři. Paulovi se objevily jiskřičky v očích a uvolnil se.

„Klidně hned,“ oplatil mi široký úsměv a okolo očí mu naskočily vějířky drobných vrásek. Sehnul se ke mně a jemně mě políbil.

„Budeš té nabídky litovat,“ upozornila jsem ho. „Nevařím, neuklízím, špinavé prádlo se doma válí pěkně dlouho, než ho odnesu do koše se špinavým prádlem a trávím spoustu času v koupelně!“

„Vařím, uklízím, peru a dokonce umím i žehlit,“ odpověděl mi s úsměvem.

„Já si tě nezasloužím,“ zasmála jsem se a spojila naše rty.  Píseň skončila a nastal čas, abych Sarah oznámila, že se hodlám nastěhovat k Paulovi. Našla jsem ji, jak sama sedí na pařezu a pravděpodobně čeká na Jacoba. Když mě slyšela, usmála se na mě a já poznala, že mi chce něco říct.

„Copak mi chceš sdělit?“ zeptala jsem se a zabrala místo vedle ní.

„Teď mi volala Bella, že Matta zatkli,“ usmála se. „Ty kazety, co našli u něho doma, prý budou stačit minimálně na to, že ho pošlou zpátky do LA s náramkem na noze, ale pravděpodobně to bude na dva roky ve vězení.“

„Takže bude konečně pokoj?“ ujišťovala jsem se.

„Jestli ho nepropustí na kauci, tak ano,“ usmála se. „Od kdy tancuješ?“ pokračovala.

„Odkdy ty netancuješ?“ odpověděla jsem jí otázkou.

„Jacob netancuje,“ zamračila se.

„Tak běž s Paulem,“ nabídla jsem jí. Přimhouřila nevěřícně oči. „Myslím to vážně, umí tancovat,“ zasmála jsem se nad její reakcí.

„Asi by se to nelíbilo Jacobovi,“ zakroutila hlavou.

„Proč na něj brát ohledy?“ zeptala jsem se.  Jen zakroutila hlavou. „Víš, vlastně jsem ti přišla něco říct,“ začala jsem.

„Ano?“

„Víš, u Emily je to takové… prostě nějak se tam nevejdeme. Stejně skoro pořád přespáváš u Jacoba, Emily se Samem také pořád štveme…“ vysvětlovala jsem a hleděla si na ruce – a občas na Paula a Jacoba, kteří si povídali o kus dál.

„Přejdi k věci,“ pobídla mne.

„Paul mi nabídl, abych se k němu nastěhovala,“ řekla jsem jí. Nejdřív jsem v její tváři viděla zděšení a překvapení, které okamžitě vystřídal úsměv.

„Gratuluju,“ usmála se a pevně mě objala.

„Ať žije usedlý život na hromádce,“ ušklíbl se Jacob a podal Sarah láhev s pivem, která ho odmítla. Převzala jsem láhev od Paula a s oběma si přiťukla.

„Mohl bys vědět, že Sarah nepije,“ upozornila jsem ho.

***

Grilovalo se až do rána. S celou smečkou jsme tam zůstali asi do půl třetí v noci, a pak jsme se odebrali každý domů. V mém případě už to bylo k Paulovi.

„Víš o tom, že teoreticky ještě bydlím u Emily?“ ujišťovala jsem se po cestě, kterou jsem ještě nikdy nešla – nebyla však daleko od Jacobova domu.

„Prakticky ale u mě,“ usmál se.

„Nebudu protestovat,“ ujistila jsem ho. Po několika málo metrech se před námi objevil dům, který měl ve svitu měsíce zelenomodrou barvu. Byl patrový, podobný domu Emily. Měl menší terasu, na kterou vedly tři dřevěné schody, a na které byl dřevěný stůl se dvěma židlemi.

Zatímco jsem si prohlížela dům, Paul odemkl. „Pojď,“ pobídl mě s úsměvem. Poslechla jsem ho a vstoupila do menší předsíně, odkud vedly dvoje dveře a shody do patra. Paul mě popostrčil do prvních dveří, za kterými se objevil malý obývací pokoj s kuchyní.

Uprostřed pokoje byla hnědá koženková sedačka, konferenční stolek z bukového dřeva a širokoúhlá televize. Kuchyň byla z bukového dřeva. Uprostřed kuchyňské linky byl sporák a o kousek dál myčka nádobí a lednice. Podlahu pokrýval tmavý koberec a zdi byly béžové barvy.

Další dveře vedly do koupelny, kde se nacházela vana, toaleta a umyvadlo. Vše bylo sladěné do modré barvy. Když jsem vystoupala do schodů, objevila jsem další dva pokoje. V první místnosti se nacházela ložnice. Uprostřed jedné stěny se nacházela manželská postel, kterou přikrýval tmavě červený přehoz, a z obou stran byla obklopena nočními stolky z tmavého dřeva. Na protější stěně byla prostorná vestavěná skříň stejné barvy jako stolky.

Za dalšími, a posledními, bylo něco jako pracovna. Nacházela se tam prostorná, černá sedačka - která klidně mohla sloužit jako postel a stolek s počítačem. K mému překvapení tam byla i knihovna.

„Tak?“ ptal se Paul, který byl opřený o futro.

„Na tohle ti stačí to, co vyděláš v dílně?“ ptala jsem se a prohlížela si tituly v knihovně. Shakespeare, Balzac, Poe, dokonce i Hugo, Dumas a... Stephen King.

„Tohle všechno je tu po matce,“ odpověděl.

„I Stephen King?“ ptala jsem se a podívala se na něj. „Dělám si srandu,“ usmála jsem se. „Vážně je to tu hezký.“

„Jsem rád, že se ti tu líbí,“ oplatil mi úsměv, objal okolo pasu a políbil.

Předchozí < Kacennnka = Pegas99 > Další

Kacennnka & Pegas99

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí srdce - 28. kapitola: