Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vem si mou duši, bez tebe stejně žádná není! 5. kapitola

31.08.2011 (18:15) • misacek • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1220×

5. kapitola - Začíná na S!

Bella:

Tak jsem si sedla k počítači, ovšem jen díky panu S! Dělá mi stráž před mými komnatami. Dala jsem do Googlu klučičí jméno na "s". Moc jich není, třeba na A je jich více. Které pochází z hebrejského názvosloví? Vyjela mi s tím biblická jména a hned první bylo jméno Samuel. Hezké, ale ne tajemné.

Edward:

Tak ten zmetek začíná na "s"! S??? Volturi. Fuj! No počkej, já si tě vyzpovídám, chlapečku. Sotva se Bella zavře k sobě, hned proháníš služky?! Pěkného nápadníka sis vybrala, Bellinko, není již pravda.

Tenhle rádoby andílek si s mojí milovanou zahrávat nebude. V duchu jsem poděkoval Alice za miniaturní kamerku v peru, které jsem od ní dostal k stým narozeninám. Tenkrát se mi to zdálo zbytečné, ale teď se mi to hodí. Zůstal jsem pro jistotu v úkrytu a zapnul kameru. Natočil jsem i to, co bych vidět nechtěl.

Bella:

Panebože, je to on. Edward před chvílí stál ve výklenku a teď byl přede mnou. Usmál se mým oblíbeným úsměvem, ale jeho oči byly tak smutné, až mě z toho zabolelo mé zlomené a mrtvé srdce. Jemně jsem se ho dotkla na ruce, ihned mnou projela ta známá elektřina.

„Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se ho a mírně se pousmála.

„Jen jsem se chtěl ujistit, že víš, s kým se scházíš.“ Zvážněl.

„Myslíš toho na "s"?“ otázala jsem se.

„Ano, on totiž není takový, jak se zdá,“ odpověděl poněkud rozpačitě.

Přikývla jsem.  „Vím, viděla jsem ho z okna, jak se tahá se služkama.“ Posmutněla jsem.

V tu chvíli jsem se ocitla v něžně pevném sevření jeho náruče. Ach, jak mi toto chybělo. Najednou jsem se neovládla, nohama jsem se mu vyhoupla do pasu, rukama vyhledala jeho krk, potom jeho boží bronzové vlasy, nakonec mé rty vyhledaly jeho. Zakousla jsem se do něho a vychutnala si jeho sladkou chuť. Poté, co jsem se odtáhla, podívala jsem se mu do očí medově zbarvených, které byly plny touhy a vášně. Už nebyly smutné, a to mě zahřálo u ledového srdce. Zničehonic jsem ve své puse pocítila vetřelce, tak žádaného. Když jsem z něj slezla, vzala jsem ho za ruku a zavedla k sobě, pro jistotu jsem zamkla.

„Teď nás nebude nikdo rušit,“ řekla jsem a mrkla na něj.

Vrhl se na mě a najednou jsem byla na posteli. Ne, já chci být nahoře, přetočila jsem se a sedla si na něj obkročmo, to se trochu polekal, ale já mu jedním tahem svlékla sako, kravatu a košili.

„Ach! “ vyletělo z něj, když jsem mu jeho vypracovanou hruď zasypávala polibky.

„Edwarde?“ odtáhla jsem se. „Opravdu mne nemiluješ, nebo se snad něco změnilo?“

„Nic se měnit nemuselo, já ti lhal, abych tě ochránil před mou existencí, ale to byla velmi hloupá chyba. Teď, když vidím, že jsi silná jako já, tážu se tě: Byla bys ochotná, Isabello Marie Swanová, odpustit mi a vzít si mě za muže?“ Vtom už přede mnou klečel na jednom koleni a v ruce držel malou krabičku a v ní ten nejkrásnější klenot, tak jemně propracovaný zásnubní prsten.

„Ano, ale pod podmínkou, že mně popravdě řekneš, co tě vedlo k té chybě, a jestli jsi přijel do Volterry jen kvůli mně.“

„S tím naprosto souhlasím, ovšem mám taky podmínku!“ zatvářil se spiklenecky a já se trochu začala bát. „To, co jsme tu naťukli, dokončíme až na našich líbánkách.“

„Ale, jak ty mě dokážeš potrápit. Tak jo, no!“ Šíleně jsem se cítila v tu chvíli.

„Nechci, aby ses cítila uraženě, jen chci, aby tvá duše měla možnost dostat se do nebe. Chci to udělat, jak se patří, namlouvání, požádání o ruku, svatba, líbánky…“ Jakmile domluvil, dala jsem mu velikou pusu.

Autor: misacek, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vem si mou duši, bez tebe stejně žádná není! 5. kapitola: