Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věřím - 13. kapitola


Věřím - 13. kapitolaEdwardův opětovný nástup na scénu Bellu absolutně rozhodí. K trápení kvůli Séanovi se přidává další, navíc ještě otec přisadí se svým ultimátem... Jak se Bella rozhodne? Její víra jí přikazuje jedno, ale vlastní srdce a mysl něco jiného... Příjemné počtení vám přejí Marketik a ZabZa

Bella přestala dýchat. Rty se jí pootevřely v němém výkřiku, ale z jejího šokem staženého hrdla nevyšla ani hláska. Ztuhla a jediné, co v tu chvíli cítila, bylo vlastní srdce, snažíc se zběsilým tlukotem vyrazit z hrudi ven.

Edwardova pevná tvář jí dávala tušit, že by raději neměla dávat najevo, že ho zná. Přetvářka se jí příčila, stejně jako Bohu. Bylo to stejné jako lež samotná, jen oděno do slušivějšího hávu. Co ale měla dělat? Zklamat otce, jehož tvář zářila spokojeností a pocitem triumfu?

Sklopila poslušně oči a s velkým sebezapřením předvedla ukázkové jemné pukrle, jak si situace žádala. Celou dobu však bojovala se svým nejniternějším pudem – utéct.

„Nějak jsi pobledla, holčičko. Je ti dobře? To bude asi tím nevlídným počasím,“ pokývl její otec s omluvným úsměvem k Edwardovi a Bellu nenápadně postrčil k židli. Náhlou slabostí na ni spíš spadla, než že by si způsobně sedla. To jí ale bylo jedno. Všechny své síly soustředila na jediné – donutit se normálně dýchat a nedívat se na Edwarda.

Doufala, že ho už po svém dětinském a neuváženém dobrodružství nikdy neuvidí. Nechtěla si přiznat, že od jejich prvního setkání v kostele to byla právě jeho tvář, která ji doprovázela v polospánku před usnutím i krátce po probuzení. Že to byly právě jeho oči, které bezděky hledala kdekoliv a kdykoliv, kdy se ocitla mezi lidmi.

Že to byl právě on, kdo v ní poprvé v životě vznítil pocity, které nechtěla dát všanc ani ve zpovědnici, tom nejsvětějším místě…

Byl to ale otcovrah, na to nesměla zapomínat. Dopustil se toho nejhoršího zločinu ze všech a navíc se ani nebál jí o tom říct, což značilo jediné. Byl se svým skutkem vyrovnán. A to nemohla přijmout. Nikdy.

„Nuže, drahá,“ probral ji z mučivého zamyšlení bodrý otcův hlas, „tento mladý muž se jmenuje Edward Cullen a přišel dnes za mnou se žádostí o tvou ruku. Nemá sice tolik nemovitého majetku ani titul jako pan Collins, nicméně si tě jistě velmi cení, protože jako správný anglický gentleman přišel s jistou finanční částkou, která tu předchozí výrazně převyšuje. Proto budu v tomto ohledu velmi velkorysý a konečné rozhodnutí nechám na tobě, Isabello. Máš na něj tři dny.“

Zírala na něj, neschopna slova ani pohybu. Měl v očích takovou pýchu, až ji zamrazilo. Vypadal v tu chvíli totiž úplně stejně, jako když se kupci předháněli ve svých nabídkách na koňských aukcích, kde dražili své koně. Byla vlastně trofej a z toho náhlého poznání se jí udělalo zle.

„Omluvte mě, prosím,“ vyhrkla přiškrceným hlasem a vyběhla z místnosti, až za ní taftová sukně zašustila.

Přibouchla za sebou dveře a opřela se o ně. Slzy absolutní beznaděje a bezmoci jí vyhrkly z očí jako démanty čiré bolesti. Lucy ji jen tak tak stačila podepřít, aby nespadla, a odvedla ji do ložnice.

---------------

Tušil jsem, že se vyleká. Ale tak silná reakce překvapila i mě, a to jsem si myslel. Že lidi a jejich emoce už docela dobře znám.

Když její už tak bledá pleť ještě více zesinala, lekl jsem se. Zapřel jsem se ale a nechal celou situaci na jejím otci, aby snad nepojal jakékoliv podezření, kdybych se jí snad dotkl.

Byla tak nádherná, snad ještě krásnější než obvykle, s tváří nezastřenou obvyklou clonou vážné strohosti a poslušnosti. Oči se jí zaleskly, když mě spatřila, a já v první vteřině zadoufal, že má z mé přítomnosti alespoň trochu radost.

Jak jsem byl bláhový! Ten strach, ten smrtelný děs v jejích očích mě naprosto vyvedl z rovnováhy a jen silou vůle jsem se donutil stále hrát svou roli neznámého nápadníka a nevrhnout se Belle k nohám. Chvílí, kdy jsem se za svůj upíří život zastyděl, už bylo víc, nic ale nemohlo překonat tuto.

Protože jestli v dívce, do které jsem se zamiloval, vzbuzuji takový strach a odpor, co tedy jsem? Nic než zplozenec pekla, kterého ve mně vidí…

---------------

Bella seděla u okna, schoulená v křesle a zabalená do deky. Ale ani ta nedokázala zahnat niterný třas, který jí jemně rozechvíval celé tělo. Cítila se jako nemocná – rozporuplnými emocemi ve vlastní duši.

Lucy u ní chtěla zůstat, ale Bella ji poslala pryč. Neměla teď náladu na nikoho, na žádná slova, na žádnou společnost. Chtěla být sama se svými myšlenkami, které jí drásaly nitro.

Séan Collins byl sice majetný a měl postavení. Jak jí ale ukázal, byl to odporný slizký chlap, stejný jako manželé pradlen z náměstí, ti hulákající suroví opilci. Séan to jen uměl celé zabalit do hávu naoko vybraného chování, okázalosti a pečlivě vybraných šperků a oblečení.

Byl ale Edward o něco lepší? Možná nebyl surový na ženy. Vztáhl ale ruku na svého zploditele, otce, hlavu rodiny. I když to byl jistě hnusný chlap, pořád to byl jeho otec, který měl být předán světské spravedlnosti a ne do rukou vlastního syna!

Soumrak se snášel na Londýn, město postupně temnělo a lidé se z ulic přesouvali do svých domovů, ke svým rodinám a k prostřeným stolům. Bella ale čas jako by nevnímala.

Manželský svazek pro ni byl neposkvrnitelným slibem, stejně jako slovo jejího otce bylo pro ni zákonem. Musela se tedy rozhodnout – buď surovec  nebo vrah. Komu měla svěřit svůj život i to nejcennější, co má?

Náhle ji zaujal pohyb v přítmí zahrady. Napřímila se a pozorně vyhlédla ven. Nejprve rozeznávala jen obrysy, pak ale postava přešla do skrovného světla z její ložnice. Byl to Edward, s rukama za zády hledíc do jejích oken.

Srdce jí náhle poskočilo. Matně vytušila, že jeho příchod do jejich domu zrovna v tento čas nebyl jen pouhou náhodou, ale marně se domýšlela, co za tím může vězet.

Měla ale dost tajemství. Seběhla ke dveřím, přes ramena si přehodila kabát a opatrnými krůčky se vydala za ním. Jestli má ten ničema něco za lubem, musí se to dozvědět, a to mezi čtyřma očima. Teď nebo nikdy!

 

 

Marketik

ZabZa



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věřím - 13. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!