Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř na lásku - 10. kapitola

08.06.2012 (20:45) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 3688×

Nikdy by mě nenapadlo, že se s ní setkám. Měla jsem o ní nějakou svoji vizi, ale byla jsem překvapená, když jsme Aliciným Porsche dojely k největší vile, jakou jsem kdy viděla. Byla dokonalá. Skoro celá ze skla, takže vevnitř byl dostatek světla. Ta krása mi na chvilku vyhnala z hlavy myšlenku na jeho manželku. Pomalu jsem vystoupila, usmála se na Alici a šla s ní k domu. Byla jsem nervózní. Celá jsem se třásla a nevěděla, co s rukama, jak se chovat a jak se tvářit. Alice odemkla, vešla dovnitř a já ji následovala. Prošli jsme moderně vybavenou předsíní až do obývacího pokoje, který mi doslova vyrazil dech. Byl sladěn do béžové barvy a starší nábytek dodával tomuto místu nezaměnitelné kouzlo. Zrovna jsem obdivovala strop, když do Aliciny náruče vběhla malá blonďatá holčička a mlaskavě ji políbila na tvář.

„Dneska jsme s mamkou malovaly obrázek do mého pokoje a já vylila barvu na jeji novou blůzu,“ přiznala se sklopenou hlavou, ale na rtech jí hrál pobavený úsměv.

„Ty si ale šikulka,“ pochválila ji ironicky její starší sestra a s malou holčičkou v náruči se na mě otočila.

„Bello, tohle je moje nejmladší sestra Olivia. Olivio, tohle je moje kamarádka Bella,“ představila nás a já ji pohladila po rameni. Usmála se na mě a já v jejím úsměvu poznala jejího otce. Byla jeho přesnou kopií. Její inteligentní modré oči mě na chvilku vtáhly do jejího světa a já se usmála.

„Ahoj Olivie,“ pozdravila jsem ji a ona mi zamávala. Byla to ta nejkrásnější holčička, jakou jsem kdy viděla. Její matka musela být stejně krásná jako její otec. V jejím porcelánovém obličejíku se zračil rozum, cit a neskonalá krása. Jako kdyby i ona byla upír.

„Bello, pojď se mnou,“ zavelela a seskočila své sestře z náruče. Čapla mě za ruku a vedla mě do patra. Potichu jsem ji následovala a pozorovala její malé tělíčko, jak nadskakuje a komicky se pohybuje. Když zastavila, rozhlédla jsem se kolem sebe a okouzleně vydechla. O svém dětském pokoji jsem si myslela, že je dokonalý, ale tohle byla naprostá pohádka. Všude byli hračky, polštářky a celkově mi tato místnost připomínala pohádkovou komnatu.

„Páni,“ vydechla jsem a pohladila plyšový koberec, na kterém jsem stála. Jemná látka mě hladila po prstech a já se usmála.

„Takže ty chodíš s Alicí do školy?“ zeptala se mě, když se posadila za stůl a do ruky vzala pastelku.

„Ano,“ odpověděla jsem jí a stále bez dechu pozorovala tu nádheru, která byla kolem mě. Přešla jsem k jejímu stolu a podívala se na obrázek, který zrovna malovala.

„Je to krásné, jsi opravdu šikovná,“ pochválila jsem ji a ona se na mě spokojeně podívala. Z chodby se ozvalo vyjeknutí a já se podívala, co se děje.

„Ach jo, zase Will,“ vydechla Olivia a vyběhla na chodbu. Následovala jsem ji a viděla malého blonďatého chlapce, jak skáče na posteli. Pozorovala jsem ho a došlo mi, že on bude po mamince. Byl jiný než jeho otec, ale něco z něj měl. Rty. Byly stejně nafouklé a tvarované. Na postel skočil někdo větší než malý chlapec a já se podívala, kdo to byl. Edward. Začal chlapce lechtat, škádlil ho a malé dítě se smálo a vřískalo. Zasmála jsem se a tím upoutala jejich pozornost.

„Bello,“ vydechl Edward a zvedl se. Přešel ke mně, natáhl ruce a objal mě. Nečekala jsem tak přívětivé uvítání, takže mi chvilku trvalo, než jsem mu objetí oplatila.

„Ede, kdo to je?“ zeptal se malý chlapec a podíval se na mě. Edward se usmál, pomohl mu vstát a vzal si ho do náruče.

„Tohle je Bella, moje kamarádka. Bello, tohle je můj bratr Will,“ řekl svým hlubokým podmanivým hlasem a já se usmála.

„Ahoj Wille,“ pozdravila jsem ho a natáhla k němu ruku. Podezíravě se na ni podíval a seskočil Edwardovi z náruče. Přešel ke mně, chytil mě za nohu a pevně ji sevřel. Zapotácela jsem se, a kdyby mě Edward včas nezachytil, spadla bych k zemi.

„Líbíš se mu,“ oznámil mi, když mě znovu postavil na mé vratké nohy a mrkl na mě. Když mě pustil, vzal mě do svého pokoje a ukazoval mi sbírku autíček, na kterou byl pyšný. Edward si spolu se mnou sedl na jeho postel a já obdivně poslouchala výklad o každém kousku sbírky malého Willa, který běhal po pokoji a celý nadšený mě seznamoval s věcmi, které se hromadily kolem mě. Will se rychle pohyboval po pokoji a ukazoval mi spousty věcí, které asi jeho sourozenci znali a už je nezajímaly. Já jsem sdílela jeho nadšení a smála se, když párkrát klopýtl a nervózně se ošil.

„Wille, nech toho už. Bella si chce povídat i s ostatními, ne jen s tebou,“ okřikl ho Edward, když se v jeho malých ručičkách objevil medvídek, kterého sebral z postele. Uraženě jsem se na Edwarda podívala a pohledem ho kárala.

„Mně to nevadí. Miluju děti,“ přiznala jsem a malého Willa si stáhla do náruče. Neprotestoval, jeho ručičky se omotaly kolem mých zad a hlavičku si položil na můj hrudník. Edward pobaveně kroutil hlavou a pozoroval nás.

„Koukám, že si našel novou oběť,“ ozvalo se ode dveří a já vzhlédla. Podívala jsem se do zlatých očí ženy, která nás sledovala, a zajíkla se. Byla to ona. Jeho žena. Pustila jsem Willa, pomalu k ní přešla a usmála se.

„Jsem Bella. Bella Swanová,“ představila jsem se a natáhla k ní ruku. S úsměvem ji přijala a kývla hlavou.

„Esmé Cullenová. Matka všech těch zlobilů,“ odpověděla a pevněji stiskla moji ruku. Podívala jsem se do jejích upřímných očí a najednou mi bylo zle. Vzpomněla jsem si na všechny chvíle, které jsem s Calem prožila, a v tuto chvíli toho litovala. Měl rodinu. Tu nejúžasnější rodinu, kterou jsem kdy viděla. Měl manželku, která byla milá a všechny děti ji milovaly a nikdy by nedovolili, aby se ti dva rozdělili. 

„Alice o tobě hodně vyprávěla, jsem ráda, že tě konečně poznávám,“ přiznala mile a já se zasmála.

Po zbytek dne jsem se bavila s Alicí, s Rose a ostatními. Děti kolem nás běhaly, vřískaly a užívaly si nového člena, který ještě nikdy neslyšel to, co už ostatní znali nazpaměť. Vyprávěly mi o jejich výletech, hrách a o tom, jak jezdí každý víkend kempovat do lesa. Poslouchala jsem je a z každého slova cítila, jak jsou šťastné.

Když se začalo stmívat, zvedla jsem se k odchodu. Olivia už skoro spala a Willovi se klížila očka, takže jsem se s nimi rozloučila a slíbila, že zase někdy přijedu. S ostatními jsem se moc neloučila, uvidíme se další den ve škole. Obula jsem se, nandala si kabát a vyšla z domu. Myslela jsem, že mě odveze Alice, ale u jejího auta stál Edward a usmíval se na mě. Celé odpoledne se mi věnoval, pořád se ptal, jestli něco nepotřebuji a jestli mi něco neschází. Došla jsem k němu a naklonila hlavu na stranu.

„Myslela jsem, že mě odveze Alice,“ přiznala jsem a dál si ho měřila pochybovačným pohledem.

„Alice má ještě něco na práci, odvezu tě já,“ oznámil mi a otevřel dveře spolujezdce. Chopila jsem se neopakovatelné šance a podívala se na místo řidiče.

„Myslíš, že bych mohla na chvilku řídit?“ zeptala jsem se ho a spojila ruce v prosícím gestu. Zatvářil se odhodlaně, ale když jsem k němu přišla blíž, povzdychl si a podal mi klíčky.

„Doufám, že nás Alice neuvidí,“ vydechl a posadil se na místo vedle mě. Pohodlně jsem se usadila v kožené sedačce a nadechla se. Najednou to auto vonělo úplně jinak. Podívala jsem se na palubní desku a uviděla několik tlačítek a přístrojů, které jsem nikdy neviděla. Klíčky jsem strčila do zapalování a nastartovala. Motor lehce zapředl a já se spokojeně usmála. Pomalu jsem sešlápla pedál a auto se rozjelo.

„Kdybych měla někdy možnost si vybrat auto, určitě by to bylo tohle,“ přiznala jsem a otočila se na Edwarda. Okouzleně mě pozoroval a kroutil hlavou.

„Nikdy jsem neviděl někoho tak nadšeného díky autu,“ řekl a zasmál se.

„Viděl jsi někdy, čím jezdím?“ zeptala jsem se ho a povytáhla obočí. Kývl hlavou a pronesl tiché „chápu". Jela jsem povolenou rychlostí, ale přestalo mě to bavit. Noha mě svrběla a přála jsem si jet jako on. Můj Cal. Pomalu jsem sešlápla pedál ještě víc a auto se rozjelo rychleji. Pozorovala jsem krajinu kolem sebe a cítila se dobře. Jediné, co mě trápilo, byla Esmé. Teď, když jsem ji poznala, mi došlo, co jsem to vlastně provedla. Nebyla to ale jen moje vina. Cal se mnou chtěl být, dokazoval mi to a každým slovem mi říkal, že je se mnou spokojený. Dala jsem mu něco, co mu doma scházelo. Má sice úžasné děti, peníze a život, který si kdekdo přeje, ale on nebyl spokojený.

„Zpomal, už tam skoro budeme,“ upozornil mě, ale já ho nevnímala. Sešlápla jsem pedál ještě víc a auto znovu zrychlilo. Viděla jsem, jak se Edward napjal a podíval se na mě.

„Zpomal,“ rozkázal mi, ale já ho neposlouchala. Měla jsem před očima Cala, jeho manželku, jeho děti. Sebe a jeho, jak se oddáváme tomu, co oba chceme.

„Bello, zastav. Něco by se ti mohlo stát,“ křikl muž vedle mě a já ho poslechla. Prudce jsem zastavila a ucítila, jak mě tlak donutil se odlepit od sedadla. Podívala jsem se na Edwarda a sledovala jeho vyděšený pohled.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř na lásku - 10. kapitola :