Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věřím - 11. kapitola

immortals-1


Věřím - 11. kapitolaBella je nejistá. Její skotský nápadník se jí příliš nezdá, ale až příliš jí připomíná toho, který ji uhranul... Vyklidí Edward scénu nebo se pustí do boje? Příjemné počtení vám přejí Marketik a ZabZa.

Otec na dnešní večeři zjevně nešetřil, chtěl se před tím tajemným Skotem vytáhnout. Proto mezi nimi trůnila nadívaná holoubata, pečené jehněčí i kořeněné vepřové kotlety. K tomu všemu ladily sladké brambory, rýže a bramborové placičky, obklopené kalíšky s různými omáčkami.

Bella sledovala Séana Collinse, muže, jenž se jí měl dvořit, přes stůl plný vybraných lahůdek. Než jim služebné naložily na talíře vše, o co si řekli, bavil se převážně s jejím otcem, kterému vyprávěl historky ze studií.

Pozorovala ho a nemohla se ubránit pocitu, že si je všechny snaží naklonit falešnou vřelostí a milými slovy. Otci nenápadně pochleboval a jakmile jen tak mimochodem sdělil, jaké obrovské jmění, nemovitosti a titul sdělil po svých před nedávnem zesnulých rodičích, byl jeho se vším všudy.

S bratrem byl viditelně jedna ruka už dlouho, jen Belle prostě neseděl. Nevěděla, jestli je to jen tušení nebo skutečné varování Boží prozřetelnosti, ale pokaždé, když na něj pohlédla, zamrazilo ji.

Jistě, měl své nepopiratelné kouzlo, ale ona nebyla schopná ho příliš vnímat jako muže. Byl spíše problémem, překážkou v plynulém běhu života, který jí zatím dokázal narušit jen Edward Cullen.

On… Byl to otcovrah, bezbožný hříšník, který jí nestál za jedinou myšlenku. Přesto na něj myslela, jeho oči jí nedávaly spát a jeho slova spočinout v klidu. Modlila se ještě častěji a úporněji než dřív, protože se snažila zapomenout a očistit to, jak jí slova a přítomnost Edwarda Cullena poskvrnily duši.

Úleva však nepřicházela. Připadala si pošpiněná a zároveň podivně rozechvělá, když na něj myslela. Vryl se jí hlouběji do podvědomí, než jen tušila, a nevěděla, jak být zase sama sebou. Život se jí pomalu, ale jistě měnil a směr, který nabíral, se jí ani trochu nelíbil.

Večeři mlčky protrpěla a donutila se na Séanovy občasné otázky mile a slušně odpovídat. Byl jí nanejvýš nesympatický, ale moc dobře si uvědomovala, jak moc na tom jejímu otci záleží. Nechtěla ho zklamat a tušila, že jakmile se rozhodne on, bude po všem. Rozhodne i za ni a Bella nebude mít šanci něco změnit.

Po večeři se muži odebrali do salonku na doutník a sklenku sherry. Bella byla nervózní z celého večera, nevěděla, co si o to všem myslet. Měla v hlavě zmatek. Pokynula tedy Lucy, aby jí podala kabátek s beránčím kožíškem a vyšla zadním vchodem do ztemnělé zahrady.

Pomalu procházela štěrkovou cestičkou směrem k fontáně. Byla krásná noc, na londýnské poměry nezvykle jasná. Měsíc skoro v úplňku ozařoval velikou zahradu a její kroky slabě chrastěly do chladného podzimního vzduchu.

Došla až k fontáně, opatrně se posadila na její okraj a prsty zamyšleně čeřila mrazivě ledovou vodu. Připadala si podivně pustá a prázdná, jako nádoba bez obsahu, jako poušť bez stromů či praménku vody.

Séanův chladný dotek jí nešel z mysli. Byl tak podobný Edwardovi. Chladnost, pevné rysy, bledá pleť a podivný žár v očích… Byli si tak zvláštně podobní a zároveň z každého z nich cítila něco jiného. Měli však jeden zásadní společný rys – Bella se jich bála, ale zároveň jí záhadně přitahovali.

„Nebojíte se tu takhle sama?“

Vyjekla úlekem, a kdyby se pořádně nechytila okraje fontány, spadla by do vody. Séan, stojící náhle kousek od ní, nedbale opřený o kmen vzrostlého dubu, ji vyděsil. Zalapala po dechu, pak konečně nabyla ztracené rovnováhy, vstala a urovnala si šaty.

„Ne, pane Collins, nebojím se. Vím, kde jsem i jak se dostat zpátky,“ povystrčila bojovně bradu. Pod jeho pohledem však velmi rychle sklopila oči.

Přešel blíže k ní, až byl tak blízko, že se jejich dech ve studeném vzduchu srážel v jeden jediný mlhavý obláček.

„Slečno Stanová, neměla byste tu být v tuto hodinu sama. Není to bezpečné.“

Opět na něj vzdorně pohlédla.

„Nevím, čeho bych se měla bát. Ale proč jste tu vy? Neměl byste dělat společnost mému otci a bratrovi?“

Ušklíbl se, ale nespouštěl pohled z jejích očí.

„To bych nejspíše měl. Ale důvod toho, že jsem přicestoval, není v salonku, ale v téhle zahradě. Slečno Stanová, přijel jsem kvůli vám, abych se vám dvořil.“

Znechucením přivřela oči a zavrtěla hlavou. Sálalo z něj tolik zvířecí živočišnosti a lidské hříšnosti, zabalené v hávu dvorních slov. A co bylo nejhorší – mužům to bylo jedno a otec s ním byl nanejvýš spokojený, už jen kvůli vzdělání a majetku.

Ale co mohla dělat? Vzepřít se vlastní rodině? Cti otce svého i matku svou, tak pravil Ježíš. Jak by se jen mohla jeho slovům protivit? Bible hlásala nic než čistou pravdu. Musela svého otce poslouchat, i kdyby ji chtěl prodat za Francouze…

Nechala oči sklopené, aby z nich nevyčetl obavy a úzkost, a ze slušnosti se uklonila.

„Půjdu dovnitř, jestli dovolíte, pane. Už je mi chladno.“

Rychle kolem něj proklouzla, ale on ji stačil dosti nevybíravým způsobem chytit za paži a přitisknout k sobě tak blízko, až jí z toho naskočila husí kůže.

„Slečinko,“ sykl jí do ucha skrz sevřené čelisti, „během pár dní s vaším otcem vše dojednám a budete moje. Se vším všudy. Od vašeho ctěného bratra už jsem o vás slyšel dost, ale když jsem vás dnes konečně viděl, těším se na to ještě víc.“

Oči se jí rozšířily hrůzou a uvědoměním si všeho, co ji čeká. Vytrhla se mu a donutila své plíce ke spolupráci až ve chvíli, kdy po zběsilých krocích konečně otevřela dveře do domu. Pak rychle vyběhla schody do patra, zavřela se ve svém pokoji a přes prudce tlukoucí srdce ani nevnímala Lucy, klepající na dveře…

 

---------------

 

Edward si nemohl pomoci. Ona jej nenáviděla, ale ať si zprvu namlouval cokoliv, on se do ní zamiloval. Bránil se tomu, nechtěl si to připustit, bál se poddat se tomu. Ale nemohl jinak. Nemyslel na nic jiného než na Bellu.

Nechtěl jí přímo sledovat. Nechtěl ale od života nic jiného, než ji vidět. Moc dobře věděl, že s ní nemůže být, ale chtěl jí být alespoň nablízku. Vědět, že je v pořádku. Zvláště, když se Séan po letech opět objevil…

Když ho viděl, jak se k ní svým neslyšným upířím krokem blíží, měl už v tu chvíli po něm skočit. Věděl ale, že by to k ničemu nebylo, a Bellu by jen ještě více vyděsil.

A tak jen postával v příšeří uličky naproti zahradě a pozoroval je skrz listoví. Slyšel velmi dobře každé slovo, ale ve chvíli, kdy se jí dotkl, to už nevydržel. Příliš dobře si uvědomil, jakou silou na ni působil, jak moc jí stiskl paži a jak neuctivě s ní mluvil. Byl stejný jako vždycky. Hajzl.

Skočil mu z větve na záda přesně ve chvíli, kdy za Bellou práskly dveře zadního vchodu. Možná neměl tak velikou sílu jako Séan, ale měl na něj takový vztek, který ten deficit dokázal velmi dobře vykompenzovat.

Nasadil mu zezadu kravatu. Séan se sice dokázal otočit, Edward však stále dokázal udržet vedení a být nahoře. Síly byly vyrovnané, nedokázali se postavit, a tak se po sobě váleli, až skončili ve křoví. Trní ani špičaté větvičky a řezavé lístky jim však ani v nejmenším nevadily.

Nakonec skončili tváří v tvář, oči jen několik centimetrů od sebe. Edward seděl na Séanovi, držel mu ruce za hlavou a koleny mu drtil hrudník. Syčeli na sebe, jeden vzteky, druhý zadostiučiněním.

„Séane, nech ji na pokoji,“ dokázal Edward konečně promluvit. „Na ni nemáš nárok.“

Séan se ušklíbl. „A je snad tvoje, starý brachu? Jestli ten dědek k našemu sňatku svolí, jako že určitě ano, bude moje. Užiju si s ní, využiju, připravím ji o poctivost tak dokonalým způsobem, na jaký bude vzpomínat, a pokud to přežije, udělám si z ní sobě rovnou. Uznej sám – je rozkošná. A ty si tak maximálně můžeš rvát vlasy.“

Edward mu sevřenou pěstí narazil plnou silou do tváře, až mu hlava narazila do namrzlé zeminy. Přesto se však nepřestával usmívat a otočil obličej zpátky k němu.

„Dostanu ji, stejně tak jako všechno, co jsem kdy chtěl. A ty se na to budeš moct jenom dívat. A víš proč? Protože tebe se podle mě bojí. A hlavně – mě, i kdyby se bála, si bude muset vzít. Ale co máš ty? Nic. Nemáš absolutně nic, co bys jí mohl nabídnout. Tak si ten pohled buď užij nebo táhni do pekla zase o kus dál.“

S těmi slovy ho nenadále odhodil do stromoví u plotu a během vteřiny už opět vcházel do domu. Do příbytku ženy, kterou Edward miloval, a přesto ji mohl jen pozorovat skrz okna. Ale přes všechen její odpor vůči němu se rozhodl, že to tak nenechá. Nedovolí, aby se vehnala do náruče toho, který ji zničí…

Marketik

ZabZa



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věřím - 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!