Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věřím - 17. kapitola

Laurent

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Věřím - 17. kapitolaBella se pro hrůzném zážitku chtě nechtě více přimyká k Edwardovi. Přesto má stále plnou hlavu pochybností, které navíc už tolik nesouvisejí s její vírou, ale prostým lidským strachem. Co na ni ještě čeká a jak se nakonec rozhodne? Příjemné počtení vám přejí ZabZa a Marketik

18.11.2010 (18:45) • Marketik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1206×

Samozřejmě že ten vyděšený výkřik nezaslechl ani pan Swan, ani ten tupec Michael. Já ho ale slyšel až příliš dobře, zaryl se mi do uší jako horká jehla. Jehla plná strachu. A ten parchant Séan tam byl s ní!

Sluhové už začali připravovat vše pro piknik, rozkládali deky a na nich malé taburety, vyndávali jídlo a lahve z košů a rozestavovali je na drobné stolečky s přemírou širokých nožek, aby na nerovném povrchu dobře stály.

Strojeně jsem se usmál, aby nepojali žádné podezření.

„Pánové, pokud mě omluvíte, dojel bych pro naše opozdilce.“

Pan Swan se nejprve trochu zarazil, než si uvědomil, že tu Bella se Séanem nejsou, a pak se usmál.

„Ale jistě, jistě, mladý muži.“

Nejradši bych se Belliným směrem rozeběhl tak, jak mi to velela má přirozenost. Přeci jen jsem si ale nemohl dovolit se před nimi ukázat ve své plné síle. Potřeboval jsem je ještě alespoň dalších pár dní, než se Bella rozhodne a proběhne obřad, ujišťovat v tom, že jsem úplně normální mladý, velmi bohatý muž s dobrým vychováním.

Nasedl jsem na koně a prudce ho vybídl do běhu. Mé zacházení se mu příliš nelíbilo, ale cítil, že na něm sedí někdo, komu není radno odporovat, a tak se během dvou tří kroků dostal do cvalu a posléze do trysku.

Hnal jsem ho podél lesa, Bellu stále zakrytou ohybem palouku. Na trávě mu kopyta v téhle rychlosti trochu podkluzovala, ale já neměl čas ho šetřit. Musel jsem tam dorazit dřív, než Séan...

Seděla na zemi, sukně rozložené kolem sebe jako křídla padlého anděla, ve tváři bledá a vyděšená, ale jinak vypadala v pořádku. A hlavně byla sama.

Dojel jsem až těsně k ní, koně zastavil a okamžitě poklekl vedle ní, rychle jí přejíždějíc očima, zda jí skutečně nic není.

„Proboha, slečno, jste v pořádku?“

„Nerouhej se, ty zvíře!“ zakřičela na mě v náhlém návalu zlosti, pak ale sklopila oči a tiše se rozplakala.

„Promiňte,“ zašeptal jsem omluvně, když mi došlo, co jsem to vlastně vyhrkl. „Měl jsem o vás strach. Křičela jste.“

Zvedla ruce v obranném gestu, na jedné z nich hluboký krvavý šrám, a podívala se na ně tak, jako by je viděla poprvé.

„On… on… ji olízl! Slíznul krev z mé ruky! Pak… pak se mu tak změnila tvář a on…“

Nebyla schopna dál mluvit, sklopila tvář ve štkavém vzlyku na prsa a zdravou ruku si opřela o čelo.

Její čerstvá, nevinná krev lahodně voněla a já měl takový hlad…

Ale nemohl jsem jí ublížit. Raději bych se nechal roztrhat, než abych jí zkřivil vlásek.

Jemně jsem jí položil ruku na rameno, tak zlehka, jak jen jsem dokázal, abych jí ještě více nevyděsil. Pak jsem jí pomohl vstát, vytáhl z kapsy kapesník, kterým jsem jí ránu co nejlépe obvázal, a pak ji shrnul z tváře neposlušný pramen vlasů, smáčený teď jejími vlastními slzami.

„Je toho ještě spousta, co o něm nevíte. Stejně jako o mně. Je to noční dravec, někdo, kdo vypadá jinak, než kým opravdu je.“

Podívala se na mě, v očích otázky bez odpovědí, strach a překvapení.

„Chcete mi snad říct, že jste… stejní?“

„V základě ano, ale jinak ne. Toho už jste si snad všimla,“ snažil jsem se lehce pousmál.

Dívala se mi do očí, tak dlouho a tak upřeně jako ještě nikdy, a já cítil, věděl, že se něco děje. Cosi se v ní s řevem lámalo a praskalo, zpěněné vody jejích skutečných myšlenek a citů protrhly hráz někde uvnitř ní a vyvrhly se všechny najednou v jednom jediném okamžiku do její spanilé tváře.

„Ze srdce doufám, že už se pan Collins nikdy nevrátí. Nevezmu si ho. Ale ani vás ne. Raději skočím do Temže než spojit život s někým… takovým.“

 

---------------

 

Nechala se jím ošetřit. Byla tak vyděšená a znechucená ze Séanova chování, že jí to Edwardovo přišlo skoro až dvorné. Třásla se, prsty se jí klepaly a kolena chvěla, přesto se však snažila vypadat co nejvyrovnaněji.

Ale nešlo to. Už toho na ni bylo moc a i když byla její poslední slova příliš unáhlená, protože sebevražda byl ten absolutně nejhorší hřích, zpronevěra proti všem Božím příkazům, cítila se tak.

Nevěděla, co jsou zač. nedokázala vytušit, co se za jejich podivným chováním a slovy skutečně skrývá. Ale cítila, že je to něco špatného. Něco temného. Něco, s čím nechtěla mít nic společného.

Ale líbil se jí. Přitahoval ji. Jakousi silou, která ji přitahovala jako magnet. Ve chvíli, kdy se mu dívala do očí a nedokázala se odtrhnout, zapomínala na to, co provedl svému otci. Zapomínala na celý svět…

Beze slov nasedli zpět na koně a mírným klusem se vydali zpět k otci a Michaelovi. Bylo jim samozřejmě divné, kam se poděl Séan, ale Bella neměla sílu lhát.

Edward to vzal s klidem za ni a všem oznámil, že se prostě sebral a odjel. Beze slova vysvětlení či omluvy. Ohrožení Belly mu nehodlal darovat a pošpinit jeho jméno před panem Swanem pro něj bylo to nejmenší.

Jedli, kromě Edwarda, který se vymluvil na žaludeční neurózu, a mluvili mezi sebou jen pan Swan a Michael. K Séanovu rychlému odjezdu na jejich vlastním koni se nevraceli, bylo to příliš trapné, než aby to někdo jako oni veřejně připustili.

Bella snědla jen pár soust, zjevně se necítila dobře. Celou dobu mlčela, bez zjevného zájmu si prohlížela okolí a nevnímala plytký hovor okolo.

Pak, když na chvíli utichl, se obřadně napřímila.

„Vezmu si pana Cullena,“ oznámila pevným hlasem a všem těmi slovy absolutně vyrazila dech. „Ale za jedné podmínky.“

„A to?“ zeptal se jí otec nevěřícně.

„To mu řeknu až v soukromí, jestli dovolíte“

Na ta slova se zvedla a s omluvou nasedla na koně a sama se rozjela zpátky k Londýnu. Netušila, kdo na ni čeká v temném stromoví lesa…

 

Autor: Marketik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věřím - 17. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře