Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Velké holky nepláčou - 11. kapitola

fg


Velké holky nepláčou - 11. kapitola

Druhé setkání aneb Hra začíná...

„Člověk hrající zapomíná nucené někdy vážnosti svého chování a dává neopatrně spoluhráči pohlédati do svého nitra. Snímá bezděky škrabošku ze svých vášní a podivnůstek, kterou jindy ve společenském obcování stále nosí - ve hře ukáže se tak, jak ve svém nitru jest." Čeněk Zíbrt.

11. kapitola

Penzion Amelion nabízel všechno, co si produkce filmů pro dospělé mohla přát. Nacházel se při druhém nájezdu na dálnici vedoucí severně od Vancouveru, byl obestavěný vysokými zdmi a měl hlídáné podzemní garáže. Tím nejdůležitějším byl ovšem personál, ten byl vždy za každých okolností diskrétní. Takže se ani veřejně známé osoby nemusely obávat případného skandálu.

Hned u brány stálo pár mužů v oblecích, kteří tiše hlídali a kontrolovali okolí před dotěrnými novináři a paparazzi. Tedy, ne že by zrovna dychtili po nás, co pracujeme v tomto oboru. Ale takový víceguvernér, či předseda jakési komise pro morální a etické chování, by nebyli moc nadšení s přítomnosti hledáčků kamer a fotoaparátů.

Strážci si poctivě prohlíželi každou pozvánku na dnešní večer a pokud se jim něco nezdálo, dotyčného dovnitř nepustili. Ale takové věci se stávaly málokdy. Pro jistotu už měla každá pozvánka své sériové číslo, které se po příchodu hosta, okamžitě škrtlo, aby se už nikdo jiný nemohl na prezentaci dostat.

S Leonem jsme dorazili mezi posledními. Tak se to dělávalo – pozdní příjezd a žádný strach, že by nám to někdo vyčítal. Byl to přece „můj“ film. Nemluvě o té pozornosti, kterou si Leon při našem příchodu pokaždé vychutnával jak malej kluk jahodou zmrzlinu.

U vchodu nám už tradičně vtiskly do ruky skleničky šampaňského a usadily nás k našemu stolu, nejblíže k nízkému podiu. Vedle hlavního plátna stála na podstavci fotografie. Byl to záběr z filmu. Dívka s hnědými vlasy sepnutými na temeni hlavy. Před tělem si držela bílou látku, která vypadala jako prostěradlo... Ve skutečnosti to byla pánská košile. Její cípy svírala v rukou ve výšce ňader. Ve tváři měla lehce podmračený výraz. V očích nicotu a chlad. Byla jsem to já. Marie.

„Vybral jsem správně?“ Joe se posadil po mé levici. Napravo už seděl Leon a bavil se s malou tmavovláskou.

„Myslím, že ano,“ přitakala jsem a napila se bublinek. Co jiného taky odpovědět režisérovi, že?

„Skvěle dokresluje název,“ chválil se dál a viditelně potěšený ze svého díla pozoroval ten obraz. Já jsem nad spojením nahé holky v kuse hadru s nápisem Nepokušitelní, nic tak úžasného neviděla. Ale přikývla jsem. Cokoliv chceš, Joe...

„Už jste slyšeli tu novinku?“ optal se. Na odpověď nečekal, ihned pokračoval dál. „Mají se tu dneska objevit z nějaké nové agentury.“

„Lee mi něco takového naznačovala,“ chytil se Leon. „Prý jsou z Evropy.“ Ten významný pohled, který mi věnoval, mi neušel. Evropani = peníze, moc peněz. O které by měl Leon potencionální zájem.

„Ano,“ souhlasil Joe. „Údajně se kromě herců,“ další významné podívání mým směrem, „budou zajímat i o další lidi.“ Hned bylo jasné, komu Joe dneska bude předhazovat své curriculum vitae.

„Otázkou je, co budou chtít točit,“ podotkl Leon. Naštěstí pro mě, i on měl své meze,

„To mi je jedno,“ mávnul rukou. „Já budu stát za kamerou.“ Jen přeháněl. Žádný jiný režisér, s kterým jsem kdy pracovala, si tolik nezakládal na tom, jak bude ten film ve finále vypadat. Joe si mohl říkat co chtěl, ale nikdy by nenatočil nic, co by mu přišlo... nevkusné. Teda, pokud se to tak dá říct, vezmu-li v potaz branži, v jaké se pohybujeme.  

„Pokud to bude nějaká prasárna můžou si to nechat. Ať jim to natočí v Německu.“ Leon neblafoval. Co se týkalo záležitostí, pod kterými měl být jeho podpis, finanční stránku věci neřešil. To by mu museli nabídnout skutečně obrovskou sumu, aby nad tím jen uvažoval. A nakonec, kdyby s tím přeci jen souhlasil, by z toho vytěžil i nějaké vlastní – pro film klíčové -  podmínky.

Joe pohodil rameny, ale nic neřekl. Na podium vstoupil moderátor, aby zahájil celý tento humbuk. Světla v sále trošku potemněla, šum hlasů ustanul. Na mou fotografii namířili reflektor...

 

-oOo-

 

K tomu hotelu jsme dorazili asi hodinu a půl po zahájení. Podle jednotlivých hlasů a myšlenek byla zábava v plném proudu. K mému překvapení se nikdo – ani hlasitě ani v myšlenkách – tomu filmu moc nevěnoval. Všichni ti lidé to brali jako pracovní záležitost, nad kterou nijak detailně nepřemýšleli. Bohudík.

„Dobrý večer, vaši pozvánku, prosím.“ Muž v tmavém obleku nahlédnul do okénka řidiče. Když spatřil Emmetta a jeho muskulaturu, o které byl správně přesvedčen, že v autě vypadá mnohem menší než ve skutečnosti, začal plánovat, jak by Emmetta co nejlépe zneškodnil, kdyby se prokázalo, že na tuto akci nejsme pozváni, a kdyby jsme se rozhodli dělat potíže. Díky Carlisleovi za tělo ze žuly.

„Jistě, moment, prosím,“ zatrylkoval Emmett a ve směšně lidském gestu začal prohledávat prostor za stínítkem. Pak, když tam nic samozřejmě nenašel, vrhnul se na kastlík. Vytáhnul z něj automapu, klíče, papíry od auta, tkaničku, neotevřený mentolový bonbony a přívěšek s logem Red Wings.

Chlápek venku si netrpělivě odkašlal. Uvažoval, jestli nejsme novináři.

„Ještě chvilku, prosím. Někde tady musí být...“ Můj bratr začal ty věci házet zpátky na své místo. V tichosti se bavil nad netrpělivostí ochranky.

„Pane, pokud...“

„Už mu je dej,“ zasyčel jsem na upíří frekvenci a opřel si hlavu o opěradlo. Na tyhle vtípky jsem vážně neměl náladu; i když bych si měl vážit Emmovy snahy o zlehčení situace. Správně tušil, že jsem z toho všeho velmi neklidný. Jenže ani pokus o legraci mě zkrátka uklidnit nedokázal.

Podle Jaspera jsem se měl tvářit i chovat arogantně. Ne, že bych to nesvedl, jen jsem nevěděl, jestli to dokážu i v její přítomnosti. Copak je něco špatného na tom, když nechci, aby mě Bella znala i z této stránky? Musím jí dávat další důvod k tomu, aby mě nenáviděla ještě víc?

„Tady jsou,“ zahlásil slavnostně můj bodyguard a vytáhnul pozvánky z náprsní kapsy svého saka. Ochrankář si viditelně oddychnul.

„Děkuji,“ po krátké kontrole je podal zpátky Emmettovi, „jeďtě doprava, dostanete se tak ke vjzdu do podzemních garáží,“ nasměroval nás a s přáním příjemné zábavy otevřel ovladačem těžkou kovovou bránu.

Sotva jsme vstoupili do hotelové haly, stali jsme se jako obvykle středem pozornosti. Jeden člověk po druhém, jak si nás začínali postupně všímat, utichli a zaměřili se na náš vzhled. Upíří aura prostě funguje na každého stejně a je jedno, jestli jste teenagerem na střední škole, nebo osobou ve středních letech. Muži se v hlavě s námi porovnávali. Tedy hlavně s Emmettem. Ženy naopak velmi nenápadně začali stahovat svoje výstřihy ještě níž, zatímco na rtech formovaly koketní úsměv.

Tohle nikdy neomrzí, co? Emmett si to užíval. Leckdo by řekl, že on a Rosalie nemají vůbec nic společného. Omyl, ti dva si jsou podobní víc než dost.

„A to nečteš jejich myšlenky,“ šeptnul jsem a směle kráčel dál chodbou.

Škoda, zalitoval v duchu. Určitě bych se pobavil.

Skleněné dveře, které vedly k hlavnímu sálu byly dokořán otevřené. Vyhrávala odtud jazzová hudba jen v takové pro lidi příjemné hlasitosti, aby nijak výrazně nerušila rozhovory hostů. Všichni netrpělivě očekávali ty z té nové agentury. Byli přichystáni se na nás sesypat jak vosy na bonbon.

„Šampaňské?“ nabídnul nám číšník stojící hned u vchodu. Neodpověděl jsem, divadlo začalo. Emmett obsluhu gestem ruky odmítl a nechal mě jít dva kroky před sebou. Ochranka přece vždycky v prvé řadě hlídá záda.

Nepřekonali jsme ani čtvrtku místnosti a už se před námi objevil první odvážlivec.

 

-oOo-

 

Šum v sále neustával. A i když se na první pohled mohlo zdát, že je zdejší atmosféra naprosto uvolněná, nebylo tomu tak. Ano, všichni se bavili, povídali a smáli se. Jedinou vadou byly jejich pohledy, které čím dál tím více uhýbaly k hlavnímu vchodu s očekáváním těch nových. Asi jsem byla jediná, kdo doufal, že to bylo jen fáma a že se nikdo z Evropy tady neukáže.

Stála jsem v hloučku tří žen, do kterého mě přivedla Lee. Byla to, jak jsem se po promítání dozvěděla, Chrisova manažerka. Ten tu dneska nemohl být, protože jeho mamince se přitížilo a doktoři jí doporučili podstoupit další sérii ozařování, tak ji Christopher nechtěl nechávat samotnou. Tohle byl další diametrální rozdíl mezi námi dvěma. Mně by Leon nikdy nedovolil neúčastnit se prezentace. I kdybych měla zlomený obě nohy, klidně by mě sem dotáhnul na vozíčku.

A tak jsem tam jen tak postávala, v ruce jsem držela skleničku s bublinkami a sledovala okolí. Rozhovor mezi Lee a tou druhou (Samanthou? Cinthyou?) jsem poslouchala jen napůl. Bavili se o nějaké holce, kterou jsem neznala, takže jsem se jen přívětivě usmívala a v duchu počítala, kolik žen sem dnes přišlo v rudých šatech. Bylo jich sedmnáct. V modrých jich přišlo devět a na černou klasiku jich vsadilo pět. Ve fialové jsem tu byla jen já.

Pánové to měli mnohem jednodušší, všichni přišli v tmavých oblecích, někteří s kravatou, jiní bez ní.

Lee a ta druhá se začaly smát. Tak jsem svůj úsměv taky rozšířila a ihned vzápětí se napila. Natrpklá chuť se mi rozplývala na jazyku; bylo to to jediné, co mě na dnešním večeru bavilo. Ledabyle jsem se porozhlédla po okolí, když se najednou stalo několik věcí naráz.

Mezi dvěma ženami – jedna v černých a druhá v modrých šatech – jsem ho zahlédla.

Na záda se mi přilepil Leon, rukou mě objal kolem pasu.

Edward ignoroval chlápka před sebou, ve kterém jsem poznala Joea, a hleděl mým směrem. Díval se přímo na mě.

„To jsou ti ze CProductions. Dneska večer tě chci vidět, že s jedním z nich odcházíš domů,“ zašeptal mi Leonard do ucha.  Jeho ruka na mém břiše mě pálila a bourbonový dech na mém krku vě mně vyvolal nevolnost. Edwardův pohled se přimhouřil. Bezostyšně nás sledoval.

„Ale...“ bez kloudné myšlenky jsem se pokusila odporovat. Spoutaná ve zlatém pohledu, mi srdce bilo jako zvon. Tohle nebyla ani noční můra. Tohle bylo čiré šílenství.

„Ale?“ Skrytou hrozbu jsem v jeho hlase poznala i bez toho, abych se na něj podívala.

„Vždyť nevíš, co budou chtít točit,“ chytala jsem stébla. Leonardův postoj se za mnou uvolnil.

„Tihle na prasárny nebudou,“ oznámil mi svou domněnku. „Takže je přesvědč o svých kvalitách.“ Věděla jsem, že nás slyší. Potvrdil mi to Edwardův výraz – jeho rysy závratnou rychlostí ztvrdly; Emmett mu položil ruku na rameno, jakoby ho chtěl zadržet na místě.

Jenže to mi bylo v tu chvíli úplně fuk. Edward sice nemohl číst moje myšlenky. Ale Leonovy ano. A pokud by můj manažer jen na okamžik pomyslel na mou dceru... Udělalo se mi zle, cítila jsem krev, jak mi kvapně mizí z obličeje.

Bojovala jsem s touhou okamžitě utéct a schovat se před jeho pohledem, kterým mi propaloval tvář. Mazal můj make-up i pečlivě udržovanou masku držitelky ceny New little Star. Chtěla jsem se vythnout z Leonových rukou a utíkat někam daleko. Kamkoliv, kde bych se mohla volně nadechnout a kde bych se necítila jako lovená zvěř. Někam, kde bych se nemusela obávat toho, že přijde na moje osmnáctiměsíční tajemství s jeho rysy a barvou vlasů.

Jenom ta představa, že by v Leonově hlavě náhodou narazil na její obrázek, mě málem srazila na kolena. Byl to také důvod, proč jsem se už dávno nerozběhla pryč a nezmizela v nějakém tmavém koutě, ve kterém bych se po zbytek večera mohla schovávat.

„... ti dobře?“ Otázku jsem nezachytila, jen Leein starostlivý obličej. Asi si všimla, že něco se mnou není v pořádku.

„Jen se mi zatočila hlava,“ nelhala jsem. Což bylo za tento večer snad poprvé. Leon mě chytil za bradu a natočil si mě k sobě tak, aby na mě viděl. Zamračil se a zúžil pohled. Edwardovy oči se mě téměř fyzicky dotýkaly.

„Jestli chceš, mám tu něco, co ti udělá dobře,“ navrhnul mi šeptem. Lee nás podezřele sledovala. Ta druhá – Samantha/Cinthya – na nás taky bez okolku zírala. Nevím, jak to muselo vypadat, ale - já bledá v jeho objetí a obličejem jen pár centimetrů od jeho -, určitě víc než důvěrně.

„Voda bude stačit.“ Vydechla jsem si, když přikývnul a sebral mi flétnu s bublinkami. Když se ztratil mezi lidmi u baru, odvážila jsem se podívat na to místo, kde stál otec mého dítěte. Ten tam ale najednou nebyl. Možná mě jen šálil zrak, utěšovala jsem se. Určitě jsem si to jen představovala, přikyvovala jsem si.

Avšak jakmile jsem svou pozornost obrátila k ženám, které mi většinu večera dělaly společnost, ztuhla jsem na místě. Joe zrovna seznamoval Edwarda s Lee. Jemně si potřásali rukama, Leein blažený výraz mi neušel. Edward to gentlemansky ignoroval, stejně tak jako si nevšímal ruky Samanthy/Cinthye na svém rameni, která se tak snažila přitáhnout jeho pozornost.

Emmett za jeho zády na mě vykukoval, v očích mu plály rošťácké ohníčky. Edward oproti němu vypadal o dost vážněji. Joe se náhle objevil vedle mě. Stejně jako Leon, i on mě objal okolo pasu.

„A tohle je hvězda dnešního večera, pane Cullene. Marie Masenová.“ Postrčil mě před sebe, blíž k oběma upírům.

Neunesla jsem tíhu jeho zlatého pohledu. Snažila jsem se, opravdu ano. Ale tím, jak se na mě díval... Tím způsobem, jakým se ke mně naklonil... Tak, jako to dělával kdysi... Jeho vůně... Jeho ledový dech...

„Rád vás poznávám, slečno,“ řekl tichým, melodickým hlasem. „Jmenuju se Edward Cullen.“ Zvedla jsem pohled, ale jen tak, abych viděla jeho pevné bezkrevné rty. Jeho chladná ruka vzala mou dlaň, gestem své doby mě políbil na její hřbet. Chtěla jsem křičet. Přímo řvát zoufalstvím. Místo toho jsem jen přikývla, srdce mi bubnovalo do žeber. Skoro to bolelo.

„Proč?“ zaúpěla jsem neslyšně.

„Ty víš proč,“ odpověděl tiše, jeho oči s barvou tekutého zlata nikdy nebyly víc čitelné. Soucit, naděje a... láska?

Zahalená v oblaku jeho přítomnosti jsem si neuvědomovala svoje okolí. V uších mi náhle znělo ticho jeho hrudi a zrychlený dech noci. Kamenné objetí jsem si jen matně představovala. Mrazivý chlad se mi putoval přes ruku do celého těla. Bylo to skoro jako tenkrát...

„Nepředstavíš nás?“ Bublina praskla. Horká ruka si mě přitáhla k horkému tělu. Leon náhle stál po mém boku; Edward se stáhnul o dva kroky zpět. Má ruka svírala vzduch.

Leonovy prsty se mi silněji zabořily do kůže. Chtěl připoutat mou pozornost. Edwardovy oči potemněly, celý jeho výraz se rázem změnil – zpřísněl, zarogantněl.

Co to mělo znamenat?!

Leonovy nehty se mi přes tenkou látku šifonu zařezaly do boku. Probralo mě to.  

„Edward Cullen. Leonard Chester.“ Jednoduchým posunkem ruky jsem naznačila, kdo je kdo. Leon natáhl ruku, očekával jednoduchou odpověď. Která ale nepřišla. Edward se se spytavě zvednutým obočím a výsměchem v očích na napřaženou dlaň podíval. Ale svou paží nepohnul ani o píď. Leon se rozpačitě stáhnul, přešlápl z jedné nohy na druhou.

„Hmmm... no, jak vidím, už jste se seznámili,“ Joe se snažil zachránit situaci. Přihlouple se usmíval, pohledem střílel sem a tam. Edwardův výraz se nezměnil, Leon si odkašlal.

„Ano,“ odpověděl můj manažer neklidně.

„Skvěle,“ zajásal Joe. „Věděl jsi, že pan Cullen přesouvá celé natáčení z Francie do Kanady?“ nadhodil nové téma, aby zjemnil hrany, které Edward tak jednoduše vybrousil.

„Mohu vědět proč?“ Leon se chytil. Obrátil se na majitele CProductions.

„Nepodařilo se nám obsadit hlavní roli.“ Nic jiného nedodal. Nutil Leonarda pokládat otázky, což se mému manažerovi nelíbilo. To on byl totiž většinou ten, kdo měl v diskuzích navrch.

„Nebylo by jednodušší a hlavně levnější sehnat herce a odvézt ho do Evropy?“ Edward přimhouřil oči, svým postojem i výrazem dal jasně najevo, že mu Leon nesahá ani po podrážky bot.

Nikdy jsem ho takového neviděla.

„Bylo,“ přiznal nakonec. Leonovo potěšení z toho, že měl pravdu bylo téměř hmatatelné. „Ale peníze pro mě nejsou problém.“ Můj manažer se po těchto slovech zachvěl. Jasný důkaz jeho radosti.

„A už máte představu, kdo by v tom mohl hrát?“ Bylo mu úplně jedno, jak s ním Edward mluví. Pro něj byla klíčová ta poslední věta. Bronzovlasý upír pohodil rameny.

„Pár tipů bych měl,“ odpověděl nenuceně.

„Opravdu? Mohu vědět-“ Leon byl přerušen jiným, ženským, hlasem. Ten hrubý akcent jsem poznala okamžitě.

„Leone,“ zavýskla falešně a pověsila se na něj. „Zlatíčko, nepředstavíš nás?“ Se mnou se seznamovat nechtěla. Leon se zarazil, pevně semkl rty k sobě a výstražně se na mě podíval. Naneštěstí jeho pohled sledovala a zastavila se u mě.

„Marie,“ pozdravila mě chladně.

„Larisso,“ odvětila jsem stejným tόnem. Ne, neměly jsme se rády. Respektive, ona neměla ráda mě – o roli v Nepokušitelných se prý vážně ucházela. No... nedostala ji. Nebyla ten správný typ pro nevinnou tvářičku. My dvě jsme byly pravé opaky – ona blondýna, já bruneta. Ona vysoká, já malá. Ona opálená do barvy kakaa, já bledá jak mlíko.

„Larisso, tohle je pan Edward Cullen. Pane Cullene, Larissa Hallová.“ Nestihla jsem se ani nadechnout a už měla ruku v Edwardově dlani. Čekala jsem, že se zachová jako gentleman. To, co mě překvapilo, byl ten úsměv, který jí věnoval. To, jakým způsobem se k ní naklonil a políbil jí hřbet ruky. To, jak se na ni zadíval... Tak, jako na mě nikdy.

„Omluvte mě,“ špitla jsem a vycouvala pryč. Sama nevím, proč jsem tak reagovala. Ne, že bych žárlila. Jen mi najednou prostě došlo, jak trapné tohle celé divadýlko je. Edward si sem přicválá jak princ na bílým koni. Všechny si omotá kolem prstu a ode mě čeká co? Že se z něj taky posadím na zadek?

A pak začně pohledem svlíkat zrovnaj ji. Kdyby se mu líbila třeba Lee, nebo ta Samantha/Cinthya, nevadilo by mi to. Ne, tolik. Ale on si musí vybrat Larissu. Ženskou, která, ať si na sebe oblíkne cokoliv, pořád vypadá jak domina. Protože to je přesně její výraz – lízejte mi všichni boty.

Na toaletách jsem se opřela o umyvadlo, v zrcadle jsem sledovala svůj odraz. Věděla jsem, že jediné, co musím udělat, je promluvit si s ním. Normálně ho konfrontovat a přinutit ho, aby se stáhnul a zmizel mi ze života. Plánovala jsem si, co a jak mu řeknu. Konkrétní slova mě pálila na jazyku. Věty, které ještě tento večer vyřknu nahlas, už chtěly ven.

Do sálu jsem přišla o hodnou chvíli později. Ten hlouček, který jsem opustila už na svém místě více nepostával. Hledala jsem ho mezi přítomnými hosty. Byla jsem připravená se hádat. Dokonce jsem ho chtěla i vydírat, kdyby nezabralo nic jiného. Ten moment na toaletě jsem jen potřebovala k utříbení myšlenek a vymyšlení smysluplného scénáře, který bude muset jít podle mých představ.

Jenže jsem ho nikde neviděla. Dokonce i po Leonovi se snad slehla zem. Nakonec jsem zakotvila na baru. Na kuráž jsem si objednala dvojtou whiskey. Budu muset být hodně přesvědčivá a hlavně se nesmím nechat zastrašit. Navíc, alkohol odbourává zábrany, to už jsem věděla. A já momentálně nepotřebovala nějaký blok, který by mě zastavil v tom, abych jeho i Emmetta odtud dostala.

Když jsem se napila, otočila jsem se k sálu. A náhle tam stál. Na druhé straně přímo proti mě. Sledoval mě vyzývavým pohledem. Jakoby se mě snažil vyprokovat k nějaké akci. Nenechala jsem se pobízet. Hlavou jsem kývla do chodby. Přikývnul a rozešel se za mnou. Cítila jsem ho za svými zády. Jedinou výhodou, když si pronajímáte celý hotel, je ta, že všechny dveře jsou odemknuté. Vybrala jsem si třetí z leva. Byl to salonek, ve kterém svítily jen matné lampy.

Jakmile zavřel dveře, otočila jsem se k němu.

„Co tady děláte?!“ křikla jsem. Nijak ho to nerozhodilo. Stál přede mnou ve své dokonalosti, maska arogance hozená někde na zemi.

„Co bys řekla?“ odpověděl otázkou.

„Zmizte odtud!“ přikázala jsem hlasem i pohledem.

„Až po tobě,“ odvětil.

„To nemyslíš vážně.“ Nevěřícně jsem ho sledovala. Tohle musel být vtip. Když jsem nechtěla, aby odcházel, aby mě opustil, udělal pravý opak. A teď, když jsem chtěla, aby zmizel, tak na truc zůstane?!

„Smrtelně,“ ujistil mě.

„Edwarde, vypadněte odtud. Tohle není svět pro vás.“ Zavrtávala jsem se do něj pohledem. Tohle nemůže popřít. Oni si nemůžou dovolit být veřejně známí. Co když s někým z této branže chodili dřív do školy? Třeba před třiceti lety...

„A pro tebe snad ano?“ zeptal se, oči pevně upřené do mých. Tuhle bitvu vyhrál; uhnula jsem jako první.

„Bello,“ chladnými prsty se náhle dotkl mé brady, otočil ji k sobě. „Je mi jedno, co budu muset udělat. Ale já ti nedovolím, aby sis takhle kazila život. Je mi jedno, že budu v Chesterových myšlenkách poslouchat, jaké to je být v tobě. Je mi ukradený, jestli budu muset zaplatit nějakej film. A je mi úplně fuk, že ty s tím nesouhlasíš. Já ti tohle prostě nedovolím.“ Opět vyvolal souboj pohledů. Pevně mě nutil přijmout jeho tvrzení.

„Leon si vás proklepne. Přijde na to, že je s vámi něco jinak. Chceš tak ohrozit svou rodinu?“ útočila jsem na jeho slabinu. Vlastně na slabinu všech Cullenových.

„Chester je... Jeho myšlenky...“ odporem se zatřásl, „nikdy jsem nic horšího neslyšel ani neviděl.“

„Ale to neznamená, že na nic nepřijde,“ dorážela jsem dál. Pohodil rameny.

„Tak ať.“

„Blafuješ!“

„Myslíš?“ Náhle jsem měla jeho rty přilepené na svých. Levou rukou mě pevně držel ve vlasech, pravou mi vyhrnul šaty, dlaní mě hladil po stehně. Přitáhl si mě celou k sobě. Opřel mě o své kamenné tělo, jeho chlad mnou prostoupil tak silně, že jsem se zachvěla. Vášnivě se otíral svými ústy o ta moje, bral mi dech. Silně mnul můj spodní ret a hravě mě do něj kousnul. Pak se rychle odtáhnul. Ohlédl se za sebe.

„Já... se omlouvám,“ Leon stál mezi dveřmi, to překvapení skrýval opravdu dost špatně, v očích měl jasnou vypočítavost. „Nevěděl jsem, že... Pokračujte.“ Popohnal nás rukou a pak zmizel tam, odkud přišel.

A mně to celé začalo dávat smysl. A kdyby ne. Edwardova slova by mi to vysvětlila.

„Gratuluji. Právě si vyhrála konkurz,“ pověděl.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Velké holky nepláčou - 11. kapitola:

 1 2 3   Další »
18.08.2014 [17:20]

KateDenali11Ten konec byl... no... úplně... WAU! Emoticon Emoticon Celá tato kapitola opravdu měla ten správný šmrnc a rytmus, nedovolila jsem si odlepit pohled od obrazovky. Emoticon Leon je vážně hajzl... A Edward? Prostě zlato, ale nemusel se na Bellu zas tak vrhat.
K.D.11

25. Petronela webmaster
21.05.2013 [22:22]

PetronelaTak fajn, opět jsem přišla o slova, kterými bych vyjádřila dokonalost téhle kapitoly. Edwardův příchod byl prostě bombový a jeho poslední slova skvělá!

24.01.2013 [13:11]

Danka2830 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23. mmonik
30.10.2012 [9:41]

mmonik Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.10.2012 [18:23]

LenusilkaPěkné... :)

21. empatty
22.10.2012 [21:21]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Skvostná povídka. Zbožňuju ji. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.10.2012 [16:32]

domcamerci Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Boooože, to byla tak perfektní kapitola. Ta měla prostě všechno - dýlku, napínavej děj, úžasný slovosledy, pohledy obou hlavních postav a... Edwarda ♥ Emoticon Emoticon
Mysl Chestera je mimořádně odporná... Jak překvapivé. Já v jeho mysli taky snažim vyznat. Je to takovej nechutnej kokot, horší ne syfilis, a má mantinely, co se týče hloubky filmů +21 Emoticon Kretén jeden by si měl taky srovnat priority. Emoticon
Edward byl jednoduše božskej... Ach muj bože, já mu to tak žrala. Ako nepodal Leonovi ruku - to jsem se mohla rozplynout. Nesahá mu ani po členky...
Emoticon Emoticon A Leon to ví nejspíš - z čehož mám obrovskou radost. Emoticon Emoticon Emoticon
Emmett byl miláček, ale dokonale jsem si dovedla představit, jak šíří strach. A Edward. Miluju, když upíři daj průchod svojí aroganci, protože ta sama stačí, aby gorilla padla na zadek. Emoticon
Já bych chtěla vidět tu fotku, co Joe vybral Emoticon Emoticon
No, a konec byla naprostá rozsekávka. Chvíli mi trvalo, než mi to došlo. Já myslela, že se prostě neovládl, ale po dvou vteřinách, kdy mi to zacvaklo, už jsem se chechtala. Perfektni, perfektní Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Už bych chtěla hupky dupky na natáčení. Emoticon Emoticon

19. Any12
19.10.2012 [19:42]

Any12 Emoticon Emoticon Emoticon Tohle byla naprosto fantastická kapitola! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Bella to rozhodně nemá lehké - a v následujících dnech asi ani mít nebude. Emoticon Líbí se mi to, moc se mi to líbí! Emoticon To, jak ji Edward zahání do kouta i to, jak Bella bojuje. Jeho chování, její reakce, a do toho to všechno okolo. Dokážeš nádherně vystihnout atmosféru, i když je to na takovém místě a v takové situaci! Emoticon Navíc dokážeš neuvěřitelně zakomponovávat drobnosti. Ale ze všeho nejvíc se mi líbí jakékoliv rozhovory mezi těma dvěma! Emoticon Emoticon Prostě úžasný! Jsem natěšená na pokračování a na vývoj. Na Bellinu tvrdohlavost a obavy, na jeho lásku a strategii. Je to naprosto bombastické!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18. Marvi
19.10.2012 [14:51]

MarviTo byla teda jízda celý díl, no Larissa bude opět naštvaná... Ale něco mi říká, že ona v tomto příběhu sehraje ještě důležitou roli... Emoticon Emoticon Emoticon Budu se těšit na další pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18.10.2012 [23:14]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!