Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vládce upírů - 17. Novorození

3.Marjorie - Isle Esme


Vládce upírů - 17. NovorozeníEdward a Emmett se probouzí... Bella s Edwardem vyrazí na lov a trochu si ho užijí xD... poté se všichni shromáždí v obýváku a Bella se dá do vysvětlování...

 

NOVOROZENÍ
(Bella)

 

 

„Probere se za tři minuty,“ zašeptala Alice, odněkud z pokoje. Ohlédla jsem se a viděla celou rodinu, jak mě i Edwarda pozorují.
„Konečně ses pohnula,“ rýpl si Jasper. Jen jsem se ušklíbla, za ty dva dny jsem se od něj nepohla a mluvila jen na něj. Všichni mě pořád otravovali s tím, co se stalo. Ale já to teď nehodlala vysvětlovat. Nemohla bych se soustředit, když Edward trpí. Ale snášel to dobře, nekřičel, nehýbal se. Ale Jasper se tu moc nezdržoval, musel to cítit také. Sice mě uklidňoval, že to nebolí jako při normální přeměně, ale já věděla, že i přesto to musí být hrozné.
„Už,“ špitla Alice a já Edwardovi pevněji stiskla ruku. Rozechvěle otevřel víčka a rozhlédl se po pokoji. Nakonec pohlédl na mě. Okamžitě mu v očích zajiskřilo a už mě pevně objímal.
„Promiň,“ zašeptala jsem a dál ho objímala.
„Za co?“ upřel na mě své rudé oči.
„Za tu bolest,“ vysvětlila jsem. Jen se nádherně usmál a znovu mě pevně objal. Ale já se odtáhla. Věnoval mi jeden zmatený a smutný pohled, ale já si okamžitě přitáhla jeho rty a začala ho vášnivě líbat. Stála bych tam tak věčnost, ale vyrušilo nás taktní odkašlání.
„Nerad ruším, ale měli byste jít na lov, oba,“ oznámil nám Carlisle omluvně. Edward se nádherně usmál a už mě tahal k oknu.

„Za pět minut se probere Emmett,“ slyšela jsem Alice z povzdálí. To už jsme však běželi lesem ruku v ruce s mým andělem. Běželi jsme a tiše se smáli. Po chvíli jsem ucítila stádo losů. Edward zřejmě také, protože za nimi vyrazil. Já ho tiše následovala. Ulovila jsem si pár losů a pak pozorovala Edwarda. Byl tak rychlý a mrštný, jako puma. Usmívala jsem se pro sebe. On je můj.
„Můžeme?“ zeptala jsem se ho, když schovával poslední tělo pod vykotlaný strom.
„Nechce se mi,“ zašeptal.
„Mě taky ne,“ usmála jsem se na něj a skočila po něm. Byla jsem rychlejší a silnější, neměl šanci a už jsem na něm ležela a hravě se smála.
„Ty potvůrko,“ zašeptal mi do ucha a převalil se na mě. Pak mi chytl obě ruce za hlavou a držel je. Mohla jsem se mu vysmeknout, ale já nechtěla. Začal mě líbat na tváře, rty a na krk. Pomalu jel níž a sytě rudé oči mu černaly touhou. Myslím, že já sama jsem je teď měla jako uhel. Zajela jsem mu rukama pod košili a přejížděla po zádech, zatímco mě líbal ve výstřihu. Pak najednou moje šaty zmizely a na zem se pomalu vznášely jejich zbytky. Chtěla jsem mu udělat to samé s košilí, ale zastavil mě. Věnovala jsem mu nesouhlasný pohled. Uchechtl se.
„V něčem musíme přijít domů a já si tě nenechám očumovat,“ pošeptal mi a jemně kousl do ucha. Jen jsem nesouhlasně zamručela a košili mu rozepnula. Za košilí se odebraly i jeho kalhoty. Při každém dotyku a polibku jsem slastně vzdychla a Edwarda to evidentně těšilo. Za chvíli na zemi přistálo i naše spodní prádlo a Edward na mě upřel nejistý pohled. Přikývla a přitáhla si jeho rty. A Edward spojil naše těla v jedno. Byla jsem dokonale šťastná. Strávili jsme na té louce asi půl dne, než jsem se rozhodla konečně odtrhnout od Edwarda. Smutně se na mě podíval.
„Máme celou noc,“ zašeptala jsem smyslně a zářivě se usmála. Vypadalo to, že mu to značně zvedlo náladu. Vyskočil na nohy a hledal oblečení. Spodní prádlo a mé šaty byly nepoužitelné. Zbývaly jen jeho kalhoty a košile. Okamžitě jsem si zabrala košili. Edward si natáhl kalhoty a ruku v ruce jsme vyrazili domů. Usmívala jsem se jako blázen a vzpomínala na předešlé události. Kdybych mohla snít, určitě bych si myslela, že je to jen sen. Ale nebyl.

„Kde jste tak dlouho?“ ozvala se Esme, když jsme vcházeli do domu. Když nás pak zahlédla, jen zamručela: „Aha.“
Jako další reakce na mě v krátké košili a Edwarda v kalhotách se ozval Emmettův smích. Řehtal se na celé kolo.
„Tak už vím, kde se zdrželi,“ řehtal se jako pominutý. Než jsem stačila reagovat, už mě objímal.
„Děkuju,“ zašeptal. Usmála jsem se na něj a spustila. Pak jsem Edwrada zatáhla do jeho koupelny a dali jsme si společnou rychlou sprchu. Měli jsme co dělat, abychom se po sobě nevrhli. Rychle jsme na sebe natáhli nějaké oblečení a naběhli do obýváku.
„Takže, asi vám už dlužím pár vysvětlení,“ křikla jsem do domu. Okamžitě byl obývák plný a všichni nedočkavě čekali, až začnu. Posadila jsem se Edwardovi do klína a spustila…

 

 


 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vládce upírů - 17. Novorození:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!