Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věřím - 8. kapitola

ed


Věřím - 8. kapitolaEdward dodrží své slovo a řekne Belle své tajemství. Ale jiné, než oba zřejmě čekali. Docílí tak konečně toho, že se o něj Bella přestane zajímat a bude si tak nevědomky chránit vlastní život nebo jí to nakonec nebude na nic? Příjemné počtení vám přejí ZabZa a Marketik

   „Kdysi jsme žili v jedné menší vesničce, u nějakého větší města – ani si vlastně už nevzpomínám, jak se jmenovalo. Bydleli jsme v jednom útulném domečku se zahradou a menší stodolou pro koně a jiný dobytek, o který jsem se staral. Matka společně s mou malou sestrou měly na starost domácnost. Vařily, praly, sušily… Všechny tyhle věci, které obvykle dělají ženy.


   Já se musel starat o všechno okolo. Štípal jsem dříví, staral jsem se o zvířata, a když bylo potřeba, opravoval jsem náš dům tam, kde to potřeboval…“ Odmlčel se.


   Přemýšlela, že mu dá čas na rozmyšlenou, aby si utřídil myšlenky, ale jazyk ji svrběl nedočkavostí. „A otec?“ vyhrkla dřív, než si to stačila pořádně rozmyslet.


   Zasmál se. Hořce a smutně zároveň. Pak se znovu odmlčel a zadíval se daleko před sebe. Do dob, kdy býval ještě dítětem.

 „Otec,“ pronesl pohrdavě. „Otec byl něco jako vysloužilý válečník. Tu a tam vypomohl v určitých bojích, samozřejmě vždy zastupoval tu správnou stranu, a tak byl mezi lidmi něco jako hrdina. Ten, co vždycky všechno vyřeší – muž, který je dokonalý.
   Ve skutečnosti byl můj otec rybář a rybaření mu vůbec nešlo. Ve volných chvílích zkoušel i lovit lesní zvěř, ale ani v tom příliš nevynikal. A přesto byl pro lidi tím, kdo vždy obhajuje tu dobrou stranu, muž, který v každé situaci jedná správně.
   Pro mě byl můj otec noční můrou. Pro matku a sestru taktéž. Žádný muž dokonalosti, pouze násilník a lump. Denně bral od lidí špinavé peníze a posílal je dál, prodával zboží, které nebylo jeho, dělal věci, které lidé nedělali, a i když to věděl, nevadilo mu to.
   Byl přesvědčen, že jedná správně. Ve chvílích, kdy se zpil, přišel domů a mlátil nás. Mě, matku, sestru – všechny. Hlava nehlava, láska neláska. Už od svých ranných let jsem dostával každý večer – nebo spíše večery, kdy přišel domů opilý, výprask jako všivý pes stejně jako matka a sestra. A už od těch takřka dětských let na mně ležela tíha celé domácnosti. Musel jsem prostě dělat to, co u ostatních rodin dělali otcové. Ten můj nehnul ani prstem, aby něco udělal.


   Přes den spal, v noci šel do hospody a dělal tam věci, o kterých není snadné mluvit. Mlčel jsem a snášel to všechno se vztyčenou hlavou, s tichou prosbou, ať už se to nikdy neopakuje, a se zlostí, která s přibývajícími lety rostla a rostla. Sestra s matkou proti němu nic nezmohly. Byly obě slabé a on byl hora chlapa. Dva metry, široká ramena, a když to přehnal s pitím, dostával záchvaty zuřivosti, které si vybíjel na nás. Můj otec prostě nebyl… nebyl ten pravý pro domácnost…“ Odmlčel se a zadíval se na nebe, v náhlém přívalu vzpomínek tiše zadumaný. Pak znovu zavrtěl hlavou a pokračoval ve vyprávění.


   „V době, kdy mi bylo asi tak třináct, za mnou přišel s tím, že až tu jednou nebude, budu po něm muset převzít jeho řemeslo. Vzal  mě do ulic města a nutil... nutil mě okrádat lidi. Ty bohaté, samozřejmě. A když mě jednou za čas někdo načapal a já se snažil mu utéct, nehnul ani prstem pro to, aby mi pomohl. Místo toho mi pak doma ještě přidal za to, že jeho práci dělám špatně. A všechno, co jsem kdy sebral těm bohatým, si nechával a vše propil. Nikdy nic z toho nenechal pro mne a pro sestru na jídlo nebo na věci, které jsme potřebovali.


   Hnusilo se mi to, co jsem dělal, ale našel jsem v tom cestu k jídlu, takže jsem vždy nedával otci vše, co jsem nasbíral. Nechal jsem si vždy něco do zásoby a za to pak kupoval věci, které nás měly uživit. O tátu jsem se nestaral.“ Dlouze vydechl a znovu nabral čistý vzduch do plic.


   „Pak přišel zásadní zlom. Nevedli jsme si už tak špatně, ovšem táta byl pořád táta a jednoho večera, to mi bylo asi tak patnáct, šel… šel za sestrou do pokoje.
   Slyšel jsem všechno, co jí řekl, slyšel jsem, jak naříkala, prosila ho, ať to nedělá a on to stejně udělal. Bylo jí dvanáct a on jí beze špetky soucitu… znásilnil. Prostě jen tak a já ležel ve vedlejší místnosti a všechno to slyšel. A neudělal jsem nic, nemohl jsem, sám jsem se ho bál a přesto jsem hořel nenávistí, která by dokázala zapálit kus papíru.
   Další večer to udělal znovu, hned po tom, co nás zmlátil. Když jsme všichni zalehli, on se k ní znovu vkradl do pokoje a já to všechno znovu slyšel. Její nářek, prosby, jeho urážky, její pláč. A moje nenávist k němu vzrostla ještě víc. Nenáviděl jsem toho muže, co se vydával za mého otce, jak to jen nejvíc šlo, a nejraději bych ho nikdy nepotkal. A stejně tak jsem v tu chvíli nenáviděl sám sebe. Svou bezmocnost a zbabělost.

   Nechtěl jsem, aby žil, jelikož takový muž, který se chová k ženám jako ke kusu hadru, nemá právo na život. Můj otec neměl právo na život, nevážil si ho, stejně jako si nevážil nás. Můj otec si nezasloužil žít…“

   Tentokrát, když se odmlčel, vypadalo to, že se už nerozpovídá. Jeho temné oči byly zastřené návalem vzpomínek, plály zuřivostí, smutkem a bolestí.
   Polkla a snažila se uklidnit své bušící srdce. „Co… co se s ním stalo?“ zašeptala a podíval se na něj. Střelil k ní pohledem, který najednou vypadal zcela neutrálně. Pak se zase obrátil a hlasem, který u něj ještě neslyšela, klidně pronesl:

   „Zabil jsem ho.“

   Ta slova zůstala viset ve vzduchu jako tichá kletba. Bella se zastavila a vysunula svou ruku zpod jeho paže. Zůstal stát také, ale spíše ze slušnosti než že by měl v úmyslu jí něco dalšího vysvětlovat. Pro něj to byla uzavřená záležitost už dlouho. Už příliš dlouho.

   Zírala na něj a nutila se zadržet poděšený vzlyk, který se jí dral z hrdla. To bylo to jeho tajemství? Že je vrah? Ten největší hřích, a skryl se pod takový zevnějšek? Nemohla tomu uvěřit. Nechtěla.

   Udělala bezděčně krok nazad, čímž však zakopla o odhalený kořen. Edward jako by to čekal a byl se svou pevnou náručí pohotově u ní. I když ji opět zachránil od pádu, stejně jako před pár dny v přítmí kostela, tentokrát v něm nespočinula.

   Místo toho se okamžitě napřímila a automaticky si uhladila šaty. V její bledé tváři se objevil nachový ruměnec, který prozrazoval její nejvyšší rozrušení.

   „Pokud je tohle skutečně vaše tajemství, potom lituji, že jsem kdy toužila vás znát. Omlouvám se, že jsem vás obtěžovala. Sbohem.“

   S těmi slovy se otočila na podpatku a po nerovném povrchu spěchala co nejjistějším krokem zpátky k Lucy a bezpečí kočáru.

   Nestihla si všimnout, že jí z dlaně sklouzla bílá hedvábná rukavička. Edward ji poté, co kola vozu odrachotila po hrbolaté cestě pryč, zvedl a pozvedl ke své chladné tváři. Přivoněl k ní a slastně přivřel oči.

   Zvíře v něm se opět budilo k životu. Moc dobře to cítil a věděl, že tohle bude muset zvládnout silou vůle, jinak ji opravdu, i když nechtíc, zabije.

   Zadíval se na prašnou cestu, přimhouřil oči jako kočka a rukavičku pevně stiskl v dlani. „To nebylo ani zdaleka mé tajemství, krásná Bello Swan,“ zašeptal do větru. „To hlavní ti teprve musím říct. A to brzy.“

   Pak bez jediného zaváhání, bez ohlédnutí, zmizel v lese, který se počínal utápět v prvních vlnách soumraku.

 

 Marketik

ZabZa



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věřím - 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!