Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí nářek - Prolog

09.03.2012 (16:00) • cler • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2097×

Každý máme svůj osud a lehký není žádný. (Hermann Hesse - Stepní vlk)

„Ty jsi indiánka?“ zeptal se šeptem s pohledem upřeným na dívku. Němě přikývla a záměrně se vyhnula jeho pohledu. Neměla náladu seznamovat se s kýmkoliv. Znala Cullenovy, a to ji stačilo, její život nemohl být spokojenější, kdyby vedle ní neseděl Michael Newton, nejpřátelštější kluk na škole. Z úst se jí vydral nespokojený povzdech.

Relativní ticho v učebně protnulo krátké zazvonění školního zvonku, které znamenalo jediné, a to, že pro některé konečně nastal čas obědu. Mia se ihned zvedla, aby unikla dalším otázkám. Nesnášela být nová, připadala si jako zvíře v zoologické zahradě. Pozornost měla ráda, o tom žádná, ale tohle nebyl typ pozornosti, o který by stála. Sebrala ze stolu všechny své věci, mezi prvními se beze slova vydala ke dveřím, nechajíc překvapeného Michaela za sebou.

„A nezapomeňte na eseje." Za těchto slov jejich profesora vyklouzla z učebny sto pět. Chodba se pomalu, ale jistě plnila studenty, kteří spěchali k budově, kde sídlila jídelna. S hlubokým nádechem se vrhla vstříc davu.

Alespoň nezabloudím na oběd, poznamenala si otráveně v duchu. Měla pravdu, houf studentů, kterým bylo jedno, že buď někoho málem shodili na zem, nebo někomu přišlápli nohu, jí dovedl až do jídelny – bez nějaké újmy na zdraví.

Poslušně se zařadila do řady. Jako slušně vychovaná mladá dáma nepředbíhala ani se nijak nestrkala. Ostatním to bylo ale naprosto jedno, strkali se jako o život. Mladá profesorka, která měla zrovna dozor nad těmi delikventy, vzdala mírnění studentů hned ze začátku a odešla si stoupnout opodál se slovy: „Hlavně se tu nepozabíjejte.“ Nakonec přeci jen přišla řada na Miu, která si na tác naložila kuřecí salát, jablko a obyčejnou vodu ve flašce. V jídelně se to pomalu plnilo a další studenti pořád přicházeli. Mia se s povzdechem vydala k jednomu z osamělých stolů v zadní části jídelny. V půlce cesty však byla zastavena povědomým hlasem.

„Mio!“ Jmenovaná otočila hlavu za oslovením, ve kterém poznávala hlas své kamarádky. A opravdu u stolu nedaleko Mii seděla její zrzavá kamarádka a mávala drobnou rukou přímo k Mie. Své kroky tedy stočila zpátky k jejímu stolu. Nebude přeci sedět sama, to by byla sama proti sobě.

„Ahoj.“ Položila tác na volné místo naproti Renesmé, ta na ni upřela zvědavý pohled po celou dobu, co si sedala. Nedočkavě ji popoháněla pohledem, na jazyku ji pálila jediná otázka. Nedokázala svou zvědavost krotit.

„Jak se ti sedělo s Newtonem?“ vypálila k ní právě ve chvíli, kdy si plastovou vidličkou nabírala kus salátu. Mia několikrát nevěřícně zamrkala a obrátila pohled ke své kamarádce. Vážně se jí na tohle ptá?

„Cože?“ Nakrčila nespokojeně obočí. Hlavou jí prolétla vzpomínka na nekonečnou hodinu angličtiny. Raději zavrtěla hlavou, aby ty myšlenky zahnala. Znovu si nabrala sousto salátu, které si konečně mohla strčit do pusy.

„No, víš, už mamka neměla jeho, eh,“ zarazila se a pohlédla na Miu, která na ni vrhla kapánek netrpělivý pohled, „no, prostě předka, moc ráda. Byl prý otravný až běda.“ Na konci proslovu vycenila svůj bezchybný chrup, aby tím ještě vylepšila svůj naprosto andělský zjev. Mie nezbylo nic jiného než protočit oči a s povzdechem vidličku zabořit do jídla. Nesie se s tímto ale nespokojila, našpulila rty, přičemž si ruce zkřížila na prsou.

„No?“ pobídla ji netrpělivě, neboť se ani po té době neměla k žádné odpovědi. Mnoho lidí tohle nedokázalo udělat, nemělo to srdce, aby neodpověděli. Už při prvním setkání z Ness vyzařovalo něco, co lidi donutilo si ji zamilovat. Mia byla očividně imunní.

„Příště si sednu jinam,“ zahuhlala s plnou pusou, aby její kamarádka byla konečně spokojená. Polkla až chvíli poté. Nessie si cosi zamrmlala pod imaginární vousy. Nelíbilo se jí, že se toho dozvěděla tolik, co obvykle. Tedy nic.

„Mio, copak nejsem tvoje kamarádka?“ zaúpěla naprosto nešťastným tónem. Snad čekala, že se tam Michael pokusil o bůh ví co. Požádání Mii o ruku? Možná.

„Čau,“ ozvalo se blízko jejich stolu, nakonec s tichým žuchnutím tácu zaskřípala i židle mezi Miou a Ness. Nově příchozí vlepil Nessie pusu, pro Miu naštěstí jen na tvář. Nepotřebovala kazit si den ještě sledováním líbající se Ness s Jacobem. Mírně mu přikývla na pozdrav, v duchu pro něj ale rovnou skládala děkovný sonet. Jeho příchodem se totiž Ness začala zajímat o mnohem užitečnější věci než byla její hodina s Michaelem.

A ona mohla v klidu dojíst ten výborný kuřecí salát. Kdo by řekl, že něco takového dostane ve školní kuchyni?

Nevyhnula se dalšímu zazvonění, při kterém byla donucena vstát, aby se stihla přepravit do tělocvičny. Nebyla si jistá, že je to zrovna nejvhodnější hodina po obědě, ale co mohla nadělat. Musela na ni.

Na místě se převlékla do cvičebního úboru, což činily černé kraťasy a volné bílé tílko. Ač její kraťasy sahaly kus nad kolena, byly zaručeně jedny z nejdelších. Možná to bylo tím, že devadesát procent ostatních dívek na sobě měly jen miniaturní kraťásky - některé se dost jistě podobaly spodnímu prádlu, a upnutá tílka. Nessie nevyjímaje.

Zazvonilo potřetí a dívky se začaly již patřičně upravené a navoněné. Ani Mia se nepokusila schovat do sprch a dělat, že neexistuje. Tělocvik byl jeden z jejích oblíbených, vždy jí šel a dokonce ji i bavil. To bylo co říct, ale tady to bylo jiné. Ostatní dívky – až na vzácné výjimky, aby nekřivdila všem – vesele štěbetaly a vyhlížely profesora. Alespoň se s jeho příchodem Mie vyjasnila ta titěrná tílka. Jak se zdálo, učitel byl mladý a pohledný. Mie neunikly ani oči zvláštní barvy, jako měli všichni Cullenovi. Nepřirozeně hnědou, se kterou se rozhodně nedalo setkat jen tak.

„Zdravím, omlouvám se za zpoždění,“ prohlásil onen profesor a spustil tím salvu okouzlených povzdechů, horlivého ujišťování, že se nic nestalo a že si případně můžou dobrovolně jeho zdržení nahradit po vyučování.

„Mio,“ drcla Ness do jejího ramene. Ze strany Mii se jí dostalo jen zamručení a dál nevzrušeně pokračovala v prohlížení ostatních. „To je Emmett, však víš,“ rozhodla se jí nakonec obeznámit s jistou skutečností, i přes nezájem kamarádky. Ta jen nepřítomně přikývla.

Dostaly povel na rozběhání se, tři kolečka kolem tělocvičny. Mia se dobrovolně s davem rozběhla, než jí došlo, cože to Ness říkala. „To je tvůj strejda?“ zeptala se jí udýchaně a vykulila na cestu před sebou oči. Od Ness, běžící vedle ní, se ozvalo souhlasné přitakání.

„Ten Emmett?“ Do hlasu se jí vetřel nevěřícný tón. Měl s její rodinou stejné rysy – bílá pokožka, stejně barevné oči… Ale nemohl to být přeci ten Emmett, který sabotoval všechny snahy Cullenových o to působit normálně.

„Ano, profesor Emmett Cullen.“ Ness se zastavila poblíž Emmetta, okamžik po ní zabrzdila i Mia. Nemohla si nevšimnout, že po nich Emmett vrhl pobavený pohled ještě před tím, než si všechny písknutím píšťalky přivolal k sobě.

Mie se to celou dobu honilo hlavou. A to začínala věřit v to, že rodina její kamarádky, mimochodem dcery člověka a upíra, ji už nemůže s ničím překvapit.

Povedlo se jim to. Zase.

Tak. Má první povídka zde. Myslím, že další kapitoly budou delší. Toto je přeci jen prolog. Líbil se vám? Budu ráda za váš názor!

Autor: cler (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí nářek - Prolog: