Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vládnoucí coven 16

Twilight panenky


Vládnoucí coven 16Šestnáctou část část jsem pro Vás napsala já

Vše ztraceno?

Do čeho jdete? Shrnutí
Info pod článkem

Ontario - Alec:

Alec se přestal přemáhat. Podíval se na Abi už jako na kořist. Nebyla to už ta stará známá z Volterry. Nebyla to nevinná dívka, které pomohl utéci přímo z náručí smrti. Teď to prostě byla jenom jeho kořist a on byl lovec. Lačnící stvůra. Netvor, který se toužil napít její krve. Byl tak vyprahlý, že mu žízeň naprosto zastřela mysl. Začal se k ní přibližovat. Zahleděl se na Abi, které o poznání více začalo tlouci srdce. Nechápala najednou Alecův zvláštní výraz, který zřejmě nevěstil nic dobrého. Snažila se ho rozptýlit.

„Proč jsi na útěku, Alecu?“ optala se ho opatrně Abi a pomalu ustupovala. Věděla moc dobře, že by se mu stejně neubránila, jenže mohla se o to pokusit. Oči jí pátrali po něčem, čím by se mohla bránit nebo alespoň upoutat jeho pozornost, aby se pokusila utéct a někde se skrýt.

Jakmile Alec promluvit, byla si naprosto jistá, že nemá naději. Byla ztracená.

„Už jsem měl po krk všeho, utekl jsem z jediného důvodu Abi.“ Stačilo mrknutí oka a už ji držel za paže. Abi se na něj podívala naprosto vyděšeně. Alec viděl v jejích očích nefalšovaný strach.

„Alecu?“ zeptala se ho opatrně. „Co to děláš?“ její hlas začínal nabývat děsu, který se snažila ukrýt.

„Já…“ nevěděl, co v té chvíli má říct, jenže její tepna ho tak přitahovala. Hlasitě polknul a dál ji pozoroval. Tolik dní nejedl. Připadalo mu to tak normální. Stačilo by přece jen tak málo. Nikdo by se o tom nemusel dozvědět.

„Alecu…“ vyrušil ho její přesladký hlas. Pevně sevřel víčka. Bojoval s tím netvorem uvnitř sebe, jenže byl o tolik silnější než si přiznával. Trochu se roztřásl. Přivřel víčka.

„Abi…“ zašeptal její jméno. O něco více jí stisknul. Jenže více s tím už nedokázal bojovat. Přitáhnul si ji o něco blíže k chladnému tělu. Cítit její horkost, která se s každým úderem srdce zvyšovala. Jenže i s každým úderem rostla jeho žízeň, jež mu spalovala nejen hrdlo, ale i mysl, viděl naprosto rudě. Snažil si říkat, že by ona mohla být ta pravá, když už ji jednou zachránil před jistou smrtí, tak proč by teď jí odebíral život? A sám?

Neovládnul se, bleskově jí odhalil krk a zahryzl se do něj…

 


Na hradě Cullenových - Edward:

„Máš zpoždění! Já jsem Alice. Všichni na tebe již čekáme.“ Promluvila drobná černovlasá upírka. Měla příjemný úsměv a dívala se na Edwarda tak nějak vševědoucně, jako by věděla naprosto všechno.

„No tak pojď Edwarde. Musíme se připravit na příjezd Volturiových.“ Dodala s menším úsměvem a ukázala na dveře k nimž se otočila.

„Jak…“ začal pomalu Edward. Naprosto nechápal, co se to tu děje. Než ze sebe dokázal vypravit další slovo, drobná upírka ho popadla za paži a již jej táhla za sebou dveřmi do útrob hradu, který se tolik odlišoval od rezidence Volturiových ve Volteře.

„Musíme všechno připravit, Edwarde. Volturiovi jsou tu již za pár hodin a Emmett s ostatními dorazí nějakou chvíli po nich.“ Edward se jí chtěl vymanit z ocelového sevření, ale byli uvnitř tak rychle, že to ani nestačil postřehnout.

„Carlisle s Esme na tebe již čekají, oni ti všechno vysvětlí daleko lépe než já a pokud chceš něco vědět, klidně si přečti moje myšlenky, nechci ti nic zatajovat.“ Obrátila se k němu a už jej strčila do dalších dveří. Edward se zahleděl na upírku a lehce nahlédnul do její mysli v níž viděl najednou tolik věcí, že se musel stáhnout a začít zhluboka dýchat, i když to nepotřeboval.

„Promiň, to jsem ti nestihla říct. Vidím budoucnost, tak bude trošku složitější se vyznat v mých myšlenkách. Možná jsem ti to neusnadnila, mám toho teď v hlavě tolik, že nevím, na co dříve myslet…“ povzbudivě se na něj usmála a protáhla ho dalšími dveřmi.

Edward byl tak zmatený, že ani nesledoval cestu. Ta upírka, která si říkala Alice, byla neuvěřitelně hbitá, celkově nabitá neuvěřitelnou energií.

„Co se to tu…“ nestačil to ani dopovědět.

„Tak už ho vedu. Carlisle, Esme toto je Edward.“ Edward se konečně zastavil na místě a pomalu se začínal rozhlížet po místnosti, která byl obyčejnější než přijímací sál u Volturiových. Také byla více osvětlená, prozatím jenom loučemi, protože byla tma, ale postřehnul, že je tu mnoho oken, kterými sem můžou proudit příjemné sluneční paprsky na nichž jsou tak odlišní než lidé.

„Alice, děkujeme, ale mám dojem, že jsi Edwarda příliš vylekala svojí přímostí. Teď si s ním promluvíme my. Jdi se podívat jak probíhají přípravy.“ Alice si nazlobeně odfrkla a bleskově zmizela. Muž, který ji pokáral se na Edwarda shovívavě podíval.

„Vítej u nás Edwarde.“ Přivítala ho žena, která stála vedle toho muže. Když se Edward na ni i muže zadíval, upoutaly ho jejich zvláštní oči. Nebyly karmínové jako měl on nebo kdokoliv z Volterry, nýbrž měli lehký zlatavý nádech. Byly o něco výraznější než obyčejné hnědé lidské, které měla jeho předrahá Isabella ještě, když ona sama byla člověk…

„Zdravím Vás.“ Pozdravil slušně Edward a uklonil se upírskému páru. „Byl bych Vám oběma velice vděčen za Vaše přijetí sem, ale přišel jsem k Vám z jediného důvodu.“

„My jej známe Edwarde. My díky Alici, víme všechno. Raději ti všechno vysvětlíme než Volturiovi přirazí k našim břehům.“

Dlouhou dobu poslouchal Edward vyprávění Carlisleho a jeho družky Esme, kdo vlastně jsou a proč se nacházejí zrovna v Austrálii. Ani nemusel zmiňovat proč přijel. Prostě všechno věděli a dali mu podmínku, že když jim pomůže smí zůstat i jeho milá. Jeho láska Isabella, která se neuvěřitelnou rychlostí blížila k pobřeží. Edward byl odhodlaný udělat cokoli, aby spolu mohli zůstat, ale…

„Už jsou tady,“ vykřikla upírka, která dovedla Edwarda do sálu. Stále ve otevřených dveřích a na tváři měla nepopsatelný výraz.

„Je to tady…“ zašeptal Edward.

 


Někde na moři při cestě do Austrálie – Isabella:

Aro stál na přídi a pozoroval moře. Nemusel se otáčet a už mluvil: „Má drahá Isabello, jsem tak ráda, že jsi se k nám připojila. Ani nevíš jak mě to těší, že jsi s námi. Tak mocnou zbraň využijeme proti těm upírům.“ Aro se pomalu otočil k Isabelle a natáhnul ruku. Věděl, že si její myšlenky a vzpomínky stejně nepřečte, jenže ona mu uhnula, což neměla dělat.

„Má drahá Isabello, jak jsi předvídatelná…“ zašeptal potichu, že ho mohla slyšet pouze ona. Dokonce si při zvuku jeho hlasu nepatrně otřásla.

„Nevím o čem to mluvíš.“ Zadívala se mu do karmínových očí, ale zvládala sledovat, co se děje kolem ní. Jasně viděla nejméně tři upíry, kteří se kolem ní stahovaly, jako supi na mršinu. Moc dobře věděla, že to nebude dobré. „Aro?“

„Ach Isabello, tolik jsi mě zklamala.“ Arův hlas nabíral na razanci a zlobě.

„Vážně nevím čím bych tě mohla zklamat.“ Ihned si vzpomněla na Edwarda, na Alexe a na Tristana. Věděla, že Edward už může být v Austrálii, ale neuvěřitelně ji bolelo, že kvůli ní Tristan s Alexem zemřeli, přemítala všechny možnosti jak by mohla utéct a tak alespoň trochu oplatit jejich oběti.

Očima sledovala trojici silných upírů, kteří ji již měli v kleštích. Jediná možnost byla zapnout štít a vrhnout se do moře a doplavat do Austrálie sama. Tak mohla snad vyrovnat Tristanovu a Alexovu velkou oběť.

„Isabello – Bello,“ opravil se Aro. „Myslíš, že jsem tak hloupý jak vypadám?“ zavrčel a zkrátil vzdálenost, která ho od Isabelly dělila. „Myslíš, že když jsem nechal zabít dva své nejlepší upíry aniž bych z nich před tím nevytáhnou jisté informace? To mě vážně považuješ za tak slaboduchého? Mě nebo mé bratry?“ nyní se ozývalo vrčení ze všech stran kolem Isabelly.

„Aro já…“

„Bello, srdíčko moje.“ Zasyčel skrz zatnuté zuby. „Jistě chápeš, že vím, že Edward žije!“ zavrčel navztekaně.

„Aro…“

„Nepřerušuj mě laskavě!“ už zařval a nepolevil. „Moc dobře vím, proč jste chtěli utéct! A my jsme se o Vás dva tak dobře staraly a jak vy nám oplácíte! Teď je Edward na jejich straně! Jenže já vím jak na něj, bude toho litovat, že se opovážil, protivit se vůli Volterry a hlavně proti přirozeným zákonům našeho druhu! Slibuji ti, že mě budeš prosit na kolenou, abych tě raději zabil, ale ne… ne,“ Arův hlas se změnil, mluvit potichu a už stál před Bellou. Zpříma se jí díval do očí. „Já tě nechám žít. Nechám tě žít na věky, aby sis uvědomila, že Volteře se vděk oplácí navěky!“

„Pane…“ promluvil upír, který se protlačil davem až k Arovi.

„Co zase?!“ vyštěkl.

„Pobřeží Austrálie je již před námi, pane.“ Zašeptal, uklonil se a zase zmizel.

„Skvěle,“ zašeptal Belle do tváře, ale než stačila něco říct, už ji drželi dva upíři za ruce. Přesněji Felix s Ericem.

„Pane?“ zeptal se Felix.

„Přichystejte pro naši drahou Isabellu, nějaké místo na němž by byla skvěle vidět a nemusíte se bát, jí třeba ublížit. Ona svůj štít nezapne, protože moc dobře ví, že by tím svému milému jen přitížila.“ Zasmál se Aro. Bella instinktivně polknula a bolestivě se podívala na břeh. Skvěle viděla hrad, o kterém tušila, že se v něm nachází její láska. Edward.

 


V přístavu – Jane:

Všichni běželi svou upíří rychlostí, aby byli v nejbližším přístavu, co nejrychleji. Měli tam domluvenou loď, která je všechny odveze do Austrálie. Většina myslela na to samé, aby dorazili včas a předešli nějakému masovému vraždění, které si nepřál nikdo, hlavně když věděli, že tam někde v dáli za mořem jsou jejich blízcí.

Emmett běžel po boku Rosalie a nemohl z ní spustit oči. Tolik mu učarovala, že se vůbec nedíval před sebe na cestu a málem zakopnul. Na poslední chvíli udělal správný krok a nabral ztracenou rovnováhu. Malá Sam, v Rosaliině náručí se nepatrně usmála. Moc se jí ten muž zamlouval a hlavně jak zajímavě se díval na její maminku.

„Už jsme tam.“ Zašeptal Jasper a společně s Marií přeskočili poslední vzdálenost, která je dělila od přístavního mola. Temnou nocí se mihlo šest stínů, které ladně dopadli na molo a rychlým pohybem dorazili k domluvené lodi, která na ně čekala a na rozkaz ať může konečně vyplout.

„Mami?“ zeptala se Sam a podívala se na matku.

„Neboj miláčku, za chvíli budeme v bezpečí.“ Pošeptala jí Rosalie a přitiskla si ji k hrudi, aby jí náhodou nevypadla. Nehodlala se své dcery vzdát za žádnou cenu, nyní už ne. Celou dobu ji pozoroval Emmett. Po tváři se mu rozlil podivný úsměv.

„Jane?“ otočil se Jasper na ni, když všichni stáli pevnýma nohama na palubě lodi, po níž se rozběhlo bleskovou rychlostí deset upírů, kteří připravovali vše na plavbu do Austrálie.

„Ano?“ zeptali se blonďatá upírka a rozvážným krokem došla k Jasperovi v patách s Thomasem, aniž by se ho o to prosila.

„Ty, Thomas, Rosalie a malá Samantha se uryjete v podpalubí, aby jste nebyly tolik na očích. Nemůžeme vědět koho na moři potkáme. Toto je sice plachetnice, ale zároveň má i vesla, abychom tam byly o něco dříve než Aro s bratry. Rozumíš?“ Jane přikývla a hned s ostatními zmizela v podpalubí. Emmett věnoval Rosalii zvláštní pohled, který se možná dal přirovnat k zamilovanému, ale jakmile to zpozoroval Marie, stočil hlavu k moři.

Jasper šel okamžitě ke kormidlu. Nevšímal si svého bratra, ani jeho nervózních pohybů. Chtěl být, co nejdříve v Austrálii u své milované upírky Alice a hlavně, aby ochránil svůj domov před vládnoucím covenem upírů jež jej ohrožoval.

Marie jeho stvořitelka dávala pečlivý pozor na desítku upírů a na přípravy. Následně je všechny zahnala do podpalubí k veslům.

Tak započala strastiplná cesta naší šestice upírů a jedné poloupírky do Austrálie. Naneštěstí přirazili ke břehům právě ve chvíli, kdy se Volturiovi nacházeli již malý kousek od hradu Cullenových.


Po delší odmlce přidávám další díl a tímto vyhlašuji blížící se pomalý konec povídky!!!

Tímto Vás všechny prosím o rychlé rozebrání posledních 4 dílů této víceutorské povídky, aby mohla uvolnit místo další víceutorské povídce, která bude hned následovat.

Jak jste si dozajista všimli, tento díl je napsaný ze čtyř pohledů, aby jste si oživily předešlý děj a nemusely jste si číst kapitoly. To jsem udělala za Vás. Doufám, že jsem Vám tím pomohla. Je pouze na Vás jak povídka bude pokračovat. Doporučuji si ji pečlivě přečíst a hlavně konce pohledů. Přeji příjemné čtení.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vládnoucí coven 16:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!