Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věřím - 6. kapitola


Věřím - 6. kapitolaBella se odvážně vydala do temných koutů, které jí byly až dodnes velkou neznámou. Podaří se jí najít tajemného cizince, nebo stačil zmizet dřív, než se měli možnost se potkat? Příjemné počtení přejí ZabZa a Marketik

Malý zapadlý penzion, k němuž o pár minut později dorazila, vypadal opravdu zašle. Dřevěný větší domek, který na první pohled vypadal, jako že se naklání na stranu, budil dojem, že vydržel už příliš a že se co nejdříve zhroutí na onu stranu, ke které se nakláněl.

Při druhém pohledu jste zjistili, že je to vlastně jenom krajinou, která dělá penzion křivým a že ve skutečnosti stojí rovně. Ale i tak nevypadal nějak skvostně. Lak na dveřích, okenicích a vlastně na celém penzionu byl starý, oprýskaný a vlastně… vůbec nebyl. Jen sem a tam šlo poznat, že tu kdysi byl lak, barva, a že to možná dříve vypadalo jako obytná budova. Teď jistě nevypadal jako nějaká ubytovna pro hosty, ale s tím Bella nemohla nic udělat.

Odhodlaně vystoupila z kočáru a snažila se skrýt svoje zděšení, a snad i nechuť, nad tímhle místem. Kdyby mohla, vzala by nohy na ramena a utíkala by odtud co nejdál pryč. Ale touha poznat tajemného muže byla větší, než si ona sama dokázala přiznat, a proto s jen malinkým zaváháním vstoupila dovnitř.

Ani tam to ovšem nevypadalo jako v penzionu. Jedna židle, jeden stůl, stojan na kabáty a klobouky a samozřejmě pult, za kterým stál starý chlapík s doutníkem v puse a s otrhanou košilí. Dolní část jeho těla nezahlédla, jelikož se skrývala za pultem, ale ani po tom nijak netoužila. Horní část stačila na to, aby si uvědomila, že tohle nebude ten nepříjemnější člověk.

Nasucho polkla a pak se nejistým krokem vydala vpřed. Dřevěná podlaha pod jejími kroky vrzala, sem tam se ozvaly i jiné zvuky, než jen ty, které měla podlaha vydávat, a to ji vždycky přimělo zastavit se a rozhlédnout okolo sebe, jestli tady na ni nečíhá něco jiného.

Byla to malá místnost, žádnou velkou ani nečekala, a tak byla za chvilku u pultu a silně tiskla svoji tašku k sobě a klouby jí pod tím náporem bělaly a bolely, takže za chvilku musela ruce uvolnit a dodat si trochu odvahy jiným způsobem. Začala tím, že se nejistě usmála na onoho podivného muže.

„Dobrý den,“ pozdravila slušně a snažila se působit dojmem správně vychované slečny, která se ničeho nebojí. Pak se ovšem v duchu napomenula, jelikož si uvědomila, že správně vychované slečinky by do tohohle penzionu nikdy nevešly.

„Dobrej…,“ začal a pak, když si všiml jejího zaražení, dodal, „slečinko…“
Kývla hlavou na znamení souhlasu a nervózně se rozhlédla okolo sebe. Najednou jí celý plán přišel tak trochu stupidní, jelikož nevěděla ani to, pod kterým jménem ho má hledat. Na co se tak měla zeptat? Je tady ubytovaný mladík, který… zamračila se. Ani její slovní zásoba nestačila na to, aby ho mohla popsat. Povzdechla si a potřásla hlavou.

„Nějaký přání?“ ozval se hlas muže za pultem.

Chtěla odseknout, že ne, že se zřejmě spletla, ale nakonec v ní zvítězila její bojovnější část a také ta, která toužila po tom, poznat toho neznámého muže, který jí jen tak nedá spát. Usmála se proto a přistoupila k pultu.

„Hledám jednoho… přítele,“ pronesla nesměle a snažila se působit co nejméně nebezpečně.

Usmál se – byl to líný a přitom mazaný úsměv člověka, který o sobě ovšem nemohl tvrdit, že má čisté svědomí.

„A jakpak se ten váš přítelíček jmenuje?“ otázal se.

Olízla si najednou suché rty. Ani nevěděla proč, ale ten úsměv ji nahnal strach. Pokusila se opět vzchopit, ale když promluvila, hlas se jí třásl nejistotou. „V-víte, v tom je ten problém, já… totiž… nebyli jsme náležitě představeni,“ řekla a uhnula před jeho očima, které zabloudily tam, kde zaručeně neměly co pohledávat; přitáhla si ruce s taškou ještě blíže k tělu a potlačila zachvění.

Blýskl po ní rychlým a takřka slizkým úsměvem. „Nebyli představeni, jo?“  zeptal se na její vkus až příliš hrubě, ale nechala to být. Přece jenom to byl on, kdo měl větší sílu než ona a kdyby došlo k něčemu nečekanému, neměla by proti němu šanci. To věděla s jistotou.

Přikývla. „Ano, víte… totiž, jediné, co mi prozradil dřív, než zmizel, byla tahle adresa a já… Nutně s ním potřebuji mluvit,“ zalhala a byla sama překvapena, když si uvědomila, že jí lhaní vůbec nevadí. Jenom doufala v to, že jí tohle Bůh odpustí.

„A co pro vás mohu udělat já?“ zeptal se.

Chvíli tam jen tak stála, neschopna slova, a dívala se na muže, který se jí začínal tím dál tím více protivit. A než se nadála, začal obcházel pult a při chůzi rytmicky klepal prsty o dřevo. Usmíval se a pořád hleděl na ni.

Ustoupila o krok dozadu a odvrátila pohled od jeho oplzlého, snad i hladového obličeje, který se měnil na něco jiného. Měla pocit, jako kdyby to už ani nebyl člověk. Nadechla se, jak nejrychleji mohla, a vydechla, jak nejtišeji dokázala. Srdce jí bilo o sto šest, cítila ho snad až v krku a doufala, že se nedá zběsile na úprk a jí tady nechá společně s tím… pobudou. Lepší výraz pro něj v tuto chvíli nenašla.

Líně si to vykračoval k ní s úsměvem na rtech. Jeho kroky slyšela tak zřetelně, silně, až ji z toho začala bolet hlava. A jeho úsměv a oči najednou viděla úplně všude. Zachvěla se a opět ustoupila o krok dozadu. Klouby na ruce jí zbělaly a to doslova.

Křečovitě svírala svoji tašku, kterou tu měla pro případ nouze, ale teď si uvědomila, že jí to stejně k ničemu nepomůže. V tašce měla sotva něco, co by mohlo ublížit muži, který stál před ní; třikrát tak těžký jako ona sama a alespoň pětkrát tak silnější.

„Co-co to děláte?“ zablekotala, celá bílá a třesoucí se.

Jeho úsměv se rozšířil, pokud to bylo možné. „Co bys řekla výměnnému obchodu? Já pomůžu tobě, ty zas mně…“

Její oči se rozšířily. „J-jak to myslíte?“

„No, řekněme, že ke mně přijde jistá slečinka s prosbou, zda bych ji nemohl pustit na pokoj k jednomu z mých zákazníků, tvrdí, že ho zná, ale přitom ani neví jeho jméno. A já, jakožto vedoucí podniku, se musím postarat o to, aby se mým zákazníkům nic nestalo, takže jakou mám záruku, že ta slečinka nelže?“

Zavrtěl hlavou a na chvilku se odmlčel.

„Tak víte co?“ vyhrkla v jeho pauze ona. „Já… nechte to být, ano? Zkusím se s ním spojit nějak sama,“ řekla chraplavým hlasem.

Otočila se na podpatku, ale když chtěla vykročit ke dveřím a co nejdřív odsud zmizet, chytil jí za ruku. „Máš smůlu, holčičko. Já nechci, abys odešla…“

Jeho hlas zněl až nebezpečně blízko. Cítila jeho dech, cítila dokonce i jeho osobitý pach, ze kterého se jí zvedal žaludek, a přála si, aby sem nikdy v životě nevkročila.

Uslyšela, jak udělal jeden krok a jak jí svoji velkou rukou vzal za bradu. Chtěla se mu z ní vykroutit, ale držel ji pevně.

„Prosím….,“ zašeptala zlomeným hlasem.

Nadechl se, aby něco řekl, jenomže právě v tu chvíli ho od ní cosi odtrhlo a shodilo na holou podlahu. Bouchl se do hlavy a chvilku mu trvalo, než si uvědomil, že na něm někdo leží a že ten někdo je sakra silný a vztekle na něj vrčí.

 

ZabZa

Marketik



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věřím - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!